Live kalendář

1. NACHTMYSTIUM – Addicts: Black Meddle Pt. II
2. Mike Patton – Mondo Cane
3. SWANS – vše
4. KAYO DOT – Coyote
5. KORN – Korn III: Remember Who You Are

Jan Novák

1. KLONE - Black Days
2. DISBELIEF - Heal
3. STONE TEMPLE PILOTS - Stone Temple Pilots
4. THE SEASON STANDARD - Squeeze Me Ahead of Line
5. MISERY INDEX - Heirs to Thievery

Jirka Jakoubě

1. A STORM OF LIGHT - Forgive Us Our Trespasses
2. BARONESS - Blue Record
3. PELICAN - What We All Come to Need
4. THE PROJECT HATE MCMXCIX - The Lustrate Process
5. RAMMSTEIN - Liebe ist für alle da

Jan "Longgger" Dlouhý

1. THE RED CHORD - Fed Through the Teeth Machine
2. CONVERGE - Axe to Fall
3. FALL OF EFRAFA - Inlé
4. BEASTIE BOYS - Check Your Head
5. DEFORMITY - Murder within Sin

Václav Tesař

1. DEMONIC RESURRECTION - The Return to Darkness
2. MINDLESS SELF INDULGENCE - If
3. CATHEDRAL - The Guessing Game
4. TURMION KÄTILÖT - U.S.C.H!
5. RHAPSODY OF FIRE - The Frozen Tears of Angels

Ladislav Oliva

1. MATAHARI - Šapitó iluzí
2. INSANIA - Kult hyeny
3. SPINELESS FUCKERS - It Is Just a Real One
4. MÖRKHIMMEL - Sheep in the Labyrinth
5. RISPOSTA - Schválen byl nový řád

Článkový kalendář

<< >>Červenec
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
			1	2	3	4
5	6	7	8	9	10	11
12	13	14	15	16	17	18
19	20	21	22	23	24	25
26	27	28	29	30	31

Recenze

HEIDEN - Obsidian

HEIDEN - Obsidian 2009 Naga Productions

Cesta na vrchol údolím osobitosti

Že se na vrchol jen stěží dostanete údolími? Rozpor v titulku je zcela záměrný. Ani HEIDEN se totiž nesnaží usnadňovat si cesty a právě proto je jejich nahrávka "Obsidian" tak osvobozující. Navzdory nutnosti pokusit se v recenzi o její charakterizaci, řekněme si hned ze začátku, že základní klad desky spočívá ve vítané nejednoznačnosti. Když se však přes ní překleneme, otevře se nám krajina silného metalu na pomezí doomu a blacku a zejména pak srdce výlučné kapely, jejíž hudba může působit spoutaně, zatímco ona se před námi obnažuje v celé své osobitosti a prosta jakéhokoliv warpaintového maskování.

Syrovou black'n'rollovou metelici "Katarze" zařazují HEIDEN hned ze začátku a ačkoliv je tato skladba (ale spolu s ní i mnohé další, zejména "Post Lux Tenebras") tahounem, jaké lze ocenit na první poslech, nestylizují se do pozice kapely pro masy a o to více si mohou jejich rozjímání užít individuality. "Obsidian" nemá být příjemnou deskou a kapela se tak nikdy – a to ani v rámci jedné písně – neuchyluje k jediné poloze a namísto toho se rytmicky mění, utíná gradaci, v jednu chvíli do posluchače intenzivně buší, záhy ho rozdírá "bzučícími" kytarami… Skladby na albu jsou bezesporu promyšlené a propracované, ovšem nikoliv vykastrované od (dojmu) spontánnosti.

Častá izolace takto osobitých nahrávek je většinou podnícena nezájmem publika. Proti tomu, že by to bylo naopak, svědčí v případě HEIDEN už k limitované edici přiložený druhý booklet "Střípky", v němž se kapela publiku nabízí a odhaluje momenty z tvůrčího zákulisí. Toto gesto vstříc posluchači jen prohlubuje intimní rozměr nahrávky, což kompenzuje lehkou návodnost, z níž bychom "Střípky" mohli obvinit. Namísto toho je však trefnější pochválit kapelu za to, že se dokáže podělit o svou hudební zkušenost (a to zejména prostřednictvím desky samotné), díky čemuž působí "Obsidian" naprosto prožitě a dokáže vyprávět příběh klenoucí se nad rámcem samotných písní. Emočně není tento příběh rozhodně nijak optimistický, zároveň se ale vzpouzí "povinnému" blackovému nihilismu a nahrazuje ho inspirativností. HEIDEN neskládají s posluchačem na mysli a před očima – a o to déle ho mohou naplňovat.

Žánr jako překážka aneb z porcelánových prstů kape hudba

Čím více se budete chytat žánrových berliček, tím více se budete vzdalovat tomu, co HEIDEN sdělují. "Obsidian" je nahrávka dokonce tak osobitá, že by jí mnohými posluchači stále příliš úzkoprse vnímaná škatulka "black" mohla uškodit. Paralely je tak lepší hledat nejlépe u solitérních projektů jako je SHINING anebo CAÏNA, s níž mají Moraváci společné mimo jiné to, že se o nich nedá říct, že jdou proti očekáváním, protože v těchto intencích vůbec neuvažují. A právě zde je na místě hledat příčiny jejich výjimečnosti. HEIDEN jsou kapelou, pro níž je přednější hudba než to, kolika posluchačům splní přání. Tedy za předpokladu, že tím přáním není touha po objevování zastřených zákoutí hudby i mysli a víra v to, že bez pohledu upřeného do budoucnosti a nohou pevně stojících v zemině přítomnosti to nejde. V kaňkách našich životů nehledají HEIDEN krásu, ale ukazují je jako něco, co navzdory všemu zlému stojí za to prožít.

"Obsidian" je album schopné dlouhodobě upoutat svou proměnlivostí a hloubkou a nikoliv žánrovým (sebe)utvrzováním. Namísto žánrového ujištění, že na světě zůstávají pohodlné jistoty, nabízejí HEIDEN osm skladeb s nádechem neurčité, a tudíž ke spoluprožití vábící intimity, která může při naprostém odevzdání-se desce vyústit ve vyčerpání. Každý moment alba stojí za to – ať už je black'n'rollově útočný či skrytý v oparu osobních rozjímání. Slovo "dokonalé" se k němu ale vůbec nehodí – deska je to spíše vytříbená a ve své špinavosti elegantní. Prostě "obsidián".

sestava: Kverd – kytara, zpěv, Tom – kytara, dalias qelhma – baskytara, Einsk – bicí
produkce: HEIDEN
studio: Shaark
čas: 40:09
země původu: Česká republika
styl: experimental black/cold metal
odkaz: www.heidenhorde.com

tracklist:
1. Nostalgia Echo
2. Catharsis
3. Triad
4. At a Funeral
5. Thujone
6. Post Lux Tenebras
7. Monomania
8. Buried 100 Years Ago

"Obsidian" je bezesporu nejvyspělejším dílkem tuzemských HEIDEN a zároveň jednou z nejlepších blackmetalových desek, které u nás kdy vyšly. Ve srovnání s předchozími dílky chlapci poněkud zvolnili, vsadili na zemitější a údernější výrazivo a ještě více přidali na nápaditosti a členitosti jednotlivých skladeb, přestože zdánlivě působí přímočařeji. Místy probleskne na povrch psychedelická mlha a nechybí ani decentní výlety do post-blackových a avantgardních zákoutí.

HEIDEN zkrátka prodělávají velice zajímavý vývoj, nebojí se experimentovat a zkoušet nové polohy a nehodlají se zastavit. To je příjemná změna, když vezmu v potaz, že většina tuzemské black metalové scény už řadu let zahnívá v bahně stagnace a neustále a dokola omílá trapně ubohý kanálovitý UG pure black, který už takřka nikoho nezajímá. HEIDEN sice ještě nedosahují kvalit špičkových světových jmen, ale v tuzemských podmínkách jsou bezkonkurenčně nejlepší.

80%
Miroslav Med

Jen o pár českých nahrávkách můžu říct, že by mě při nich mrazilo v zádech. "Obsidian" nejen že k nim patří, on se staví na jejich čelo. Ačkoli není dokonalý, obsahuje tolik charismatu a intenzity... že je v podstatě nutné si ho pořídit. A jak že zní na české poměry? Jaké české poměry?

85%
Tomáš Kouřil

Dlouho jsem čekal, až i tuzemská scéna započne plodit opravdu reprezentativní spolky z oblasti minoritních metalových žánrů. A čtvrté dlouhohrající CD Brňáků HEIDEN "Obsidian" nejen na první poslech zcela zapadá do koloritu světově znějících spolků, které nekonvenčním způsobem operují s blackmetalovým žánrem. Říci o HEIDEN, že hrají black metal by však bylo věru unáhlené, osobně díla podobných kapel označuji jako cold metal a ať si představíme kteroukoliv žánrově kompatibilní kapelu, HEIDEN jsou schopni směle konkurovat. A právě tuto devizu považuji za nejsilnější zbraň ansámblu. Z HEIDEN místo nabubřelých póz hovoří především samotná chladně-podzemní hudba jdoucí ruku v ruce s bezvadně zvládnutou vizuální a marketingovou stránkou. Ostatně už odkrytí dalších zákoutí světa HEIDEN, jak formou bonusové přílohy "Střípky" v limitované edici alba či fotoreportáž o vzniku obálky "Obsidian" jasně dokazuje, že kvartet neponechává pranic náhodě.