Přihlášení | Registrace

Recenze

ZOROASTER - Matador

2010 E1 Music

Legendy praví, že ďábel prý dělal vše proto, aby nepřišel staroperský reformátor Zaratuštra na svět. Neuspěl a reputaci si nenapravil ani o tisíce let později, když se v olympijské Atlantě zaštítili latinskou obdobou jeho jména psychedelici ZOROASTER. Formace, kterou lze naprosto bez ostychu považovat za ukázkovou vizitku řemeslné žánrové práce.

Na začátku loňského roku jsem obehrával druhou řadovou desku "Voice of Saturn" , pokorně přijímal až neuvěřitelně minimalistický, jednoduchý stoner doom a vůbec mi nevadilo, že to všechno stojí na čitelných, víceméně typických žánrových konstrukcích. A i když ZOROASTER opravdu nejsou žádní inovátoři, vizionáři, přesto stihli v praxi potvrdit jednoduchou myšlenku: Není ostudou stavět na pevně položených základech, neboť bez schopných řemeslníků i nejsilnější odkazy pomalu umírají. Novinka pojmenovaná "Matador" tak rozhodně má na čem stavět.

Prvně nutno podotknout, že za ten rok ZOROASTER přešli od svého vlastního labelu pod záštitu E1 Music (IN FLAMES, HATEBREED) a tím se logicky přiživily obavy, aby třetí řadové album nezapadlo do jakési šedi metalového mainstreamu. "Matador" naštěstí od počátku tyhle nejistoty vyvrací, přesto je ve svém důsledku pocitově, stylově i fakticky někde jinde, než obě předešlá alba. Hned úvodní skladba "D.N.R." útočí nadmíru typickým stoner doomem, kterému zcela dominuje melodický vokál (právě ten ústřední nápěv, zabarvení hlasu, mi okamžitě připomněly Johana Edlunda z legendárních TIAMAT). Ovšem než stačíte zabřednout do tenat obskurně psychedelizujících ploch, naberou ZOROASTER úplně opačný směr. Břitký stoner metal prokládaný správně neurvalým desert rockem (zvláště u čtvrté skladby "Trident"), který nakonec trošku žehlí ten velmi umírněný, vláčný zpěv. Druhá polovina desky však už zas patří těm očekávanějším, epičtějším plochám, kterým nenuceně dominuje zvukově masivní, syrově těžkopádný zásek "Black Hole" (pro mě nejsilnější okamžik celého alba) jakož i takřka post-metalové defilé závěrečné "Matador". Bezmála pětačtyřicet minut, ve kterých se občas dojmy perou s komplexností celku, servíruje fanouškům zmíněných subžánrů přesně to, co jim musí chutnat.

"Matador" je už na první poslech přímočarým dokladem precizní soudobé produkce. Není divu, když za ním stojí tolik známý a respektovaný Sanford Parker (MINSK). Pro samotné ZOROASTER však přináší jen dílčí posun v rámci samotného žánru, a i když mu nelze upřít energii, autentický atmosférický náboj, hráčskou preciznost, své předchůdce paradoxně nijak zvlášť nepřevyšuje. Jestliže Zaratuštra bojoval s démony v podobě zatvrzelých přežitků, pak tahle trojice může do budoucna vést souboj s jedním jediným démonem – sama se sebou. Jak tenhle souboj dopadne, to ukáže čas, však já si protentokrát opět hřešil s chutí a vůbec mi nevadí, že se kapele nepodařilo překročit vlastní stín.

Hodnocení

Jirka Jakoubě | 16.09.10

Další články autora:

SHRINEBUILDER - Shrinebuilder | 08.11.10
VOLBEAT - Beyond Hell Above Heaven | 04.11.10
CELESTE - Morte(s) Nee(s) | 29.10.10
MELECHESH - The Epigenesis | 24.10.10
GAZPACHO - Missa Atropos | 16.10.10

Všechny články