Novinky | Videa

PARADISE LOST; ISIS; BLACK MAJESTY

02.02.12

Echoes

Live - nejbližší akce

A PALE HORSE NAMED DEATH (usa)

12.02.12 | 19:00 hod.

PERIPHERY

16.02.12 | 19:00 hod.

Více | Přidat koncert

Galerie

Reporty

Beseda u Bigbítu - 18. ročník

Beseda u Bigbítu - 18. ročník 06.–07.08.10
Tasov u Veselí nad Moravou, Topolový hájek

Každé snění, které se týká minulosti, má za kloboukem vstupenku do hrobu.

Tom Robbins

Tasovskou Besedu u Bigbítu jsem navštívil vůbec poprvé v životě, rozhodně však ne kvůli následnému sepisování nějakých písmen. Mým prvotním posláním bylo mírně spolupracovat na dění okolo vstupu pro kapely, kde jsem také v družné koexistenci s dalšími nejen abyssáky trávil převážný čas.

Přestože o existenci tohoto festivalu vím již dlouhá léta, jeho velmi nadžánrové pojetí, místy výrazně rozšiřující a snad až překračující obvyklé chápání termínu bigbít, mě dosud k návštěvě nepřinutilo. Jak kdosi poznamenal, "letos to pořadatelé s tím uměním nějak přehnali". Nemůžu srovnávat s minulými ročníky, neboť jsem na nich nebyl a jejich program si již nevybavuji, ale každopádně mi tento festival vždy připadal velice umělecký, inteligentní, ba možná občas až tak trochu přeintelektualizovaný. Což někomu může vadit, jinému však vyhovovat.

Pouze tři kapely z letošního programu jsou v častém a pravidelném zorném úhlu mého vnímání. Je to případ šumperských DYING PASSION, jejichž postdoomový metálek je nadále interpretačně skvělou náloží melodické působivosti a přitažlivosti. Brněnská INSANIA se snažila rovněž, poněkud slabší zvuk byl však zjevně přitěžující okolností a výsledek tudíž nebyl zrovna optimální. Tento neduh se podařilo odstranit mělnickým FDK, kteří opět dokázali spojit náležitou kytarovou hutnost s vysoce emociálním prožitkem. Což jsou veškeré soubory, jejichž vystoupení jsem viděl prakticky celé. Všechny vystoupily na vedlejším a menším X Production Stage, kde jsem ještě krátce uzřel tvrdě elektronický MAGNETIK, slovensko-českou kytarovku RARA AVIS a její podobně naladěné kolegy NIGHT, vesměs vcelku solidní a tedy životaschopné záležitosti. Jediným větším nedostatkem se jevil nepoměr hlasitosti obou pódií, takže produkce na tom malém byla zvláště v tišších pasážích nepříjemně rušena až přehlušována tím, co se linulo z mnohem větší hlavní scény.

Její největší hvězdou byla velezkušená, po mnoha letech obnovená VLTAVA, která přes menší minely předvedla slušný výkon a především v úvodním přechodu z "Marx Engles Beatles" na "Hurá písničky" zcela vyučovala. Kvalitativní vrchol předvedla pozoruhodná zpěvačka i recitátorka Lenka Vychodilová, svůj nesmírně osobitý, výrazově kreativní a potrhle humorný přístup spojující nejen se šansonem, ale i pestrou paletou dalších stylů. Podobně úchvatný a žánrově i kostýmově pestrý dojem zanechal také cirkusový kabaret kapely UNIFICTION, jejíž vskutku zábavná podívaná nadchla i přesto, že ke svlékání nabádaní diváci se k tomuto nijak neměli. Mezi to lepší nepochybně patřily alternativní stálice KVĚTY, elektroničtí MIDI LIDI či jemnější PLEASE THE TREES, neztratili se ani mladíci VEES a jako solidní objev se předvedla také energická SHOGUN TOKUGAWA, zdařile kombinující tvrdost, emoce či elektroniku. Lze-li zmínit něco slabšího, může tím být poněkud nudící instrumentální art rock skupiny KLOAKA 69.

Samozřejmě vystoupila i celá řada dalších souborů a interpretů, a to nejen českých a moravských, ale také slovenských, polských, maďarských i lecjakých jiných. Stylově nesmírně bohaté spektrum sahalo od alternativního bigbítu přes elektroniku, funky, hip hop, jazz, reggae, šanson, world music až po soutěž folkových písničkářů. Vše jmenované ale většinou setrvalo mimo mou pozornost, stejně jako takzvaná Apollónova návštěva, ve vlastním stanu nabízející autorská čtení, divadlo, výstavy či další disciplíny pro mladé nadějné intelektuály, na které však coby buran ze Lhoty kulturně nestačím, takže jejich jinak jistě chvályhodná činnost mi žel naprosto nic neříká. Když jsem občas lehce nakoukl, nějací alternativně vyhlížející jedinci se tam smáli čemusi, co jsem nepochopil. Pobaven jsem byl jen tehdy, kdy do areálu vkročili dva lidskou silou podepíraní obří panáci.

Nesmírně sympatický festival se může opřít o skvělé prostředí, jež zřejmě v mnoha místech disponuje schopností chránit před přímým slunečním žárem, který se však tentokrát vůbec nekonal. Bylo spíše chladno, občas pokropené nějakým tím deštíkem, jenže povodňová víkendová apokalypsa do těchto končin naštěstí nijak nedorazila. A to málo, co přece jen napršelo, částečně eliminoval pilinový posyp, takže pohyb po areálu byl téměř ideální a neomezený.