Přihlášení | Registrace

Recenze

SOILWORK - The Panic Broadcast

2010 Nuclear Blast

Devadesátá léta se přelévala do své druhé poloviny a nově nastartovaná vlna melodického deathu překonávala zažitá žánrová dogmata. Tehdy to ještě nebyla otázka trendu, stylu, jen se prostě tvořila moderní historie extrémního metalu, v níž měla takzvaná "göteborská škola" výsostné postavení. Když SOILWORK vydali svého času zásadní desku "The Chainheart Machine", nebylo již nejmenších pochyb, že právem náleží k aktuálním veličinám IN FLAMES nebo DARK TRANQUILLITY. Ovšem tohle byl jen stručný pohled do minulosti, ten hlavní subžánrový boom je dnes již dávno pasé.

A ono to vlastně všechno nabralo logický směr. Ač je melodic death pořád považován za vcelku aktuální žánr, nestihl (nebo spíš neměl možnost) se nějak zakonzervovat a neustálá evoluce hudebních postupů jej začala přizpůsobovat nárokům doby. Ať už jde o vliv zámořské metalcorové vlny nebo o souzvuky stále velmi populárních alternativních či industriálních směrů. Navíc když máte za zády takové labelové impérium, jakým je Nuclear Blast, nelze se divit, že SOILWORK na posledních dvou deskách poněkud bezostyšně, bezduše vytloukali vše, co chce dnešní posluchač – konzument slyšet. Předchozí album "Sworn to a Great Divide" pro mě bylo dvojnásob slabým, alternativou naředěným odvarem, sebevědomě zabaleným do senza prima kolonky modern metal. V důsledku toho jsem byl před prvním poslechem "The Panic Broadcast" výjimečně velmi skeptický.

Přišlo mi, jako bych místo přehrávače zapínal přístroj na měření EKG, očekávaje pouze monotónní, sotva přerušované pískání. Ale světe div se, první vteřiny úvodní skladby a tenhle resuscitovaný kardiogram řádně profackoval unavenou reprosoustavu. Nevídaná vlna energie, v těch bezmála původních, neurvalým thrashem broušených kolejích. SOILWORK žijí?! Nevím, jestli je to návratem kytaristy Petera Wicherse nebo druhou kytarou Sylvaina Coudreta, kterou sám Strid považuje za více technickou, každopádně aktuální zvuk má konečně zas trošku syrovější a přímočařejší ráz. Překvapivě i ten avizovaný "bluesový" styl některých riffů, o kterém jsem se dočetl v jednom rozhovoru, a který jsem bral s velkou rezervou, je v praxi docela čitelný (kupříkladu ve skladbě "Deliverance Is Mine" nebo rytmicky vyvážené "Night Comes Clean"). Více prostoru dostaly bicí, což hraje do karet právě tomu říznějšímu thrashovému pojetí melodeathu, který býval SOILWORK vlastní. Dokonce i ty všemoderní melodické prvky tentokrát nepůsobí toliko vynuceně – vkusně zakomponovaná akustika v úvodu "Let This River Flow", groovy střižené riffy a vyloženě hitový nápěv u "Epitome". Jistě, ve svém důsledku je "The Panic Broadcast" opět konzumní materiál do (ne)pohody, ale od obou předchůdců jej odlišují dvě zásadní složky – pestrost a přímočarost.

Době silného tria desek kolem "Natural Born Chaos" dávno odzvonilo, přesto by bylo hříchem zatratit nové SOILWORK jen proto, že se poslední léta snaží víceméně pouze nakrmit stále hladovější a náročnější strávníky. "The Panic Broadcast" je nad poměry komplexní, živelné album s perfektním zvukovým mixem Jense Bogrena (OPETH, KATATONIA). Materiál, který rozhodně nemíní posunovat hranice, bořit mýty, a který pravděpodobně časem vyprchá. Přesto mu dávám (s narážkou na název kapely) přívlastek "čistá práce".

Hodnocení

Jirka Jakoubě | 01.10.10

Další články autora:

SHRINEBUILDER - Shrinebuilder | 08.11.10
VOLBEAT - Beyond Hell Above Heaven | 04.11.10
CELESTE - Morte(s) Nee(s) | 29.10.10
MELECHESH - The Epigenesis | 24.10.10
GAZPACHO - Missa Atropos | 16.10.10

Všechny články