Přihlášení | Registrace

Recenze

UCHÁZÍM & BLACK SPIRIT ROSE - split Kontrakultura

2009 Papagájův hlasatel

"Hudba na tomto nosiči je věnována těm, kteří stojí, žijí, loví a hledají mimo trendy. Těm, kterým je lépe na okraji."

Těmito slovy uvádí Papagájův hlasatel splitko dvou kapel z jihočeských Prachatic - HC/punkové až crossoverové úderky UCHÁZÍM, jejíž kořeny sahají k rokům 1992 a 1993, a o více než dekádu hudebně mladšímu seskupení BLACK SPIRIT ROSE, pohybujícímu se v žánrových vodách alternativního až psychedelického (a těžce melancholického) rocku. Kromě místa působení tyto zdánlivě ne příliš sourodé kapely pojí i další věc – výborné texty, které nutí k zamyšlení (alespoň ty, kteří přemýšlet chtějí).

Úvodní vypalovačka "Odsouzení k doživotí ve tmě" mě téměř srazila ze židle. Energický, emotivní, rychlý a notně špinavý a nasraný HC/punk v podání protřelých muzikantů z UCHÁZÍM je přesně podle mého gusta. Stejně jako v dalších skladbách UCHÁZÍM přesvědčují nejen o tom, že svoje nástroje i hlasy zvládají nadmíru dobře, nebojí se ani drobných "heavy" vyhrávek, přidávají rytmické změny i mihotavá chaotická kytarová sólíčka, objevují se i markantní stopy akustičtější alternativní hudby (v poklidnější pasáži skladby "Kdo se směje naposled" jsem si zavzpomínal na brněnský DUNAJ). Veškerá hudební pestrost je výborně namíchaná v chytlavou směs skladeb, jejichž stopáž je průměrně dvě a půl minuty. Jako hudební bonbónek vnímám doplnění hlavního zpěvu dívčím vokálem, který v prvních dvou skladbách obstarává hostující Evva (a dvojzpěvy zní opravdu skvěle, takže kdyby se hlasovalo o zakomponování dívčího zpěvu i do budoucna, hlasoval bych jednoznačně pro). UCHÁZÍM představují na tomto splitku nejen svoje skladby. Polovinu nahraných tracků tvoří covery od kapel, vzniklých ještě v době agónie socialistického Československa, a dává se tak vzpomenout na pražské punkery MODRÝ TANKY, pražskou thrash/HC KRITICKOU SITUACI i ostravsko/teplické punkové trio ŠANOV 1. Hudba UCHÁZÍM však rozhodně není o nějaké nostalgii a hudebních postupech minulého století – právě naopak. Také se nejedná o nějakou prvoplánovitou či bezduchou rebelii, což dokazuje i trefný text třetí skladby "Jak řvou ovce".

"Společnost je zkurvená a systém stojí za hovno
pravil chytrejch světa král a já ho poslal do piče
rebela co živý stát a nebo možná rodiče
umí dlouze blábolit co všechno volá do nebe
a zatím ho nenapadlo začít třeba u sebe."

V úvodu jsem ve spojení s hudbou UCHÁZÍM psal o špinavém a nasraném HC/punku. Jsem přesvědčen o tom, že právě takový by tento styl měl být. UCHÁZÍM rozhodně není nějaká trendová kapela s pečlivě nažehlenými košilkami s krátkým rukávem, která na pódium přijde až po dvou hodinách, strávených u kosmetičky a kadeřníka. Jejich hudba i texty jsou o životě bez příkras (tak, jak je to vyjádřeno v druhé polovině textu "Kdo se směje naposled"), a stejně je to i se zvukem nahrávky. Ne, nemusíte se bát, že by šlo o nějaký amatérský garážový zvuk, ale jde o kvalitní, a přitom autentický a nijak přikrášlený zvuk, jímž se nahrávka stává živější a uvěřitelnou.

Pomyslný štafetový kolík na druhých šest skladeb přebírá BLACK SPIRIT ROSE, která pokračuje ještě v melancholičtějším tónu, a na samý kraj existenční propasti nás zavede hned v úvodní kompozici "Revize stavu mozku č. 6".

"Začínám věřit, že není co stavět, není co sázet a není co plodit,
jediné štěstí je rychle umřít, nebo se nikdy nenarodit."

Po této skladbě, které nechybí ani zřejmý nádech HC, pokračují BSR v poklidnějších (byť v emocionalitě nijak nezaostávajících) rytmech v nejdelší skladbě splitka, více než šest minut trvajícím songu "Ztracený", zahrávajíce si s melancholičtějšími pasážemi, kterým vévodí teskný alt saxofon s náladou známou spíše od post-HC kapel, aby nás na konci překvapilo rozverné jednoduché saxofonové sólo. Pozitivněji laděná hudba s úvodní klarinetovou a saxofonovou vyhrávkou v deváté skladbě "Ideální člověk" těžce kontrastuje s tvrdým textem:

"Zavři oči, nebo je rovnou vypíchni
přestaň mluvit, raději vyřízni si jazyk
přestaň myslet a voskem zalej uši
přestaň cítit, konečně vypusť svoji duši.
Staň se ideálním člověkem."

I následující skladby rozhodně nedoporučuji k poslechu někomu v těžké depresi či jako podklad při přemýšlení o smyslu dalšího bytí. Jestliže u UCHÁZÍM lze jasně poznat odkaz našich prvních punkových/HC kapel, tak u BSR lze pozorovat (možná i nevědomou) inspiraci předlistopadovými undergroundovými kapelami i vlnou "kytarovek" z počátku devadesátých let (namátkou třeba PRIESSNITZ). Rovněž BSR na splitko přispěli jedním coverem – překvapivě od OLYMPIC, ale nutno dodat, že velmi povedená předělávka méně známé skladby "Ikarus blues" přesně zapadá do zvuku BSR, a to zejména díky výbornému a výpravnému textu. Navíc na splitko (zejména část patřící BSR) působí i jako osvěžující vánek v jinak pochmurné a depresivní atmosféře.

Můj verdikt je jednoznačný – toto splitko se Papagájovi (i oběma kapelám, samozřejmě) opravdu povedlo. Jak skladby UCHÁZÍM, tak BLACK SPIRIT ROSE patří k výborným ukázkám muzikantského a kompozičního kumštu, kdy se muzikanti nebojí jít skrze žánry a přitom si zachovat specifickou tvář a nepokřivit smysl a celkové vyznění hudby. Na závěr mi (v pochmurném duchu splitka) nezbývá, než si postesknout nad tím, že právě takováto hudba je v posluchačském měřítku jen na okraji. Asi je něco špatně...

Hodnocení

Tomáš Holub | 07.07.10

Další články autora:

KOUDELNÍKŮV SYN - Pekelný kočár | 30.07.11
ISTAPP - Blekinge, DRUDKH - Handful of Stars, NO GUERRA - Ahonikenk | 10.02.11
NEUROTIC MACHINERY | 07.09.10
NEUROTIC MACHINERY - Opsialgia | 07.09.10
UCHÁZÍM & BLACK SPIRIT ROSE - split Kontrakultura | 07.07.10

Všechny články