Přihlášení | Registrace

Recenze

FIVE O'CLOCK TEA - Třeba se najdou / Frčíme si na páru

2009/2011 vlastní náklad

Pražští FIVE O'CLOCK TEA, prezentovaní také zkratkou 5OT, patří na domácí rockové scéně někam po bok MATAHARI, BOA, CHAOS IN HEAD či Báry Zemanové. Stejně jako u nich jde také v tomto případě o ženským zpěvem vybavený crossover, který se v nejtvrdších momentech blíží metalcoru, ale přitom by nemusel vyděsit ani příznivce rockového mainstreamu. Většina písní stojí na skvěle se doplňujícím vokálním dialogu, který vedou Fiki a jeho kolegyně Gygy, když zejména její tak trochu mečivý zpěv lze považovat za prospěšný. Tento oboupohlavní souboj představuje natolik citelnou zbraň, že víceméně zastiňuje i hudbu samotnou. Přesněji řečeno, toto vokální duo má naprosto klíčový vliv pro melodiku a hitovost jednotlivých skladeb, zatímco páni muzikanti vytvářejí spíše jen doprovodné křoví a v jejich invenci či interpretaci lze ještě zaznamenat menší rezervu.

Soubor studiově debutoval roku 2006, ale až další dvě alba lze brát skutečně vážně a plnohodnotně. Nahrávka "Třeba se najdou" zní jako obstojně hrající kolekce zatěžkaných kytarových riffů, odkud ale vystřelují výrazné záblesky často nápaditých kreací obou pějících protagonistů. Skoro celé album má náboj strhujících koncertních hitovek, které plynou od "Nejsem to já" a titulní "Třeba se najdou" přes populární "Sejou", ostřeji tepající "Yupick", "Dotknou se nás" až po "Poslední krok". Zatímco náznaky hip-hopu kulminují skrze lehce zklidňující a v rámci celku osvěžující "Málo mám", na opačnou stranu míří nepříliš povedený elektronický experiment "Síla prázdnejch slov", kde se pouze neustále opakuje jeho název a moc to nefunguje. Ani tento drobný přešlap však nemůže zakrýt příjemnou skutečnost, že ve výsledku se podařilo nahrát solidní a energický počin.

Zbrusu nové album "Frčíme si na páru" pokračuje v dobře vyjetých kolejích toho předchozího, přesto je dokáže i nepatrně rozšířit. Plamenná hitovka "Oheň" znamenitě startuje čerstvou várku písní, kde největším hitem se jeví textově trochu laciný, ale chytlavě odvázaný "Helmut", jehož popový nádech ústí v až nečekaně rachotivé finále. Atmosféru pěkně zahušťuje dusající "Poker Fake", najde se ovšem i několik málo průměrnějších songů, které nahrávku mírně rozmělňují. To rozhodně neplatí pro drsný "Rituál", v jehož opozici stojí naopak baladická "Mary Ann". Celek potvrzuje kvality předchozího alba, znovu spočívající především ve společném potenciálu obou pěvců, současně však nenaznačuje téměř žádný zřetelnější posun vpřed. Občasný příklon k větší zemitosti rozhodně těší, leč schopnost napsat výraznou píseň se nepatrně vytrácí. Věšet hlavy však netřeba.

Obě uvedená alba lze chválit jako poctivou porci vcelku zajímavé tvorby od poměrně nadějné kapely. Na průraz do kvalitativně nejvrcholnějších pater tuzemské tvrděrockové scény to zatím ještě není, ale pro úspěchy v soutěžích a rozhlasových hitparádách nebo důstojné doplnění větších festivalů to stačí bohatě. Jde o sympatickou kapelu, kterou má smysl dále sledovat.

Hodnocení

Ladislav Oliva | 20.02.12

Další články autora:

PRAŽSKÝ VÝBĚR - Běr | 17.05.13
STROMBOLI - Shutdown | 11.05.13
Honza Homola - Čarovánky | 05.05.13
OLYMPIC 50 | 04.05.13
PSYCHOTIC DESPAIR - Words For Empty Spaces | 30.04.13

Všechny články