Live kalendář

1. festival Brutal Assault
2. YAKUZA - Of Seismic Consequence
3. Astronautalis, 23.08.10, live, Brno
4. ION DISSONANCE - Cursed
5. MALIGNANT TUMOUR - Earthshaker

Jan Novák

1. KLONE - Black Days
2. DISBELIEF - Heal
3. STONE TEMPLE PILOTS - Stone Temple Pilots
4. THE SEASON STANDARD - Squeeze Me Ahead of Line
5. MISERY INDEX - Heirs to Thievery

Jirka Jakoubě

1. A STORM OF LIGHT - Forgive Us Our Trespasses
2. BARONESS - Blue Record
3. PELICAN - What We All Come to Need
4. THE PROJECT HATE MCMXCIX - The Lustrate Process
5. RAMMSTEIN - Liebe ist für alle da

Jan "Longgger" Dlouhý

1. THE RED CHORD - Fed Through the Teeth Machine
2. CONVERGE - Axe to Fall
3. FALL OF EFRAFA - Inlé
4. BEASTIE BOYS - Check Your Head
5. DEFORMITY - Murder within Sin

Václav Tesař

1. DEMONIC RESURRECTION - The Return to Darkness
2. MINDLESS SELF INDULGENCE - If
3. CATHEDRAL - The Guessing Game
4. TURMION KÄTILÖT - U.S.C.H!
5. RHAPSODY OF FIRE - The Frozen Tears of Angels

Ladislav Oliva

1. GOSPEL OF THE FUTURE - The Eclipse
2. MALIGNANT TUMOUR - Earthshaker
3. RADIOLOKÁTOR - Chilli And Thrash Attack
4. PSYCHOTIC DESPAIR - Personal Identity
5. A Tribute To DEBUSTROL - Peklo takhle zní...

Článkový kalendář

<< >>Září
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
		1	2	3	4	5
6	7	8	9	10	11	12
13	14	15	16	17	18	19
20	21	22	23	24	25	26
27	28	29	30

Reporty

Psyche Music Art Fest Vol. 4

Psyche Music Art Fest Vol. 4 SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, MILOŠ "DODO" DOLEŽAL, JOLLY JOKER & P.B.U., PSYCHO RADIO, MEMORIA, THE PANT, FUNKCE ŠROUBU, KONFIDENT, IROKEZ
24.07.10
Hranice, restaurace Na Střelnici

O tom, že bohyně Psýché asi nemá všech pět pohromadě a její bláznovství navíc dosahuje hranic podlých zákeřností, se mohli přesvědčit všichni zúčastnění sobotního Psyche Music Art Festu. Ten se už počtvrté uhnízdil v travnatém areálu vedle restaurantu Na Střelnici v Hranicích a o jeho patronaci a hladký průběh se měla tedy ona bohyně krásnější než nejkrásnější Afrodité pečlivě a zodpovědně starat. Možná ale zafungoval jeden z pověstných Murphyho zákonů: zkrátka po pěti dnech neúprosného vedra zkřížila plány organizátorům hrozivá macatá mračna valící se zpoza kopců lemujících plodné povodí řeky Bečvy a neúprosně upouštějící svůj obsah v průběhu skoro celé první poloviny festu. A i když už to po nočních bouřkách a dopoledních deštných plískanicích vypadalo, že se počasí umoudří, nakonec nezbylo, než si částečně vychutnávat produkci úvodních kapel ze zastřešené terasy restaurantu.

Kvůli vydatnému dopolednímu pršení nabral start festu, kterého se ujali třinečtí thrasheři IROKEZ, mírný skluz. IROKEZ si patřičně vyhrnuli rukávy a našlápli do vystoupení pěkně zostra a ztvrda, až chvílemi zamrzelo, že na ně nepadl trochu pozdější čas, kdy by jim k pořádně nabroušené atmosféře mohli dopomoct nejen již patřičně zahřátí fanoušci, ale také světla ramp, která by více podtrhla jejich nekompromisní zvukovou hradbu. Hranický KONFIDENT se postaral o pořádnou grindovou melu, v níž občas zazněl i nějaký ten atypický prvek, což značí, že si to kluci rádi dělají po svém. Na zprvu zarážející délku skladeb, kdy bych si během jednoho songu nestačil vykroutit ani promáčené trenýrky, se dalo celkem rychle adaptovat, a tak už po chvilce nepřišlo tolik zarážející, že KONFIDENT v průběhu největší jízdy prostě utne a šteluje si tam hned další věc.

Kluci od FUNKCE ŠROUBU vypadali trochu jako by jim uletěly včely, či spíše je vyvedla z míry vrtkavost počasí, kvůli níž si mohli z pódia prohlížet tak leda stánek zvukařův, kolem něhož se návštěvníci chodili kvapně ukrývat pod zastřešenou terasu restaurantu před neustavičným hustým poprcháváním. I možná proto nebylo jejich nasazení takové, jaké bych si u punkem říznutého hardcoru či hardcorem říznutého punku představoval, ale upřímně se jim ani není co divit. Naopak THE PANT nastoupili jako by se nechumelilo a plni energie dotvářeli svým řízným i poetickým rockem mírnou melancholii zamračeného odpoledne. Jejich syrové pojetí se sice vracelo ke klasickým rockovým kořenům, ale THE PANT působili neotřele s dostatečnou hloubkou, které člověk lehce podlehl.

Další z domácích Hraničáků MEMORIA vplula do svého vystoupení přirozeně, a i přes malý technický šotek a zatím jen pomalu se protrhávající dešťová mračna spláchla své příznivce pořádnou dávkou atmosférického rocku. Tato plnokrevná banda má rozhodně všem neodpůrcům ženského zpěvu co nabídnou a navíc její počínání na pódiu je hlavně díky vůdkyni za mikrofonem, Andrei Baslové, dostatečně suverénní a zosobnělé. Osobně jsem si nejvíc užil a nostalgicky se vrátil v čase u věcí z jejich předchozí desky "Timelessness".

Rockeři PSYCHO RADIO spustili svůj set už za toužebného bezdeštného nebe, které pak naštěstí vydrželo v kýženém stavu až do úplného konce. Jestli jsem na loňském ročníku festu chvíli pochyboval o tom, že této trojici chybí tah, letos předvedli výživnou rockovou show, do níž vložili maximum ze své zběsilosti. Zvukově intenzivní výživná masáž vyzdvihovala až euforické nasazení a instrumentální preciznost.

Jedním z povedených překvapení se stala formace JOLLY JOKER & P.B.U., dávající se všanc skrze kontrast jamajského reggae a metalové hutnosti. Opravdu zdařilá kombinace, která se vstřebávala úplně sama, žádné drastické kloubení stylů, ale plynulé a přirozené hudební kontury, prolínající se s jednoduchými chytlavými melodiemi a místy až psychedelickými momenty. Při tom všem si kapela zachovávala naprostý glanc a přehled.

MILOŠ DODO DOLEŽAL byl na letošním ročníku jedením z velkých lákadel, a pokud bych vše shrnul jen do věty: přijel, bravurně odehrál, dal přídavek a zase odjel, musel bych pak za trest týden olizovat omítku na střelnických pánských záchodcích. DODO totiž nejenže přivezl svůj kytarový majestát, před už ním samotným mají někteří přilepené jazyky až na zemi a pamětníkům vypadávají zubní protézy, ale předvedl také absolutně uvolněnou, svěží a divokou show s naprostou profesionalitou a hlavně hudebním zápalem, čímž s přehledem dostál své pověsti velikána, která ho předbíhá. Z míry DODA nevyvedly ani neustále naléhavé žádosti z publika o staré známé tutovky jako "Zvony", či "Já chci se ptát...", které tento svéhlavý rocker okamžitě operativně zařadil do playlistu. K závěru vystoupení se blýskl také Miloš Dodo Doležal mladší, který si s tatíkem střihl na basu Hendrixovskou vypalovačku "Fire", přičemž po sólových výstupech obou musím konstatovat jen všechna čest.

Od doby, kdy jsem viděl folklórníky SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY naposled, se táhne celkem značná propast dnů, a tak při letmém pohledu kvituju, že se tato početná doomová smečka stylisticky posunula o třídu výš. Slušivé košile spolu s pódiovými rekvizitami, vše sladěné jaksepatří, vše působilo jemně a kompaktně. Ve stejném duchu se pak odvíjel také jejich koncert, který vytvořil unyle rozevlátou atmosféru, místy působící až spirituálně. Silenti tak vytvořili jistou auru, přes kterou jen tak po špičkách přešly také dva historické kousky "Shadow" a "Wizard" z druhé desky "Behind the Shadows", u nichž mi trochu chyběl jejich původní drive, z části zapříčiněný utopenými kytarami, které jen tak lehce zezadu polechtávaly metalovou důraznost. Příjemně pak potěšila "Cantara" se svým orientálně pohádkovým vyzněním. Repertoár se tedy spíše soustředil kolem posledního počinu "Relic Dances", přičemž na "I Would Dance" většina přítomných reagovala velkým ohlasem, načež nastřeleny byly také skladby z nově připravovaného alba. Tady už všudypřítomná procítěnost a melancholie byla na místě a perfektně zapadala do nočního uvolněného závěru celého festu.

Organizátoři letos vsadili hojně na alternativnější kartu, čímž do programu prorostly více rockové kořeny, než bývalo zvykem dříve. Osobně bych se však pro příští ročník přimlouval za menší přitvrzení a zabroušení více do vod třeba i deathových nebo metalcorových a nebál bych se ani blacku, aby se daly také pořádně provětrat řepy a fest tím získal renomé stylové vstřícnosti. Každopádně je potěšující sledovat, jak se tato akce začíná rozrůstat a přitom si stále zachovává velice pohodovou a přátelskou tvář, o čemž svědčí i to, že jsem za celou dobu nikde v areálu nespatřil žádného těžkooděnce s "hrozícím" nápisem security na krunýři a s případnými ojedinělými nešvary, které byly spíše úsměvné než pohoršující, si vždy poradil operativně ten, kdo byl zrovna po ruce. Škoda jen, že nedošlo více lidí, které zastrašilo prachbídné počasí, ale i tak bylo na střelnici docela plno. Pochvala pak letos směřuje k světelnému a zvukovému vybavení, které kvalitu festu drželo pevně nad vodou.