Přihlášení | Registrace

Recenze

FALKENBACH - En Their Medh Riki Fara

1996 No Colours

Sdílej:|

Na začátek trošičku všetečná otázka. Myslíte si, že lze nahrát velmi působivé album, přestože nejste oslnivý muzikant, ani nedisponujete silnou dávkou invence (o originalitě nemluvě) a v neposlední řadě ani zvuk desky za moc nestojí? Odpověď zní ano, Němci Vratyas Vakyasovi se to povedlo hned na debutu "En Their Medh Riki Fara", navíc je jediným členem své skupiny FALKENBACH. Určitou paralelu můžeme vidět s Quorthonem a s jeho BATHORY. Oba dva mají společného více než, že si veškeré nástroje nahrávají sami. Například jak BATHORY tak FALKENBACH vsadili na automatického bubeníka, na střídání blackového a čistého vokálu se sbory, na velmi silnou vikingskou atmosféru, na primitivní avšak účelné kytary, no a v neposlední řadě na správný syrový sound. Skoro by se chtělo říci, že jediný rozdíl mezi těma chlapíky spočívá v jejich rodišti, i když Německo také není zas tak daleko od Švédska.

Naštěstí se BATHORY revival zase až tak nekoná, neboť FALKENBACH mnohem více staví na klávesách, byť jednoduchých se stále se opakujícími motivy, ale v konečném důsledku velmi chytlavými. Navíc u automatického bubeníka nabývám pocitu, že Vratyas ho naprogramoval tak jednoduše úmyslně, aby posluchače příliš nerozptyloval, tak hudba neztratila na své přímočarosti a posluchač se může v klidu soustředil na kompaktnost celku. FALKENBACH patří přesně mezi ty skupiny (nebo chcete-li one man projekty), kde nejde o hráčské exhibice či o co nejvybroušenější produkci, ale o atmosféru. FALKENBACH to je exkurze do přírody dávných časů. Zakuste ten pocit vypravit se daleko od ruchu civilizace, do srdce horského lesa, vystupte na nejvyšší skalní masiv, zahleďte se do dáli a puste si třeba takovou dvojku "Heathenpride". Tak tomu říkám síla hudby. Skoro byste chtěli létat volně jako orel nad zasněženými horskými proláklinami. A co takhle čtyřka "Ultima Thule" (nepřipomíná vám ten název něco?) - nádherné drakary směle vyplouvají z nordického přístavu, statečný vikingský válečník na přední palubě pohlíží do jednoho oka Odina. Nebo taková éterická sedmiminutová instrumentálka "Asum ok Alfum naer...". Jak to ten Vratyas dělá, pokaždé mě dostane.

Pokud se vám hodně líbí atmosferická hudba, se silným nádechem vikingského metalu, blackové nabroušenosti a přírodní mystiky, sáhněte po FALKENBACH. Mě dostali do kolen, stejně jako vikingská alba BATHORY, k nímž má FALKENBACH zřejmě nejblíže.

Hodnocení

Štěpán Šimek | 31.03.03

Další články autora:

LUNAR5 - Soundpainting | 03.07.15
Necrocock - Hudba z psychiatrických pavilonů | 01.06.15
ANIMÉ - Dead Trams | 16.03.15
STRANGE NEW DAWN - The Only One | 13.03.15
FLASH THE READIES - Submarine Sky | 20.01.15

Všechny články