Přihlášení | Registrace

Recenze

THE GATHERING - The West Pole

2009 Psychonaut Records

S vydáním devátého studiového alba holandského zázraku THE GATHERING vyvstanou u nejednoho posluchače emoce související ani ne tak s hudební náplní, nýbrž s faktem, že po mnoha letech opustil ansámbl klíčový člen, extrémně charismatická zpěvačka Anneke van Giersbergen. Není žádným tajemstvím, že Anneke dala přednost své perspektivní sólové kariéře, kterou prezentuje pod hlavičkou AGUA DE ANNIQUE. Tudíž o její umělecký přínos nebudeme ochuzeni ani do budoucna, co však považuji za klíčové, je to, že rozloučení s Anneke THE GATHERING nejenže nerozhodilo, ba naopak, posílilo. Ostatně výměna na vokálním postu se u kapely neuskutečnila poprvé (celkem sestavou prošlo pět zpěváků/zpěvaček) a novicka Silje Wergeland z norské ženské skupiny OCTAVIA SPERATI se stala více než důstojnou volbou.

Pokud nepočítám kultovní počiny z metalového období kapely, kde instrumentální složka souzněla v jisté harmonii se zpěvovými linkami, u posledních počinů získala intimní triprockové rysy, sloužící jako rafinované podloží pro až esoterické vokální linky (ostatně Anneke si nikdy nepotrpěla na konvenční projev a její originálně vrstvený zpěv více než cokoliv jiného evokoval další hudební nástroj). Pokud doposud ženský zpěv patří k zcela signifikantnímu znamení kvinteta, s CD "The West Pole" prožívám opět trochu jiné dobrodružství. Po letech u THE GATHERING zase více vnímám samotnou instrumentální složku hudby a opět se potvrzuje, že René Rutten je bezesporu unikátní skladatel. Ostatně v mém úsudku mě utvrzuje i fakt, že poprvé v historii skupiny album otevírá instrumentální intro. Nestává se mi tak často, aby mně nějaká kompozice na první poslech nejen učarovala, ale doslova dostala do transu. "When Trust Becomes Sound" představuje THE GATHERING v příjemném reminiscenčním světle. Na jedné straně mě velice mile potěšila syrově znějící kytara, jako vystřižená z postrockového hájemství té nejvyšší jakosti, na straně druhé však kapela svůj entuziasmus dokázala ukočírovat, tudíž o regulérní návrat k zemitějšímu metalovému období se nejedná. S oním sympatickým nazvučením kytar se setkáme též v následující "Treasure", ostatně v umírněnější míře na celém albu. Rutten a spol. bezesporu sází na výraznější instrumentaci (jak ve smyslu aranžérském, tak co se zvukové dynamiky týče). Onen psychedelický opar, podporovaný repetitivní rytmikou a nezřídka minimalistickým kytarovým rukopisem ("All You Are"), nelze nepostřehnout ani na "The West Pole", jedná se již o typické instrumentální kontury moderní etapy kapely, nicméně progresivní vlivy (pučící v THE GATHERING bezesporu od samého počátku) vyvěrají očividně razantněji než dříve (v tomto aspektu spatřuji jistou příbuznost s alternativně-progresivním mezníkem "How to Measure a Planet?"). Hudební stránku THE GATHERING považuji za tak trochu kontroverzní, na první poslech může totiž působit poněkud konvenčnějším (až poprockovým) dojmem, ovšem teprve po několikerém poslechovém ponoru začíná vyvěrat na povrch ona pověstná zlatá žíla. V případě holandského kvintetu asi nejlépe pasuje konstatování "progrese ukrytá v minimalismu".

Nyní se podíváme na skupinu z jiné, a to pěvecké perspektivy. Na první i druhý poslech si nelze nevšimnout Siljeniny inspiraci v postupech, kterým dala život Anneke, včetně typického zabarvení vokálu. Osobně hlasovou i aranžérskou příbuznost s předchozí zpěvačkou považuji za největší devízu nahrávky. Ruku na srdce, dokázali byste si zpěv u THE GATHERING představit v úplně jiném světle (např. v mužském podání) nebo jeho absenci? Já nikoliv, proto kvituji nejen zachování ženského elementu v sestavě, tudíž správnou volbu pro Silje, ale též její charisma evokující bývalou frontmanku. Na druhou stranu nelze tvrdit, že tak důležitý post jakým je u THE GATHERING (ženský) zpěv, jenž dotváří (minimálně) polovinu emocionálního vyznění, lze tak snadno nahradit. Silje bychom minimálně ukřivdili, pokud bychom suše konstatovali, že se jedná o jakýsi plagiát Anneke. Žádný člen sestavy nezapře svůj jedinečný invenční přístup, každý zosobňuje individuální uměleckou vizi. Silje si v jistých intencích libuje v subtilnějších polohách, což působí příjemně v kontrastu s tentokrát výraznějším nástrojovým arzenálem. Při poslechu psychedelických kousků jako "No Bird Call" (zde bych upozornil, krom výtečně zaranžovaných smyčců, především na, byť na první poslech poněkud latentní, ale o to více extatickou sólovou kytaru protkávající prakticky celou druhou půli kompozice) nebo "Capital of Nowhere" přichází onen katarzní pocit nirvány. Snad jen kratší, konejšivým piánem formovaná balada "You Promised Me a Symphony" působí v kontextu alba poněkud nekonzistentně. Silje též dokáže promptně přeřadit i na živelnější emocionální vlnu. Vitální hitovky v první půli alba jako "Treasure" a "All You Are" budiž zářivým důkazem. Ostatně v letargii se nepohybuje ani závěr kolekce, neboť dvě poslední skladby "No One Spoke" a "Constant Run" též živelně vibrují a Siljenin hlas mocně podporuje vyznění refrénů.

CD "The West Pole" po všech stránkách příjemně překvapilo. THE GATHERING se představili zase v trochu jiném světle, ovšem v globálu usilovně pokračují ve své originální cestě k poznání neotřelé hudební fantazie. Otřepané klišé, že nahrávka vyžaduje více poslechů v případě "The West Pole" platí dvojnásob. Bylo by škoda, neobjevit silný potenciál a kouzlo tohoto alba, přestože na první poslech možná vyzní poněkud tradicionálně. Alba, které se nesnaží jít posluchači naproti, nýbrž přesně naopak, na druhou stranu však pedantsky nelpícího na přehnaném akademismu.

Hodnocení

Štěpán Šimek | 27.06.09

Další články autora:

The Divide | 14.05.12
OZRIC TENTACLES - Paper Monkeys | 07.05.12
IF THESE TREES COULD TALK - Red Forest | 26.04.12
Dva na jednu: TÁBOR RADOSTI - Agartta | 23.04.12
PRINCE OF TENNIS | 09.04.12

Všechny články