Přihlášení | Registrace

Recenze

CELESTE - Morte(s) Nee(s)

2010 Denovali Records

"Chlípné ráno, v bytě bez nábytku, na dřevěné podlaze v temném odstínu dubu wenge leží bezvládné ženské tělo. Dívka v potrhaném baletním úboru, možná kurtizána, možná tanečnice. Prázdný pohled, jako by se ptal, jestli ještě sní a nebo už umírá. "Má milovaná Paříž", říkala vždy, když ráno rozhrnula závěs. Ale dnes tu láska pochcípala, za okny jen vzdechy vlezlé mlhy, té, co se lepí na kůži jak perverzní pohledy. Jindy pulzující tepna života, dnes chatrná silueta zmaru, po Champs-Élysées kráčí sžíravá samota. Ještě děsivější než výkřik ze zoufalství už je jen všudypřítomné mrtvolné ticho."

Francouzský kvartet CELESTE dává život hudbě, která jde až k samé podstatě nejzranitelnějších lidských citů. Hudbě, která bolí. Temná poselství zvrácených tužeb, pochroumaných charakterů doby, nenaplněných prožitků, jenž posluchače na jednu stranu svazují svou naléhavostí, na druhou mu však ponechávají dostatek prostoru k nezbytnému ztotožnění se, k otevřené hudební empatii. Až druhořadé je v tomto případě faktické zařazení kapely, která se žánrově pohybuje v několika tvůrčích rovinách – od třeskutě přímočarého post-hardcoru, přes neurvale vznešené atmosférické sludge, až po stále sílící vlivy black metalu. Dlužno však podotknout, že z původní vize čistě screamo kapely a dost možná i díky uvědomělému užití mateřského jazyka dospěli Francouzi CELESTE do bizarně osobité záruky undergroundové kvality.

"Víra je byznys, kde přesně víte, kdy a čím naplnit momentální potřebu lidí. Dokud ale neuvěří sami v sebe, dobrovolně se uvězní v opuštěných pokojích, mlhavých představách naivně vydávaných za naději. Jak bolestivé je procitnout, jak těžké dostát jedinečnosti života. Je na čase oživit v sobě svou vlastní Paříž!"

Album "Morte(s) Nee(s)" totiž pokračuje přesně tam, kde dodýchal jeho loňský předchůdce "Misanthrope(s)". Dotváří a kondenzuje intenzivní hudební vize, které, i když si berou to nejsyrovější ze všech zmíněných žánrů, nezní vůbec archaicky či předvídatelně. CELESTE ve své podstatě nepřiživují atmosféru ambientními náznaky, naopak se snaží bezmezně uchvátit, způsobit dojmům krvavé šrámy, prostřednictvím kterým se nekompromisně vryjí do paměti. Díky prudce nekonzumnímu rázu téhle muziky je naprosto irelevantní hledat jakékoliv nuance mezi oběma zmíněnými nahrávkami. "Morte(s) Nee(s)" se minutu po minutě stává důmyslným fokusem aktuální post-metalové tvorby, který v konturách a výrazových linkách příkře rozostřuje extrémní blackmetalová clona. Dokladem budiž závěrečná skladba "De Sorte que Plus Jamais un Instant ne Soit Magique", kde je vzájemný kontrast i souzvuk mezi těžkopádnými sludgovými riffy a surovou blackovou aurou nejčitelnější. Naprosté defilé s klavírem a smyčci v dýchavičně vláčném tempu (spolu s pátým trackem "(S)" asi jediné dvě výrazně klidné pasáže) plně dokresluje autenticitu celého konceptu.

Já sám si myslím, že samota není o liduprázdnu kolem, ale o strachu z nenaplnění touhy po poznání, po prožitku. Hudba v podání CELESTE je prostě svrchovaně individuální. Ani v nejmenším neposkytuje alibi pro bezdůvodné obavy, žánrové předsudky, naopak vybízí k jejich překonávání. A i když odměna v podobě "Morte(s) Nee(s)" není sladká, ba spíše trpká, rozhodně dýchá upřímností a je zasloužená. Bezpochyby další z těch desek, po kterých posluchač sahá až tehdy, když potřebuje vyplnit či dokreslit navýsost konkrétní nálady.

Hodnocení

Jirka Jakoubě | 29.10.10

Další články autora:

SHRINEBUILDER - Shrinebuilder | 08.11.10
VOLBEAT - Beyond Hell Above Heaven | 04.11.10
CELESTE - Morte(s) Nee(s) | 29.10.10
MELECHESH - The Epigenesis | 24.10.10
GAZPACHO - Missa Atropos | 16.10.10

Všechny články