Přihlášení | Registrace

Recenze

SHRINEBUILDER - Shrinebuilder

2009 Neurot Recordings

přivodila tahle debutová deska některým posluchačům nemalé rozčarování a nejinak tomu bylo i v mém případě. Onehdy mě ani tak nezaráželo to, čím deska je, jako spíš to, čím (podle předpokladů) mohla být. Vždyť za tím vším stojí umělci, kteří mají muzikantskou cestu již řádně vyšlapanou nezměrnými zkušenostmi a stejně tak bezpochyby disponují dostatkem tvůrčí odvahy, aby v rámci svých žánrů (nebo napříč jimi) tvořili osobitou, silnou hudbu.

Vlastně hned záhy po tom, co v průběhu roku 2006 Scott "Wino" Weinrich (Saint Vitus) kontaktoval baskytaristu Ala Cisnerose (OM) s nápadem postavit zcela novou kapelu a o to víc, když se k nim připojil Scott Kelly (NEUROSIS), rozjela se napříč internetem nejedna vášnivá debata na téma "budoucí all star projekt s obrovským potenciálem". Jenomže pak se na dva roky informační šum utišil a rozčeřil jej až odchod bubeníka Chrise Hakiuse (též člen OM), kterého pro samotné nahrávání nakonec nahradil Dale Crover (mimo jiné THE MELVINS). Zkrátka všechno bylo nastartováno ideálně - pevné tvůrčí základy, mnohačetné přehrávání a vylepšování jednotlivých skladeb a samozřejmě i chytře zacílená propagace.

Stavitelé bez emocí

Vizuálním a pravděpodobně i autorským záměrem měla být debutová deska "Shrinebuilder" nesmlouvavou oligarchií, materiálem, jímž prověřená parta metalových hvězd bezmezně uchvátí, spolkne a stráví milovníky tradičních tvrdě rockových odvětví. Taková ta vzájemná, vpravdě euforická a chytrá improvizace, která stojí na prosté radosti z muzikantství, ale zároveň i na důmyslných hudebních strukturách. Ve výsledku však pětice skladeb připomíná spíš profesorskou poezii, vlažnou a veskrze odevzdanou recitaci, která jako by se v kontextu ani nesnažila posluchače nějak zásadněji strhnout, překvapit.

Namísto té očekávané moderní žánrové předpojatosti tudíž SHINEBUILDER servírují vcelku syrový tradiční doom metal, který však nedobarvují, ba pouze obrušují jednotlivé nosné psychedelické a atmosferické motivy. Řemeslně nelze moc co vytýkat, nahrávka oplývá nezpochybnitelnou hráčskou jistotou a jednotlivé party samy o sobě fungují. Horší je to ale s celkem, který je pro mě zkrátka hudebně plochý a suše neosobní. Kupříkladu druhá skladba "Pyramid of the Moon" beze zbytku reflektuje formát, který kapela praktikuje po většinu hrací doby - hloubavější výpravná poloha v úvodu či závěru (s výjimkou třetí "Blind for All to See", která se rytmicky táhne v celé své délce) přesekávaná vibrujícími doomovými riffy a doplněná ponejvíce příjemným rozložením všech vokálů (vcelku zajímavý kontrast Winova a Scottova hlasu). Kdepak, tohle prostě není žádná pompa, žádná strhující stonerová jízda nebo naopak smyslně rozostřená, pulzující psychedelie, ale pouze profesionálně odvedený chladný standard.

To, co léta funguje v rámci domovských či původních projektů jednotlivých interpretů, pod nálepkou SHRINEBUILDER jenom paběrkuje. Sice to má tu pomyslnou auru dílčí tvůrčí kvality, ale jednolitá, celistvá duše téhle desky je mi prostě nepřístupná. I když se považuji za člověka hud(e)b(n)ě otevřeného, nadšení samotných tvůrců a potažmo i (především) zahraničních publicistů ani po tom roce nesdílím.

Hodnocení

Jirka Jakoubě | 08.11.10

Další články autora:

SHRINEBUILDER - Shrinebuilder | 08.11.10
VOLBEAT - Beyond Hell Above Heaven | 04.11.10
CELESTE - Morte(s) Nee(s) | 29.10.10
MELECHESH - The Epigenesis | 24.10.10
GAZPACHO - Missa Atropos | 16.10.10

Všechny články