Přihlášení | Registrace

Recenze

NIL - Dirty

2010 Indies Scope Records

Podmanivá svou živelností, křehká a zranitelná ve své niternosti a zároveň zpupná a nezkrotná svou žíznící dychtivostí, taková je nová deska "Dirty" východočeské kapely NIL. V podobném duchu by se dala její charakteristika rozvíjet mnohem déle, ovšem na místě je třeba zdůraznit, že v tomto případě platí tvrzení, že hudba řekne více než tisíce slov.

Ti, co tuto čtveřici z České Třebové znají z dosavadního počínání a především předchozího počinu "The River Spring", určitě nebudou překvapeni faktem, že materiál na "Dirty" se line opět stejným řečištěm vypjatých hudebních inscenací, je unášen stejným proudem melancholie a rozvláčných nálad. Tentokrát ovšem dostal do vínku mírně dravé pudy.

NIL se na novince nenechávají tolik spoutávat snažením uvězňovat se do melancholických pout a začali vidět své počínání v trochu nevázanějších rockových rysech. Tam, kde se kapela vyžívala dříve spíše ve spirituálních a hypnotických, leč splývajících momentech, dneska dominuje svěží nápaditost. Ta dokáže rozpumpovat náladotvornost, zlehka poletovat mezi melodickými nápěvy ("Follow Me") nebo přitlačit na pilu ("Vicious Circle"). Nahuštěnou atmosféru však na "Dirty" samozřejmě najdeme také, ovšem zčásti má deska tendence svižně odsýpat. Nemluvíme ovšem o žádném skotačivém jásotu – právě naopak, jako by protistranou zadumanosti byla nevole podřizovat se všudypřítomným splínům. Svou přímočarostí se tak "Dirty" odklonila od crossoverového vyznění předchozího alba a dala více průchodu přirozenosti a plynulosti.

Samozřejmě nejde přeslechnout hlas zpěvačky Hanky Kosnovské, který má značně osobitý výraz, připodobitelný třeba ke kolegyni z hranických NOVEMBER 2ND Saši Langošové. Hanka však se svým výrazem umí pracovat mnohem dynamičtěji a rozhodně jí nedělá problém vmžiku z něžného baladického rozjímání přejít do mnohem expresivnějších a živelnějších podob. I když je na jednu stranu Hanka opravdu vábivým klenotem kapely, jejíž hlas je srdcem, které do všech písní vhání živoucí mízu, její hlasová osobitost je na druhou stranu také trochu otupující prvek. Hančina spontánnost slévá dojem do jednoho celku a i přes její tvárnost a rozmanitost se její projev zamotává do jakési šablonovité smyčky.

Stejně jako u "The River Spring", i na "Dirty" platí, že tvorba NIL je jakousi vnitřní výpovědí, typickým příkladem je třeba píseň "Honey" s bolestivým textem plným samoty a zrady. "Dirty" ovšem rozhodně není sbírkou depresivních žalmů, spíše jen odrazem životních pocitů, před nimiž se nejde schovat a ať člověk chce či ne, některé se vryjí pod kůži, některé zanechají čmouhu na duši a jiné se zase s otravnou kocovinou rozplynou v ranní mlze ("My Head"). A to samé platí i o hudbě samotné. Nedá se před ní schovat, nedá se před ní uniknout, svou intenzitou burcuje mysl, dokud se zase vše nezklidní. "Dirty" rozhodně není deskou do každého počasí, v jistých okamžicích se může její poslech stát silně vysilujícím, jindy zase umí pěkně nakopnout.

Hodnocení

Miroslav Schwanzer | 27.09.10

Další články autora:

DYING PASSION & FREE FALL Tour 2010 | 30.12.10
Filozofie kladivem vol.4 | 04.12.10
DARK TRANQUILLITY, INSOMNIUM, BELLIGERENCE | 26.10.10
DIMMU BORGIR, ENSLAVED, SAHG | 12.10.10
NIL - Dirty | 27.09.10

Všechny články