Recenze

Šumperské DYING PASSION lze bez nadsázky označit za český klenot v oblasti expresivního tvrdšího rocku (s občasnými přesahy do metalu) a velmi obstojně obstojí i v konfrontaci se zahraniční první ligou. U šestého dlouhohrajícího díla "Amplify" oceňuji minimálně dva zásadní aspekty, za prvé: i po tolika letech na scéně skupina stále disponuje ambicemi rozvíjet se a de facto stále překračovat svůj stín v podobě albových předchůdců a za druhé: za největší devízu DYING PASSION považuji fakt, že i ve světovém kontextu znějí svébytně a svojsky, za což se významně přičinil jeden z největších klenotů sextetu – nesmírně charismatická zpěvačka Zuzana Jelínková.

První, co doslova praští přes uši, je naprosto světová produkce stále se zlepšujícího Stanislava Valáška (studio Šopa). Osobně též velmi oceňuji rafinované klávesové aranže, jež zcela rezignovaly na tradiční melancholický podmaz, tak obvyklý nejen u tuzemských tvrděrockových kapel, nýbrž se prezentují ve více abstraktní experimentální poloze. Je vidět, že se Pavel Vantuch inspiruje u těch nejlepších, konkrétně u Trenta Reznora. Dále potěší, že již natolik rafinovanou muziku kytaristé prošpikovávají ryze progrockovými výpady (ponejvíce třeba ve trojce "My Best Friend" nebo v šestce "Illusion"). Za jeden z vrcholů kolekce však považuji "cocteautwinsky" podmanivou baladu "Back of Beyond", velmi milý je též bonus "Či to husičky", v němž pěje dcera manželů Jelínkových Eliška.

Otázkou zůstává: lze vůbec "Amplify" příště pokořit? DYING PASSION již nyní dosahují na absolutní vrchol melancholického inteligentního tvrdšího rocku. Ale to samé jsem si říkal už u neméně famózního předchůdce "Absorb". Oněch 5 % si tedy ponechávám v záloze, neboť co kdyby?

hodnocení: 95 %
Štěpán Šimek

Kapel, které na sebe kladou vysoké nároky, dokáží si vytvořit naprosto osobitý zvuk, desku od desky se neustále zdokonalují a již více než dekádu se neohroženě řadí mezi tuzemskou rock/metalovou elitu, bychom napočítali na prstech jedné ruky. DYING PASSION mezi ně nepochybně patří a soudě dle aktuální formy, ještě minimálně další dekádu i nadále budou.

"Amplify" je rozhodně dosavadním vrcholem kapely a jejím hudebně nejvyzrálejším a nejpestřejším dílkem. Nahrávka je opět zahalena do podmanivě melancholické atmosféry, kterou podtrhuje osobitý a nesmírně charismatický zpěv Zuzky Jelínkové. Najdeme zde jak metalové vlivy, tak i poklidné progresivně-rockové pasáže a místy se dostaneme až kamsi do trip-hopových končin. Zvuk i produkce jsou na naprosto špičkové úrovni, dodávají kapele svěží a aktuální vyznění a jestliže tyto věci ještě stále velká část tuzemských skupin zanedbává, DYING PASSION se jeví po této stránce jako perfekcionisté.

Vrstevnaté a nesmírně nápadité skladby ani chvilku nenudí a dalšími poslechy rostou před očima. Jakkoliv bych tentokrát nerad některé z nich vypichoval, protože se všechny pyšní konstantně vysokou kvalitou, za všechny uvedu aspoň tu pro kapelu nejméně typickou – coververzi lidovky "Čí to husličky". Tu zde překrásně nazpívala osmiletá dcerka Zuzky a kytaristy Standy Eliška a pro mě osobně se spolu s klasikou "Ej padá, padá rosenka" od BLUE EFFECT stala tou nejkrásnější tuzemskou předělávkou lidové písně, kterou jsem kdy slyšel...

hodnocení: 90 %
Miroslav Med