Přihlášení | Registrace

Recenze

MELECHESH - The Epigenesis

2010 Nuclear Blast

Dýchej pro to, co tě naplňuje, neboť jedině tak dokážeš naplnit vize, pro které dýcháš.

Řekl bych, že více než synonymní idea životní i tvůrčí pouti mytologických (bez)věrozvěstů MELECHESH. Kapely, která se naplno střetla se zakonzervovanou politickou a náboženskou entitou tradičního Izraele a byla nucena konvertovat do myšlenkově svobodnějšího Holandska. Přesto jí však zůstala aura osobitosti, kterou je opředen (leckdy veskrze automaticky) každý vyslanec minoritní izraelské extrémní scény. Nemá smysl v tomto ohledu zmiňovat všeobecně uznávané ORPHANED LAND, ač by se v jistém kontextu dalo říct, že právě rozpačité, vlažné přijetí dlouho očekávaného alba "The Never Ending Way of ORwarriOR" tak trochu nahrává do karet nové desky Ashmediho družiny.

Za čtyři roky od vydání alba "Emissaries" došlo u MELECHESH ke dvěma dílčím proměnám – novým baskytaristou se stal Rahm a především oficiální produkční zastoupení nad kapelou převzal mamutí kolos Nuclear Blast. A právě tohle v minulosti pro některé extrémní spolky prakticky znamenalo něco ve smyslu rozmysli si, kolik své osobitosti jsi schopen "obětovat" na úkor větší "komerční" líbivosti. Skepse však nebyla a není namístě, jak ostatně ukazuje pátá řadová deska pojmenovaná "The Epigenesis". Ta je totiž přesně tím, kterak chápe pojem epigeneze psychologie – ukázkou postupného, etapovitého vývoje lidské identity.

Tvůrčí sebeuvědomění u MELECHESH nebylo otupeno, ba naopak posunuje a překonává doposavad vytýčené formální i obsahové hranice. Už na první poslech díky většímu poměru čistě folkových pasáží působí "The Epigenesis" komplexněji a v důsledku poutavěji než jeho předchůdce. Ashmediho odevzdání se tématu, odkazům mezopotamské a sumerské mytologie je takřka absolutní. Symbolicky tak minutu po minutě skládá neopakovatelnou, barevně intenzivní mozaiku dojmů a prožitků. Od zlaté na coverartu, která ovšem neznamená slepou hudební okázalost, až po blackovou čerň nepostrádající patřičnou (bezmála black'n'rollově) syrovou agresi. Kompaktně působí i širší progresivní rozměr takzvaného middle eastern metalu, díky kterému MELECHESH sahají k takřka hard&heavy hitovosti (nakažlivý rytmus a nápěv ve třetí skladbě "Sacred Geometry") anebo naopak propadají bezbřehé, výpravné příběhové epice (monumentální závěrečná "The Epigenesis"). To všechno ve výsledku dotváří impozantní doklad více než sedmdesáti minut kolektivního muzikálního vývoje směrem k vyloženě individuální posluchačské nirváně.

V podstatě mohu říct, že tihle naturalizovaní Holanďané vystoupali na ten nejmajestátnější tvůrčí vrchol, na který momentálně vystoupat mohli. Nezaprodali svou death/blackovou identitu a nezpronevěřili se ani jedinému z orientálních, mystických motivů, které se v leckterých rukách proměňují na pouhé povrchní lapače zájmu. A i když se "The Epigenesis" formou poněkud vzdaluje odkazu zásadního alba "Sphynx" (2003), přesto zanechává obdobně poutavý žánrový odkaz pro budoucí generace. MELECHESH prostě opět stvrzují životní pravdu, že hudební (a lidský) cit bude zkrátka vždy upřímnější, než pouhá (manipulativní) prázdná myšlenka.

Hodnocení

Jirka Jakoubě | 24.10.10

Další články autora:

SHRINEBUILDER - Shrinebuilder | 08.11.10
VOLBEAT - Beyond Hell Above Heaven | 04.11.10
CELESTE - Morte(s) Nee(s) | 29.10.10
MELECHESH - The Epigenesis | 24.10.10
GAZPACHO - Missa Atropos | 16.10.10

Všechny články