Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Profily

Ihsahn

Ihsahn

Ihsahn, jakožto dokonalý představitel moderního uměleckého vizionáře, nalezl v hudbě klíč k ventilaci přetlaku svých nejniternějších emocí. Pokud se pro nesmírně talentovaného umělce stane hudba opravdovou vášní, hraničící až s obsesí, způsob a forma seberealizace nakonec nezná hranic, tudíž i motivace k naplnění těchto vizí pramení čistě z osobních pohnutek. Tvoří-li výsledná kreativní konstelace průsečík přirozeného talentu, inspirativního geografického místa působení a v neposlední řadě štěstí na neméně talentované spoluhráče, může výsledné hudební dílo skýtat netušené stylotvorné a inspirační přesahy. Splňuje-li někdo ze současných hudebních osobností tyto aspekty do puntíku, tak norský rodák Vegard Sverre Tveitan alias Ihsahn.

V případě hudebních škatulek jsem na ně alergický pouze v případě, snaží-li se kdejaký hudební žurnalista formálně klasifikovat některé z děl bohaté Ihsahnovy diskografie. Vnímáme-li hudbu z komplexního hlediska, jakožto jeden ze způsobů předání nejniternějších autorových emocí či jeho ideologického přesvědčení směrem k posluchači, nelze ji logicky chápat jen jako shluk tónů či rytmů nebo se soustředit jen na technickou formu. Na světě existovala a existuje jen nepatrná hrstka hudebníků, kteří dokážou pomocí hudby vdechnout život nové, natolik nespecifikovatelné esenci, vzbuzující u vnímavého posluchače pohnutí mysli, hraničící až s transovým vytržením. Chcete-li tyto neskutečné vibrace vědomí označit za black metal, stane se z vás stejný diletant, jako z někoho, kdo se podivuje nad tím, že kvintesencí jsoucna nemusí být Bůh. A právě Ihsahn se rozhodl vypravit díky svému ikonickému projektu EMPEROR vůbec jako jeden z mála současných metalových vizionářů na teritorium tehdy nepoznané. Snažil se pokořit chaos, redefinoval do té doby zažité kompoziční a hráčské postupy. Pokud jsme si mysleli, že temnota může být jedině černá, tak právě Ihsahn jí vtiskl odstín temně zelené ("With Strength I Burn" z "Anthems To The Welkin At Dusk", 1997).

Přestože výsledné produkty z počátků Ihsahnovy hudební kariéry zní v podstatě jako syrový black metal, nahraný v undergroundovém studiu Grieghallen, pohlédneme-li na ně prizmatem teprve vznikající, tehdy poněkud chaotické, skandinávské metalové scény a připočteme-li k tomu skutečnost, nakolik byli oni blackmetaloví rebelové, včele s Ihsahnem, mladí, prakticky bez dnešních nástrojových prostředků, musí nám na mysl vytanout něco o jejich geniální prozíravosti, neboť tato dnes nejen encyklopedicky věčná díla jako "In the Nightside Eclipse" či přelomové "Anthems to the Welkin at Dusk" prakticky nebyla překonána. Ihsahn dokazuje, že podobně jako neexistuje dokonalá černá, taktéž samotný ideál může definovat zcela jiné aspekty, než kupříkladu křišťálově čistý, avšak bezpohlavní výtvor. Hudba je o duši a duše je o člověku a není-li něco dokonalé, je to právě člověk. Bláhové se jeví přemítat, jak by třeba CD "Somnium" (THOU SHALT SUFFER, 2000) znělo s živým orchestrem, když i díky syntezátorům z něj pramení ona pověstná spiritualita. Ostatně jisté hrubší kontury, zvuková zastřenost či obhroublý vokální přednes dodávají jeho nahrávkám potřebné charisma, čiší z nich svébytný styl a i po letech přirozený entuziasmus.

Ačkoliv Ihsahn ve své hudební dráze zabrousil prakticky kamkoliv, od neoklasiky, přes ambient až po neofolk či avantgardu, k srdci mu nejvíce přirostla právě metalová svobodomyslnost. Ačkoliv se může léty náš hudební vkus tříbit, okusíme-li jednou Ihsahnovo nekonvenční pojetí tvrdého kovu, stane se pro nás poslech jeho klenotů stejnou manou, jako pro něj jejich komponování. Metal skýtá nepřeberné možnosti ztvárnění, ale jen hrstka hudebníků dokáže jeho potenciál uchopit. Ihsahn dokázal s grácií skloubit dokonalý instrumentální přednes s nesmírně pestrým kompozičním přístupem. Nejintimnější hudební zpověď můžeme naleznout v jeho sólové dráze, koneckonců Ihsahn vždy působil jako svébytný solitér a už v jeho projektu PECCATUM spoluhráči, spíše v rolích hostů, do puntíku plnili jeho umělecké vize. Ve výsledku však na tomto umanutí vydělali samotní posluchači, neboť jeho velmi talentovaná žena Heidi Solberg Tveitan alias Ihriel si své afekty ventiluje v mimořádně kvalitním avantgardním projektu STAROFASH. No a toužíte-li mít všechny Ihsahnovy projekty, včetně těch doprovodných, pěkně pod jednou střechou, nesmíme zapomenout na jejich společný label Mnemosyne Productions. Snad ani netřeba dodávat, že krom neskutečně záživné hudební a ideové náplně jeho alb si Ihsahn potrpí též na perfektní vizuální složce. Nerad bych se opakoval s komplimenty, ale nemohu než říci, má-li dokonalost své synonymum, je jím Ihsahn.

Štěpán Šimek

Vegard Sverre Tveitan, hudebnímu světu známý pod uměleckým pseudonymem Ihsahn, se narodil 10. října 1975 v norském Notoddenu. Když začínal v sedmi letech docházet na hodiny klavíru, patrně nikdo by v něm nespatřoval jednoho z budoucích lídrů proslulé norské (nejen) black metalové scény. Ostatně, sám Vegard hodnotí své hudební počátky s úsměvem: "Nemyslete si, že jsem byl něco jako zázračné dítě," objasňuje. "Mám za to, že jsem svému učiteli způsoboval noční můry."

Ač tedy své první hudební krůčky činil, podobně jako nemálo vrstevníků, při cvičení klávesového prstokladu, přitahoval Vegarda stále více svět šesti strun a ostrý rockový zvuk. Ve třinácti letech se v letním "rockovém semináři", škole pro mladé hudebníky, setkal s o rok starším Thomasem Haugenem, později též zvaným Samoth. Zrodil se tak jeden z nejproslulejších tandemů metalové scény devadesátých let.

Ty budeš trpět

První nesmělé pokusy o vlastní tvorbu podnikali toho času školní výrostci v heavy metalovém projektu, střídajícím názvy jako EMBRYONIC, XERASIA či DARK DEVICE, aby roku 1989 zformovali první "seriózní" skupinu, pojmenovanou THOU SHALT SUFFER. Tehdy již hudba Ihsahna, toho času volajícího se Ygg, zřetelně vykazuje rysy nastupujícího death i black metalu. Za zmínku rovněž stojí, že zkušenosti v THOU SHALT SUFFER nabíral také jistý Ildjarn, později proslavený stejnojmenným sólovým projektem na pomezí black metalu a temného ambientu. Vrcholem THOU SHALT SUFFER se stává album "Into the Woods of Belial", představující nejextrémnější podobu death metalu s velmi agresivním, špinavým zvukem a příměsí kláves.

Na jaře 1991, po vydání alba "Into the Woods of Belial" se však Samoth rozhoduje skládat hudbu mimo THOU SHALT SUFFER, pro svůj plán získává také Ygga a původní skupina se rozpadá. Nově zformovanou sestavu doplňuje baskytarista Mortiis, později též známé čertovo kvítko norské scény, Samoth usedá netradičně za bicí soupravu a Ygg, právě tou dobou pozměňující svůj pseudonym na Ihsahn, se chopí kytary i zpěvu. Základy slovutných EMPEROR jsou položeny.

Král je mrtev, ať žije císař

Rozprávět podrobně o kultovním demu "Wrath of the Tyrant", nahraném a rozšiřovaném z jara 1992, by se patrně rovnalo pověstnému nošení dříví do lesa. Mrazivé a mysteriózní intro, neuvěřitelně špinavý nástup kytary v úvodu skladby "Ancient Queen", přímočaré bicí, náznaky deathmetalového riffování a nad tím vším dominující Ihsahnův jekot - z něj tuhne doslova krev v žilách. Jen málo desek se může pyšnit tak vypointovanou zvrácenou atmosférou čarodějného sabatu, během nějž sám Tyran, vládce temnot, ohnivým zrakem proniká skrze závoje stínů. Za zmínku stojí taktéž texty, točící se jednak, nikoliv překvapivě okolo násilí a války proti křesťanství, zároveň však vykazují stopy čehosi rozvinutějšího. Tak například verše skladby "Moon of the Kara-Shehr" evokují snad pozdější tvorbu praotce black a pagan metalu, Švéda Quorthona. "Kdo svolává bouře, vzývá větry, vzývá déšť, vzývá Moc?" A celý hymnus se uzavírá zvoláním takřka kazatelským: "Pane, s bouří přijíždíme, pomstít se na tom, kdož tě odvrhl."

Téma spirituální oddanosti, často v textech EMPEROR opakované, si nalézá cestu již do drážek prvního demosnímku, který upoutává pozornost mladého vydavatelství Candlelight Productions a zajišťuje skupině lukrativní smlouvu. Kapela získává nového bubeníka, Barda "Fausta" Eithuna z Lillehammeru, Samoth se přesouvá ke kytaře a v neposlední řadě se na split albu s ENSLAVED (nahráváno na podzim 1992) poprvé objevují nezaměnitelné vysoké tóny kláves. Rodí se klasický "emperorovský sound", jenž proslaví kapelu mezi metalovými posluchači na obou březích Atlantiku. Posílená skupina tak s fungujícím vydavetelstvím v zádech připravuje materiál pro svůj první dlouhohrající počin a v létě 1993 se vydává na první zahraniční turné po britských ostrovech. Sérií koncertů s britskými skupinami ANATHEMA a CRADLE OF FILTH se EMPEROR také symbolicky loučí s black metalovou pódiovou stylizací, kterou Ihsahn považuje za vyčpělou a trendovou. Pozici baskytaristy zastává již Tchort (též GREEN CARNATION), který posléze nastupuje s kapelou do studia, aby vypomohl s nahráváním debutního LP, nesoucí jméno "In the Nightside Eclipse".

Kultovní první album nahrané příhodně za "sedmého úplňku" roku 1993, jak uvádí oficiální booklet, charakterizuje na dobové poměry složitá kompozice skladeb, četné nasazení klávesových nástrojů, Ihsahnův šílený jekot (avšak i jedno z prvních užití melodického vokálu v rámci čistého black metalu) či Faustovy "pohansky" neutěšené bicí. Upozornil bych zejména na dva nesmrtelné klenoty nejen tohoto obskurního žánru, skladby "I am the Black Wizards" a "Inno a Satana", jež od té doby nechyběly v playlistu snad jediného koncertu EMPEROR a zařadily se mezi neoficiální hymny norského black metalu.

Na podzim 1993 však přichází šok. V rámci vyšetřování vraždy kytaristy MAYHEM Oysteina "Euronyma" Aarsetha odhaluje policie pozadí dalšího hrdelního zločinu, spáchaného v létě 1992 poblíž lyžařského areálu v Lillehammeru. Bubeník Faust je zatčen a přiznává se k vraždě homosexuála, jíž se dopustil v afektu poté, co jím byl, dle jeho vlastních slov, obtěžován. Za asistence právě Fausta, coby svědka, pak policie zatýká také Samotha za žhářství v kostelích a Tchorta za ublížení na zdraví. S jediným aktivním členem Ihsahnem přerušují EMPEROR na dlouhé tři roky existenci. Zdá se dokonce, že skupina i celý norský black metal patří minulosti.

Hymny soumračné obloze

K překvapení nejen norské veřejnosti se však black metalové hnutí z úderu dokáže velmi záhy vzpamatovat. Skupiny jako SATYRICON, MAYHEM či ENSLAVED chystají v polovině 90. let materiál pro svá dodnes nejvíce ceněná alba a EMPEROR nezůstávají pozadu. Na podzim 1996 tak Ihsahn, z vězení se navrátivší Samoth a dvě čerstvé posily, baskytarista Alver a bubeník Trym (ex-ENSLAVED) znovu vstupují do studia v bergenském Grieghallen, aby dali vzniknout dost možná nejvýznamnějšímu počinu symfonického black metalu vůbec, nahrávce "Anthems to the Welkin at Dusk". Hudební i lyrický posun, který skupina od vydání debutu učinila, ocení zkušenější metalový posluchač po prvních tónech intra "Alsvartr". Poklidné romantické vybrnkávání pomalu zaniká v mlhavém oparu temně ambientního zvuku, mysticky zešeřelá kytara dává tušit příchodu čehosi nevídaného. V okamžiku, kdy zpoza sílící hlukové stěny zazní nefalšovaná císařská fanfára, snad pochopí i naprostý laik, že CD "Anthems to the Welkin a Dusk" prolomilo hranice, vytyčilo směr a jednou provždy etablovalo EMPEROR do pozice lídrů severské blackmetalové scény.

Okamžitě po vydání alba na jaře 1997 se skupina vydává na turné "European conquest", následované na podzim téhož roku triumfální jízdou "Welkin at Dusk tour", kde již vystupují EMPEROR v neohrožené pozici hlavních hvězd. V téže době se kapela stává terčem několika nařčení z propagace neonacismu, což členové jednoznačně popírají: "Jestliže se na něco díváme spatra, je to lidství celkově," staví se ke všemu Ihsahn. "Je trochu naivní domnívat se, že vaše inteligence závisí na barvě vaší kůže."

Vyjádření, objevující se v rámci oficiálního bookletu rozšířeného vydání alba "Anthems to the Welkin at Dusk", zažehnává spekulace, které beztak sotva mohly EMPEROR jakkoliv vykolejit. Sestava je kompletní, živá vystoupení se setkávají s vřelou odezvou publika a budoucnost se pro Ihsahna a spol. jeví psaná rukou štěstěny. Skupina pracuje na nástupci "hymen", jehož vydání se chystá na rok 1999. Poté, co krátce před vstupem do studia opouští sestavu baskytarista Alver, rozhoduje se Ihsahn nahrát veškeré basové party sám a právě tato změna posouvá vyznění následujícího alba "IX. Equilibrium" do nevídaně progresivních krajin.

S hutným, takřka deathmetalovým zvukem, nádhernými symfonickými aranžemi a samozřejmě precizní hrou zúčastněné trojice, album plné devítek znovu boří žánrové mantinely. Neuvěřitelně agresivní, avšak experimentální titulní skladba "Curse you all Men" či jazzovými postupy dýchající dvojka "Decrystallizing Reason" a vlastně jakákoliv další položka mimořádného počinu může být označena za perlu. EMPEROR odjíždějí na první severoamerické turné, byť vinou problémů se Samothovým pracovním vízem pouze s jednou kytarou a najatým baskytaristou Tyrem, sklízí za velikou louží znamenitý úspěch. Hudební magazíny se rozplývají chválou, koncerty vyprodávají haly. Ve stínu "IX. Equlibrium" zůstává dokonce vynikající split album s navracející se black metalovou legendou THORNS, obsahující netradičně přepracované verze vybraných skladeb obou veličin.

O to více překvapuje, když se roku 2000 kapela náhle stahuje do pozadí, končí s koncertováním a na podzim 2001 definitivně ohlašuje konec. Hlavní protagonisté jsou zaměstnáni vlastními projekty a shoda ohledně dalšího směřování se patrně stala nemyslitelnou. Kontroverzně přijaté album "Prometheus: The Discipline of Fire and Demise" (podzim 2001) tak plní roli císařova epitafu. Jedněmi oslavované, druhými zatracované dílo představuje devět experimenty nabitých skladeb dalece přesahujících nejen škatulku black metalu, nýbrž i hranice metalové hudby jako takové. Technická ekvilibristika se pojí se skladatelskými postupy klasické hudby a předjímá ráz pozdější Ihsahnovy sólové tvorby. EMPEROR se však tímto počinem loučí, a byť se v letech 2005-2007 koná koncertní reunion, jehož vrchol představuje majestátní vystoupení na mamutím festivalu Wacken Open Air v létě 2006, do studia se již skupina nevrací. Na památku zůstává fanouškům kompilace "Scattered Ahes: The Decade of Emperial Wrath" (2003), zaznamenávající na dvou CD to nejzásadnější z krátké, avšak legendární kariéry EMPEROR.

Císař je mrtev, ať žije...

THOU SHALT SUFFER

K oživení zdánlivě pohřbeného projektu dochází roku 2000, a to v podobě symfonicko-ambientního dílka "Somnium", na hony vzdáleného prastaré death metalové tvorbě THOU SHALT SUFFER, reprezentované nahrávkou "Into the Woods of Belial". Album obsahuje desítku skladeb nesoucích názvy v latině a tvořených výhradně pomocí syntezátoru. Povětšinou kladně přijatý počin, tvořený v průběhu několika let druhé poloviny poslední dekády starého tisíciletí, představuje nejavantgardnější a nejvíce netradiční položku Ihsahnovy diskografie. Zároveň se však nedočkal žádného pokračování, zatímco se v pozadí chystal další, neméně zajímavý projekt...

PECCATUM

Na počátku nového milénia vstupuje Vegard nejen do role učitele v hudební škole, ale také do rodinného života. Jeho vztah s avantgardní zpěvačkou a skladatelkou Heidi Solberg, vystupující pod pseudonymem Ihriel, ústí do manželského svazku. PECCATUM, hudebně i personálně komorní těleso na pomezí metalu a neo-klasické hudby, tak představuje z počátku čistě rodinný projekt. Na prvním albu "Stranglig From Within" (1999) a EP "Oh, My Regrets" (2000), vydaných opět u Candlelight Productions, se totiž vokálně podílel i bratr Heidi, vystupující pod pseudonymem Lord PZ. Na dvojce "Amor Fati" (2000), během jejíž komponování navštěvovali dokonce Ihsahn s Ihriel lekce klasické skladby, se již podílel také bubeník Per Eriksen, jehož živá hra dostala tentokrát přednost před automatem.

Hudební projev PECCATUM se postupně vyvíjí od severského sympho-metalu k romantickému rocku, doplněnému avantgardními postupy a aranžemi. Vrchol tohoto pojetí představuje, již na vlastním labelu Mnemosyne Productions vydané, album "Lost in Reverie" (2004), na němž se již nepodílí Lord PZ a za bicí soupravu usedá Jarle Havras. Skladby jako "Black Star" či experimentální "Stillness" se právem řadí do zlatého fondu progresivního metalu a nasazují tak krátké, zato však plodné kariéře PECCATUM více nežli důstojnou korunu. Následujícího roku vychází ještě EP "Moribund People" s klipovou titulní skladbou, směřující svým vyzněním až kamsi do indie popových vod. A to je ze strany PECCATUM definitivně vše.

HARDINGROCK

Oba hlavní protagonisté se věnují svým sólovým projektům a manželskému životu, aby společnou tvorbu možná navždy uložili k odpočinku vydáním alba "Grimen" pod hlavičkou neofolkového projektu HARDINGROCK. Na tomto projektu, vzniknuvšího roku 2005, spolupracovala manželská dvojice Ihsahn / Ihriel s houslistou Knutem Buenem. Avizované album "Grimen" vyšlo u Nyrenning Forlag v létě roku 2007. Na jeho realizaci se podílel ještě bubeník Asgeir Mickelson, známý kupříkladu z působení u jazz-metalistů SPIRAL ARCHITECT, a také zpěvačka Margit Lillebuen.

Hudebně se, navzdory názvu, jedná o fúzi tradičních melodií norského folklóru se zvukem a rytmikou progresivního rocku. Zvláštní složku tvoří vokály, sestávající z mluveného slova v podání Knuta Buena, který nenapodobitelným hlasem moudrého kmeta vypráví bájné příběhy dalekého severu. Setkáme se tak kupříkladu se skladbou "Margit Hjukse", líčící klasický příběh ženy unesené trollím králem. "Grimen" zůstalo jedinou položkou diskografie HARDINGROCK a také posledním albem, na němž Ihsahn úzce spolupracoval se svou ženou. Napříště se již věnuje výhradně sólové tvorbě, odstartované roku 2006 albem "The Adversary".

IHSAHN

Na zmiňované desce "The Adversary" se kromě Ihsahna podílel starý známý bubeník Asgeir Mickelson a v roli hostujícího vokalisty i Kristoffer "Garm" Rygg z řad experimentátorů ULVER. Deska se vyznačuje znatelným příklonem ke klasickému rockovému feelingu let sedmdesátých a osmdesátých. Jak se tvůrce sám nechal slyšet, inspirační zdroj představovaly "rockové opery" skupin jako JUDAS PRIEST, čemuž zůstal podřízen i v jistém slova smyslu archaický, stále však výborně čitelný zvuk. Oproti svému zvyku užívá tentokrát Ihsahn ve skladbách jediné kytarové linky, doplněné o klávesy a bohaté aranže. Album se dočkalo kontroverzního přijetí, zejména pro zřetelný odklon od tradičního výraziva EMPEROR. Kritizováno bylo též jako nudné, zdlouhavé a málo metalové. Na druhou stranu se dočkalo i četných ovací a vyzdvihování dokonce nad tvorbu mateřských EMPEROR.

Druhá Ihsahnova sólová deska "angL" (2008) přináší subtilnější a sevřenější kompozice, využívající již opět hutnějšího zvuku i zdvojování kytar. Za bicí soupravu usedl opět Asgeir Mickelson, baskytaru tentokrát tvůrce propůjčil Larsi Norbergovi a s vokály ve skladbě "Unhealer" vypomohl sám Mikael Akerfeldt, jinak frontman slovutných OPETH. Album, mezi jehož milníky patří krom zmiňované "Unhealer" také úvodní "Misanthropy", black metalem prodchnutá "Malediction" či rozjímavá balada "Threnody", se dočkalo velmi pozitivního přijetí a zajisté povzbudilo Ihsahna v další etapě sólové tvorby, završené roku 2010 třetí deskou pojmenovanou "After".

Již singl "Undercurrent" (2010) předznamenal posun do ještě progresivnějších vod, dotýkajících se jazzové komplikovanosti. Novicem v sestavě se stává saxofonista Jorgen Munkeby, který doplňuje trojici Tveitan / Mickelson / Nordgren do kvartetu. Právě saxofon představuje nepřehlédnutelnou ingredienci, která tvoří z "After" mimořádné dílo. Zejména v nesmírně progresivní "A Grave Inversed Munkeby" exceluje a právě díky němu se skladba zařazuje mezi nejvýraznější položky alba, společně s úvodní "The Barren Lands" a hitovou "Frozen Lakes on Mars".

Po vydání "After" vyráží Ihsahn na turné, během nějž jeho skupinu doplňují mladí hudebníci z kapely LEPROUS. V rámci tohoto turné zavítal v srpnu 2010 vůbec poprvé do České republiky, když svou účastí poctil tradiční festival Brutal Assault. V současnosti žije Ihsahn s manželkou Ihriel v Notoddenu, přičemž se věnuje též labelu Mnemosyne a provozování nahrávacího studia Symphonique. Jelikož v říjnu 2011 oslaví teprve šestatřicáté narozeniny, můžeme se bezpochyby těšit na další počiny, balancující na hranici tvrdého metalu a experimentálního rocku.

Dovoluji si zakončení citátem ze skladby "Nonus Aequlibrium" z desky "IX. Equlibirum"

I pledge to perfection
No compromise can touch my woe
Nor questions reach my faith
In immortality

In the name of
Nonus Aequilibrium
I am thine
IX times IX

Diskografie:

EMBRYONIC
The Land of the Lost Souls (demo), 1990

THOU SHALT SUFFER
Open the Mysteries of Your Creation (EP), 1991
Rehearsal (Demo), 1991
Into the Woods of Belial (demo/EP), 1991
Into the Woods of Belial (kompilace), 1997, znovuvydání 2007
Somnium, 2000

EMPEROR
Wrath of the Tyrant (demo), 1992
Emperor/Hordanes Land (Split s ENSLAVED), 1993
Emperor (EP), 1993
Call from the Grave (demo), 1993
In the Nightside Eclipse, 1994
As the Shadows Rise (EP), 1994
Reverence (EP), 1996
Anthems to the Welkin at Dusk, 1997
Emperor/Wrath of the Tyrant (Kompilační reedice), 1998
Thorns vs. Emperor (Split s THORNS), 1999
IX.Equilibrium, 1999
Emperial Live Ceremony (live, VHS/DVD), 2000
True Kings of Norway (split), 2000
Prometheus: The Discipline of Fire and Demise, 2001
Scattered Ashes: A Decade of Emperial Wrath (kompilace), 2003
Thus Spake the Nightspirit/Inno a Satana (singl), 2009
Live Inferno/Live at Wacken Open Air 2006 (live, DVD, CD), 2009

PECCATUM
Strangling from Within, 1999
Amor Fati, 2000
Oh, My Regrets (EP), 2000
Lost in Reverie, 2004
The Moribund People (EP), 2005

HARDINGROCK
Grimen, 2007

sólově:
The Adversary, 2006
Scarab (singl), 2008
angL, 2008
Undercurrent (singl), 2010
After, 2010
Eremita, 2012
Das Seelenbrechen, 2013

jako host:
ILDJARN – Det Frysende Nordariket (1995) – zpěv
WONGRAVEN – Fjelltronen (1995) – syntezátor
ZYKLON-B – Blood Must Be Shed (1995) – syntezátor a kytara
ULVER – Themes from William Blake's The Marriage of Heaven and Hell (1998) – zpěv v "A Song of Liberty"
ARCTURUS – The Sham Mirrors (2002) - zpěv v "Radical Cut"
STAROFASH – Iter.Viator (2002) – kytara, baskytara a další nástroje
DEVIN TOWNSEND – Deconstruction (2011) - zpěv v "Juular"
STAROFASH – Lakhesis (2010) - doplňkové kytary

Oficiální stránky:
www.ihsahn.com
www.mnemosyne.no
www.emperorhorde.com

Diskuze

Cekem příspěvků: 4

ArktisJaroslav Burda22.12.15 | 10:57:53
ArktisFrantišek Novo...01.01.16 | 20:26:15
ArktisJaroslav Burda04.01.16 | 09:58:34
Garmfrost30.04.11 | 11:12:24

Top články

Více

Nejnovější diskuze

FEASTEM - World Delirium

Pavel borovička anonym
27.08.18 | 12:30:30

DIMMU BORGIR - Puritanical Euphoric Misanthropia

vlada_t anonym
01.06.18 | 08:03:27

KING SIZE - King Size

Jana Škripová anonym
08.04.18 | 21:37:43

SANTANA - Shape Shifter

Bohumil Mišurec anonym
04.04.18 | 17:26:47

Gary Numan - Pure

Vojta anonym
09.03.18 | 11:35:36

OLYMPIC - Jedeme, jedeme

Péťa Jandodfil anonym
01.03.18 | 20:12:03

LAKE OF TEARS - Illwill

JB anonym
05.02.18 | 04:48:01

FEAR FACTORY - Genexus

stefanos anonym
04.01.18 | 20:19:40

MECHINA - Acheron

Petr anonym
28.11.17 | 14:18:03

DEVIN TOWNSEND PROJECT - Deconstruction

insun anonym
14.10.17 | 11:13:24

Více

Audio

ZNOUZECTNOST - Beat Simplicitas

Čech Orba
Přehrát
Každý věk má hrdiny
Přehrát
Jedeme v autě
Přehrát

Beata Hlavenková - Theodoros

Ιανουάριος
Přehrát
Φεβρουάριος
Přehrát
Μάρτιος
Přehrát
Απρίλιος
Přehrát

DARK GAMBALLE - Zatím dobrý

Bon Pari
Přehrát
Netopýr
Přehrát
Svět za dekou
Přehrát

Více

Video

ARCHEONIC

26.12.16


AWRIZIS

14.10.16


X-CORE

13.10.16


MALIGNANT TUMOUR

20.09.16


SLAYER

07.09.16


Více

Facebook   MySpace   YouTube