Přihlášení | Registrace

Recenze

ALICE IN CHAINS - Black Gives Way to Blue

2009 Virgin/EMI

Téměř po čtrnácti letech od vydání jejich posledního studiového počinu se na trh dostává zbrusu nová deska grungových veteránů a, troufnu si říct, i legend ALICE IN CHAINS. Byla to právě tato kapela, která patřila v polovině devadesátých let společně se SOUNDGARDEN nebo NIRVANOU mezi průkopníky stylu, který poznamenal a dodnes ovlivňuje spoustu jiných uskupení a posluchačů po celém světě.

V záplavě kapel, které se na tehdejší scéně v americkém Seattlu pohybovaly, se tato odlišovala svým neoddiskutovatelným příklonem k metalu a specifické magické atmosféře skladeb, vytvářené kupříkladu charakteristickým zvukem podladěné kytary Jerryho Cantrella nebo odvahou experimentovat s různými hudebními nástroji. Zásadním poznávacím znamením a stavebním prvkem celé tvorby jsou pak dvouhlasy zesnulého leadera Laynea Staleyho s výše uvedeným kytaristou. Dalším faktorem hrajícím roli ve výsledném zvuku všech desek a písní ALICE IN CHAINS byla nadbytečná konzumace omamných látek. Ty se v pozdější fázi existence kapely staly její neoddělitelnou součástí, zapříčinily její nikdy nepotvrzený rozchod a později i Staleyho smrt.

Tři roky po tragické události Jerry Cantrell zjistil, že jeho jméno a srdce je navždy spojeno především s původní kapelou, a tak v roce 2005 došlo ke znovuobnovení sestavy z poslední řadové desky. Na horké místo u mikrofonu se postavil téměř neznámý William DuVall a společně s ostatními započal v roce 2009 práce na nové desce.

Ta se už od svých úvodních tónů nijak zásadně neliší od stylu a zvuku, který byl charakteristickým pro všechna původní alba. Hutný zvuk podladěné elektrické kytary, utahané a zatěžkané riffy a zaříkávající sugestivní vokál. Asi nejvíce otázek pak před vydáním desky samotné vzbuzoval nový pěvec. Ten si stejně jako Jerry Cantrell při jeho angažování moc dobře uvědomil, že originálního Staleye nelze nikdy nahradit, a proto se na této desce žádným způsobem nesnaží stylizovat do role původního zpěváka, ale spíše naopak vkládá do jednotlivých písní vlastní ojedinělý feeling, který obohacuje stejně jako jeho doprovodná kytara každou z jedenácti kompozic.

Možná právě i tato široká škála hlasových poloh a zabarvení umožnila zařadit na desku tolik různorodých písní. Setkáváme se s tradičními rock/metalovými kusy jako "All Secrets Known" nebo sugestivní a svíravou "A Looking in View". Dále pak s radiovými hitovkami "Check My Brain", "Your Decision" nebo "Private Hell". Nezbytnou součástí tvorby ALICE IN CHAINS jsou pak akustické skladby, které disponují vzpomínanými dvojhlasy a vokálními harmoniemi. Mezi tyto velejemné a emocionálně přeplněné kompozice patří bongem obohacená "When the Sun Rose Again", již uvedená "Your Decision" a titulní "Black Gives Way to Blue", v níž na piano hostuje Elton John. Právě tyto skladby přispívají celkové pestrosti desky týče nejvíce a aniž by nijak zásadně vybočovaly z jejího konceptu, dodávají jí další slušivý rozměr. Mezi těmito křehkými písněmi pak jako monolity stojí těžké věci "Acid Bubble" a výše zmiňovaná, nirvanovským feelingem obohacená "A Looking in View"; asi nejvíce připomínající dávné časy počátků grunge. Na každé skladbě by šlo najít mnoho zajímavého, a když se v samém závěru ohlédneme za deskou jako celkem, nelze říci, že by na ní byla jedna jediná slabá skladba.

Zajímalo by mě, jak se na desku budou dívat fanoušci kapely, kteří zažili její nejslavnější éru s Laynem Stanleym. Podle mého názoru se v případě "Black Gives Way to Blue" nejedná o nijak zásadní změnu od toho, na co jsme byli doposavad zvyklí. Nový pěvec William DuVall má rozhodně velké ambice zaujmout a potěšit i konzervativnější část fanoušků této seattleské čtveřice. Myslím, že do původní sestavy zapadl na výbornou a svým výkonem nakopnul kapelu k dalším a doufejme i světlejším zítřkům, než byly časy předchozí. Já se na časy budoucí v podání ALICE IN CHAINS těším a pokud budou minimálně stejně kvalitní, jako je tento počin věnovaný jejich nejslavnějšímu členovi, bude se v každém případě jednat o výjimečnou událost!

Hodnocení

Jan Novák | 29.09.09

Další články autora:

OBSIDIAN - Point of Infinity | 09.11.10
Joe Satriani | 06.11.10
JOE SATRIANI - I Just Wanna Rock - Live in Paris | 01.11.10
JOE SATRIANI - Black Swans and Wormhole Wizards | 01.11.10
FACEBREAKER - Infected | 28.10.10

Všechny články