Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Rozhovory

TISÍC LET OD RÁJE

TISÍC LET OD RÁJE

O minulosti, současnosti i budoucích perspektivách kultovních TISÍC LET OD RÁJE jsme si popovídali s jediným zakládajícím členem a neoficiálním lídrem kapely Honzou Müllerem, který se navíc velmi ochotně rozvyprávěl i o své dráze profesionálního zápasníka a jednoho z nejlepších světových thai-boxerů.

Ahoj, Honzo. V současnosti jsi již jediným zakládajícím členem TISÍC LET OD RÁJE. Když zavzpomínáš na samé počátky seskupení, co se ti vybaví?

Z hudebních počátků si vybavuju hlavně takovou lehce naivní, ale velice urputnou a nadšenou touhu světu kolem něco sdělit, vyjádřit naše emoce a názory, vykřičet do světa všechno, co jsme považovali za důležité. My začínali v podstatě jako punk/hardcoreová kapela a náš příklon k metalu trval několik let. Třeba vztah k přírodě (řekl bych hlubinná ekologie, i když si nejsem moc jistý, kolika čtenářům je tenhle termín známý), byl v našich textech od počátku, ale dřív měla tahle složka víc agresivní a burcující charakter, zatímco teď je spíš v intimnější rovině.
Co se týče samotné hudby, tak v první řadě si zpětně uvědomuju, že jsme si nasadili laťku pěkně vysoko (zkoušeli jsme hned od počátku netypické členění skladeb, různé sedmičtvrťové rytmy atd.). No a instrumentálně jsme na to zrovna dvakrát neměli, takže naše vystoupení musela být občas pěkná vrzanice. Ale nadšení pro věc všechno převážilo, naštěstí i na straně posluchačů, jelikož kapel bylo tehdy pomálu a každý koncert byl svátek, kam s námi jezdilo třeba padesát lidí a tak to byla vždycky pěkná divočina.

Co vlastně symbolizuje název TISÍC LET OD RÁJE?

Název neznamená nic konkrétního, je to spíš zachycení určitého pocitu. Zdálo se mi, že poměrně vystihuje hudbu, kterou jsem tehdy chtěl dělat a myslím, že se to docela trefilo.

Poměrně brzy jste získali na tuzemské scéně kultovní status a již v polovině devadesátých let byly vaše koncerty hojně navštěvované. Čekal jsi tehdy, že se v rámci české UG scény vyšvihnete tak rychle do popředí zájmu? Co podle tebe bylo příčinou?

Příčina byla hlavně ta, že jsme začínali hrát v "dobrou" dobu. Tehdy bylo kapel mnohem méně, než dnes, už i z takových praktických důvodů, že pořídit si aparaturu bylo dost náročné - minimální výběr, všechno stálo děsný prachy (na svou první kytaru jsem asi tři měsíce chodil na brigádu kopat kanály). Koncertů se taky konalo mnohem méně než dnes. Každá akce byla docela výjimečná, takže na ně chodilo mraky lidí. Hardcoreová scéna byla navíc specifická v tom, že lidi tam spojovaly i podobné názory, kapely tedy byly do určité míry takovými hlasateli společných myšlenek. Na druhé straně ale některé věci byly dost šílené. My si třeba museli na koncerty s sebou vozit druhý kopák (vlakem nebo autobusem, ježdění autem na koncert tehdy nehrozilo), jelikož ho organizátoři většinou nebyli schopni zajistit - skoro žádní bubeníci totiž dva šlapáky tehdy nepoužívali. O spaní na nadražích, bitkách s náckama, ježdění na naše koncerty třeba do Německa stopem (abychom peníze, co jsme dostali na cestu, ušetřili a koupili si za ně třeba nové struny), ani nemluvě. Bez ukrutného nadšení pro věc by to tehdy prostě nešlo.

Již od samých počátků je pro Tisícovky charakteristická žánrová nesvázanost a chuť experimentovat. Jak moc je pro tebe důležitá ona výlučnost od zbytku scény?

Ze začátku byla ta výlučnost naším hlavním charakteristickým rysem, na kterém jsme si dost zakládali. Hned na první zkoušce jsme si prostě řekli, že nesmíme za žádnou cenu znít jak nějaká jiná kapela, že nikdy nebudeme nikoho kopírovat a vždy budeme originální. Z dnešního pohledu se mi zdá, že to bylo někdy i docela kontraproduktivní, občas jsme to s tou složitostí hodně přeháněli. Třeba dneska už se snažíme najít trochu ustálenější hudební formu, i když ta originalita je snad zachovaná.

V devadesátých letech jste poměrně často vystupovali i v zahraničí. V současnosti jsem vás však nikde mimo hranice neregistroval. Je dnes těžší domluvit vystoupení mimo ČR?

Hraní v cizině je super, ale organizačně to je docela problém, pro nás navíc násobený tím, že je nás hodně a tak musíme někde půjčovat velkou dodávku a tak se náklady dost zvyšují. Druhá věc je, že jsme všichni extrémně vytížení jinýma povinnostma (práce, sport, rodiny...), a tak pro nás není tak lehké se třeba na týden urvat, jak to bylo dřív. Každopádně všechny naše zahraniční tour jsme si fakt užili a doteď na ně vzpomínáme, i když některé zážitky byly trochu z drsnějšího soudku.

Jednou z devíz kapely je nezaměnitelný blackový skřehot zpěvačky Dashy. Jak jste na tuto slečnu narazili a kde se v tak něžně a křehce vyhlížejícím stvoření proboha bere ten pekelný skřehot?

Dashin příchod do kapely pro nás znamenal obrovský posun kupředu. My docela dlouho hledali nějakou zajímavou zpěvačku. Po natočení prvního CD se u nás vystřídalo několik slečen, co zpívaly klasicky, ale jejich učinkování nemělo moc dlouhého trvání, jelikož to buď psychicky nezvládaly, nebo jsme to nezvládali my s nima. Když zrovna jedna odešla a my hledali novou, napadla mě Dasha, kterou jsem znal trochu od vidění (na jednom z Brutal Assaultů nám bezostyšně vnikla tehdy ještě v pozici fanynky do šatny) a věděl jsem teda, že tuhle muziku poslouchá. Předtím se u nás střídaly slečny, co k metalu neměly žádný vztah a to se neosvědčilo. Takže jsem si sehnal její číslo, brnknul jí a Dasha mi řekla, že je to zajímavý, ale ona že zpívat vůbec neumí (což mimochodem není pravda), že jenom umí řvát. Tak mi to hnedle sepnulo a řekl jsem jí, že je to super a vylákal jí na první zkoušku. Doteď si vzpomínam, jak jsem byl uchvácen, když do mikráku prvně zařvala - Zkoušeli jsme skladbu "The Lovers", co pak vyšla na CD "Gaia" a byl to neskutečný mazec. Hlavně v té době jsem žádnou kapelu s takovým dívčím zpěvem neznal. Dneska už je extrémních ženských vokálů na scéně víc, ale tehdy to byla absolutní rarita. Navíc Dasha vypadá velice k světu, takže fans na koncertech jen valili oči.

Další obrovská výhoda je ta, že Dasha je schopná i skládat (třeba titulní "The Devil" z "Gaii" je z její dílny, stejně jako "Nightmare" z "Waves"), takže i po téhle stránce nás její příchod obrovsky obohatil.

Asi nejexperimentálnějším počinem vaší kariéry byla předchozí řadovka "Gaia", která byla i mimořádně úspěšná mezi fanoušky. Přijde mi však, že mezi hudebními publicisty nebyla úplně doceněna, stejně jako novinka "Waves". Máš stejný pocit? Záleží ti hodně na názorech lidí z hudebních médií, nebo tě to nechává spíš chladným?

Že bude mít "Gaia" mezi fans takový úspěch, jsme nečekali. Jak píšeš, tahle deska je opravdu hodně experimentální, takže jsme mysleli, že to bude spíš jen záležitost pro fanšmejkry. Velký vliv na úspěch CD mělo určitě to, že jsme hodně hráli a naše koncerty jsou dost divoké. O Dashe, která působí na některé metloše trochu jak sexy symbol, ani nemluvě. Takže "Gaia" šla vysloveně na dračku a museli jsme udělat několik dolisů. Co se týče recenzí, tak se na "Gaiu" vyskytla celá škála názorů, od extrémně nadšených až po vlažné. Já to třeba dřív docela řešil a musím říct, že mě štvalo, když vyšlo něco, co z mého pohledu nebyla pravda. Dnes už mám nad recenzema totální nadhled a vůbec mi nevadí, když si o nás přečtu, že se někomu nelíbíme; ale chvíli mi trvalo, než jsem do tohodle stádia dospěl. Je to těžké, skoro každá kapela (zvlášť v rámci UG) obětuje nahrávce strašně moc: Seš třeba měsíc někde zavřeněj, vrazíš do toho spoustu pěněz, které si leckdy doslova utrhneš od huby, tvoje okolí to většinou moc nechápe, v kapele se dohádáte, protože čím víc lidí, tím víc různých názorů a shodnout se na nějakém kompromisu je fakt těžký... No a když si pak třeba přečteš něco hodně kritického, není úplně jednoduché udržet si odstup, když víš, co všechno jsi musel pro nahrávku obětovat. My těch vysloveně kritických ohlasů máme minimum, ale opravdu lituju kapely. co si o sobě čtou jenom to, jaký jsou sračky, protože jim to musí sebrat dost chuť do další tvorby.

Vlny

Mezi deskami "Gaia" a "Waves" uplynulo poměrně dlouhých šest let a nebýt občasného vystupování, skoro bych si myslel, že se po vás slehla zem. Co bylo příčinou tak dlouhé pauzy?

Těch důvodů byla spousta, u mě to byl třeba sport, který mi zabral extrémně moc času (dva tréninky denně + ježdění na zápasy), u ostatních rodiny, práce... Navíc my jsme docela líná kapela, už jen sejít se pro nás v plné sestavě na zkoušce je problém. O tom, jak dřív zkoušky vypadaly (víc se kecalo než hrálo), ani nemluvě... Při životě nás držely hlavně koncíky, i když někdy jsme je museli z různých důvodů rušit, a to, že jsme všichni hodně dobří kamarádi, takže se stýkáme, i když se nic hudebního neděje. Nahrávání desky jsme plánovali už asi dva roky před tím, než se opravdu začalo a samotné natáčení pro nás byla taky zatěžkávací zkouška a já si během něj sáhnul hodně hluboko, abych vydoloval energii "Waves" dodělat a považuju docela za zázrak, že se to vůbec v termínu (křest na Brutal Asaultu) povedlo.

Ačkoliv desku "Waves" považuji za hudebně zřejmě nejvyzrálejší dílo Tisícovek, značně ubylo experimentů a deska se nese v black/death/doomovém duchu s alternativním dotekem. Narozdíl od předchozích počinů mi navíc přijde, že "Waves" nezní již tolik novátorsky a neotřele a v podstatě nepřináší do výraziva kapely nic moc nového. Lze to brát jako jistý krok zpět, nebo byla účelem větší srozumitelnost desky jako celku?

Máš pravdu, "Waves" je proti Gaie méně experimentální a řekl bych trochu přímočařejší. Důvod je ten, že jsme se soustředili na maximální dotažení nějakých prvků (třeba zpěvy) a nesnažili jsme se za každou cenu nacpat tam toho co nejvíc, aby to sice znělo na první poslech úplně novátorsky a nadupaně, ale při bližším zkoumání tam by byly nějaké nedokonalosti. U "Gaii" jsme byli schopni do jedné skladby nacpat black metal, hardcore, rap, gotiku, death a kdo ví co ještě, dali jsme tam třeba deset různých hlasových poloh, zatímco teď jsme to dělali tak, že je třeba celá skladba v nějakém duchu - Třeba "Guild" v lyričtějším, "Sea Fever" je zas víc nářez atd. Pro nás je tahle srozumitelnější tvář spíš cesta dopředu než zpět, ale každopádně si myslím, že i když je naše tvorba teď přímočařejší, snad nezníme, jak každá druhá kapela.

Stejně jako na předchozích deskách kladete i na "Waves" velký důraz na vokální složku, která je opět opravdu pestrá. Kromě Dashina skřehotu, Křečkova murmuru a Hellčina zpěvu se na desce opět coby host objevuje i znamenitá Dorka, známá z alternativních TARA FUKI či jazzových VERTIGO. Bylo těžké přemluvit ji ke spolupráci na přece jen extrémnějším metalovém poli? Jak vlastně tato spolupráce vznikla?

S Dorkou se známe již delší dobu, spolupracovali jsme už na "Gaii", ale teď jsme využili její neobyčejný hlasový potenciál úplně maximálně. Já v té vokální složce, která je pro nás klíčová, vidím náš největší posun vpřed, třeba hudebně bych s odstupem času na "Waves" udělal některé věci trochu jinak (když teda pominu praktické záležitosti, že to třeba v omezených podmínkách nahrávání v Česku a časovém tlaku udělat jinak nešlo), ale se zpěvy jsem spokojen na 99,9 procent; jak s extrémními, kde Dasha tradičně exceluje a Křeček ji výborně doplňuje, tak i melodickými, kde kromě Dorky zazpívala skvěle i Hellča. Dorka přidala nahrávce strašně moc, její vokál je neuvěřitelně emocionální a profesionální. Pro mě spolupráce s ní představovala asi vůbec největší hudební zážitek, co jsem kdy měl. Protože Dorka bydlí v Praze, byli jsme domluvení, že jednu sobotu přijede do Brna CD nazpívat - hodně už nás v té době kvůli ohlášenému křtu na Brutal Assaultu tlačil čas, takže jsme to potřebovali zmáknout za jeden den. Začali jsme v osm ráno a kromě ani ne hodinové přestávky na oběd jsme její zpěvy dělali nepřetržitě do půl druhé v noci. Kdybych to neviděl na vlastní oči a neslyšel na vlastní uši, nevěřil bych, že se dá něco podobného zvládnout. Každý, kdo někdy něco nahrával, ví, jak je těžké nahrávat naostro třeba hodinu nebo dvě v kuse a u zpěváků, kde je to extrémně náročné i psychicky (zvlášť u emocionálně náročných partů, což jsou u nás skoro všechny), se říká, že tři hodiny je maximum, co se dá za den zvládnout... No a Dorka zpívala v kuse 17 hodin. Když si na to vzpomenu, ještě teď mám bradu na zemi. Kromě dvou písniček, které byly dobře nachystané předem a Dorka měla k dispozici demonahrávky, navíc ani ty zpěvové linky dopředu neznala, takže si to jen ve studiu poslechla, nějak zázračně zapamatovala a rovnou nazpívala + si vymyslela vícehlasy a rovnou nazpívala i je. Pro mě to byl prostě neuvěřitelný zážitek, který mi posunul vnímání, co všechno člověk dokáže.

Důležitou složkou vaší hudby jsou i melancholicky poetické texty, jejichž české překlady nalezneme i na vašich webovkách. Kdo je jejich autorem a jak ty osobně vnímáš úlohu textů ve vaší hudbě?

Texty na "Waves" jsem dělal většinou já, jeden Dasha ("Nightmare"), dva Bacil + skladba "L:O:R" je text od Tolkiena a "Sea Fever" od anglického básníka Johna Mesfielda. Do nových songu se teď začal textově zapojovat i Křeček a píše hodně dobře. Pro mě osobně jsou texty hodně důležité, pojímám je spíš jako poezii a nedílnou součást skladeb. Mám rád, když si můžu přečíst, o čem kapela zpívá, takže o umístění překladů textů na web nebylo pochyb.

Novinka vyšla tentokrát pod křídly labelu Élysion. Jste spokojeni s propagací, která se desce dostala a s celkovou spoluprací? Nezamýšleli jste "Waves" vydat u většího vydavatelství?

S vydáváním CD je to v dnešní době hodně těžké. Oproti době před třeba sedmi lety, když vyšla "Gaia", se to hodně změnilo. Tehdy byl poměr stáhnutí a koupení třeba půl na půl, dnes je to 95 procent stažení v mp3 z netu a 5 procent lidí si koupí originál. Třeba "Waves" se objevilo den po vydání na Brutal Assaultu na asi pěti převážně ruských serverech, za týden si ho stáhlo asi 5 000 lidí, zatímco počet těch, co si ho koupili na Brutalu, byl v desítkách... Dneska visí "Waves" na snad třiceti serverech po celém světě, zadarmo si ho stáhly podle počtu downloadu už desítky tisíc lidí a počet prodaných originálů je proti tomu ve stovkách kusů, takže zlomek toho, co si kdo stáhnul... Jsme samozřejmě rádi, že se nahrávka síří mezi lidma, ale z ekonomického pohledu je to dost mazec. V podstatě je zázrak, že CD vůbec někdo ještě vydává, takže Élysionu určitě patří velký dík. Navíc nám vyšli vstříc i co se týče obalu, kde byl tisk trochu nákladnější (skrz lepenkovou krabičku, v které je CD zastrčené a rozsáhlejší booklet), domluva s nimi je také dobrá, takže z našeho pohledu vše OK.

Brzy po natočení "Waves" opustil vaše řady dlouholetý basák Bacil. Co bylo příčinou jeho odchodu?

Tohle je trochu citlivé téma a my se dohodli, že to nebudeme nikde rozmazávat, takže to s dovolením ponechám bez komentáře. Každopádně Bacil má svou novou kapelu, jsme dokonce v jedné zkušebně a vztahy rozjitřené rozchodem se už urovnaly, což jsem opravdu rád, protože to bylo pro všechny hodně těžké.

Bacilovo místo zaujal náš redakční kolega Tomáš Holub, který předtím s Dashou vdechl život svému projektu KANTHAKA. Proč padla volba zrovna na něho a nakolik je podle tebe přínosnou posilou?

Angažování Tomáše byl pro kapelu obrovský přínos a to jak hudebně, tak do vztahů v kapele. My se s Bacilem rozloučili na Brutal Assaultu po našem vystoupení a věděli jsme, že situaci musíme skrz nasmlouvané koncerty co nejrychleji vyřešit. Rozhodně jsme nechtěli po vydání CD třeba půlroční pauzu na hledání nového basáka. Spolupracovat s Tomem mě napadlo pár hodin poté, co jsme Bacilovi oznámili konec a tak jsem mu brnknul, aby přišel k hlavní bráně na BA (najít ho v tom davu totiž byl nadlidský úkol) a vybalil to na něj. Tom byl zezačátku logicky trochu vykulený, ale v podstatě hned po příjezdu do Brna jsme začali zkoušet a bylo nám jasné, že to bude super. Na rozdíl od Bacila hraje Tomáš "metalověji", používá trsátko a konkrétnější zvuk, takže jeho hra má velký tah na bránu. Kupodivu si rychle zvyknul i na specifický kapelový humor, a tak jsme se spoluprací maximálně spokojeni.

Na stránkách vybízíte posluchače k poslechu "Waves" klidně i formou stažení desky z internetu ve formátu mp3. To je velmi sympatický přístup. Je příčinou smíření se s faktem, že na poli tvrdé hudby je u nás prakticky nemožné vydělávat slušné peníze, nebo ti na tomhle nikdy nezáleželo?

Musím říct, že na téma stahování hudby z netu mám v téhle chvíli názor takový trochu rozporuplný. Na jedné straně jsem opravdu rád za každého člověka, co si naši hudbu poslechne a něco v ní najde, takže stahování a tím i zpřístupnění muziky lidem, co by si třeba z finančních důvodů CD nikdy nekoupili, určitě vítám. Ale zase na druhé straně si myslím, že by to mělo mít určité hranice. Spousta lidí zřejmě žije v dojmu, že muzika se nahraje sama a bere stahování hudby nebo pálení CD za úplnou samozřejmost. Už se mi i párkrát stalo, že za mnou přišel nějaký známý a bezelstně mi řekl: "Vy máte nový CD, že? Nemůžeš mi ho přepálit?" Tak jako to už je docela drzost... Že se na tvrdé hudbě v našich podmínkách nedá vydělat, je úplně jasný a nikdy jsem si žádné iluze nedělal - navíc mi to i vyhovuje, jelikož vítám, že hudbu děláme prostě proto, že nás to baví a žádné hmotné požitky za tím nejsou. Ale zas si říkám, že je fajn, když se třeba alespoň zaplatí přímé náklady na vydání CD, tj. studio, lisování atd... Nám se to podaří, protože už přece jen máme určitou pozici a fans, ale začínající kapely na to můžou rovnou rezignovat a nahrávky musí komplet dotovat, jelikož zaplatit výrobní náklady CD z prodejů je dneska už skoro nemožné.

Druhá věc je, že si za to může hudební bussines z 90 procent sám tím, jak byly ceny CD nesmyslně předražené a s názorem "Já přece nebudu živit žádné vydřiduchy v hudebních korporacích" se svezli i nosiče UG kapel, které rozhodně nikoho neživí, ale stejnak si je nikdo není ochotný za pár kaček koupit, když jsou na jedno kliknutí myši ke stažení zadarmo.

V ringu

Svůj čas dělíš mezi kapelu, dráhu profesionálního sportovce a reklamní agenturu. Jak tohle vytížení zvládáš? Nemáš někdy pocit, že bys potřeboval "vypnout"?

Musím říct, že občas bylo tohle vytížení opravdu zralé na psychiatra. Hlavně při nahrávání "Waves" to byl úplný extrém. Já vyrazil v šest ráno na první trenál, hodinu se trápil osmikilometrovým během po lese, kde na nás trenér řval, ať trochu zrychlíme, pak jsem byl hodinu v posilovně, odtam jsem zamířil do práce, celý den řešil nějaké marketingové strategie a podobné věci, pak šel na klasický thaiboxerský trenál, kde jsem si sice vyčistil hlavu, ale jen za cenu, že jsem ji měl obouchanou jak meloun. No a pak zamířil za Tudym do studia a do devíti-desíti večer jsme nahrávali. A takhle to šlo každý den: dvoufázový trénink, práce, nahrávání nebo zkouška... A o víkendech zápas nebo koncert. Přítelkyně měla dostat medaili, že se se mnou tehdy nerozešla. Ke konci nahrávání jsem už byl úplně vyřízenej, psychicky i fyzicky. Vleklo se to totiž rok a půl, k tomu se přidávaly i dohady v kapele skrz nahrávku, kdy někteří členové měli pocit, že by nějaké věci měly být jinak a já jim vyčítal, že si na chození do studia nejsou ochotni najít čas a jen kritizují... Prostě fakt psycho, ale zároveň obrovská zkušenost, a tak to s odstupem času hodnotím jako sice asi nejnáročnější období mého života, ale zároveň nejintenzivněji prožité.

Jsi známý především jako jeden z nejlepších současných světových thai-boxerů. Přiznám se, že u některých videí z ringu, které jsem měl možnost s tebou vidět, mi běhal mráz po zádech. Proč sis vybral zrovna poměrně brutální bojový sport, jako thai-box?

Já odmala sportoval, hrál jsem závodně fotbal, hokej a pak zakotvil skrz svou výšku u basketu, který mě hodně bavil a chvíli jsem si i pohrával s myšlenkou, že ho budu dělat profesinálně (s tehdejší Zbrojovkou Brno jsme několikrát vyhráli ligu a já se dostal do reprezentace). Pak ale přišly zdravotní problémy (vykloubená kolena) a já se závodním sportem musel na nějakou dobu přestat a jen jsem posiloval, což mi pro budoucí thaiboxerskou dráhu dost pomohlo. Začal jsem před asi sedmi lety s kick boxem a za chvíli přešel na muay thai, kde je dovolené víc technik (kopy koleny, lokty...). Přitahovalo mě i to, že thai box je minimálně omezený pravidly, říkal jsem si, že když už nějaký bojový sport, tak rovnou ten nejtvrdší, bojové sporty "jen jako" nebo na efekt tipu karate atd. mě nelákaly. Thai box mě strašně moc obohatil, zjistil jsem díky němu, že moje fyzické i psychické limity jsou mohem dál, než mě vůbec napadalo. Navíc jsem díky němu získal i pokoru, protože se třeba stane, že deset zápasů po sobě vyhraješ, ale v dalším přijde chvilka, jeden úder, který si nepohlídáš a ležíš na zemi a snažíš se vzpomenout, kde ses tam vzal a co vlastně za den

Kdy poprvé tě okouzlily bojové sporty a v jakém okamžiku sis uvědomil, že právě tohle je to, co chceš dělat a v čem chceš vynikat?

Bojové sporty se mi líbily jako asi každému klukovi už od mala, akorát dřív nebylo snadné je u nás v té plnokontaktní formě trénovat. I v době, když jsem já začínal, byl ještě thai box braný skoro poloilegálně, trochu jak takové psí zápasy. Dnes už je situace úplně jiná, hlavně díky Eurosportu a obrovské popularitě K1. Já ze začátku neměl v podstatě žádné ambice, na trenálech jsem trpěl (něco jako pořádné chrániče tehdy neexistovalo) a neuměl si představit, jaké to je v zápase. Naštěstí mám ale takovou trochu buldočí povahu, tak jsem se nenechal odradit jak 90 procent ostatních, co s thaiboxem začnou a když zjistí, jak to bolí, přestanou. Rychle jsem se zlepšoval, hlavně díky pohybové průpravě z jiných sportů a hodně mi pomohlo i to, že dobře snáším bolest, takže na rozkopané holeně a stehna jsem si rychle zvyknul. Pak přišel první zápas, který jsem vyhrál a už to jelo. Pořádně se mi sportovní kariéra nastartovala při profesionálním Mistrovství republiky, což byla osmičlenná pyramida tady v Brně v Boby centru (vítěz musel vyhrát při zápasy za večer). Já se tam tehdy dostal jen díky přímluvě promotéra, který akci spoluorganizoval - žádný profizápas jsem v té době totiž ještě neměl, jen pár amatérských v chráničích. Nicméně trenér mi dost věřil, tak jsme si řekli, že to zkusíme. V nejhorším bych prostě dostal strašně po hubě. No a já nějakým zázrakem tu pyramidu proti mnohem zkušenějším soupeřům vyhrál, navíc všechny zápasy KO, takže to byla docela senzace. Akorát pak jsem se z toho docela dlouho vzpamatovával, nohy a žebra jsem měl úplně na kaši rozkopané a vypadal jsem jak chodící modrák. Nicméně pak začaly přicházet další úspěchy a tituly, navíc za profesionální zápasy na téhle úrovni už jsou i docela dobré peníze, a tak nebylo co řešit.

Bohužel ale pak přišlo v jednom zápase (můj fight číslo 45, pamatuju si to přesně) docela vážné zranění: Soupeř mi kopem přerazil ruku v předloktí a já byl tak blbej, že jsem chtěl za každou cenu vyhrát a tak jsem se tvářil, jakože nic, dobouchal to do konce a sice vyhrál, nicméně další údery a kopy, co jsem do zlomené ruky dostával, mi kost úplně rozdrtily. Takže jsem musel hned po zápase na operaci, byl asi týden ve špitále a doteď mám ruku celou sešroubovanou. Boxovat s tím už můžu, ale kvůli víc než roční pauze mi uteklo hodně zápasů. Začínal jsem tehdy v K1, kde jsem měl jeden super fight v Maďarsku a pyramidový turnaj v Německu, všechno výhry, ale bohužel zranění mi to zastavilo. Nicméně tohle je riziko povolání...

Dostal ses v životě do okamžiku, kdys přemýšlel, zda si vybrat sport či hudbu, nebo jsi byl od začátku přesvědčen, že jsi schopný zvládat obojí současně?

Do fáze buď a nebo jsem se nikdy nedostal. Naštěstí mi to vždycky vyšlo spíš tak, že když mě štval thai box, měli jsme s kapelou dobré období a naopak když jsem byl naštvaný na muziku, mohl jsem se odreagovat thai boxem, tudíž byly obě věci docela v rovnováze. Zvládat obojí současně je sice strašný záběr, ale já to zas beru tak, že odpočívat můžu v důchodu a alespoň budu mít na co vzpomínat. Momentálně je to navíc na moje poměry docela v pohodě. Kvůli problémům s kolenními vazy trénuju thai box jen třikrát týdně a třikrát týdně mám i posilovnu, takže šest tréninků za týden, což je proti době, kdy jsem jich měl dvanáct týdně, docela pohodička. Zápasit teď kvůli kolenům taky nemůžu, tudíž si naplno užívám hudebních radovánek.

Jsi také zapřísáhlým vegetariánem. V jakém okamžiku ses rozhodl, že nebudeš jíst maso a co tě k tomu vedlo?

Maso nejím už asi osmnáct let a ten důvod je docela jednoduchý. Nechtěl jsem se podílet na utrpení zvířat ve velkochovech a na jatkách. Dřív jsem měl tendence o tom lidi kolem mě přesvědčovat, ale teď už to beru úplně jinak. Záleží na každém, pro jaký tip stravy se rozhodne. Já jsem, myslím, se svými 120 kg a dvěma metry důkaz, že člověk může dobře prosperovat i bez masa, ale je to svobodné rozhodnutí každého a nemá význam k vegetariánství nikoho nutit nebo přemlouvat.

Myšlenky

Vaše koncertní show jsou poměrně vyhlášenou záležitostí zvláště díky Křečkově a Dashině sadomasochistickému kabaretu. Kdo s tímhle nápadem přišel?

To se vyvrbilo tak nějak postupně. V poslední době jsou naše koncerty opravdová divočina. Jednak tím, že jsme teď sehraní asi nejlíp, co jsme kdy byli, a tak se můžeme víc soustředit na show. Navíc v kapele vládne výborná nálada, takže si to všichni užíváme a děláme z toho trochu divadlo. Myslím, že koncerty vnímá člověk minimálně z poloviny i očima a i kvalitní hudební výkon je degradovaný, když tam členové kapely stojí jak panáci. Takže my se snažíme koncerty maximálně okořenit. No a když máme v kapele takovou krásku, jakou je Dasha a takového šílence a exhibicionistu bez zábran, jakým je Křeček, byla by škoda to pořádně nevyužít.

Když jsme u Křečka, tak ten na mě působí až extrémně extrovertním dojmem hraničícím skoro se šílenstvím. Je takový jen na pódiu nebo i v soukromém životě? Není někdy trochu obtížné se s ním rozumně domluvit?

Haha, řekl bych, že Křeček na pódiu je věrný odraz Křečka v běžném životě. Nějaké zábrany jsou mu zcela cizí. Naštěstí ale když jde opravdu do tuhého, nebo je potřeba něco vyřešit, dohodnout se s ním dá, i když jednoduché to zrovna není.

Na české hudební scéně se pohybuješ již kolem 15 let. Co se za tu dobu tady podle tebe změnilo k lepšímu a na čem je třeba stále pracovat?

Jako obrovský krok kupředu vnímám to, že hudba je celkově mnohem dostupnější a kdo si dnes chce založit kapelu, může to udělat velmi snadno. Taky je super, že se koná hodně akcí a pro začínající kapelu je mnohem jednodušší, mít si kde zahrát. Cesta k fanouškům je taky mnohem přímočařejší, hlavně díky internetu a portálům jako je MySpace, Bandzone atd. Prostě bych řekl, že se udělal obrovský krok kupředu a jsem rád, že toho lidé využívají a kapely bují jak houby po dešti.
Asi jediná věc, která mě napadá, že by se mohla oproti cizině zlepšit, je kvalita některých klubů a to jak co se týče zázemí, tak třeba aparatury a zvuku. Třeba v Německu se ti nestane, že by zvukař neměl nějaké vybavení, nebo byl třeba ožralej. Je to docela na ránu, když se někam štracháš přes půl republiky a pak ti nějaký dement za mix pultem nazvučí koncík tak, že se vůbec neslyšíš.

Zajímáš se nějak hlouběji o dění na tuzemské scéně? Máš zde nějaké favority?

Protože docela často hrajeme, tak mám o české scéně dobrý přehled a s devadesáti procentama alespoň trochu zaběhlých kapel se známe osobně a máme s nima přátelské vztahy. Navíc v Brně provozujeme docela zaběhlou zkušebnu, kde hraje spousta smeček, takže sleduju alespoň rámcově i brněnskou scénu. Z těch "zaběhlých" českých kapel se mi libí třeba DYING PASSION, SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, ENDLESS, FORGOTTEN SILENCE, z mladých nadějí třeba SIC.ENGINE, které znám právě z naší zkušebny, nebo ARCH OF HELL, které znám taky odtam.

Pracuje se již na nástupci "Waves"? Pokud ano, můžeme očekávat nějaké výraznější změny a budeme muset na desku čekat opět tak dlouho?

Z nové tvorby máme zatím komplet hotovou jednu skladbu, kterou už i pravidelně hráváme (jmenuje se "Little Girl") a jsme s ní hodně spokojeni. Prezentuje takovou spíš přímočařejší, písničkovější (je tam dokonce refrén) a tvrdší podobu naší tvorby; další skladbu máme rozskládanou a chybí nám u ní už jen zpěvy. Nějaké nahrávání si zatím vůbec nedovoluju odhadovat, každopádně určitě nikdy nebudeme kapela, co každý druhý rok vyplkne CD. Takže se musíme všichni nechat překvapit.

Diskuze

Cekem příspěvků: 1

Příjemné čteníTudy21.04.09 | 16:26:26

Top články

FEAR OF EXTINCTION - ...And They Still Suffer

FEAR OF EXTINCTION - ...And They Still Suffer

07.03.16 | 11150x

HELLOWEEN, GOTTHARD

HELLOWEEN, GOTTHARD

23.02.16 | 10385x

AVANTASIA

AVANTASIA

21.03.16 | 10182x

MAU MAUS - Fear No Evil

MAU MAUS - Fear No Evil

23.04.16 | 10107x

SCORPIONS

SCORPIONS

28.02.16 | 9856x

Night of Wolves

Night of Wolves

23.04.16 | 9130x

Tattoo Convention 2016

Tattoo Convention 2016

24.05.16 | 8987x

IRON MAIDEN - The Book of Souls - World Tour 2016

IRON MAIDEN - The Book of Souls - World Tour 2016

08.07.16 | 8778x

Aerodrome festival 2016

Aerodrome festival 2016

18.06.16 | 8583x

LUCIE

LUCIE

03.07.16 | 8049x

Více

Nejnovější diskuze

DIMMU BORGIR - Puritanical Euphoric Misanthropia

vlada_t anonym
01.06.18 | 08:03:27

KING SIZE - King Size

Jana Škripová anonym
08.04.18 | 21:37:43

SANTANA - Shape Shifter

Bohumil Mišurec anonym
04.04.18 | 17:26:47

Gary Numan - Pure

Vojta anonym
09.03.18 | 11:35:36

OLYMPIC - Jedeme, jedeme

Péťa Jandodfil anonym
01.03.18 | 20:12:03

LAKE OF TEARS - Illwill

JB anonym
05.02.18 | 04:48:01

FEAR FACTORY - Genexus

stefanos anonym
04.01.18 | 20:19:40

MECHINA - Acheron

Petr anonym
28.11.17 | 14:18:03

DEVIN TOWNSEND PROJECT - Deconstruction

insun anonym
14.10.17 | 11:13:24

X-CORE - In Hell

Jirka anonym
08.07.17 | 12:24:36

Více

Audio

ZNOUZECTNOST - Beat Simplicitas

Čech Orba
Přehrát
Každý věk má hrdiny
Přehrát
Jedeme v autě
Přehrát

Beata Hlavenková - Theodoros

Ιανουάριος
Přehrát
Φεβρουάριος
Přehrát
Μάρτιος
Přehrát
Απρίλιος
Přehrát

DARK GAMBALLE - Zatím dobrý

Bon Pari
Přehrát
Netopýr
Přehrát
Svět za dekou
Přehrát

Více

Video

ARCHEONIC

26.12.16


AWRIZIS

14.10.16


X-CORE

13.10.16


MALIGNANT TUMOUR

20.09.16


SLAYER

07.09.16


Více

Facebook   MySpace   YouTube