Live kalendář

1. Shutter Island (film, Martin Scorsese)
2. Mammuth (film, Gustave de Kervern & Benoît Delépine)
3. Winter's Bone (film, Debra Granik)
4. Kak ya provel etim letom (film, Aleksei Popogrebsky)
5. Bal (film, Semih Kaplanoglu)

Jan Novák

1. DAVE MATTHEWS BAND - 19.2. - live, Gasometer, Vídeň
2. PAT METHENY - Orchestrion
3. JOE SATRIANI - Live in Paris (I Just Wanna Rock)
4. ALBERTA CROSS - Broken Side of Time
5. NVÚ - Nikdy Nebo Navždy

Jirka Jakoubě

1. A STORM OF LIGHT - Forgive Us Our Trespasses
2. BARONESS - Blue Record
3. PELICAN - What We All Come to Need
4. THE PROJECT HATE MCMXCIX - The Lustrate Process
5. RAMMSTEIN - Liebe ist für alle da

Jan "Longgger" Dlouhý

1. THE RED CHORD - Fed Through the Teeth Machine
2. CONVERGE - Axe to Fall
3. FALL OF EFRAFA - Inlé
4. BEASTIE BOYS - Check Your Head
5. DEFORMITY - Murder within Sin

Václav Tesař

1. FINNTROLL - Nifelvind
2. DEAD SPIRIT´S DANCE - Dead Spirit´s Dance
3. ELUVEITIE - Everything Remains
4. SIGH - Scenes from Hell
5. ORPHANED LAND - Never Ending Way of ORwarriOR

Ladislav Oliva

1. SIX DEGREES OF SEPARATION - Of Us
2. TROLLECH - Jasmuz
3. STÍNY PLAMENŮ - Mrtvá Komora
4. DYING PASSION - Absorb
5. KURTIZÁNY Z 25. AVENUE - Teorie morfické rezonance

Článkový kalendář

<< >>Březen
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
1	2	3	4	5	6	7
8	9	10	11	12	13	14
15	16	17	18	19	20	21
22	23	24	25	26	27	28
29	30	31

Rozhovory

DYING PASSION

S albem "Absorb" potvrdili Moraváci DYING PASSION kvalitativní vyrovnanost své tvorby. O vzniku i nahrávání desky, pohnutkách za některými skladbami i o tom, co pro ně znamená hudba, jsme hovořili s podstatnou částí zavedené, ale na místě nestojící kapely.

Novou desku "Absorb" jste oproti té minulé vymezili mimo jiné zmínkou o tom, že se na ní podílela celá kapela. Proč tomu tak nebylo už před dvěma roky a v čem konkrétně se skládání lišilo?

Standa: Při skládání nového materiálu byl větší klid, pohoda, zázemí. Navíc jsme nemuseli řešit personální problémy. Před "Relief", ale i po jeho vydání to byl pro mě největší zápřah kapelu udržet při životě. Naštěstí se vše k dobrému obrátilo a už nemusíme nic až tak zásadního řešit. Na "Absorb" se skládalo kolektivně, na zkušebně a soustředění se nahodilo několik motivů, které se pak ladily do dnešní podoby. Hodně nám při tom pomohla i nová technika, byla to v podstatě taková předprodukční studiová záležitost dvou let.

Vjacki: Album vznikalo spontánně, řada věcí vznikala během jamů, kterými jsme se poslední dva roky bavili víc než často. Hodně tomu napomohla i výborná nálada, která na zkušebně panovala. Pokud budu mluvit za sebe, tak s bubeníkem Honzíkem jsem zase dostal pořádnou chuť hrát a nějak s ním tvořit. To dřív prostě nešlo.

Zuzana: Souhlas. Popravdě každé album jsme s klukama skládali více či méně společně, autorsky se v minulosti pod skladbu podepsal většinou ten, který donesl prvotní nápad, ale na aktuální desce nás to kolektivně pohltilo. Což je vlastně i název alba.

Do jaké míry lze tedy "Absorb" brát za aktuální dokument zachycující rozpoložení DYING PASSION? A dají se podobně charakterizovat i předešlá alba anebo jste při jejich skládání kladli důraz na jiné věci?

Vjacki: Kladli jsme důraz na celek, zajímala nás skladba jako taková, teď mám dobrý pocit nejen z toho, že drží pohromadě album, ale i skladby. Aranže jsou určitě zase o kousek dál.

Pavel: Z mého pohledu ta deska svým způsobem popisuje můj aktuální stav, aniž by tak tomu bylo při jejím vzniku. Trochu ironie, že?

Standa: No, už jsem si několikrát všiml, že Pavel říká, že ta deska je o něm. Ty pocity jsou podvědomě v každém z nás, někdo to ventiluje, někdo to dusí. Což není taky dobré. A mrzí mě, že to může zajít až do stadia, kdy člověka nebaví vůbec nic a je zcela prázdný.

Dosud nejlepší grafika obálky

Přestože kladete důraz na "kolektivnost" nahrávky, dá se na druhé straně hovořit o konkrétních zřetelných vkladech jednotlivých muzikantů? O patrných třeba elektronických stopách, které jsou více dílem jednotlivce než kapely?

Pavel: Tohle byl takový "boj na dvou frontách". Tou první byla práce při vzniku songů, kde vznikaly jednotlivé linky, ty se ladily ke kytarám nebo naopak. Druhou byla práce v Šopě, kdy se už řešily vyloženě aranže k hotovému materiálu.

Standa: Elektronické stopy, jsou více méně Pavlova práce, ale vše jsme pečlivě probírali a přistupovali k nim velice opatrně. Spíš jsme to chtěli jen přibarvit, nemám rád když to moc trčí. Snad s výjimkou skladby "Give", která je vyloženě taneční, tam si o to říkalo. Někde jsme použili i staré zvuky jako k hororovým filmům z třicátých let.
Zvuk sám o sobě zněl strašně, ale když jsi do toho hrábl zatěžkanou kytarovou hradbu, tak tam měl své místo. Tohle lovení zvuků mě hodně baví a myslím, že se s tím budeme zabývat i do budoucna, ale se vší opatrností. Přece jenom jsme kytarovka.

Vjacki: Oproti "Relief" je sestava na "Absorb" úplně jiná a určitě jsme nehledali kopii někoho, kdo klávesy na "Reliéf" nahrál. A to se odráží i na celkovém vyznění. Chtěli jsme všechno posunout dál a zrovna u klávesových partů využít tohoto nástroje v daleko větší míře. Elektroniku jsme používali i dříve, ale nebyla tolik na očích, až s příchodem Pavla se nám otevřely možnosti.

Zuzana: U mě je to podobná záležitost jako na každé desce; zpěvové linky a většinu textů mám na starosti já. Dělám to vše do hotové muziky, o to těžší je skloubit to vše dohromady. Někdy jsou nápady spontánní, někdy to trošku trvá, než z toho vyjde kloudná věc. Funguju jedině na "deadline", je to vždy pro mě stresující období, na poslední chvíli, někdy až ve studiu dodělávám finální podobu skladeb tak, jak jsou slyšet na desce.

Honza: Myslím, že to vždy vznikne "nenápadně" tím, že každý vnímá skladbu trochu jinak a podle toho do ní vkládá to, co je podle něho nejlepší.

Pokusím se položit banální otázku a budu doufat v originální odpověď. Jakou roli pro vás hraje v životě hudba? A zkusme se vyhnout pouhému konstatování, že důležitou…

Pavel: No, důležitou. Tady zabíháme trochu do soukromí. Mě muzika vždy docela hodně ovlivňovala. Jde o to, co to ve vás vyvolává za pocity, jak vás naplňuje. Momentální stav bych definoval tak, že muzika dává mému životu jeden z nejzásadnějších smyslů života, i když to nepokládám za to nejdůležitější v životě.

Honza: Myslím, že pro každého z kapely to je víc než jen zábava, je to tak trochu krok stranou z reality. Každý má své povinnosti a problémy, ovšem všichni na ně můžeme díky hraní a skládání alespoň na chvíli zapomenout...

Standa: Hudba pro mě představuje jakousi pomyslnou strunu, která protíná celý můj život, spojuje jeho začátek a konec a zabezpečuje jeho oporu proti zhroucení.

Zuzana: Muzika a zpívání je pro mě smyslem života, hrozně mě to baví a motivuje.

Vjacki: Jako zaměstnance hudebních nástrojů tu nejdůležitější, živí mě!

Na obálce desky se podařilo zachytit křehkost i bolestivost "Absorb", stejně jako její důraz na intimitu a citovou obnaženost. Kdo za grafikou alba stojí? Inspiraci Travisem Smithem nelze tak docela přehlédnout…

Pavel: Grafika je dle mého soudu perfektní a naprosto podtrhuje náladu desky. Odhalení, zranitelnost, citlivost, vnímavost… Pro mě to znamená důkaz toho, že lidé nejsou ovlivněni pouze dobou, ve které žijeme. Tahle doba přináší hodně konzumní pohled na svět a zde je důkaz toho, že jsou na světě jedinci, kteří se tomu vlivu dokáží ubránit a vybočit. Pokud můžu prozradit konkrétně, je obal inspirován songem "Broken Sleep". Úplně z toho cítím, jak se ten člověk zmítá a tuším, co se mu honí v hlavě. Pro mě to vystihuje všechno.

Standa: Za grafikou stojí Petr "Phob" Štefek. Poslal jsem mu první mixy ze studia ať při poslechu hudby vymyslí obal. Myslím že to perfektně vystihl, neměli jsme jediných výhrad. Prostě v tomhle Peťovi věřím. Chystá pro nás ještě nové webové stránky, tedy v nejbližší době by se měly rozjet. Do jaké míry byl inspirován Travisem Smithem, nedokážu říct, každopádně nám s obalem nasadil vysokou laťku do budoucna.

Průměrná délka kompozic je na novince pro DYING PASSION zatím největší. Jak k tomu došlo? Dá se hovořit o zvýšení skladatelských nároků? Anebo spíše touze pořádně vykoupat posluchače v náladách navozených danou písní či nutkání mu těch nálad naopak poskytnout vícero?

Vjacki: Nebyl to záměr, dali jsme do skladeb vše, co jsme považovali za nutné a co jsme tam mít chtěli, stopáž nás zajímala jako poslední. Takže jsme se v našich náladách koupali spíš my.

Standa: O délce jsme fakt nepřemýšleli, nemáme žádná pravidla dělat krátké songy. U "On the Other Side of Barricade" jsme se ve finále pobavili, když jsme zjistili že má skoro devět minut.

Pavel: Tady šlo především o volnost. Nejsme kapela, která bude vyloženě rovnat singl do rádia, aby se vešel do nějakých tří minut, čtyřiceti vteřin. Chceme hrát a oslovovat lidi. A pokud to tak dopadlo, tak to tak dopadlo. Nemáme kam spěchat.

Odkud emoce vanou

Emocionální naléhavost nového alba je značná. Jde vám někdy i o zatlačení posluchače do kouta? Anebo má spíše sledovat, jak se citově obnažení v koutě svíjíte vy sami?

Zuzana: Emoce byly, jsou a budou hlavním atributem naší tvorby. Proboha, kolik jednorázové a obsahově prázdné muziky člověk musí denně vyslechnout z médií…

Pavel: Vůbec nepotřebujeme nikoho zahánět do kouta. Spíše naopak. Skoro všichni lidé procházejí čas od času nějakou svízelnou situací a když uslyší někoho sdílet stejný, obdobný pocit nebo náladu, tím dostanou obrovskou dávku energie se svému problému postavit. Je důležité vědět, že to nebo ono se neděje jen a jen právě vám. Právě díky tomu se v těch náladách střídají ty momenty smutku, beznaděje, ale i vzdoru a vize naděje. V minulosti se mi tohle stávalo i s jinou muzikou, tak nevidím důvod, proč by jsme si to nemohli dovolit také. Mně osobně toto pomáhalo a věřím, že nejsem jediný.

Za naléhavostí desky nacházím i to, že pro vás album znamenalo jakousi výpusť nashromážděných emocí. Bylo to opravdu tak a kuli jste žhavé železo, anebo se pletu a deska je spíše dlouhodobou sbírkou nápadů, jak koneckonců naznačujete v první odpovědi?

Vjacki: Už jsem naznačoval v první odpovědi, spousta materiálu vznikala během různých jamů, nejen, že nás to stmelovalo jako celek, ale během toho vznikla i spousta nápadů, který jsme na desce použili. Pár zajímavých momentů jsme ani použít nemohli, protože jsme je prostě za dvě minuty zapomněli

Zmínili-li jsme emocionální obnažení, jaké motivace stály za "Surverillance"? Jde zde o jakýsi přímý apel anebo jste v "technologickém dozoru" nad našimi životy našli i něco poezie…?

Zuzana: Něco jako "na všem špatném je něco dobré".

Pavel: Tady jde svým způsobem o technologie v životě člověka. Jeden moment jsou věci, které vás obklopují v profesním životě, kde je to patrně v pořádku, že ten vývoj jde dopředu a vy to užijete. U mě osobně to ani jinak být nemůže. Druhou věcí jsou ty ony moderní prostředky, které lidé zbytečně považují za nepostradatelné, aniž by je vskutku naplno užili. Prostě mobily, herní konzole, televize atd. Toto nejsou věci, bez kterých by se člověk neobešel. Potřebujete nejmodernější mobil, protože vám poskytne jiný komfort volání jako levnější stroječek nebo kvůli napsání SMSky? V zásadě to tyhle krabičky umějí dnes všechny a na spokojenost v životě to nemá vliv. Možná tak na ego jednotlivce, který má možnost prezentovat svou majetnost před ostatními. Ale je o tomhle život? Není. Proto v tom songu zní také dost "syntetiky" a přitom to na skladbu songu nemá vyloženě zásadní vliv. My to umíme odehrát i bez toho.

Zmíněné motivy ve skladbě "Surverillance" mě přivádí k otázce na to, jaký způsob šíření hudby považujete v současnosti za nejlepší a jaký je naopak nejbližší vám coby konzumentům?

Pavel: Otázka je asi dostupnost, popřípadě kvalita versus kvantita pro posluchače. Osobně v dnešní době v tomto směru považuji za nejschůdnější cestu audio CD. Jako konzument vlastním samozřejmě mp3 přehrávač, kde ale především řeším poslech pracovních verzí našich songů.

Vjacki: Kupuji si CD, ale ne tolik, kolik bych sám chtěl. Výhoda dneska je, že člověk už nemusí kupovat naslepo, má šanci si někde celé album na MySpace nebo jiných portálech poslechnout. I tam na něco zajímavého čas od času narazím, k čemu bych se normálně nedostal.

Zuzana: Dobu nezastavíš. Pro nás je určitý druh satisfakce, když se nová deska dostane k co nejvíce posluchačům a když firma neprodělá. Jak se tak s humorem popichujeme: děláme to přece pro prachy!

Viktor Palák | 20.01.10 |