Přihlášení | Registrace

Recenze

ADRENALINE MOB - Omertà

2012 Century Media Records

Několik měsíců po svém hojně diskutovaném odchodu z DREAM THEATER bubeník Mike Portnoy oznámil, že se zpěvákem Russellem Allenem z kapely SYMPHONY X zakládá rock metalový projekt ADRENALINE MOB. Nemíním zabředávat do dohadů, nakolik se chtěli odlišit od svých původních působišť a nakolik zjitřit pozornost svých příznivců. Osobně bych se spíš přikláněl k variantě, že se oběma tvůrcům zkrátka zachtělo hrát zemitější muziku. Ostatně, jak nahrávky DREAM THEATER a SYMPHONY X z počátku minulé dekády, tak Portnoyova spolupráce s AVENGED SEVENFOLD naznačovaly jistou příchylnost obou aktérů k přímočařeji pojatému metalu.

Pozice kytaristy a basisty v sestavě ADRENALINE MOB po mihnuvších se členech atlantské skupiny FOZZY Richi Wardovi a Paulu DiLeovi zaujali do té doby málo známý Mike Orlando a John Moyer z DISTURBED. Debutové EP, ještě bez Orlandovy a Moyerovy účasti, vzniklo v loňském roce a kromě přepracované skladby BLACK SABBATH "Mob Rules" obsahovalo další čtyři skladby, které kapela později umístila i na své prvé album, jež je předmětem této recenze.

CD "Omertà" dosahuje délky necelých padesáti minut a obsahuje jedenáct písní, vesměs s průměrnou stopáží kolem čtyř až pěti minut. Už úvodní kus "Undaunted" poukazuje na možný hlavní nedostatek alba; tím je podle mého soudu až zbytečně přeřvaný zvuk. Tuto desku si prostě ztišenou tolik nevychutnáte. Poměry hlasitostí jednotlivých nástrojů odpovídají žánrovým zvyklostem: zatímco vyvážení zpěvů, kytar a bicích byla věnována příkladná péče, baskytara vyloženě paběrkuje. Produkce zvrstvení a studiových efektů užívá spíše střídmě. Nepochybně bylo jejím cílem natočit skladby takové, aby se příliš nelišily od jejich koncertního provedení.

Spolehlivou a poměrně propracovanou instrumentaci jistě nemá smysl zevrubněji hodnotit. Pokud se na albu vyskytují drobné kiksy - vězte, že jich při soustředěném poslechu pár zaznamenáte - pak je tam zcela jistě ADRENALINE MOB chtěli nechat. Mike Portnoy prosté rytmy prokládá charakteristickými bleskurychlými přechody a jemnou prací s činely. Jeho jmenovec Mike Orlando postupuje v podstatě stejně a do obdobně složitého kytarového doprovodu roubuje mnohomluvná, krkolomná a divoce, tak trochu v duchu Tommyho Morella z RAGE AGAINST THE MACHINE, zefektovaná sóla. Existenci basové linky zpravidla zaznamenáte jen v kratičkých přiznávkách. Co do kvality je zpěv Russella Allena poněkud rozkolísaný. Ani svým naturelem do instrumentálního podkladu příliš nezapadá. Osobně bych na jeho místě upřednostňoval jiný vokál, typově víc bližší zpěvu Davida Coverdalea nebo Ronnieho Jamese Dia.

Předložený materiál v podstatě shrnuje vše podstatné, co se v tvrdém rocku za poslední dvě desetiletí událo a ctí zažitá žánrová klišé. Krom vlivů už výše znamenaných DISTURBED, FOZZY a RATM lze v CD "Omertà" zaslechnout ozvěny BLACK LABEL SOCIETY, DISTURBED, GODSMACK a dalších. Možná i právě proto písně, ačkoliv nejsou a priori nudné, místy hřeší na jistou nevýraznost. Punc osobitosti ADRENALINE MOB dodává prakticky jen hra Mikea Portnoye. Orlando, přestože se snaží určit svůj vlastní herní styl, je v této snaze zatím ještě poněkud křečovitý. Přejme si, aby se mu to na další desce podařilo. ADRENALINE MOB by to totiž ve spojení s přesvědčivějším zpěvem a ne tolik nadopovaným zvukem mohlo jedině prospět.

Hodnocení

Jan Hamerský | 01.06.12

Další články autora:

DESPERATE TIMES - Pain of Death | 13.09.12
TESTAMENT - Dark Roots of Earth | 23.08.12
RockTrencle Hejtmánkovice 2012 | 01.08.12
THE SMASHING PUMPKINS - Oceania | 26.07.12
Šonov Music 2012 | 16.07.12

Všechny články