Přihlášení | Registrace

Recenze

FLESHGOD APOCALYPSE - Agony

2011 Nuclear Blast

čas: 49:46
země původu: Itálie
styl: symphonic technical death

Sdílej:|

Italové nejsou zrovna národem, který by chrlil jednu kvalitní kapelu za druhou. Pár významných jmen se zde najde, ale zdejší umělci se zřejmě raději realizují ve fotbale a špagetách. FLESHGOD APOCALYPSE si za čtyři roky své existence vybudovali poměrně slušnou fanouškovskou základnu a především zvučné jméno, díky čemuž je máme možnost poslední léta vídat v českých klubech i vícekrát za rok, pochopitelně stále v roli supportu zvučnějších uskupení. Od plnohodnotného debutu "Oracles", jenž byl kritikou přijat víceméně s nadšením, nám bylo naservírováno neméně úspěšné a pro Itálii tolik příznačně pojmenované EP "Mafia". Chlapci však nelenili a letos obohatili svou tvorbu o další album s názvem "Agony".

FLESHGOD APOCALYPSE zaujmou na první ochutnání třemi výraznými aspekty. Tím nejméně důležitým je image, technických death metalistů v kvádrech s obličeji pomazanými sazemi se po scéně mnoho nepotuluje a kapela tak má po vizuální stránce o poznávací znamení postaráno. Druhým, avšak mnohem zásadnějším znakem kapely je spojení ryzího technického deathu s orchestrálními prvky. Orchestr si s sebou do studia či na pódium dnes tahá kdejaká kapela s dostatečným rozpočtem, počínaje EDGUY a NIGHTWISH přes SEPTICFLESH až po DEVINA TOWNSENDA, s více či méně uspokojivým výsledkem. Někdy plní pouze funkci doprovodnou a dotváří celkovou atmosféru alba, jindy je plnohodnotnou složkou výsledného hudebního díla. V dnešní době však roli mnohohlavého orchestru bez větších potíží zastane počítač a krabičky, které ovládá dostatečně zkušený skladatel a muzikant sedící shrbený u svých dvou dvaadvacetipalcových monitorů. FLESHGOD APOCALYPSE se vydali cestou méně náročnou a levnější a o orchestrální aranže se postaral Cristiano Trionfera, který zároveň zastává i funkci kytaristy a vokalisty. Třetím charakteristickým prvkem tvorby FLESHGOD APOCALYPSE je pak heavymetalový falzet basáka Paola Rossiho, který může (a dle ohlasů se tak také děje) odradit mnoho potencionálních posluchačů.

Na "Agony" se dočkáme obou výše zmíněných hudebních elementů. Co se týče orchestrálních pasáží, musím jakožto občasný posluchač klasické a vážné hudby uznale pokývat hlavou, symfonická část alba by s přehledem obstála i sama o sobě, i když při srovnání s poslední deskou SEPTICFLESH jsou rozdíly ve zkušenostech patrné. Stejně tak v roli soundtracku k epickému filmu by fungovala s přimhouřeným okem obstojně. Určitě by bylo zajímavé mít možnost slyšet část metalovou i část orchestrální samostatně. Když jsem se o to potlačením vnímání orchestrální části při poslechu pokusil, zbyl z desky jen nahatý a mírně nadprůměrný technický death s výbornou kytarou, téměř neměnným vražedným tempem a sympatickým tvrdým vokálem. Hevíkový falzet Rossiho se naštěstí objevuje střídmě a nekvičí tak po celou dobu nahrávky, navíc Paolo je schopný zazpívat i klasickým čistým vokálem, který už tolik nevyčnívá a netahá za uši. Jeho schopnost dostat se do závratných výšek při charakteristickém falzetu je však obdivuhodná a pro nejednoho kuřáka přímo nepředstavitelná. To ovšem nic nemění na důležitém faktu, že orchestr metalovou stránku často znatelně potlačuje.

Francesco Paoli už od loňského EP zastává mimo kytary a zpěvu také bubenické povinnosti. Ty jsou v jeho podání neúprosnou sbíječkou, která téměř nikdy nepoleví a lineárně za zvuků dvoušlapky prochází celým albem. Rytmické změny jsou tak nedostatkovým zbožím, což při uvědomění si občasného nesouladu s orchestrem vzbuzuje nemalý údiv. Naštěstí čas od času dostane symfonie více prostoru a zbytek nástrojů si tak může na několik chvil oddechnout.

Závěr desky patří titulní skladbě "Agony", kde se v plné kráse ukáže klavírní umění Francesca Ferriniho, jenž se spolu s Cristianem podílel i na aranžích orchestru. Jeho více než čtyřminutová klavírní skladba příjemně uklidní duši po předešlých zběsilostech a důstojně album uzavře. Speciální edice alba pak nabídne ještě cover verzi "Heartwork" od CARCASS, která zní překvapivě dobře a mezi tisíci různých předělávek z poslední doby se nemusí FLESHGOD APOCALYPSE za svou verzi stydět.

FLESHGOD APOCALYPSE si se svou druhou deskou nepochybně otevřeli dveře do dalších klubů a zemí a příliš nepochybuji o tom, že za pár let se stanou uznávanou kapelou, které budou předskakovat stejně nadějná mladá seskupení, jakým jsou Italové dnes. Pokud posluchač nemá problém s heavymetalovým vokálem, více než padesátiprocentním podílem orchestrální hudby a má ve škatulce technického deathu chuť na neotřelou mladou krev se slibnou budoucností, deska "Agony" určitě nezklame. Jen je těch kompromisů žádáno více, než by někdo mohl být ochoten akceptovat. Bude zajímavé sledovat, kam se chlapci budou nadále ubírat a zda se nezačnou topit v symfonických aranžích natolik, že je celé pohltí a zatratí.

Hodnocení

Ondřej Komárek | 10.12.11

Další články autora:

NOOSTRAK - Human Tragedies Every Day | 09.01.13
Brutal Assault - vol. 17 - Warm-up party | 15.08.12
Obscene Extreme 2012 - den druhý | 21.07.12
Obscene Extreme 2012 - den první | 18.07.12
IN MOURNING - The Weight of Oceans | 14.07.12

Všechny články