Přihlášení | Registrace

Recenze

AMARANTHE - Massive Addictive

2014 Spinefarm Records

čas: 41:03
země původu: Švédsko
styl: electro metal/pop

Sdílej:|

Švédská kometa AMARANTHE vylétla před pár lety do metalového prostředí, jakožto závan svěžích a údajně nových přístupů. Skvěle zmáknutý projekt vyšel z hlavy Jakea E (DREAM EVIL) a Olofa Mörcka (DRAGONLAND). Připojivši barbínku Elize Ryd, toho času doprovodnou vokalistku KAMELOT a nahrávání započalo. Masivní úspěch první desky mě upřímně šokoval, jelikož cílení skupiny považuji spíše za úsměvně archaické. Promíchat přímočarý, melodický metal s plytkým, nemoderním, devadesátkovým eurodancem a otrockým použitím třech zpěvů v každé skladbě (ženský zpěv, mužský zpěv a growl v neměnné střídačce). Toto počínání mi přišlo jako podivný koktejl. Časem jsem na hru sextetu přistoupil a našel si na bezejmenném debutu svých pár favoritů. Vysoce skeptický odstup jsem si ale držel nadále.

Kapela se vyšvihla do pozice vystřelené rakety vydavatelství, peníze se sypaly, na koncertech se objevovali i lidé metalem netknutí. Logické zpracovávání žhavého kovu přineslo desku "The Nexus", kterou dodnes řadím do škatulky velké barevné fuj. Chlapci a dívka zkrátka vykastrovali přímo své postupy a melodické linky. A předložili album, toliko podobné prvotině, až se z něj stal zoufalý provar. Nejvíc mě ale na AMARANTHE, již v roli mladých hvězd, iritovala jejich vážnost. Místo aby svojí tvorbu odlehčili ("hrajeme disko-metal tak proč si neudělat krapet prču") tak se tváří smrtelně vážně. Rádoby futuristické texty, image, drahé klipy a v nich nejdrsnější pózy či smrtelně vážné tváře bez náznaku mimiky. Nesnáším, když kapely schovávají jednoduchou, prioritně zábavovou tvorbu za masku serióznosti.

A nyní již k letošnímu dílu. Nový growler Henrik Englund přinesl údajně větší tvůrčí svobodu a nové impulzy. Kupodivu obdobně provařená fráze částečně zafungovala. "Massive Addictive" zní uvolněněji a daleko více uvěřitelně, než nudná dvojka. Alespoň v začátku stopáže. Prvních pět tracků se v rámci žánru snaží o jistý posun. Chytlavé vystavěné věci reprezentuje svěží "Trinity" a disko beatem poháněná "Digital World". Zbylé tři songy představují popové a elektronické choutky souboru. Občas v nich problikne zajímavý klávesový podkres, i když se stále nacházíme spíše v minulosti, než v budoucnosti. Elizin hlas působí mnohem vyzráleji, nikam se netlačí a místy dokonce zní lehce roboticky. V dobrém slova smyslu. Pop rozhodně v úvodu placky překonává metal. "Tvrdé" party mě vždy u AMARANTHE  spíše iritovaly, neboť působily většinou opravdu divně a nepatřičně. Vyvstává otázka, jak zareaguje festivalové publikum hrozičů na čistý popík ("Massive Addictive", "Drop Dead Cynical"). Možná se zděšené obličeje true metaláků na festivalech stanou první opravdu vtipnou věcí okolo AMARANTHE. I když většina z publika stejně zírá na Elize a neřeší.

Druhá polovina nahrávky již tradičně slabší, jak to u melodického metalu bývá. Zabředá do starých kolejí a šablonovitě vkládaných vokálů. Přesto se stále dá poslouchat a nedráždí tolik svoji hloupostí, jako propálený předchůdce. Závěrečná tryzna "Exhale" dokonce disponuje dotekem atmosféry. Jistě, ani dnes se nebrodíme v emocích a uvěřitelnost skupiny pro mě stále stojí jen kousek nad bodem mrazu. Plácání zrýmovaných básničkovitých nonsensů v textech, strnulé úsměvy a reakce v interview. Vím, mnoho mladých kapel trpí obdobnými nešvary, ale u dnes všudypřítomných AMARANTHE onen fakt zkrátka strašně bije do očí. Plus ošklivé promo fotky, připomínající snímky k první placce RAMMSTEIN. Samozřejmě v podání mladých hvězd prosté jakékoliv provokace, vše uhlazené, "aby se líbílo".

Přes výčet mnoha nedostatků oceňuji, že se Švédové na vývoj své práce nevykašlali a z první poloviny je opravdu cítit snaha. Netuším, jak moc je spoutává label či smlouvy a co si mohou dovolit. Pokud i nadále u AMARANTHE převáží pop a elektronika nad klišovitým metalem, pokud se časem přidá i nadhled a zmizí křeč… Doplňte si sami. Upřímně jsem čekal desku mnohem horší. Bodování dnes ponechám lehce nadprůměrné. Hejtování si koneckonců kapela užije dost a dost a "Massive Addictive" jejich současné tváří vlastně docela sluší.

Hodnocení

Ivo Otcovský | 15.10.14

Další články autora:

CHILDREN OF BODOM - I Worship Chaos | 23.10.15
LEAVES' EYES - King of Kings | 14.10.15
SOILWORK - The Ride Majestic | 05.10.15
WOLFHEART - Shadow World | 14.09.15
NILE - What Should Not Be Unearthed | 04.09.15

Všechny články