Přihlášení | Registrace

Recenze

PARADISE LOST - Paradise Lost

2005 G.U.N. Records

Sdílej:|

Téměř tři roky uplynuly od vydání výtečné desky "Symbol of Life" (recenze) a jakmile jsem zaregistroval, že PARADISE LOST nahrávají nové eponymní album, nemohl jsem ani pomalu spát nedočkavostí. Aktuální směřování skupiny, mírně započaté na "Believe In Nothing" a plně vykrystalizované na minulém počinu "Symbol of Life" se jeví jako zadřilý kompromis mezi nedopouštěním se plagiátorství starých metalových skvostů a zároveň moderním, hitovým nábojem. Již desátý počin, nazvaný lakonicky "Paradise Lost", směřuje tímto sympatickým směrem. Navíc si můžeme všimnout hned několika změn. Kromě nového bubeníka Jeffa Singera, jenž nahradil Lee Morrise, nelze přeslechnout jednoznačně nejsyrovější sound desky s nejméně klávesovými a nasamplovanými aranžemi od dob stylotvorných eskapád v roce 1999, kdy vyšlo CD "Host". Mysleme si o popovější etapě skupiny (mírně započaté na "One Second" a plně rozvinuté na, po hudební stránce, kontroverzním "Host") své. Sama skupina tvrdila, že hledala nové obzory svého hudebního směřování, metaloví fanoušci ji však zatracovali pro komerční zaprodanost a prvoplánovitost. Po přitvrzení zase pro změnu adorovala metal či tvrdý rock. Osobně si myslím, že popovější směřování PARADISE LOST se nejevilo jako dobrý marketingový tah, jak pro vydavatele EMI, jenž s nimi rozvázal kontrakt, tak pro samotnou kapelu. Jednak nad skupinou lámali hůl staří fanoušci a ti, jež je měli nahradit, byli natolik odokojení MTV, že o nějakých PARADISE LOST neměli ani ponětí. Z těch několika klipů, co po vydání "Host" v TV běžely, taky zrovna nejásali nadšením. Prostě tuctová popovka s gothic feelingem. Holt takových jsme už slyšeli a ještě uslyšíme. O originalitě tedy nemohla být ani řeč. Přechodem k labelu G.U.N. Records nastaly ve směřování kapely změny. Dodejme, že k lepšímu. Svým návratem k říznějšímu rocku, tvrdším riffům a syrovějšímu zpěvu, si skupina opět přilákala některé staré příznivce a současně s globálnějším zájmém o tvrdší rock či hlavně nu-metal ze strany komerčních médií a mladých fanoušků se v tomto opětovném sebenalezení cítila určitě jistější v kramflecích.

Nicméně pojďme si vzít pod recenzentský skalpel aktuální CD "Paradise Lost". Hned z prvních tónů úvodní "Don't Belong", začínající pitoreskním piánem a nenápadnými samply v pozadí můžeme slyšet starý dobrý duch PARADISE LOST, řekněme z období "One Second". Přestože klávesovými aranžemi se zde nešetří, rozhodně nezní podbízivě popově, ani samply nepřehluší rockový základ, právě naopak. Disponují (pro metal) tradičním zabarvením a v podobném duchu jsme je mohli slyšet už na "Draconian Times" (recenze), byť v řidší míře. Ovšem za hlavní devizu považuji navrácení se ke klasickému zvuku kytar dvojzápřahu Gregor Mackintosh/Aaron Aedy a přirozenějšímu nazvučení bicích. Pryč jsou doby monotónně znějící rytmiky a tun odlidštěných samplů, kdy se skupina vzdalovala rock/metalové vitalitě. Už na minulém počinu jsme si mohli vychutnat šťavnaté riffy a melancholická sóla, avšak na "Paradise Lost" se tyto elementy derou na povrch s mnohem větší vervou. Taková dvojka "Close Your Eyes" neobsahuje prakticky žádné klávesové aranže (vyjma nasamplovaných chorálů) a její riffy si nic nezadají s metalovou minulostí. Téměř klasičtí PARADISE LOST z období opusů "Draconian Times" či "Icon". Trojka "Grey" začíná ještě energetičtěji, zároveň se jedná o jasnou hitovku. V následující "Red Shift" dokonce zaregistrujeme jasně slyšitelné nu-metalové manýry. Ovšem nemyslete si, že se jedná o bohapustou prvoplánovitou hitovost. Skupina se v žádném případě nepopírá. Sklidnění přichází s pátou "Sun Fading". Prakticky po celý její hrací čas ji lemuje tradiční (ze starých dobrých dob) tesklivé "paradiselostovské" sólíčko.

A tak bych mohl pokračovat až do konce desky. Pomalejší smutné skladby střídají nadupanější hitovky. Po zvukové stránce desku "Paradise Lost" nejvíce charakterizuje návrat k legendárním počinům a minimální zakomponování klávesových aranží. Samplů je téměř prosta. Mě, jakožto milovníka gothic metalové minulosti velmi potešila. Navíc nezklame i nové fans, oceňující rockovou vzdušnost s nádechem mainstreamu a celkově klidnou melancholickou náladu.

Hodnocení

Štěpán Šimek | 07.03.05

Další články autora:

LUNAR5 - Soundpainting | 03.07.15
Necrocock - Hudba z psychiatrických pavilonů | 01.06.15
ANIMÉ - Dead Trams | 16.03.15
STRANGE NEW DAWN - The Only One | 13.03.15
FLASH THE READIES - Submarine Sky | 20.01.15

Všechny články