Přihlášení | Registrace

Recenze

THE MONOLITH DEATHCULT - Tetragrammaton

2013 Season of Mist

čas: 59:39
země původu: Holandsko
styl: atmospheric/industrial death

Sdílej:|

Po krátké letní odmlce, kdy jsme se na ABYSSu krom festivalů věnovali spíše metalovým zvrhlostem a lokálním spolkům, přichází opět čas na prvotřídní metalovou modernu světové kvality. Přicházejí THE MONOLITH DEATHCULT a s nimi také tvrdá ruka nizozemského death metalu, potetovaná velkolepými filmovými ornamenty ve stylu kovových mlátiček Transformers! Že jsou podobné filmy pro děcka? Možná, ale v podání téhle squadry vám bez varování udělí tvrdé K.O. Jestliže jste zatím neztratili víru v podobné kreace, je dost možné, že se pro vás tato metalová apokalypsa změní v jednoho z adeptů na solidní desku roku.

Jak se blížil letošní Brutal Assault, skloňoval jsem stále častěji jméno švédských GHOST. Ve skutečnosti jsem ale s určitým smyslem pro realitu doufal právě v nově objevené THE MONOLITH DEATHCULT, kteří mohli celou kamennou pevnost snadno rozložit zpět na jednotlivé cihly. Přesně tak se totiž prezentuje i jejich novinka "Tetragrammaton". Jasně se hlásí k modernímu pojetí death metalu, ale nemá problém nasávat do sebe jako obří vír ani kolemjdoucí prvky filmové hudby, chladné elektroniky či strojového industrialu. Hlavním pojivem ale naštěstí bez výjimky zůstává parádní death metalová jízda. Vše ostatní je pouze finální zdobení, bez kterého by se album celkem dobře obešlo.

Jak už jsem ale naznačil, "Tetragrammaton" je po čertech divoké a různorodé album. Pro někoho to bude nejlepší důvod k jeho objednání, pro někoho hlavní impuls k tomu, aby ho oficiálně zatratil a vzápětí tajně šluknul na síti. Osobně patřím mezi nadšené kupce, kteří si našli svoji tenkou červenou linii a po zbytek dne už se jen královsky baví tím, kolik žánrových ikon dokáže kapela do svých death metalových výprasků propašovat jen za pomoci efektů a silné atmosféry. Vše začíná velkolepými symfonickými manévry nad udusanou hlínou, kterou ještě včera drtili svými železnými koly řečtí SEPTICFLESH. Po krátkém proslovu robotů ochranářů přichází ke slovu pro změnu industriální řežba nejhrubšího zrna, skladba "Human Wave Attack". Její fantastickou rytmiku krmí věčná koroze strun a nekompromisní frázování hlubokého chrapláku. Před očima mám okamžitě tvorbu raných THE PROJECT HATE. Zlatou korunu zmaru však kapela celé písni nasadí až v samotném závěru, kdy začne celý kolos brutálně zpomalovat, až se skrz ten nejhlubší z kanálů propadne na samé dno lidské existence. Blahořečím chrapláku, jehož působením by hnilobě podlehla snad i lahev plná Sava.

Kapitola tři. Stále jsme death metaloví, stále mechanicky ostří, ale přesto mám pocit jako by nám šla v džungli po krku samotná SEPULTURA utržená z divošského řetězu. Nejprve všechno rozházet a v nastalém zmatku vzápětí postavit úplně novou pevnost plnou vojenského pořádku - přesně tak se chová skladba "Drugs, Thugs & Machetes". Hnána vůní kanibalismu nepolevuje v divoké honičce a k smrti vyhladovělá se žene vpřed za každou živou bytostí v dohledu. Přibrzdí teprve až při setkání se skladbou číslo čtyři. Nad bitevním polem zní najednou Němčina a pochodové tempo brzy připomene samotné RAMMSTEIN. Tak nějak by tihle strojaři asi zněli, kdyby začali hrát opravdový metal.

Zbytek alba už sice tak eklekticky stavěný není, ale přesto se během něj stihneme podívat třeba na Blízký východ ve skadbě "Qasr Al-Nihaya". Každý skladba má své silné téma a podle něj se také tváří. Mění se tempa, styl kytar i samotné žánrové směrování. Kapela si prostě experimentuje, absolutně nic jí není svaté a vy nikdy nevíte, co od ní máte příště čekat. Jediným společným prvkem všech skladeb je tak žhnoucí metalová hmota, která nezůstává posluchači nic dlužná. THE MONOLITH DEATHCULT prostě pochopili, že moderní metal nemůže stát na bakelitových nohách efektů, ale musí se umět opřít o vlastní metalové pilíře. Jakmile je taková nosná konstrukce dostatečně pevná, můžete na ni pověsit třeba hudební doprovod cirkusu Humberto a výsledek bude pořád absolutní bomba. A je přitom jedno, jestli je death metal z vaší dílny jednou taneční a jindy zase valivý jako ruský tank. Důležité je, že se před ničím nezastaví a za žádných okolností neztrácí výraz ve stylu "přesně tak jsme to celou dobu chtěli!"

Hodnocení

Petr Macháček | 04.09.13

Další články autora:

PARKWAY DRIVE - Ire | 16.12.15
ZVA 12-28 Band - Šibenica frajerka | 17.10.15
Dr. Dre - Compton | 13.10.15
AMORPHIS - Under The Red Cloud | 18.09.15
KVĚTY - Miláček slunce | 11.09.15

Všechny články