Přihlášení | Registrace

Recenze

GAZPACHO - Tick Tock

2009 HWT Records

Sdílej:|

Že Norsko není jen líhní kvalitní avantgardy a black metalu dokazují zástupci progresivního rocku GAZPACHO. Kapela vznikla v polovině devadesátých let, debut "Bravo" však vyšel až roku 2003. Od té doby má za sebou toto seskupení již pět řadových počinů, přičemž zvýšené pozornosti se mu dostalo především s předposledním počinem "Night" (2007), který si právem vysloužil velmi příznivou kritiku. V březnu tohoto roku pak konečně vyšel jeho nástupce "Tick Tock", o kterém bude řeč.

Hudební projev GAZPACHO by se dal shrnout jako mix pochmurnosti a alternativnosti RADIOHEAD, křehkosti a minimalismu hogarthovských MARILLION, hitovosti a dramatičnosti MUSE a melancholie a podmanivosti současné ANATHEMY. Tak jednoduché to ale zase není. I když vám některé pasáže musí zmiňované kapely chtě nechtě evokovat, GAZPACHO si rozhodně jen nepřihřívají cizí polívčičku a přidávají i množství vlastních ingrediencí, což z nich dělá při konečném součtu originální a chutný pokrm.

Velkou devízou desky je naléhavý melancholicky zabarvený vokál vynikajícího Jana-Henrika Ohme, který se pohybuje někde mezi Matthewem Bellamym (MUSE) a Stevem Hogarthem (MARILLION). Upozaděna však rozhodně nezůstává ani hudba, která místo instrumentálního exhibicionismu zaujme spíše svým minimalismem a křehkostí. Hudebníci zručně dokreslují pochmurnou náladu jednotlivých skladeb v pomalém a rozvážném tempu, místy ponořenenému do ryze ambientních hloubek, avšak blízko mají i k post-rockovému pojetí. Výjimku činí snad jen svižný otvírák "Desert Flight" s hitovým potenciálem evokující tvorbu MUSE.

GAZPACHO umí velmi intenzivně navodit stísněné pocity, ale zároveň při poslechu příjemně mrazí. Bravurně pracují s atmosférou a jejich hudba je velmi dramatická a emotivní. Atmosféru desky podbarvují nápaditě a střídmě použité samply, chvílemi neprostupný psychedelický opar, folkové pasáže a především nádherné vyhrávky klavíru a houslí, které upomínají klasickou hudbu. To vše však není po prvním poslechu zcela patrné. Nahrávka totiž vyžaduje vícero soustředěných poslechů, aby odkryla všechen svůj půvab a i poté je stále co objevovat. Pokud se jí ale dostanete pod kůži, čeká vás zasloužená odměna v podobě lehké závislosti. Ani okamžik zde totiž není promarněn a každá vteřina je velkým posluchačským zážitkem.

Ideální deska by měla mít mnoho rozměrů, zároveň by měla být srozumitelná, instrumentálně vyšperkovaná, hluboce emotivní, originální a nezapomenutelná. A já se po mnoha večerech, kdy mi zněl tento počin v uších, nemohu zbavit dojmu, že všechny tyto atributy zkrátka splňuje. Posluchač musí být jen naladěn na tu správnou (tedy lehce depresivní a ponurou) notu.

"Tick Tock" má potenciál pohltit především příznivce progresivního rocku, ale na své by si určitě mohli přijít i fanoušci experimentálních a alternativních rockových odnoží, stejně jako všichni otevření lidé, libující si v melancholii. Pro mě osobně se jedná o to nejlepší, co jsem měl prozatím za rok 2009 možnost slyšet.

Hodnocení

Miroslav Med | 15.04.09

Další články autora:

SOLEFALD - World Metal. Kosmopolis Sud | 28.03.15
Cecek Records 2014 | 17.02.15
MANES - Be All End All | 12.02.15
Robert Plant - Lullaby and... The Ceaseless Roar | 14.01.15
Resty 2014 - Česká scéna | 07.01.15

Všechny články