Přihlášení | Registrace

Mikrorecenze

OLD MAN'S CHILD - Slaves of the World, NEGURĂ BUNGET - Măiestrit, Vîrstele Pămîntului, LIMBONIC ART - Phantasmagoria, ABIGOR - Time Is the Sulphur in the Veins of the Saint...

V poslední době jsme v rámci našeho magazínu poněkud podcenili black metal, proto následující blok minirecenzí berte jako jistou satisfakci. Co naplat, že většina recenzovaných interpretů de facto ryzí černý kov neprodukuje, ale to nic nemění na faktu, že by byla škoda se jim nevěnovat.

OLD MAN'S CHILD - Slaves of the World

2009 Century Media

Přestože OLD MAN'S CHILD stojí ve stínu Galderovy domovské družiny DIMMU BORGIR, nic to nemění na faktu, že máme co dočinění s nesmírně našlapanou metalovou mašinou. Pominuly časy, kdy Galder čerpal z tehdy populární studnice pohanského odkazu své domoviny, v současnosti ideová složka, v níž se to hemží démony poletujícími nad válečnou vřavou, vyklidila prostor pro opravdu šťavnaté riffy.

OLD MAN'S CHILD se mílovými kroky vzdalují od tradiční melodické blackmetalové šablony (třeba dříve signifikantní klávesy dnes spíše formálně podmazávají vypjatější pasáže), přičemž melodií neubylo, ba právě naopak. Jen Galder již na předchozím "Vermin" zvolil jinou hudební strategii - masivní hradbu velmi pestrých kytar. Tento klíčový nástroj slyšíme snad ve všech, pro extrémní metal, myslitelných variacích. Kostru "Slaves of the World" podepírá rafinované riffovaní, jenž nebere konce. Sem tam probleskne nějaké to sólíčko, emocionální vybrnkávačka či klávesová vyhrávka. A celý tento prvotřídní metalový megalit pohání suverénní rytmika prvoligového Petera Wildoera (PESTILENCE, DARKANE, JAMES LABRIE). No a komu ani toto nestačí, může zavzpomínat na staré časy v podobě bonusového remaku "Born of the Flickering".

hodnocení: 85 %

NEGURĂ BUNGET

Jak to ti Rumuni NEGURĂ BUNGET dělají, že dokázali letos vydat rovnou dvě alba - kompletně znovu nahraný a přearanžovaný druhý počin "Măiastru Sfetnic" nově vydaný jako "Măiestrit" a regulérní řadovku "Vîrstele Pămîntului", nástupce famózního CD "Om".

Măiestrit

2010 Lupus Lounge/Prophecy

Nešlo si nepovšimnout, že Rumuni prodělali poměrně zásadní personální změny, kdy z původní sestavy zůstal pouze bubeník Negru. Reminiscenční nahrávku "Măiestrit" můžeme tedy chápat jako jakousi rozlučku ve velkém stylu, neboť ji nahráli ještě původní členové.

Nahrávku si zřejmě nejlépe vychutnáte, budete-li k ní přistupovat jako k suverénnímu počinu a vyhnete se srovnávání s o deset let starším "Măiastru Sfetnic". Na starých albech NEGURĂ BUNGET mi vždy vadil až ortodoxně syrový a celkově zahuhlaný zvuk, jenž dle mého skromného názoru, nebyl ani tak úmyslnou snahou evokovat zašlé pohanské časy, nýbrž výsledkem finančního kompromisu. Ostatně být metalovým muzikantem v Rumunsku není určitě žádný med. Teprve až současný sound nechal naplno vyniknout opravdu nápadité melodie či aranže. Na druhou stranu se podařilo zachovat jistou povinnou syrovost, pro jejich styl specifickou (ruku na srdce, ale pro NEGURĂ BUNGET se opravdu nehodí křišťálově čistá produkce jako třeba v případě OLD MAN'S CHILD).

Ve výsledku tedy "Măiestrit" vyzní jako další řadový počin a jedním dechem dodávám, že spolu s "Om" a jeho následovníkem "Vîrstele Pămîntului" tvoří zatím pomyslný vrchol ansámblu. Korunku nahrávce nasazují (polo)akustické bonusy "A-vînt în abis" a "Plecăciunea morţii". Jen za doprovodu kytarového vybrnkávání a podmanivých epických kláves naplno pronikneme do transylvánských končin.

hodnocení: 80 %

Vîrstele Pămîntului

2010 Aural Music/Code 666

Lze nahrát strhující dílo i v případě, že skupinu opustí 90% procent členů? NEGURĂ BUNGET to dokázala. "Vîrstele Pămîntului" zcela suverénně konkuruje předchůdci "Om" ve všech aspektech a mohu jedině uznale pokývnout, jak ladně se novicové adaptovali. Nepočítám-li katarzní introdukci "Pămînt" stojící prakticky jen na tradičních nástrojích, tak nesmírně sugestivní esence neprostupných karpatských hvozdů vyvěrá z opusu magnum "Dacia Hiperboreană". Nastává nekončící mrazení na šíji, umocněné ještě větší euforií v půli kompozice, díky majestátním kytarovým sólům, a k tomu se z dáli ozývá snad ryk valkýr (a nebo křik nebohých panen v objetí krvelačných vampýrů).

Sub gheţurile hiperboreene
Negru, pămîntul Daciei se-ncheagă
Din cîmpiile niciodată fără zăpadă
Se nasc pămînturi sacre ale nemuririi

Výtečné perkuse si vychutnáme v předělu "Umbra", po němž následuje další skvost - folkem načichlá "Ochiul Inimii" (není ta rumunština skvostná?). Druhá půle kolekce se nese v mírně úspornějším duchu, obsahujícím i poměrně umělé ambientní natahováky, jako třeba instrumentálku "Jar" (nicméně do celkového konceptu zapadá). "Arborele Lumii" pro změnu zní až zbytečně tradicionalisticky, s minimem charismatu hodného jména NEGURĂ BUNGET. Podtrženo sečteno, jako celek funguje "Vîrstele Pămîntului" výtečně a spolu s "The Voice of Steel" od NOCTURNAL MORTUM se jedná zřejmě o nejlepší pagan metalový majstrštyk z poslední doby, vzešlý ze zemí bývalé Varšavské smlouvy.

hodnocení: 80 %

LIMBONIC ART - Phantasmagoria

2010 Candlelight Records

Asi jen málokterý vyznavač černého kovu pochybuje o významu norského dua LIMBONIC ART. V devadesátých letech minulého století se jednalo o jednu z nejoriginálnějších blackmetalových kapel a "In Abhorrence Dementia" či "Ad Noctum Dynasty of Death" dodnes patří mezi milníky žánru. Daemon a Morfeus se pokusili zašlou slávu vzkřísit jejich posledním typickým dílkem "The Ultimate Death Worship", aby se v zápětí každý věnoval svým projektům. Daemon zazářil v ZYKLON a Morfeus koketuje s elektronikou v DIMENSION F3H. Nevím, jaké afekty vedly duo roku 2007 k reunionu kapely, jehož výsledkem se stalo CD "Legacy of Evil". Ano jednalo se o vcelku sympatický syrový black metal, ale prakticky jediným poznávacím znamením zůstal nekompromisní bicí automat a dnes již poměrně infantilní ideologické poselství, jako vystřižené z videohry Diablo. Kam se poděla majestátní orchestrizace a atmosféra zničující kosmické prázdnoty? Pokud požaduji pouze blackmetalový nářez, mohu sáhnout pro bezpočet norských černokněžníků, od kapely hodné jména LIMBONIC ART očekávám více.

"Phantasmagoria" se v tomto ohledu ještě více vzdálila od specifického "limbonicartovského" srdce, jaké dozajista přestalo bít s nástupem nového milénia. Co naplat, že PR nešetří palcovými titulky jako "A TRUE MASTERPIECE OF WAGNERIAN BLACK METAL ART!", realita se jeví poněkud prozaičtější. Tentokrát se pouze Daemon asi nudil, neboť ZYKLON ukončili činnost a oprášit emblém LIMBONIC ART se jevilo jako výtečný marketingový tah. V konkurenci dříve též symfo-blackmetalových spolků jako ABIGAIL WILLIAMS jednoduše LIMBONIC ART ztrácejí dech. Ano, jedná se o slušný, ale pouze standardní black metal, který produkuje kde kdo, navíc s poměrně archaickými klávesami (o nějaké orchestrizaci nemůže být ani řeč). Další nevýhodou CD je její neúnosná délka, přece jen, vyposlechnout 70 minut primitivního syrového blacku se jeví jako poněkud tvrdý oříšek.

hodnocení: 55 %

ABIGOR - Time Is the Sulphur in the Veins of the Saint...

2010 Candlelight Records

Bůh existuje pro toho, kdo v něj věří.

Albert Einstein

Říká se, že nejlepší si máme nechat až nakonec. Současné směřovaní Rakušanů ABIGOR v duchu jakési old-schoolové avantgardy (absolutně nechápat jako pejorativ), započaté předchozím "Fractal Possession", mě s každým dalším poslechem utvrzuje v myšlence, že vlastně tvoří naprosto geniální muziku. Kde se jiné spolky utápějí v pseudointelektuální "kavárenské" postmoderně, vídeňští rodáci ke své tvorbě přistupují takříkajíc od lesa. Vyzbrojeni letitými hráčskými zkušenostmi dávají na frak jednomu progresivnímu spolku za druhým.

Kouzlo ABIGOR spočívá v naprosto nezaměnitelném kytarovém rukopisu páně Petera Kubika a Thomase Tannenbergera (též neméně svébytné bicí). Nejedná se totiž o kytarové riffy v pravém slova smyslu, ale o těžko definovatelná zběsilá a komplikovaná sóla (ostřílení muzikanti dozajista prominou mou laickou formulaci). Již v minulosti nezapřeli muzikanti svou brilantní virtuozitu a smysl pro komplikované melodie, nicméně na posledních dvou opusech vše zašlo až do extrému. Nutno zdůraznit, že do velice příjemného extrému, kdy na jedné straně zůstala zachována kompoziční logika, na straně druhé jsme neustále atakováni jednou rafinovanou hráčskou kudrlinkou za druhou.

Pouze dvě, avšak dvacetiminutové, kompozice tvoří náplň osmé studiové nahrávky "Time Is the Sulphur in the Veins of the Saint...", druhé se zpěvákem Arthurem Rosarem, který krom klasického blackového chropotu zvládá i sympatické teatrální deklamace skoro až v arcturusovském duchu. Mnohým by již toto všechno stačilo k uspokojení, ovšem ABIGOR do nahrávky navíc přimíchali zajímavou cyber elektroniku, aby dokonale vynikla neméně originální textová stránka, kterou asi nejlépe charakterizuje nálepka - satanistická sci-fi. CD má jen jednu obrovskou nevýhodu, uplyne zatraceně rychle.

hodnocení: 100 %

Štěpán Šimek | 17.11.10

Další články autora:

Mama | 29.04.13
SOLAR FIELDS - Origin #02 | 17.04.13
MASERATI - Maserati VII | 13.04.13
OMNIUM GATHERUM - Beyond | 03.04.13
John Foxx And The Maths - Evidence | 20.03.13

Všechny články