• Úvod
• Novinky
• Recenze
  • CD
  • Demo
  • DVD
• Mikrorecenze
• Profily
• Rozhovory
• Reporty
• Další články
  • Pasáž
  • Filmy
• Live
  • Přehled koncertů
  • Akce
  • Přidat koncert
• Inzerce
  • Vyhledat inzerát
  • Přidat inzerát
• Linky
• Fórum
  • Zobrazit příspěvky
  • Vložit příspěvek
• Kontakty
  • Redakce
  • Promo department
  • Reklamní kampaně
  • Napište nám
  • Impressum

Reporty

Blacklights - Extreme Metal Fest

10. - 11.07.09
Divišov u Benešova, AK Divišov

Pátek

Pořádání festivalu typu Blacklights není ve své podstatě ani sázkou do loterie, spíše ryzím veřejným dobrodiním. Jen s obtížemi lze totiž doufat v neztrátovost takového podniku nebo dokonce ve výdělek. A to i přesto, že některá jména na programu představovala dokonalé naplnění slova zajímavé a, co je nejdůležitější, neokoukané, potenciálně tedy nadmíru posluchačsky atraktivní. Avšak jedna a jedna bývá dvě jenom málokdy, pročež největší masu fanoušků "alternativní" metalové hudby pravděpodobně spolkl ve stejné době proběhnuvší Masters of Rock, který neokoukanosti nabídl jistě mnohem víc.

Lamentovat nad rozdílem v návštěvnosti obou festivalů by ale bylo naivní, hybnou silou na metalové scéně totiž stále zůstává, při vší úctě k této kapele, onen moment "tak se všichni userte, dneska hrajou DEBUSTROL". Není se pak čemu divit, že se při setu DARKSPACE ozývaly obligátní hlasy častující kapelu právě jistým vulgárním výrazem dožadujíc se "hoblování", stejně jako něco ve smyslu "jak ho může bavit hrát pořád dokola jeden akord".

Z hlediska pořadatelského mohu vytknout jen malý počet dister a trochu nadhodnocené ceny jídla, které jsou ale spíše festivalovým standardem než místní výjimkou. Vzhledem k malé návštěvnosti a komornímu prostředí divišovské ploché dráhy připomínal Blacklights hlavně ze začátku více večírek pro přátele (bez jakýchkoli negativních konotací) než festival. Nepřitažlivost pro masy pomohla kromě přátelské atmosféry i k přítomnosti minimálního množství různých "alternativních individuí" a somráků, doprovázejících jinak každé větší shromáždění lidí. Na druhou stranu se i mezi "našimi" vyskytovali nenechavci, kteří při spatření volně ležící věci nedovedli nechat ruce v kapsách. Frontmana AZAGHAL na vás! Co se týče prezentace jednotlivých kapel, nebylo vždy všechno perfektní a někdy se bohužel dostavilo i zklamání, celkový dojem lze ale i tak shrnout jako velmi dobrý, jednoznačně totiž převážila zdařilá vystoupení.

SECRET OF DARKNESS mě bohužel nedokázali nijak nadchnout. Jejich rádoby melodický klávesový black snažící se o jakous takous atmosféru bohužel nefunguje ani ve sluchátkách, ani naživo. Hudba zní, jakoby si ji pánové vypůjčili z mnoha různých míst, ale ani s napodobováním pak nic kloudného nesvedli. PANYCHIDA už nabídla jiné kafe. Sice nepatřím k nejvěrnějšímu jádru fanoušků, ale nasazení, se kterým kapela předvedla svoji pohanskou hudbu, mě přimělo ke spokojenému podupávání. Rozhodujícím faktorem je pro mě také nedávná změna na postu vokalisty – Appia mým uším zní sympatičtěji než její předchůdce a toto moje prvé seznámení s ní vyvolalo pozitivní pocity, stejně jako v přihlížejících, ze kterých kapela dovedla vykřesat rozhodně více energie než její předchůdci. STÍNY PLAMENŮ už skoro patří k české klasice. Vzhledem k tomu, že mám pro kapely, ve kterých působí Lord Morbivod, slabost, na jejich vystoupení jsem se upřímně těšil. Sestava nastoupila v nezbytných gumácích a roztočila důvěrně známý kanalizační black metal. Reakce publika byly doposud nejintenzivnější, k plné spokojenosti chyběly snad jen holínky a různé další propriety, které se mezi fanoušky objevují na koncertech tohoto originálního seskupení.

U HEIDEN jsem měl poprvé pocit, že se zvuk linoucí se z reproduktorů chvílemi ztrácí ve větru. Pomohla však dostatečná znalost repertoáru brněnských progresivistů a vzhledem k mému nadšení setu nijak výrazněji neuškodily ani drobné chybičky, které tu a tam vykoukly. Originálními nečiní HEIDEN jenom hudba, ale také nenápadný humor doprovázející jejich živou prezentaci. Například na zpěváka AZAGHAL se sice také kouká dobře, ale jedna dvě vtipné větičky suché jako Martini jsou ve výsledku více "black metal" než kostěná bižuterie. Závěrečné překvapení v podobě coveru "Hvis Lyset Tar Oss" chápu jako poděkování všem přítomným, kteří se i přes chladné počasí vydali podpořit nejen HEIDEN, ale i ostatní kapely ucházející se na Blacklights o přízeň fanoušků.

EMANCER – první netrpělivě očekávaná špička, u níž musím bohužel konstatovat, že se naplnily moje obavy o přenesení dojmu ze studiové nahrávky na pódium. Je to právě zvuk, co jejich deskám (a zvláště té aktuální) dodává punc zvláštnosti. Velmi jemně vybalancovaný poměr mezi jednotlivými nástroji a elektronikou vytváří zvláštní "snovou" atmosféru, která k mému zklamání z divišovského pódia příliš nezavála. Jde o typický příklad ukazující, jak málo může dělit průměrně vyznívající set od vynikajícího. Jelikož znám jednotlivé skladby nazpaměť, nepředstavovala pro mě nevýraznost náladotvorných prvků až zas takový problém, ale pro toho, kdo EMANCER slyšel poprvé, se pravděpodobně jednalo o zvukovou změť. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY nepředstavují můj šálek čaje, pročež jsem je sledoval pouze z povzdálí. I přesto, že mi jejich styl moc neříká, na ně bylo od pivního stanu příjemné pokoukání – charismatičtí profesionálové, kteří vědí, co chtějí hrát a umí to s náležitou energií prodat, čemuž také odpovídala odezva přihlížejících. Nemám, co bych vytknul, jen jednoduše nejde o moji "krev".

Po EMANCER druhá "hvězda" a první vrchol festivalu – WYRD, pohanští kouzelníci, alchymisté, míchající ve svých kotlících atmosféru po vzorů dávných pohanů, ale nikoli po vzoru ostatních. Proti jejich výtečně odehranému setu lze jen těžko mít nějakých námitek, ten večer se dost možná naplnily mnohé sny, alespoň ty mé určitě. Plochodrážní okruh byl na několik desítek minut zapomenut a místo kapela všechny přenesla někam napůl mezi historii a fantazii. Nádherné, skvělé, vynikající! SEAR BLISS jsem viděl poněkolikáté, ale nestalo se, že bych snad měl "přetrumpetkováno". Pozoun dohromady s melodickým blackem tvoří v režii maďarských sympaťáků dostatečně atraktivní celek a dovede stále zaujmout. Kapela má už nějaký ten pátek za sebou, takže je při vystoupeních sehraná a uvolněná, pročež se tato pohoda přenáší i pod pódium. Po WYRD sice slabší, ale veskrze velice dobré a osvěžující.

DARKESTRAH roztočili klasickou černočernou metelici se slušnou razancí. Vokalistka Kriegtalith předváděla na pódiu polotaneční kreace hodné IMMORTAL. Avšak ani ty publikum nepřesvědčily, aby v celém svém počtu vyčkalo do konce vystoupení. Snad proto, že IMMORTAL jsou IMMORTAL a DARKESTRAH jsou DARKESTRAH anebo kvůli nepříjemně vlezlé zimě, těžko říci. Kapela se ale evidentně na Blacklights těšila více než Blacklights na ni, pročež musela být na závěr zvukařem po několika upozorněních odpojena kvůli překračování vymezeného času. Být o třetinu kratší, jednalo by se o relativně slušnou show, takhle už jsem se ke konci docela nudil.

Sobota

Sobotní ranní budík nařízený na pět minut před půl jedenáctou byl sice na můj vkus trochu brzký (vzhledem k Ferdinandovi, který chutnal), nicméně kvůli GORGONEA PRIMA za to rozhodně stál. Industrial black se spolu s dalším Ferdinandem ukázal jako to pravé probuzení. I přesto, že pódium trochu zelo prázdnotou (kapelu nyní tvoří pouze dva kytaristé), nebylo vystoupení ochuzeno o nic podstatného. Skladby zazněly tak, jak jsem si je pamatoval z epíčka, se stejně podmanivým nádechem a atmosférou. (Ačkoli se to týká prakticky všech kapel, tomuto vystoupení by stejně jako CHD více slušela tma!) Pokud holdujete industrialu a GORGONEU čirou náhodou neznáte, vřele doporučuji! DOOMAS, jejichž styl si odvodíte z názvu, mě docela znudili. I když doom metal patří mezi moje favority, nedokázal jsem v jejich muzice najít nic, co by mě jakýmkoli způsobem oslovilo. Škoda.

ETERNAL DEFORMITY se prezentují jako avantgardní těleso, působili však jako úplně obyčejný klávesový black metal prokládaný čistým vokálem. Slušné, ale po deseti minutách zapomenuto. Vystoupení NATAN se díky odpadnuvším KORIUM posunulo hned za ED. V kapele nyní vystupuje vokalista, který narozdíl od svého předchůdce neovládá hru na housle. Zpočátku jsem v hudbě něco postrádal a až po chvíli mi došlo, že smyčcové pasáže byly nahrazeny akustickým vybrnkáváním. Sečteno a podtrženo to nijak ani moc nevadilo, jen dříve housle zněly lépe. Kromě této drobnosti šlo o jedno z nejenergičtějších vystoupení trhajících uši, avšak stále ještě dost "progresivní" na to, aby člověk víc poslouchal a méně mlátil palicí. To na ŽREC pochopitelně všichni pařili jako diví, plnokrevná folková show k tomu byla dostatečným podnětem. Aniž bych měl něco proti kapele, tradiční folk už mě nějaký čas nechává zcela chladným, nebylo tedy lepší volby než sledovat ŽREC pěkně v sedě od piva.

S INFER jsem zamýšlel to stejné, doma mě totiž jejich nahrávka celkem nudí, nicméně naživo se jedná o něco naprosto jiného! Preventivně pozvednuté obočí rychle pokleslo a vystřídala jej mírně pootevřená ústa. Masakrální a hlavně precizně odehraná technická death-blacková střelnice, jinými slovy perfektní show! Nemůžu si pomoct – zpěvák KROMLEK se svým slizkým knírkem a účesem na hrnec působí jako úchylný prodavač z videopůjčovny. Hudba pak, jak bývá u německých kapel časté, zní jako mix mezi pagan metalem a diskotékou. Bez rozmýšlení jediná opravdu špatná věc z celého festu.

CONTROL HUMAN DELETE představují další lahůdku, dle mého názoru trochu nedoceněnou. Civilní (a hlavně sympatický) vzhled jednotlivých členů "epickému" industrial blacku nijak neublížil, spíše vadila absence tmy nebo alespoň šera, což se ostatně týká i žánrově spřízněných GORGONEA PRIMA. CHD nekriticky zbožňuji, nedokázal jsem se tedy oprostit od očekávání. Muzikantsky bylo vše v pořádku, nicméně aparatura by si zasloužila o nějaký ten kus zesílit. Takto bohužel ostře řezaný industrial neměl takové koule jako z desky, nemluvě o nádherných elektronických mezihrách. Velká škoda. HROMOVLAD podpořila daleko početnější banda než jejich holandské předchůdce. Pro mě, v sedě s pivem, pěkný poslech, ale stejně jako v případě ŽREC žánrově mimo oblast zájmu. Dle velmi nadšených reakcí publika šlo o jedno z nejlepších vystoupení.

GALADRIEL jsem viděl podruhé ani tentokrát mě nepřiměli vydržet až do konce. Ačkoli se v zásadě nedá proti jejich "dark" metalu nic namítnout, působí na mě hrozně nezáživně. GORATH doslova nadchli přesnou hrou, nasazením a perfektním zvukem. Technicky skvěle zvládnutý progresivní black, během něhož si vychutnáváte každý přechod, každou změnu tempa. Učebnice hraní bezezbytku převedená do koncertní podoby. Jenom se obávám, že stejně jako v případě EMANCER a CHD neměl GORATH z přítomných nikdo příliš detailně naposlouchané nebo je vůbec neznal. Jejich výborné a poctivě odehrané vystoupení by si zasloužilo větší diváckou kulisu. BLACK FLAME nedorazili, tím pádem nastal čas pro říznou blackovou klasiku AZAGHAL. Co na tom, že byla kapela sťatá jak carský důstojník. V hlavách kytaristů ještě zbylo tolik neuronů, že si dokázali vzpomenout na těch pár akordů a lze s klidem říct, že celým vystoupením táhnoucí se nepřesnost mu dodala ještě větší nádech svojskosti. Krev plivaná do publika byla pak už jen třešničkou na dortu. Satan a rouhačství, na nic jiného se při vystoupení AZAGHAL myslet nedá, mají v sobě totiž kromě obvyklých deseti pivek ono tolik potřebné charisma, bez kterého by zlo nebylo zlem.

CRUACHAN pro mnohé představovali hlavní kapelu celého festu. Housličky, píšťalka a už se sudy s medovinou valí ze schodů. Nasazení, lehkost, očekávatelný čurbes pod pódiem, to vše udělalo z CRUACHAN příjemně uvolňující záležitost, čert vem falešný ženský vokál. Lidé se poveselili, já se oblékl (zima v tu dobu začínala být dost nepříjemná) a v napjatém očekávání stepoval čekaje na DARKSPACE. Po trochu dlouhém zvučení, způsobeném technickými obtížemi, se divišovským areálem konečně rozezněla černomodrá zkáza. Líčení, kostýmy a hlavně futuristická světelná show doplňují zkázonosnou vesmírnou hudbu tohoto švýcarského tria geniálním způsobem. Zhudebněný chlad vesmíru zazněl z pódia ve svém majestátu, doplněný nejen o sugestivní modrá světla, ale také o měsíc, který, střídavě halený mraky, musel být tomuto vystoupení seslán něčí prozřetelností. I přes nechutnou zimu jsem stál zcela hypnotizován s otevřenou pusou a nábožně sledoval do slov jen těžko převeditelné vystoupení. Hudebně-vizuální absolutno, víc než orgasmus, naprosto perfektní.

Jenom jeden jediný problém se pojí s živým vystoupením DARKSPACE – na co se mám ještě těšit?

foto: Dufaq

Sdílej: |

Tomáš Kouřil | 21.07.09

Copyright © 2002 - 2010 Abyss. All rights reserved.|ISSN 1801-4747|Podmínky užívání

Created by ABYSS Webdesign|Webhosting zajišťuje MediaWeb