Přihlášení | Registrace

Recenze

VOLBEAT - Beyond Hell Above Heaven

2010 Vertigo/Universal

Až ti slunce do týla políček napálí a ten proklatej červ z mezcalu připomene noční pijatiku, je načase vzít za chromovanou kliku. Játra dobitý jak stěny vězeňský cely, kocovina drží se co prašivej kojot při prdeli a tvá holka bezeslova čeká. Vzduch koženej, že spíchnul bys z něj senza spodky, v kapse bundy poslední láhev vodky, tak volá nekonečná Route šestašedesát. Kašlu na nebe a peklu se směju, vždyť mám svoje důvody, tisíc koní pod sebou a vůni svobody.

Co naplat, dva roky utekly jako voda a dánská rockabilly mašina VOLBEAT opět čeří podzimní neurózy novou dávkou své energické muziky. A i když pošlu k čertu veškerá recenzentská klišé, přesto musím uznat, že tahle Poulsenova parta vyšlapala v mnohdy upjatém žánrovém hájemství tvrdého rocku pěkně optimistickou cestu. Je veskrze jedno, jestli hrají pouze živelně oprášené retro a nebo naopak moderní groove'n'roll, v jejich případě (víc než kdekoliv jinde) zůstává nejdůležitějším samotné kouzlo hudby. Obrací jej totiž k nejprostší podstatě písničkářství – síle rytmu, chytlavosti melodie.

Bez vytáček mohu už dopředu prozradit, že i čtvrtá řadovka pojmenovaná "Beyond Hell Above Heaven" nijak zásadně nevybočuje z charakteristických kolejí a příběhově i tematicky plynule navazuje na svého předchůdce "Guitar Gangsters & Cadillac Blood". Přesto VOLBEAT nechtějí vsázet pouze na prověřenou jistotu a o větší pestrost či přitažlivost nové nahrávky usilují mimo jiné s využitím několika hostujících hudebníků, včetně vskutku překvapivých jmen.

Paradoxní na "Beyond Hell Above Heaven" je především to, že i když se tváří jako bezostyšná kopie předešlého alba, v samém důsledku je překvapivě mnohem vrstevnatější a barevnější. Na první poslech se zdá evidentní, že žánrové rozpoložení bezostyšně reflektuje vícero rock'n'rollové či punk-rockové směřování VOLBEAT z posledních dvou let. V druhém sledu však úřadují sezvaní hosté, kteří napomáhají dílčím obměnám typického zvuku kapely.

Strýček Elvis kontra NAPALM DEATH

Citelné je to u sedmé skladby "7 Shots", která díky kytarovým sólům Michaela Dennera (ex-MERCYFUL FATE, King Diamond) dostává veskrze tradiční heavymetalový feeling. Bezpochyby největším překvapením pro mě však byla až jedenáctá "Evelyn" a hostující zpěvák Mark "Barney" Greenway (NAPALM DEATH), jehož nezaměnitelný hlasový projev udělal z jinak typické volbeatovky drze (i vtipně) vyčnívající doklad znovuobjevené dánské tvrdosti.

Za zmínku pak stojí i hostující kontrabas Jakoba Øelunda v countrypunkovém tracku "16 Dollars". Podstatný je tu pak i ten třetí rozměr, a sice snaha VOLBEAT zrecyklovat původní thrash/groovy motivy (třetí "Who They Are" a především devátá "A Warrior's Call", která je i jakýmsi holdem kariéře dánského boxera Mikkela Kesslera). V důsledku toho všeho je "Beyond Hell Above Heaven" akčnější, říznější a klasičtější než její předchůdce. Ale jestli i lepší, za to bych ruku do ohně nedal.

Jasně, VOLBEAT dokázali něco, co se mnohdy nepovede ani cíleně inovativním tvůrcům – stali se žánrem v žánru, nezaměnitelnou ikonou a symbolem té nejtypičtější rock'n'rollové údernosti. Proto by bylo zbytečné hledat na nové desce víc než bezprostřední zábavu, nadhled a pohodu. Přesto si dovolím tvrdit, že i typicky nezaměnitelný zvuk nemusí vydržet na věčné časy (kdepak, žádný laciný fóry na adresu AC/DC).  "Beyond Hell Above Heaven" je zcela určitě jednou z nejzábavnějších desek letošního podzimu.

Hodnocení

Jirka Jakoubě | 04.11.10

Další články autora:

SHRINEBUILDER - Shrinebuilder | 08.11.10
VOLBEAT - Beyond Hell Above Heaven | 04.11.10
CELESTE - Morte(s) Nee(s) | 29.10.10
MELECHESH - The Epigenesis | 24.10.10
GAZPACHO - Missa Atropos | 16.10.10

Všechny články