Přihlášení | Registrace

Reporty

February Hard Show

SIX DEGREES OF SEPARATION, ADOR DORATH, BELTAINE, DECIDE, MADE BY ZERO
27.02.10
Luhačovice, Sokolovna

Jak mi bylo potvrzeno z několika směrů, jsou SIX DEGREES OF SEPARATION v Luhačovicích a okolním regionu natolik oblíbení a uznávaní, že se volba luhačovické Sokolovny k natočení prvního živého DVD kapely jevila jako naprosto logické řešení. A přestože bych si dokázal představit ještě o něco velkolepější odezvu na tradičně živelné vystoupení jedinečné skupiny, bylo to i řešení dobré a February Hard Show navzdory drobným kolizím (absence ohlášené rozehřívací rockotéky, která však mi osobně byla ukradená) vydařenou až pamětihodnou akcí, která by v historii pořádajících SDOS měla zůstat právem zapsána jako nesmírně důležitá.

Před až nezaslouženě vlažným publikem otevírající MADE BY ZERO jsou rozhodně více než kapelou, jejíž členové chtějí být v prvé řadě cool před spolužačkami, jak by jejich věk mohl napovídat. Moderní metal(core) zní v podání mladých Moraváků nesmírně svěže a při pohledu na to, jak jsou členové kapely (a nejzřetelněji kytarista Kuba) sžiti se svými nástroji, nabývá fráze o nadějné budoucnosti na významu. To zasloužilé DECIDE jsem naživo naposled viděl před dobrými sedmi lety v Olomouci a opětovné setkání s nimi působilo jako milé abiturientské setkání po letech. Pro death-thrashery jakoby čas nehrál valnou roli a kapely jako DECIDE si toho jsou vědomy. Jejich hudba je starosvětská, ale taky disponující trvalým potenciálem pořádně nakopnout. Na druhou stranu o moc více, než že mít své jistoty je fajn, o DECIDE říct nemohu.

Rovněž BELTAINE jsem znovu koncertně zachytil po dlouhých letech, tentokrát se však jednalo o znovusetkání spíše rozpačité. Autoři svého času ceněné desky "Bohemian Winter" stále hrají pohanský metal, jehož nenucený heroismus nevyznívá přepjatě, ale jakoby neregistrovali, že se doba posunula a jejich model zestárnul. Jsou kapely, které si s omezeným repertoárem bohatě vystačí dlouhé roky. BELTAINE v současné fazóně mezi ně, obávám se, nepatří. S poněkud trpkým dojmem souvisela i mezipísňová prezentace, jejíž stereotypnost se však pochopitelně netýká jen jich. Uvádění všech těch prvních, dalších a posledních "věcí" působí nejen neoriginálně, ale až úmorně a kdyby si měl člověk na každou "další věc" dát panáka, neodešel by z koncertu po svých.

To ADOR DORATH problém s nezáživnou prezentací frontmana nemají. Severomoravští experimentátoři jsou jednou z nejsošnějších kapel na scéně, což souvisí i s tím, že každý z muzikantů má během živého předvádění nesmírně hutných písní co dělat a když dojde v případě zpěvačky a klávesisty na místo, kdy je opak pravdou, dokáže pouhým pomalým pohybem po pódiu dosáhnout dojmu spontánní elegance. Kapela sice během vystoupení narážela na zřetelné problémy a přiznala, že dost možná vstala levou nohou, ale pokud mají koncerty po vstání levou nohou vypadat takto, pak by si tu pravou měli ADOR DORATH uříznout. Patří totiž mezi ty, jejichž hudba je nejen jedinečná, ale i tak autoritativně hraná, že si muzikanti mohou – a to chápejte v nadsázce – dovolit vyfackovat ty, kteří jí ostentativní statičností dávají najevo, že "tohle nemají zapotřebí". Radost pohledět, radost slyšet.

Zdálo-li se mi při vystoupeních všech předcházejících kapel, že světla jedou nějak na půl plynu a byla by škoda, aby bylo podobně unylé a náhodné svícení zachyceno i na sedmi kamerami snímaném DVD, nemýlil jsem se. SIX DEGREES OF SEPARATION totiž nedělají nic polovičatě a na svůj koncert si tak pojistili všechny technické aspekty, jejichž preciznost posílila honosný dojem z vystoupení.

Na posledních třech albech postavený koncert prokázal živou sílu zběsile, ale i promyšleně riffující kapely, stejně jako oddanost nezanedbatelného počtu až překvapivě mladých fanoušků, často dobře obeznámených s texty SDOS. I tak se mi ale při pohledu z galerie i procházení po ploše zdálo, že pár desítek návštěvníků navíc by koncertu prospělo, protože na bilanční koncert bylo na parketu přece jen povážlivě mnoho volných ploch. Doufejme ale, že na DVD bude zachycena zejména energie, jakou kapela vysílala, a ne to, že v jinak solidně zaplněném sále mohlo být o pár desítek příjemců více.

Největší vadou luhačovické February Hard Show tak nakonec zůstaly některé vidlácké projevy pár návštěvníků a nevalný rum Linea, který byl servírován na baru. Jinak se vše vyvíjelo k nadstandardní spokojenosti.

Viktor Palák | 02.03.10

Další články autora:

Filmové okénko druhé - filmy distribuční společnosti Artcam | 02.11.10
Dva na jednu: BLUT AUS NORD - What Once Was... Liber I | 31.10.10
DIMMU BORGIR - Abrahadabra | 30.10.10
KNUT - Wonder | 28.10.10
Filmové okénko první - české filmy | 02.10.10

Všechny články