Přihlášení | Registrace

Recenze

AS BLOOD RUNS BLACK - Instinct

2011 Mediaskare Records

Od lehce nadprůměrného debutu "Allegiance" dělí novinku dlouhých pět let. Za tu dobu se v kapele stihlo proházet několik muzikantů a na druhé album "Instinct" tak z původní sestavy přispěl jen bubeník Hector "Lech" De Satiago a basák Nick Stewart. Za těch pět roků kapela najezdila mnoho kilometrů na dlouhých tour se slavnějšími kolegy, na skládání měli i přes personální rošády hromadu času a od další desky se tedy očekávalo mnohé.

"Instinct" opět nabízí melodický deathcore, na který jsme narazili i při poslechu debutu. Nový fontman Sonik Garcia sice nedosahuje stejné úrovně, jakou měl jeho předchůdce, jeho vokál se pohybuje mezi dvěma až třemi polohami a víc už ani ťuk (i když se občas nějaký ten hlubší či vyšší fragment objeví), ale kapele to k vyjádření jejich pocitů a názorů zřejmě dostačuje. Po textové stránce se jedná o klasická témata – společnost, osobní problémy, vzdor, revolta – ale tentokrát je vše zabaleno do pozitivnějšího obalu, než jsme u jiných deathcore kapel zvyklí. Bubeník opět odvádí svou práci dobře, kulomety střídají občas zajímavé přechody a bicí složka je na slušné úrovni, sic se jedná v daném žánru spíše o skromný nadprůměr. Naopak basa mnoho prostoru nedostala a v těch chvílích, kdy je slyšet, jen sekunduje v rytmu určeném bicími a do žádných vlastních nápadů a variací se nepouští.

Největší zádrhel pak najdeme u kytar. Pominu-li až iritující množství breakdownů, které často do hudby ani nezapadají a jsou jednoduše nadbytečné, výraznějších prvků se jednoduše nedostává. Riffů je deska plná, jenže mnohdy se dostaví pocit, že tohle už bylo stokrát slyšeno jinde. Kapela užívá osvědčených postupů jak při skládání muziky, tak při komponování jednotlivých riffů a na výsledku je to bohužel znát. Žádná originalita, žádná progrese, žádný vlastní nápad. Jediným výraznějším momentem je asi kytarový motiv v sedmé "Divided". Nejedná se sice o nic převratného, ale v rámci alba je to jeden z mála světlých momentů. Kapele by neuškodilo tento motiv trochu více rozvinout. Nejlepší skladbou z desky je zřejmě závěrečná a titulní skladba "Instinct", jež snad na desku ani nepatří. Dvě kytary zde konečně rozjíždějí nápaditou hru, breakdown už není schovaný za každým druhým rohem a celé to zní velice povedeně. Dokonce i basová kytara o sobě dává konečně vědět a spolu s naléhavým zpěvem vše výborně funguje Kdyby v tomto duchu byla vyprodukována celá deska, jednalo by se jistě o jednu z těch lepších deathcore nahrávek loňského roku.

Ale není tomu tak ani náhodou. Za těch pět let se kapela nevymotala z kruhu, nepřinesla krom poslední skladby ani špetku něčeho nového. O nějaké progresi se mluvit nedá a o posunu hranic žánru? To je směšná utopie a nic jiného. "Instinct" by fungoval jakž takž před pěti lety, právě v době debutu "Allegiance". Dnes nemá posluchači co nabídnout, jelikož ten již veškeré ingredience, co deska obsahuje, stihl slyšet v různých variacích nesčetněkrát a recyklované produkty zas tak dobře nechutnají. Je tedy záhadou, kde kapela bere nové a další fanoušky, když prakticky nic sama nevytvořila a jen se veze na popularitě žánru a zvučnějších kapelách, které si ji z toho stejně záhadného důvodu vybírají jako support pro své koncertní šňůry. S tímto přístupem ale nemůže nic vydržet dlouho a pokud AS BLOOD RUNS BLACK nepřijdou brzy s něčím našláplým a originálním, jejich aura se rozplyne a jejich nekonečný mejdan skončí rychle a definitivně.

Hodnocení

Ondřej Komárek | 16.01.12

Další články autora:

Botanicula | 19.05.12
MODERN DAY BABYLON - The Manipulation Theory | 11.05.12
GOROD - A Perfect Absolution | 04.05.12
Luboš "Fred" Kristek | 16.04.12
ASPHYX - Deathhammer | 30.03.12

Všechny články