Přihlášení | Registrace

Recenze

DEVIN TOWNSEND PROJECT - Deconstruction

2011 HevyDevy Records / InsideOut Music

Je celkem zajímavé, jaký se kolem Devina Townsenda v posledním desetiletí vytvořil kult, ačkoliv tvorbu toho kanadského cvoka poslouchají lidé tíhnoucí k progresivnějším směrům, které obvykle davové blbnutí nechává chladnými. Mnozí z nich se nicméně ve vztahu k Devinovi chovají jako poslední blackmetalista hlásající svůj "kvlt" v potemnělém pivním doupěti. Servilně jej označují za "mistra", otevřeně se přiznávají k "Devy-fanatismu", při živém vystoupení je chytá delirium a hrdě vyřvávají do celého světa, že desky STRAPPING YOUNG LAD, případně album "Terria" jsou nejlepší muziku všech dob.

A stejně jako u jiných kapel, spolu se zbožšťováním "klasické" tvorby přichází nedůvěra k novým experimentům. Což je u Devina Townsenda trochu problém. Už od samotného počátku se jeho tvorba vymykala jakýmkoliv klišé, včetně a především těch, které si hudební svět vytvořil o něm samotném. Dlouho to patřilo k největším kladům, které na něm lidé vnímali - dokud plodil sice různorodé, ale expresivní, šílené a divoké desky. Když však definitivně seknul s trávou a chlastem, po vydání "Ziltoid the Omniscient" uzavřel spolu s THE DEVIN TOWNSEND BAND a STRAPPING YOUNG LAD jednu kapitolu své hudební kariéry a začal experimentovat v žánrech, kde se jeho dosavadní obdivovatelé tak nechytají, tak to na mnohé z nich bylo moc.

Tetralogie vydaná pod hlavičkou nového uskupení DEVIN TOWNSEND PROJECT je totiž o poznání jiná než jeho dřívější tvorba. Jak na "Ki", tak na "Addicted" se od počátku snesla vlna kritiky. Ambientní "Ki" posluchače uvyklé Devinovým divočinám prostě nudí a "Addicted" je pro mnohé příliš stravitelné, příliš přímočaré, příliš odlehčené, málo experimentální, slovy našich otců "prostě popík." Nesouhlasím ani s jedním názorem, ale přiznám, že "Ki" mě taky dlouho nezajímalo a cestu k němu jsem si našel až nedávno při poslouchání desky "Ghost".

Spolu s již zmíněným "Ghost" mělo být album "Deconstruction" dokončením nové tetralogie. V nějakém rozhovoru Devin zmínil, že by se mělo opět jednat o "tvrdé" album, z čehož, nevím jak, někteří fanoušci usoudili, že to v podstatě budou "noví" SYL.

Zklamu je. "Deconstruction" nejsou SYL. Není to ani "Ziltoid". A už teprve to není nová "Terria". Ale přísahám při hlavě Prasete Posvátného, že je lepší než všechny zmíněné. Tak silný zážitek z Townsenda jsem neměl od té doby, co jsem před třinácti lety, zmítán horečkou, poprvé strčil do přehrávače "Ocean Machine:Biomech".

Není to hned a přiznám se, že na počátku jsem byl z "Deconstruction" zklamaný. Úvodní "Praise The Lowered" s výjimkou krátké pasáže ke konci je další uklidněný chillout, který mě zrovna třikrát nepřesvědčil. Nicméně věren doktríně, že Townsenda si musí člověk přehrát aspoň desetkrát, aby měl aspoň nejasnou představu o potenciálu daného alba, jsem vytrval a nestačil jsem se divit.

Druhá "Stand" z poklidných začátků mašíruje k majestátnímu závěru. Celý song je nabitý latentní agresí, jako by předznamenával, co nastane. Jako by chtěl posluchače ještě chvíli držet na vodítku vlastních obav, než to všechno vybuchne.

A následující hodinka není pouhý výbuch, ale hotová supernova. Jako by Devin ze sebe vydal koncentrovanou nálož toho nejlepšího, co v něm za ta léta dřímalo. Deska osciluje mezi hravou, kabaretní podobou "Infinity" ("Juular") přes patetické "ziltoidí" momenty ("Sumeria", "Deconstruction"), až po rychlou divočinu, která by snad mohla uspokojit i tu racionálnější část SYL fanatiků ("Pandemia", "Poltergeist"), plus dalších asi patnáct hudebních poloh, kytarové šílenství a žánrové úskoky, které by snad neprošly nikomu jinému, než tomu pošahanému Kanaďanovi.

Ještě jsem zapomněl jeden podstatný rys. Zpočátku to možná nebude poznat, ale o to intenzivněji to pocítíte později. "Deconstruction" je strašně pozitivní deska. Hotový balzám na duši. A zabírá to i na zaryté misantropy, kteří jinak v hudbě potřebují koňskou dávku negativních emocí, věřte mi. Devinovy hrátky, třeba na téma "cheeseburger", snad musí vyvolat úsměv i na tváři vycpaného ježka.

Na albu se angažovalo značné množství hostů, což nemusí znamenat nic extra - dneska kdejaká obskurní kapela nechá nějakou známější osobnost zahalekat refrén a pak kolem toho dělá humbuk. Ale ne u Devina. Ten chlap nejen dokázal sehnat valnou část dnešní metalové špičky (viz seznam dole) a organicky ji zakomponovat nejen do jednotlivých písní, ale do alba jako takového. Spousta lidí tvrdí, že Townsend je především vynikající kytarista, hovno. Devin Townsend je především naprosto fenomenální skladatel, kterého bych se naprosto nebál srovnat třeba s Janáčkem, a deska "Deconstruction" je pro tohle tvrzení argument jako hrom.

Nemá smysl se zaobírat jednotlivými písněmi. Každá z nich by vydala na samostatný článek, a ačkoliv by si to většina z nich zasloužila, tak by vás nebavilo to číst. Jenom dodám, že "Planet of the Apes" "Mighty Masturbator" nebo "Deconstruction" představují de facto samostatné desky samy o sobě… a že kompozice alba jako takového jenom umocňuje celkový dojem.

Takže, finále. "Deconstruction" je zatraceně silný kandidát na desku roku. A také, přestože to pro mnohé bude hodně hořká pilulka na jejich iluze, možná nejlepší deska, co kdy Devin zplodil. Jestli je taková deska výsledek toho, že vysadil chlast a hulení, tak se na ty jedy možná vyseru taky.

Hodnocení

Jakub Němec | 24.06.11

Další články autora:

BRUTE - Sophisticated Atrocity | 24.06.12
INGROWING - Heads or Tails | 15.06.12
Rušení nočního klidu | 06.06.12
PARRICIDE - Just Five | 26.05.12
NUCLEAR VOMIT - Koryto | 12.05.12

Všechny články