Přihlášení | Registrace

Recenze

DEFTONES - Saturday Night Wrist

2006 Mavericks records

Sdílej:|

Poprvé jsem se s kapelou z amerického Sacramenta setkal v roce 1997, kdy vyšlo jejich druhé album "Around the Fur." Bylo to v době, kdy mi v uších zněly hardrockové riffy AC/DC, DEEP PURPLE a dalších tehdy již dávno v rockových análech zapsaných veličin. Stejně tak to bylo období, kdy se na scénu začaly pomalu prosazovat kapely, které zněly dost odlišně od ostatních již profláklých spolků, jejichž zvuk zněl už trochu staromódně a zachovával si grungeový opar celých devadesátých let. Tyto kapely začaly do své hudby postupně zakomponovávat elektronické samply, smyčky a různé efekty kytarové, basové a samozřejmě velice často zkreslující i vokál zpěváka samotného. Mezi tyto kapely s nimiž si tehdejší kritika zprvu nevěděla rady byli i DEFTONES hozeni společně s KORN, LIMP BIZKIT a dalšími do jednoho velkého pytle pod názvem nu-metal. V době přelomu tisíciletí zažívaly tyto skupiny svůj boom a ve své podobě ho některé z nich zažívají dodnes.

DEFTONES nikdy nepatřili mezi ty, kteří by stáli v první řadě a chrili jednu desku za druhou. Spíše se na onen pomyslný hudební vrchol šplhali pomalu a jejich cesta byla a dosud je, klikatá víc než by si sami členové možná přáli. Jediné co si dodnes pomatuji z alba "Around the fur" je hodně podivná a v té době mně ne tolik známá atmosféra psychotropních látek jejichž opar je dodnes cítit snad z každé skladby tohoto deset let starého alba. Tato divná atmosféra byla sice hodně zajímavá, ale v té době jsem vážně netušil co je to metal a tak sem dál jel po Route 66 a poslouchal své ZZ TOP. Tato doba pominula a DEFTONES v mé mysli upadli do zapomnění. Mělo uběhnout dlouhých deset let abych se dostal k těmto nezmarům rockové hudby znovu a mělo to být právě v roce 2007 kdy v mém přehávači poprvé zaznělo stále ještě čerstvé album "Saturday night wrist."

Parta okolo zpěváka China Morena za dobu své existence prožila nejeden problém, ať už v podobě závislosti na drogách nebo alkoholu, ale v poslední době i rázu personálního kdy ještě před rokem nebylo zcela jasné zda vůbec ještě nějací DEFTONES existují. Fanoušci kapely si myslím prožívají s kapelou docela dost nervů, ale na druhou stranu mohou při troše optimismu být spokojeni, protože díky těmto problémům se kapele podařilo vydat desku, která je nabita emocemi až po okraj.

Vše je odstartováno klasickou hitovkou "Hole in the earth" ve střihu moderního amerického "street" metalu s chytlavým refrénem, který náhle končí, aby byl jeho emotivní účinek náhle přerušen další dávkou učebnicových riffů. Další modelovou skladbou této desky by mohla být v pořadí čtvrtá "Chery Waves" jež patří mezi tu klidnější a nenáročnější část desky. Na ploše pěti minut se budete vézt v středně tempém až pomalejším rytmu. Nádherný vokál Vás bude unášet až tam, kde z neznámých vůní a nálad jeho odstínů budete cítit jemné mrazení čerstvé energie v žilách a chuť rozběhnout se kamkoliv, kam Vás vítr ponese.

Celé album a více méně celá tvorba DEFTONES je založena na dvou hodně živelných aspektech. Prvním z nich je emotivní hlas, který je ve svých klidnějších polohách podbarvován stejně příjemnými kytarami a vše dokreslující elektronice. Naopak v drsných pasážích je hnán neskutečnou riffující silou kytary. Druhým aspektem je pak paradoxně jejich vzájemná odlišnost. Mám tím na mysli odlišnost zabarvení hlasu China Morena a zvuku kytar, vlastně celé kapely. Tentokrát jde tedy o mnohem větší a silnější zážitek, protože až teď, kdy hudebně dozrála kapela a hlavně zpěvák mohlo dojít k tolik kýženému vyjádření těch nejniternějších emocí s až neskutčnou věrohodností.

Celkově bych desku nehodnotil jako to nejlepší co jsem mohl z celé tvorby doposud slyšet, ale jako další velmi zajímavý krok na hudební pouti DEFTONES světem. Nemluvil bych tedy tentokrát o hudebním stoupání kamsi do výšin, tu potřebu u této kapely nevidím, ale spíše bych to nazval jako další posun v probádávání neznámých odstínů lidských emocí. Vždyť právě bádání je nejen v hudbě, ale v čemkoliv jiném to co drží nejen badatele, ale i jejich pozorovatele v tolik vzrušujícím napětí. To se zde povedlo na výbornou!

Hodnocení

Jan Novák | 05.03.07

Další články autora:

OBSIDIAN - Point of Infinity | 09.11.10
Joe Satriani | 06.11.10
JOE SATRIANI - I Just Wanna Rock - Live in Paris | 01.11.10
JOE SATRIANI - Black Swans and Wormhole Wizards | 01.11.10
FACEBREAKER - Infected | 28.10.10

Všechny články