Přihlášení | Registrace

Recenze

BRING ME THE HORIZON - There Is a Hell, Believe Me I've Seen It. There Is a Heaven, Let's Keep It a Secret

2010 Visible Noise

Troufalost. Tímto slovem lze vyjádřit vystupování a tvorbu britských BRING ME THE HORIZON. Stačí k tomu například pohlédnout na názvy desek (předchozí "Suicide Season"), přičemž ten letošní dokázal, že kapela nemá v tomto směru žádné hranice.

Ke třetímu, jak jinak než v jejich případě kontroverznímu, počinu si mimo obvyklé škály hostů pozvali i nového kmenového kytaristu Jonu Weinhofena, který v roce 2009 odešel od BLEEDING THROUGH. Tento krok jim výrazně pomohl posunout se zase o nějaký kus dál, neboť Jona nezastává pouze rytmickou kytarovou část, ale stará se i o klávesy, různé samply a vokály v pozadí.

Zmíněná troufalost vyplývá už z poslechu první skladby s názvem "Crucify Me", ani ne tak jejího názvu jako spíše délky, protože dát na metalcorové album více jak šestiminutový úvod, to chce velkou odvahu. Jenomže risk se vyplatil a díky tomuto je celá deska velmi dobře nastartována. BMTH prokazují, že britská scéna metalcoru a post-hardcoru má větší sklony se odlišovat než ta americká. Signifikantní zvuk hlavní kytary, jež místy Lee Malia zavádí do erupčních hodnot, je stěžejním bodem určujícím tvář každé písně. Právě variabilita je něco, čím se britský kvintet může náramně chlubit. Ne že by šlo o totální kontrasty ve stylu "jednička je grindcore, dvojka bude šanson", ale nikdy neuslyšíte podobně znějící riffy nebo strukturování ve dvou stopách za sebou.

Předchozí "Suicide Season" z roku 2008 působila deathovějším a ponuřejším projevem, a to včetně tehdy nevycválaného řevu Olivera Sykese. Nyní se zdá být jeho hlasový rejstřík mnohem ucelenější a kromě tradičního prvotřídního screama nabízí i growling a další důležité aspekty moderního metalcoru. BRING ME THE HORIZON dokážou být hitoví a zapamatovatelní, aniž by ztratili na údernosti projevu. Nestává se tedy, že by v některých momentech desky ulétli do výrazného popu, aby se zalíbili mase teenagerů se zaraženými peckami v uších.

Hitovost jednoznačně prokazuje první singl desky "It Never Ends", kde uslyšíte nejenom smrtící breakdowny, ale také ženský sbor, citově začleněný do valícího se hluku, příjemně se opakující kytarovou melodii, k čemuž velmi pomáhá skvěle použitý šlapák. Korunu tomu dodává znamenitý refrén, v němž Oliver svým hlasovým projevem exceluje. Není divu, že se leckdo může přistihnout, jak na půl pusy odříkává slova "I said it once, I said it twice, I said it thousand fucking times", i přestože to na první pohled může znít jako bezvýznamná a jednoduchá fráze. Je-li ovšem takto začleněna do celkového výrazu, může mít pozitivní účinek.

Ani když se BMTH odhodlají ve skladbě "Fuck" k čistému vokálu, což někdy bývá u družin tohoto typu kámen úrazu, neztratí na lesku, ba naopak možná ještě získají. Přímé napojení do skladby v podobě houslového "volání po odpovědích" nenabídne pouze zklidnění, ale rovněž zintenzivnění atmosféry předtím, než přijde rock’n’rollová mlátička "Home Sweet Hole" s chórem vyvolávajícím úsměv.

Hodně odlišnou a temnou "Blacklist" BMTH uvozují zvukem jako z předsálí nějakého klubu, než přistoupí k finálnímu otevření dveří a rozjetí středního tempa, výrazně podladěného oproti ostatním písním. A to je řeč i o Oliverově sípání, jež je v tomto případě hlubší.

Skupina sice podobný "trik" použila na předchozí desce, ale zde jej dovedla do nepoznaných výšin. Začíná to minimalistickou elektro trip-hopovou melancholií, než se plynule přejde na skladbu "Blessed with a Curse", která se zdá být naprostou erupcí a vyvrcholením celé desky, byť není poslední stopou, jak by mnozí očekávali. BMTH si zde troufale pohrávají s postupným použitím jednotlivých nástrojů, aby navodili smutnou atmosféru, než přijde čas na maximální uvolnění napětí, aby zase nástroje utichly a znovu dokola, přičemž při každém dalším výbuchu jsou přidávány extatické kytarové linky, věrně dokreslené bicími.

Přestože si pozvali BRING ME THE HORIZON několik hostů k vypomáhání na několika frontách, jejich třetí počin lze jednoduše považovat za nejvyzrálejší, ale současně i nejnespoutanější, přičemž mohou s klidem tvrdit, že tvorba je jejich a nikoliv hostů. I když nejde o neustále trvající mravenčení po celou dobu desky, je tato výrazným zásahem do dění evropského metalcoru roku 2010.

Hodnocení

Michal Petrgál | 19.10.10

Další články autora:

Never Say Die Tour 2010 | 16.11.10
ALL THAT REMAINS - For We Are Many | 27.10.10
BRING ME THE HORIZON - There Is a Hell, Believe Me I've Seen It. There Is a Heaven, Let's Keep It a Secret | 19.10.10
BENEATH THE MASSACRE - Marée Noire | 29.09.10
YOUTH OF TODAY, SPERMBIRDS, RANK'N'FILE | 28.09.10

Všechny články