Live kalendář

1. Shutter Island (film, Martin Scorsese)
2. Mammuth (film, Gustave de Kervern & Benoît Delépine)
3. Winter's Bone (film, Debra Granik)
4. Kak ya provel etim letom (film, Aleksei Popogrebsky)
5. Bal (film, Semih Kaplanoglu)

Jan Novák

1. DAVE MATTHEWS BAND - 19.2. - live, Gasometer, Vídeň
2. PAT METHENY - Orchestrion
3. JOE SATRIANI - Live in Paris (I Just Wanna Rock)
4. ALBERTA CROSS - Broken Side of Time
5. NVÚ - Nikdy Nebo Navždy

Jirka Jakoubě

1. A STORM OF LIGHT - Forgive Us Our Trespasses
2. BARONESS - Blue Record
3. PELICAN - What We All Come to Need
4. THE PROJECT HATE MCMXCIX - The Lustrate Process
5. RAMMSTEIN - Liebe ist für alle da

Jan "Longgger" Dlouhý

1. THE RED CHORD - Fed Through the Teeth Machine
2. CONVERGE - Axe to Fall
3. FALL OF EFRAFA - Inlé
4. BEASTIE BOYS - Check Your Head
5. DEFORMITY - Murder within Sin

Václav Tesař

1. FINNTROLL - Nifelvind
2. DEAD SPIRIT´S DANCE - Dead Spirit´s Dance
3. ELUVEITIE - Everything Remains
4. SIGH - Scenes from Hell
5. ORPHANED LAND - Never Ending Way of ORwarriOR

Ladislav Oliva

1. SIX DEGREES OF SEPARATION - Of Us
2. TROLLECH - Jasmuz
3. STÍNY PLAMENŮ - Mrtvá Komora
4. DYING PASSION - Absorb
5. KURTIZÁNY Z 25. AVENUE - Teorie morfické rezonance

Článkový kalendář

<< >>Březen
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
1	2	3	4	5	6	7
8	9	10	11	12	13	14
15	16	17	18	19	20	21
22	23	24	25	26	27	28
29	30	31

Recenze

DYING PASSION - Absorb

DYING PASSION - Absorb 2009 Redblack / X Production

Přiznávám, že k novým deskám kapel, které už na scéně fungují řadu let a mají tím pádem ledacos za sebou, přistupuji vždycky trošku s nedůvěrou. Obvykle se jim nepodaří překročit stín vlastní minulosti (obzvláště pokud byla aspoň v některých momentech opravdu výrazná) a ke svým nejlepším nahrávkám se v lepším případě maximálně jen přiblíží – vyrovnat, neřkuli překonat jejich úroveň se málokdy povede. U novinky Dying Passion se však nemohu zbavit opačného dojmu a nahrávka s každým dalším poslechem jen sílí. Inu jak se říká: čest výjimkám, které potvrzují naštěstí ne zcela stoprocentně platné pravidlo.

První, co člověka, jenž tvorbu Dying Passion zpovzdálí sleduje od úplných počátků, překvapí, je opětovný příklon k větší tvrdosti a syrovosti hudebního výrazu. Asi už jen málokdo by vsadil na to, že Dying Passion se do jisté míry vrátí až někam ke gothic/doom metalu (zdůrazňuju ono "do jisté míry"; ne že by kapela začala směřovat někam k raným deskám PARADISE LOST), nicméně návrat je to příjemný a hlavně žádoucí – novinka totiž zase disponuje náležitým energetickým potenciálem, jenž se předcházejícím (jinak ovšem vůbec ne zlým) nahrávkám kapely příliš nedostával.

Dying Passion si ovšem zároveň uchovali vše, co je pro ně typické a s čím se postupným vývojem naučili zacházet neustále vynalézavěji: především úchvatnou práci s náladami a ve své potemnělé uhrančivosti v nejlepším smyslu slova zneklidňujícími celkovou atmosféru. Navrch sázejí jednu podmanivou melodii za druhou (což v minulosti také ne vždy platilo), protože v podstatě bych mohl vyjmenovat kteroukoliv z deseti skladeb coby potenciální hitovku, aniž bych tímto slůvkem myslel něco pejorativního.

"Absorb" vyšlo v opravdu luxusním balení, obohaceno ještě o hodinové DVD se vskutku profesionálně – jak obrazově, tak zvukově – nasnímaným koncertem z ledna 2009 v brněnském klubu Favál (jako hosté se zde s kapelou v několika písních představili trumpetista Josef Kozumplík a bývalý zpěvák SAD HARMONY Jiří Sládek, nyní vládnoucí tělesu SHATOON) a dalšími bonusy (různé archivní live záznamy a klipy).

Jinak řečeno, natolik ostré a přitom melodicky čarokrásné věci, jakými jsou zejména "I Like a Noise" a "My Apology", by od Dying Passion v roce 2009 možná nikdo nečekal, nicméně někdy se opravdu nevyplácí být a priori škarohlíd. Přitom soubor se rozhodně nezřekl ani elektroniky – používá ji ovšem relativně střídmě a hlavně naprosto funkčně, takže z nahrávky nijak nepřípadně netrčí.

Mimořádně silných momentů však album obsahuje daleko víc. Speciálně bych zmínil přinejmenším ještě monumentální, na pianu a syntezátorech postavenou píseň "Broken Sleep", jíž si dovolím charakterizovat pouze jedním jediným slovem: úchvatná! Naopak těžko budete hledat byť jen jednu jedinou vyloženě slabou, takzvaně výplňovou kompozici. Toliko apokalyptický, vysloveně doomový závěr poslední skladby "On the Other Side of Barricade" je už tak trochu zbytečně natahovaný.

A navíc pochvalu, respektive výzvu k jejich prostudování, si zasluhují i nové texty. Ne že by šlo o ztělesnění bůhvíjak oslnivé poezie, nicméně zároveň se nejedná ani o nějaké plytké rádobyromantické blábolení, za nímž mnohé gothic-, doom- a symphometalové party skrývají neschopnost napsat opravdu myšlenkově hluboké a efektivně (nejen efektně) obrazotvorné verše.

Vrátím-li se k úvodu této recenze, sám sebe se znovu ptám: že by DYING PASSION natočili svoje vůbec nejlepší album? A vzápětí si odpovídám: Dost možná ano!

sestava: Zuzana Jelínková – zpěv, Standa Jelínek – kytara, Martin Zemánek – kytara, Standa Pavlík – baskytara, Jenda Kylar – bicí, Pavel Vantuch – klávesy, programování
studio: Šopa
čas: 58:12 (+ DVD)
země původu: Česká republika
styl: atmospheric rock
odkaz: www.dyingpassion.com, www.myspace.com/dyingpassionmusic

tracklist:
1. A Silent Witness
2. Questions
3. Muse of Mundane Days
4. I Like a Noise
5. Give
6. My Apology
7. Surveillance
8. Broken Sleep
9. Journey to What Is Due
10. On the Other Side of Barricade

Stručné zbilancovat pátou studiovou nahrávku melancholiků DYING PASSION, aniž by se recenzent uchýlil k sentimentálním výrazům nadšené chvály, není ani trochu lehké. Zmíníme-li též nádherně a vkusně zpracovaný digipakový přebal alba se sympatickým DVD coby dárkem posluchačům, lze konstatovat jediné: "Absorb" je fenomenální nahrávka. Vydavatel Redblack/X-Production si svých skvostných stájových koní patřičně váží, neboť emisi alba charakterizuje opravdu luxusní provedení (s výtečným grafickým zpracováním talentovaného Phoba) navzdory době CD formátu spíše nepřející. Pro nás, hudební fetišisty, se tak konají skutečné hody, neboť neznám příjemnějšího pocitu, něž když dokonalé zpracování nosiče korunuje neméně vydařený hudební obsah.

Pokud DYING PASSION na minulých albech koketovali s alternativně-progresivními postupy, tentokrát je absorbovali měrou věru vrchovatou, díky čemuž se stal materiál hůře přístupný i relativně otevřeným posluchačům. Drtivou část nahrávky překrývá notně temný příkrov a již natolik vyhrocenou naléhavost navíc umocňuje Zuzka, která prakticky nesleví ze svého zádumčivého altu. V tomto ohledu nezůstává pozadu ani nástrojový repertoár, kdy především kytary dua Standa - Martin nezřídka zabředávají do étericky melancholických vod (uveďme třeba anathemovsky podmanivou "Questions"). Skrze mlžný závoj občas magicky prosvitne i nekonfliktní elektronické podloží (výrazné třeba v "I Like a Noise" doprovázené zefektovaným zpěvem) a dodá nahrávce svěží moderní ráz.

Skupina se netají svými vzory (viz cover od PORCUPINE TREE na bonusovém DVD), tu a tam pableskne důvěrně známý motiv, ovšem eklektismus nikdy nepřekročí únosnou mez a spíše svědčí o dosažení kvalitativního statusu mezinárodní úrovně. DYING PASSION především rezignovali na přímočaré koncertní hitovky (i když jisté pódiové taháky lze očekávat díky úvodní "A Silent Witness" nebo svěže pulsující "Give"), uzavřeli se mnohem více do sebe, aby podnikli introspektivní pouť, prozkoumali ty nejintimnější zákoutí hudebního labyrintu. A je pouze na posluchači, zdali se též rozhodne podstoupit ono dobrodružství a vydá se neznámou cestou ztrácející se kdesi v psychedelické mlze.

95%
Štěpán Šimek

"Absorb" je, zjednodušeně řečeno, tuctové album pro intelektuální posluchače. Nepřináší hudebně objevné postoje, staví ale narozdíl od jiných českých interpretů na základech světové emotivně rockové scény. A to nejen vynikajícím zvukem. Obsahuje vlastní velice hitové kompozice, které se vám na dlouhou dobu zakousnou do pravé mozkové hemisféry. Musím se přiznat, že právě zmíněná hitová vtíravost mě nejprve od poslechu desky odradila. Po několika dnech si však cestou ze školy popěvuji refrén první skladby alba "A Silent Witness" a přemýšlím, kdo to jen nahrál..? Nejspíše Devin, říkal jsem si tehdy. To mě vrátilo zpátky do světa DYING PASSION a díky tomu jsem našel i vynikající skladby a podle mě vrcholy desky "Broken Sleep" a "Journey to What Is Due".