Přihlášení | Registrace

Reporty

Death Parade 1

VOID OV VOICES, BRIGHTER DEATH NOW, IRM, NARKOLEPTIK, DARKRAD
26.06.10
Praha, Pilot

"Tady na tom stole jsem měl prodávat cédéčka, ale ani nevím, jestli je budu vybalovat," oznámil Martin Čech z labelu Epidemie, když jsem se usadil na jedno z mnoha volných míst chladného klubu Pilot. Více než hodinu po oficiálním začátku akce, která hostila vcelku unikátní sestavu ambientně-industriálních kruťáků, měl k takové skepsi důvod. Po klubu se pohybovalo více muzikantů a pořadatelů než návštěvníků. Ambient, power electronics či industriál ale nejsou rock, pop a heavy metal, aby pro posílení koncertního dojmu potřebovaly mraky lidí u pódia. A přestože by vyznění některých interpretů "davová" odezva dozajista pomohla a posunula ho někam jinam, pár desítek návštěvníků Death Parade nakonec dokázalo vytvořit atmosféru sice nenápadnou, místy jaksi mimoběžnou, ale rozhodně jedinečnou.

Jaké démony krotí Ruska Jana Dark ve svém projektu DARKRAD, není zcela jasné, její hudební exorcismus je ale dezorganizovaný až k nezajímavosti. Elektronikou ovládaná hlučná hudba kolísá mezi temným ambientem a předvádivostí, jaká naposled šokovala snad před dvaceti lety. Posedlost jakéhokoliv typu je nutné postiženému jedinci uvěřit, což se DARKRAD nepodařilo a svíjení protagonistky pod pódiem působilo ze všeho nejvíce jako mírně zpozdilá kuriozita.

Na otázku, zda Švédové IRM hrají jen zdlouhavou až natahovanou verzi apokalyptického industriálu či plíživě dostávají do transu, bych odpověděl spíše první variantou. Přestože jejich temné zaklínání bylo zřetelně promyšlené, pohybovalo se až příliš nejasně mezi nekompromisní útočnosti a repetitivní vtíravostí. Hranice mezi sebestředností a uvěřitelností musí být u extrémní hudby ještě ostražitěji střežená než u tradičnějších žánrů a IRM se při svém koncertním představení pohybovali tu na jedné, tu na druhé straně.

První dvě vystoupení hudebních fakírů tak dech nevzala a představovala spíše předvedení známých až omšelých triků. Nebudu ale zastírat, že na sledování hudebního ekvivalentu spánku na ostrých hřebech je něco apriorně přitažlivého.

Zatímco působení prvních dvou interpretů mohlo na pódiu mít trochu mimochodný efekt a umožňovalo vnímat vedle hudby a účinkujících i ostatní dění v klubu, BRIGHTER DEATH NOW a zejména následně projektu VOID OV VOICES se podařilo upoutat. Zakladatel labelu Cold Meat Industry Roger Karmanik se ukázal už při zkoušce mikrofonu, do něhož namísto "one, two, three, test, test, test" zavřískal "shut up". Útočnost se pak promítla i do samotného vystoupení, kdy agresivní elektronika burcovala diváky i účinkující. Roger se nezdráhal přesouvat mezi pódiem a hledištěm a násilně, bez ohledu na jakékoliv pohodlí burcovat vše v sále. Při takové hudbě se může stát cokoliv, konvence se bourají na všech frontách, nepřístojnosti šíří do hlediště, na ulici, na dětská hřiště...

Pokud jste projekt Attily Csihara, jinak vokalisty MAYHEM či stálého hosta SUNN O))), nazvaný VOID OV VOICES viděli v únoru 2010 před ULVER, máte jasnou představu o tom, co dokáže jeden nadpozemský hlas, pár zpožďovacích krabiček a arzenál svíček. Attila, skryt pod černou kápí, začal stejnou – zhruba pětadvacetiminutovou – kompozicí, jakou znali návštěvníci zmíněného koncertu ULVER, ale tím jeho představení nekončilo. Naopak – to, co jsme již znali, bylo jen pomyslným intrem co do délky i uhrančivosti. Rovnoměrně podmanivá performance vrstvených hlasů a démonických deklamací trvala déle, než jak dlouho hoří čajová svíčka, a pomalu tak dlouho, jako hoří hřbitovní svíce. A byla fascinující.

Ač obeznámen s jeho skutečnou tváří, během večera jsem Attilu mezi návštěvníky klubu nepostřehnul, totéž platilo o zbytku večera a bylo to tak dobře. Cokoliv konkrétnějšího než náznak úsměvu, který se zpod kapuce linul při velice uznalé odezvě publika, by bylo zbytečně rušivé.

Závěrečný účinkující – temně ambientní NARKOLEPTIK z Rumunska – byl vítaně zneklidňujícím chill-outem nekompromisní akce, který potvrdil, že tady se na koncertní konvence opravdu nehraje. Zjizvený Ir, který si nebyl tak docela jistý, odkud je jeho přítelkyně, dorazil s jedním z účinkujících a neváhal to demonstrovat tím, že se opakovaně vydával křepčit (BRIGHTER DEATH NOW) či plazit (VOID OV VOICES) na pódium. Panák rumu s obrázkem červeného kříže na skleničce. Posezení na židlích pod pódiem. Posluchač nakopaný účinkujícím do rozkroku. Koncert, v němž druhý interpret z pěti spustil nějaké tři hodiny poté, co se otevřel klub. Koncert, který končil tak pozdě, že už bylo jedno, kolik je hodin. I těch desek se nakonec pár prodalo a vše do sebe zapadlo a dávalo smysl nehledě na to, že ne každý z pěti hudebníků předvedl vystoupení, jaké formuje náhled na žánr i umění obecně.

foto: GAndy EA, Halvorbodin (Flickr)

Viktor Palák | 29.06.10

Další články autora:

Filmové okénko druhé - filmy distribuční společnosti Artcam | 02.11.10
Dva na jednu: BLUT AUS NORD - What Once Was... Liber I | 31.10.10
DIMMU BORGIR - Abrahadabra | 30.10.10
KNUT - Wonder | 28.10.10
Filmové okénko první - české filmy | 02.10.10

Všechny články