Přihlášení | Registrace

Recenze

HEIDEN - Obsidian

2009 Naga Productions

Cesta na vrchol údolím osobitosti

Že se na vrchol jen stěží dostanete údolími? Rozpor v titulku je zcela záměrný. Ani HEIDEN se totiž nesnaží usnadňovat si cesty a právě proto je jejich nahrávka "Obsidian" tak osvobozující. Navzdory nutnosti pokusit se v recenzi o její charakterizaci, řekněme si hned ze začátku, že základní klad desky spočívá ve vítané nejednoznačnosti. Když se však přes ní překleneme, otevře se nám krajina silného metalu na pomezí doomu a blacku a zejména pak srdce výlučné kapely, jejíž hudba může působit spoutaně, zatímco ona se před námi obnažuje v celé své osobitosti a prosta jakéhokoliv warpaintového maskování.

Syrovou black'n'rollovou metelici "Katarze" zařazují HEIDEN hned ze začátku a ačkoliv je tato skladba (ale spolu s ní i mnohé další, zejména "Post Lux Tenebras") tahounem, jaké lze ocenit na první poslech, nestylizují se do pozice kapely pro masy a o to více si mohou jejich rozjímání užít individuality. "Obsidian" nemá být příjemnou deskou a kapela se tak nikdy – a to ani v rámci jedné písně – neuchyluje k jediné poloze a namísto toho se rytmicky mění, utíná gradaci, v jednu chvíli do posluchače intenzivně buší, záhy ho rozdírá "bzučícími" kytarami… Skladby na albu jsou bezesporu promyšlené a propracované, ovšem nikoliv vykastrované od (dojmu) spontánnosti.

Častá izolace takto osobitých nahrávek je většinou podnícena nezájmem publika. Proti tomu, že by to bylo naopak, svědčí v případě HEIDEN už k limitované edici přiložený druhý booklet "Střípky", v němž se kapela publiku nabízí a odhaluje momenty z tvůrčího zákulisí. Toto gesto vstříc posluchači jen prohlubuje intimní rozměr nahrávky, což kompenzuje lehkou návodnost, z níž bychom "Střípky" mohli obvinit. Namísto toho je však trefnější pochválit kapelu za to, že se dokáže podělit o svou hudební zkušenost (a to zejména prostřednictvím desky samotné), díky čemuž působí "Obsidian" naprosto prožitě a dokáže vyprávět příběh klenoucí se nad rámcem samotných písní. Emočně není tento příběh rozhodně nijak optimistický, zároveň se ale vzpouzí "povinnému" blackovému nihilismu a nahrazuje ho inspirativností. HEIDEN neskládají s posluchačem na mysli a před očima – a o to déle ho mohou naplňovat.

Žánr jako překážka aneb z porcelánových prstů kape hudba

Čím více se budete chytat žánrových berliček, tím více se budete vzdalovat tomu, co HEIDEN sdělují. "Obsidian" je nahrávka dokonce tak osobitá, že by jí mnohými posluchači stále příliš úzkoprse vnímaná škatulka "black" mohla uškodit. Paralely je tak lepší hledat nejlépe u solitérních projektů jako je SHINING anebo CAÏNA, s níž mají Moraváci společné mimo jiné to, že se o nich nedá říct, že jdou proti očekáváním, protože v těchto intencích vůbec neuvažují. A právě zde je na místě hledat příčiny jejich výjimečnosti. HEIDEN jsou kapelou, pro níž je přednější hudba než to, kolika posluchačům splní přání. Tedy za předpokladu, že tím přáním není touha po objevování zastřených zákoutí hudby i mysli a víra v to, že bez pohledu upřeného do budoucnosti a nohou pevně stojících v zemině přítomnosti to nejde. V kaňkách našich životů nehledají HEIDEN krásu, ale ukazují je jako něco, co navzdory všemu zlému stojí za to prožít.

"Obsidian" je album schopné dlouhodobě upoutat svou proměnlivostí a hloubkou a nikoliv žánrovým (sebe)utvrzováním. Namísto žánrového ujištění, že na světě zůstávají pohodlné jistoty, nabízejí HEIDEN osm skladeb s nádechem neurčité, a tudíž ke spoluprožití vábící intimity, která může při naprostém odevzdání-se desce vyústit ve vyčerpání. Každý moment alba stojí za to – ať už je black'n'rollově útočný či skrytý v oparu osobních rozjímání. Slovo "dokonalé" se k němu ale vůbec nehodí – deska je to spíše vytříbená a ve své špinavosti elegantní. Prostě "obsidián".

Hodnocení

Viktor Palák | 10.05.09

Další články autora:

Filmové okénko druhé - filmy distribuční společnosti Artcam | 02.11.10
Dva na jednu: BLUT AUS NORD - What Once Was... Liber I | 31.10.10
DIMMU BORGIR - Abrahadabra | 30.10.10
KNUT - Wonder | 28.10.10
Filmové okénko první - české filmy | 02.10.10

Všechny články