Přihlášení | Registrace

Recenze

XIII. STOLETÍ - Dogma

2009 EMI

Jihlavský kvartet XIII. STOLETÍ je skupinou návratů. Jednou její principál Petr Štěpán prohlašuje, že ukončuje činnost ansámblu, poté překvapí koncertním reunionem (z původní sestavy zbylo jen bratrské duo Petr a Pavel Štěpánovi), ale o novém regulérním dlouhohrajícím albu nepokrytě hovoří s despektem. XIII. STOLETÍ však patří mezi mistry mystifikace a dokáží nečekaně překvapit jako sněhová bouře uprostřed parného léta. Když jsem před nedávnem zavítal do mé oblíbené prodejny s hudbou, byl jsem příjemně šokován reklamním plakátem v duchu futuretra s motivem obálky nového CD Třináctek nazvaného lakonicky "Dogma". Ihned jsem se stal majitelem stylového digipaku, který vychází v limitované edici tisíc kusů. Pokud dennodenně nesjíždím novinky na oficiálním webu www.xiiistoleti.com, kde byla první zmínka o novém počinu uvedena 9.3., tak jsem v kontextu s kapelou XIII. STOLETÍ krom ojedinělých koncertních aktivit zaregistroval spíše reminiscenční inventuru v archívech legendárních HRDINŮ NOVÉ FRONTY.

Nicméně XIII. STOLETÍ jsou zpět a naštěstí se na nich tvůrčí půst ani radikální rošády v sestavě nijak nepodepsaly, právě naopak, CD "Dogma" obsahuje až překvapivě silný materiál. Petr Štěpán a spol. tentokrát vsadili na jistotu a hudebně se vrátili ke stěžejnímu období hudební kariéry vampýřího spolku, k samé esenci skupiny, jakou prezentují stěžejní díla "Nosferatu", "Werewolf" a "Ztraceni v Karpatech". Jak jistě tušíte, albem "Dogma" se táhne jednotná koncepční linka reflektující strasti i slasti života upíří komunity. Přestože se jedná o pro kapelu typický syžet, tentokrát Petr Štěpán celý koncept pojal nesmírně seriózně. Z toho důvodu, až na úplné výjimky (punkově naivistické slovní obraty či narážka na hudební stanici MTV v hravé skladbě "Katakomby"), vymizely ironické recese, jakými bylo prošpikované minulé album "Vendetta".

Žádný počin XIII. STOLETÍ nemůže nezačít impresivním intrem, minutový "Labyrinth" nás vtáhne do děje probuzením věčného upíra a drcením víka rakve, abychom se záhy přesunuli mezi uměleckou a politickou smetánku proslulého švýcarského dadaistického nočního klubu Cabaret Voltaire, kde nalezneme to pravé semeniště noční rasy. Tradiční vitální otvírák "Kabarette Voltaire" reflektuje ty dekadentnější stránky upířího života; nekonečné mejdany, všudypřítomný hořící absint. Též následující a bezpochyby nejskočnější skladba alba (a dost možná v historii kapely) "Katakomby" se nese v odlehčeném punkovém duchu a kompozičně je postavená na kolovrátkovém tříakordovém riffu s ironicky triviálními texty: Za divokou černou tmou, stíny undergroundu jsou. Utajené v podzemí, hledají své smíření. Fallen Angels, come on, let me now. Fallen Angels, the Black and White. Katakomby pod městem, poslouchej ten rekviem. Spletitá je cesta ven, z těch katakomb pod městem.

Dostáváme se však do druhé třetiny alba oddělené tajuplným syntezátorovým intermezzem a veškerou legraci vystřídá lidské utrpení v podobě upířího prokletí. Čtvrtou kompozici "Hypnotizer" charakterizuje valivé tempo podpořené výraznou rituální rytmikou a protkané pro skupinu typickými varhanními kreacemi Jany Havlové. Též Petrův zpěv doznal více expresivního výrazu umocněného vokálním echem. Ačkoliv následující píseň "Černé slzy“ pojednává o samotné transformaci člověka v upíra, o jeho netušeném prokletí v podobě břímě nesmrtelnosti, hudebně se nese v hitovém duchu ovšem se silně osudovým textem: Náš je úděl temných stínů, v noci bloudit po hvězdách. Všichni přijdou až se setmí. Černé slzy na řasách. Osudové prokletí vás může nečekaně pohltit i díky podlehnutí magickým kouzlům ženského půvabu. V oné zatracené době se obloukem vyhýbejte především nočním kabaretům jako Moulin Rouge, kde mohou číhat po krvi lačné tesáky. La femme fatale na jednu noc. Dotyky pohledů, co mají tu moc. Tisíce příběhů Šehrezád. Bolavá láska a volný pád. La femme fatale.

A nekompromisně se dostáváme do závěrečné, vrcholné třetiny alba. Nyní CD "Dogma" poodkrývá svoji nejtemnější část, opravdový upíří rekviem. Především dvojici skladeb "Měsíc lovce" a "Prokletí domu slunečnic" bych se nebál označit za jedny z vrcholných počinů celé kariéry XIII. STOLETÍ. První jmenovaná sází krom silně melancholického textu unisono s naléhavou vokální polohou též na étericky podmanivé kytarové sólo v druhé půli kompozice. Naprosto extatická záležitost. Ještě více na pilu kapela tlačí v následující vampýrské tryzně "Prokletí domu slunečnic". Krom hudby, mírně evokující dle výrazných varhan kultovní hit "Elizabeth", skladba zaujme především dokonalým textem: Příteli dobrý, jak mi chybíš tak? Jako Bůh při mých modlitbách. Ach moje lásko, jak mi chybíš tak? Jak víra má, při mých modlitbách. Prázdný dům, už ho poznávám, s podzimem jsou tu hejna vran. V popelu času nezůstane nic, jen prokletí domu slunečnic. Závěrečná, pouze s pomocí kláves vystavěná titulní "Dogma" překvapivě plní jen jakousi povinnou úlohu epitafu. Petrův recitativ je sice opět nesmírně charismatický, nicméně jak hudební, tak textová stránka naprosto ničím nepřekvapí a než novou kompozici mi evokuje jakýsi konglomerát stěžejních nápadů napříč diskografií kapely. Po krátkém klávesovém outru, kdy Nosferatu ulehá k věčnému spánku, přichází definitivní konec.

Osmý počin "Dogma" mě opět naprosto nadchnul, krapet více než postmoderní "Vendetta", ale o krapet méně než experimentální "Metropolis" (pro mě osobně vrcholné dílo kapely). Kreativní plamen XIII. STOLETÍ naštěstí nevyhasl, naopak hoří mocným žárem a spaluje hříšné myšlenky všech pochybovačů o nekorunovaných králích nejen tuzemského ryzího gothic rocku.

"Nejsme tím, za co nás máte
My neznáme cestu na druhý břeh
Nemáme pro vás žádné vzkazy od mrtvých
Jsme jen ozvěnou prázdnoty světa...
Výkřikem ze sna...
Šepotem katedrály..."

Hodnocení

Štěpán Šimek | 18.05.09

Další články autora:

Mama | 29.04.13
SOLAR FIELDS - Origin #02 | 17.04.13
MASERATI - Maserati VII | 13.04.13
OMNIUM GATHERUM - Beyond | 03.04.13
John Foxx And The Maths - Evidence | 20.03.13

Všechny články