Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Recenze

IRON MAIDEN - Dance Of Death

IRON MAIDEN - Dance Of Death

2003 EMI

Eddie and boys are back!

A to v dobré formě. Ve stejné sestavě jako na reunionovém opusu "Brave new world", čili můžeme počítat s Dickinsonem, který dokazuje, že jako pěvec i frontman je na tom stále nelidsky skvěle, zcela svéráznou a originální basou a pravověrně konzervativním mozkem Steva Harrise, precizností Davea Murraye, skladatelským potenciálem Adriana Smithe, drivem Jannicka Gerse a prokresleným tepem ocelového srdce bicích Nicka McBraina. To mimo jiné znamená , že oproti všem očekáváním kytarový trojzápřah - věc to nezvyklá - stále lidsky i hudebně funguje.

První věcí, která vás při poslechu alba napadne je to, že lehce queenovsky pompéznější a pro Iron nezvyklý (skoro by se vzhledem k obvyklým hranicím Maidenu až chtělo řict progresivní) zvuk minulé desky s masivními, košatými sbory, důrazem na čitelnost jednotlivých nástrojů, nezvykle dobrým a hutným zvukem bicích a větším než malým množstvím klávesových podbarvení zřejmě pány Shirleyho a Harrise, kteří jsou za produkci odpovědní, přestal bavit. Tohle je podstatně více hlučnější záležitost. Kytarového rachotu je tu stejně jako kytaristů ve skupině požehnaně, leckdy možná až příliš přebíjejí Nickovo tlučení, které zdaleka nemá tak mohutný zvuk jako na "Brave new world" a je umístěno poněkud do pozadí. Vůbec srovnávání s minulou deskou je něco, nad čím budete přemýšlet nemalou dobu, než si na nové album zvyknete. Leccos vám totiž může připadnout jako lehký úkrok zpět. "Dance of Death" je podstatně syrovější, místo na jemnou práci s detaily se tu víc opět hraje na energii, údernost, nasazení, drive, zcela dokonale intuitivní souhru kytaristů, feeling a vypravěčské charisma Bruce. Méně produkce, více rock'n'rollu, na druhé straně se ovšem občas nemůžete ubránit dojmu, že takto zvukově pojaté dílo působí ve svém celku (při své délce víc než hodinu nepatří "Dance of Death" mezi nejkratší alba) lehce ploše.

Pryč je blankytná modř Krásného nového světa. Na nové desce dominuje červená. Doslova i obrazně. Uděláno je to chytře, album se navenek tváří, jako kdyby byla nahráno během jednoho odpoledního mejdanu ve studiu, ale na několikerý poslech zjistíte, že je stále co objevovat, že to, co na začátku vypadalo možná všelijak, začne postupně vydávat svá tajemství. Navíc to, co je dobré, je naprosto úchvatné a zpravidla i ďábelsky zběsilé. Podívejte se na obal tohoto opusu a pochopíte to.

Nápadů je celkově vzato stále dostatek, kromě jiného proto, že strůjce zásadních hitů Smith se, soudě podle množství skladeb, pod kterými je podepsán, úspěšně znovu vrací do hry. A například jeho skladba "Paschendale" je něčím, co tu ještě nebylo. Kapela jako celek působí neuvěřitelně sehraně, což je vzhledem k času, který spolu tráví na stále stejně extenzivních turné a tradičně bohatýrských pitkách (zdá se, že Nicka jeho novoroční chuť abstinovat a žít v souladu s jeho katolickým "prozřením" naštěstí přešla) koneckonců docela nasnadě. Kolektivní práce ve prospěch celku a nikoliv jednotlivých individualit je tady víc než zřejmá.

Co se týká dynamiky skladeb, je tu všechno, co dělá už léta Iron absolutní legendou. Rychlé a jasné výsmahy ("Wildest Dreams", "New Frontier"), melodické záležitosti v duchu Two minutek to Midnight (třeba "Rainmaker"), cválající heroické středotempovky ("Montsegur"), dlouhé vygradované opusy ("Dance of Death") a nově taky dramaticky recitativní temná tryzna ("Paschendale") a radikálně akustické odlehčení ("Journeyman" - dlouho, dlouho se na něco takového čekalo, Steve).

Takže Eddie je stále superstar i když...

I když... trochu váš zamrzí, když už poněkolikáté uslyšíte "pseudokeltskou" kytarovou melodii v podání Jannicka Gerse, která jakoby Clansmanům a všem následujícím klonům z oka vypadla.

I když... některé skladby nemají tolik silných motivů úměrných jejich stopáži.

I když... klasické průzračné několikahlasé árie páně Dickinsona tu moc (výjimkou může být "Gates of Tomorrow") nenajdete. Kdo má rád sbory v té podobě, jaké jsou např. na "Powerslave", má prostě smůlu.

I když... modernější přístup ke zvuku, který činil Brucova sólová alba neuvěřitelně přitažlivá...se nekoná. Ale to se snad ani očekávat nedalo.

I když... struktura mnoha skladeb (výjimku může tvořit např. "Paschendale") je zřejmá po několika prvních tónech. Oblíbená posloupnost v duchu "Fear of the dark", která se Stevovi zjevně zalíbila nejpozději od půli devadesátých let, tu už zřejmě bude navěky. Jenže fans tohle na Maidenu zbožňují, takže proč měnit , co se líbí.

Na druhé straně a naštěstí pro Iron - je tu pořád Bruce Dickinson. Bruce, hlasový akrobat, Bruce bard, Bruce satyr, Bruce kouzelník, který i z nijak oslnivých nápadů dokáže vykřesat neuvěřitelné galony energie, nálad a emocí. Tam, kde by případně hrozila monotónnost, ji velmi rychle rozhání, až se Eddie radostně ve své nové démonicky smrťácké image radostně šklebí. Naprosto geniálním případem gradace jednoduchého (i když účinného) motivu je titulní Dance of Death, kde se děje nemožné. Od lehkého vyprávění až po naprosto sugestivní kvílení, zcela korespondující s textem této věci.

Pro jasnější obrázek o albu je v tomto případě nejlepší se detailněji podívat na jednotlivé skladby:

WILDEST DREAMS - rychlovka, která musí být povinně na každém albu Ironu, tady s poněkud rockově kytarovějším a pouličně špinavějším syrovějším zvukem, fajnovou vokální linkou a refrénem, jenž si nezapamatovat na poprvé je asi opravdu nemožné. Ale při srovnání třeba s takovými Aces High, Be quick or be dead nebo Wicker manem je třeba konstatovat, že byly už i lepší.

RAINMAKER - skladba, která se v modernějším rockovém rádiu musí stát hitem. Melodický Murrayův kytarový riff, svižné tempo, jasný rytmus, klasicky slavičí Dickinsonův zpěv v elegantních vzletech, několikahlasé kytarové harmonie zcela v ironovském duchu. Stále ovšem nic moc heavy.

NO MORE LIES - typický Harris. Textem, hudbou, stopáží i epickým charakterem. Teprve nyní se objevuje pravý duch alba. Snivý úvod z přediva čistě znějících kytar podmalovaný basou je utnut nemilosrdným šlehem při nástupu rytmiky a dál už se jede v nikterak pomalém tempu. No more lies, budete o tom přesvědčováni stále naléhavěji mezi pádícími slokami a divokými sóly všech tří zúčastněných kytaristů. Už žádné lži, křičí Bruce... a Steve Harris dobře ví, že ani Iron, ani jejich fans je nemají zapotřebí...

MONTSEGUR - jednoznačně nejtvrdší skladba na albu. Hlavní riff (bohužel lehce připomínající "Fallen Angel" z "Brave New World"), který krájí mohutnou kytarovou pilou všechno kolem sebe, vypjatě klenutý refrén, bojovné melodické pasáže se silným nádechem skotského folklóru. Zlobný Dickinsonův chraplák ve slokách naprosto palčivě evokuje krvavá jatka, nezlomnou víru, křižáky pustošenou pyrenejskou pevnost Montségur, jejíž katarští obránci odchází z bezvýchodné situace raději přes hořící hranice rovnou do Pekla, než aby prodali svou duši konvertováním...

DANCE OF DEATH - první z vrcholů desky. Naprosto maniakální, zběsilá záležitost. Začátek v duchu klasického britského folkrocku a la JETHRO TULL, následně Bruce (hmm, bez něj by to tady opravdu nešlo) recituje zcela nenapodobitelným způsobem výpravný a perverzně poťouchlý text o nočním návratu z pitky, měsíční záři, nějakému tomu zbloudění při cestě přes slatě... a nechtěnému vpádu do kruhu velice živě se tvářících mrtvých, kteří jsou neuvěřitelně nažhavení zatančit si s vaším tělem, zatímco duše poletuje v nechápajícím transu, který zažije i fan při poslechu této kompozice, protože skladba graduje do zcela extatické kytarové orgie, proti které bledne i Šavlový tanec. Ze základního riffu se ždímá naprosté maximum v očistci divoce křepčících kytarových trojhlasů a rytmických zvratů. Pakliže Gerse a jeho skladby nemusíte, tady ho začnete nenávidět. Máte-li jej rádi, čeká vás pravděpodobně orgasmus.

GATES OF TOMORROW - šlapavá melodická věc, která má asi největší podobnost s kompozicemi na minulé desce. Na začátku kytary lehce v duchu AC/DC, typické Stevovy vyhrávky a dále velice melodické Dickinsonovy dvojhlasy, které této skladbě zásadně pomáhají. Povedený refrén.

NEW FRONTIER - Nickova prvotina. Srdce fanoušků ranného Ironu a DiAnnovskeho období musí plesat. Přímý a velice šlapavý rockový odpich bez čehokoliv, co by jej zbytečně komplikovalo. Ale zdá se, že v tomto případě to stačí.

PASCHENDALE - pravděpodobně nejrozsáhlejší a nejpropracovanější skladba na albu. Naprostý klenot. Smithovo kytarové intro, neuvěřitelně naléhavá vokální linka, apokalyptické nájezdy kapely v plné síle... a v podstatě naprosto netradiční struktura písně, která vás bude překvapovat ještě půl minuty před koncem. Symfonie hrůzy podmalovaná pekelně znějícím klávesovým závarem. Všichni mrtví z Paschendale... ožívají při této skladbě.

FACE IN THE SAND - velice slibně vypadající začátek s pro Iron netradičními kytarovými zvuky. Bohužel dál se v této středotempovce až na nekompromisní šlapákový tep neděje tolik převratného, kolik by bylo možno očekávat a s klávesami to tady boys lehce přehnali.... zvlášť při několikerém opakování toho stejného refrénu.

AGE OF INNOCENCE - další kousek stravitelný pro konzervativnější fans. Všechno je jak má být, důstojně znějící zpěv hladí kovové srdce a nálada se zklidňuje k závěrečnému překvapení jménem...

JOURNEYMAN - poprvé v historii ZCELA akustický Iron, podmalovaný smyčci a lehkými perkusemi. Podobně jako "Arc of Space and Time" z Brucovy desky "Accident of Birth" uzavírá album pomalým tempem, táhlými melodiemi a konejšivou melancholií. Zcela nečekaně byla tato skladba zařazena i do koncertního playlistu turné "Dance of Death" a rovnou katapultována na místo přídavku...

Takže konečný účet pro Eddieho je... Up The Irons!!!

sestava: Bruce Dickinson - zpěv, Janick Gers - kytara, Dave Murray - kytara, Adrian Smith - kytara, Steve Harris - baskytara, klávesy, Nicko McBrain - bicí
produkce: Kevin Shirley, Steve Harris
studio: London Park
čas: 68:05
země původu: Velká Británie
styl: heavy
odkaz: www.ironmaiden.com
tracklist:
1. Wildest Dreams
2. Rainmaker
3. No More Lies
4. Montsegur
5. Dance Of Death
6. Gates Of Tomorrow
7. New Frontier
8. Paschendale
9. Face In The Sand
10. Age Of Innocence
11. Journeyman
Derias Krakor

Hodnocení

autor:

85 %

čtenáři:

88 %

hodnotilo: 28


Diskuze

Žádný komentář. Buďte první...!

Nezávislý | 30.10.03

Nejnovější diskuze

MECHINA - Acheron

Mirdas anonym
12.03.17 | 23:01:15

ETHEREAL PANDEMONIUM - Lost'N'Sound

Tomas anonym
10.02.17 | 09:56:59

MECHINA - Acheron

Jakub anonym
14.12.16 | 19:49:46

JOHN FRUSCIANTE - The Empyrean

pavel anonym
01.12.16 | 18:30:06

Aerodrome festival 2016

Garfield anonym
20.10.16 | 21:45:34

Aerodrome festival 2016

Hulvat anonym
20.10.16 | 15:49:39

Aerodrome festival 2016

Avram anonym
19.10.16 | 12:35:02

Aerodrome festival 2016

Banán anonym
09.10.16 | 09:33:42

Aerodrome festival 2016

Garfield anonym
30.09.16 | 22:43:18

Ian Glasper - The Day the Country Died: A History...

Darker anonym
30.09.16 | 08:10:43

Více

Audio

ZNOUZECTNOST - Beat Simplicitas

Čech Orba
Přehrát
Každý věk má hrdiny
Přehrát
Jedeme v autě
Přehrát

Beata Hlavenková - Theodoros

Ιανουάριος
Přehrát
Φεβρουάριος
Přehrát
Μάρτιος
Přehrát
Απρίλιος
Přehrát

DARK GAMBALLE - Zatím dobrý

Bon Pari
Přehrát
Netopýr
Přehrát
Svět za dekou
Přehrát

Více

Video

ARCHEONIC

26.12.16


AWRIZIS

14.10.16


X-CORE

13.10.16


MALIGNANT TUMOUR

20.09.16


SLAYER

07.09.16


Více

Facebook   MySpace   YouTube