Přihlášení | Registrace

Recenze

NILE - What Should Not Be Unearthed

2015 Nuclear Blast

čas: 50:03
země původu: USA
styl: technical death metal

Sdílej:|

Psát o NILE se občas stává nošením sov do Athen. Po tolika letech existence neznám posluchače, který by neveděl oč kráčí. Zároveň se kapele po drtivou většinu kariéry vyhýbala nějaká větší porce kritiky. Už od famózního debutu "Amongst the Catacombs of Nephren-Ka"  totiž předkládají prvotřídní a maximálně smysluplný materiál. Nejsem kdovíjaky fajnšmekr na technický nebo brutal death(já jsem spíše na ty blacky), ale novou placku NILE  očekávám vždy s nadšením. K triptychu dokonalostí (krom zmíněné prvotiny), řadím ještě zlo černý monument "In Their Darkened Shrines" a melodičtější "Those Whom the Gods Detest", reprezentující dokonale modernější pojetí výkopových prací v Údolí Králů. I když někteří příklon k melodiím u NILE neviděli rádi. Mocný stroj dostal písek do soukolí až před třemi lety. Ve snaze ještě více zprůhlednit a "zatmosférovat" svou práci, vytáhli pánové s prvním rozpačitějším (nikoliv špatným!!!) dílem po téměř dvaceti letech. "At the Gate of Sethu" používala vesměs stejné etno prvky a akustické vložky jako předchůdci. Netvořily ale jemné koření a doplňky ke zdrcujícím monolitům ("Those Whom the Gods Detest"). Naopak s jejich užíváním se nezvykle plýtvalo a občas působily lacině, téměř jako když poslouchám znělku cestovky, vezoucí řízkaře do Egypta. Přidejme extra vyleštěný zvuk bez původní živočišnosti a hned je jasné, proč se začínaly množit názory o vyčerpání nilského klenotu.

Takže na čerstvém počinu logický návrat zpět k hrubostem a větším primitivnostem prvních děl? Zcela ne. Určitě se zamakalo na zvuku. Nejlepší sound, co jsem od kapely slyšel. NILE znějí jak drtící a bortící se skály. Baterie George Kolliase žene celou desku na plnou rychlost. Žádné mazlení, brutální síla, dva silné a originální vokály, plus silné omezení melodických výjezdů minulé desky. Přesto "What Should Not Be Unearthed" nepůsobí dřevěně, nebo nedej bože jako návrat ke kořenům. Karl Sanders a Dalas Toler-Wade jsou příliš zkušení mazáci aby veděli, že pouhá připomínka slavných časů nestači. Všechny části kariéry NILE se zmítají v dervišovském šílenství. Pod uhrančivým artworkem. Ale pěkně popořadě.

Prvním typem písní budiž nasypané drtičky, které rovnají se zemí celé pyramidy. Vzorný reprezentant "Call to Destrution", popisující brutalitu a zločiny islámského státu páchané na historických monumentech Blízkého východu. V duchu jsem tajně doufal,že se NILE pokusí tohoto tématu chytit. Hlasy obou protagonistů se vrátily ke klasičtější podobě (growl vs. guturální hloubky), neexperimentuje se. "Rape of the Black Earth" je ještě o kus zběsilější strouhačkou o šílených tempech. Příliš pozitivna nečekejme.  To samé "Liber Stellae – Rubaeae". "Age of Famine" aneb ropracovaná sóla, která pracují s disharmoniemi, tak jak to máme od NILE rádi.

Krom nespoutané divokosti (která má rozhodně své limity zábavnosti) dochází samozřejmě i na epičtější písně. "In the Name of Amun" začíná ukolébavkovitým etnem, aby přešla do divokého tance kytar a rozjetých bubnů. "Negating the Abominable Coil of Apep"(miluju dlouhé názvy) sebou hází ve středním tempu a ve druhé třetině podmazává pochodový rytmus tamburínou. Nenásilně, přirozeně, ambientní a etno vsuvky jsou zapracovány s maximální důsledností. V intermezzu "Ushabti Reanimator" dává Karl vzpomenout na svůj boční projekt. Titulní song představuje asi nejlepší část desky. Všechny dovednosti NILE, epika, brutalita, nápaditost, decentní melodie v sedmiminutovém sebevyjádření."Evil to Cast Our Evil" symbolizuje nejchytlavější kousek podobný minulé desce, který sází na sekané riffy, uhrančivý refrén a skandovaný závěr. Své si zkrátka najde příznivce všech podob egyptologického deathu.

A s tímto tvrzením se pojí snad jediná vážnější obava. Bude sázka na staré známe věci, byť v mimořádně kvalitním, nápaditém a inteligentním podání stačit? Určitě se i letos objeví několik hlasů o stagnaci a opakováním toho samého. Neříkám, že se NILE, krom fanstastického old school zvuku, někam extra posunuli. Jenže dle mého názoru ani moc nemusí. Svoji nesmírnou pracovitostí, perfekcionismem a osobitým překračováním škatulky BDM rovnají stále většinu své konkurence do uctivého špalíru.

"What Should Not Be Unearthed" představuje zajímavý, nabušený, divoky a nespoutaný výlet mezi rozpálené duny. Ve své podstatě nepřekvapivý, klasický a souhrnující, přesto hodný důkladného poslechu a podle mého názoru i zvednutých palců nahorů. Atmosféra potkává dynamickou sílu a NILE kráčí historií dál. Už se nemohu dočkat dalšího dílu. Ať se pyramidy boří!

Hodnocení předešlých alb NILE:
"Amongst the Catacombs of Nephren-Ka" - 95%
"Black Seeds of Vengeance" - 80%
" In Their Darkened Shrines" - 100%
"Annihilation of the Wicked" - 80%
"Ithyphallic" - 80%
"Those Whom The Gods Detest" - 90%
"At the Gate of Sethu" - 70%

Hodnocení

Ivo Otcovský | 04.09.15

Další články autora:

CHILDREN OF BODOM - I Worship Chaos | 23.10.15
LEAVES' EYES - King of Kings | 14.10.15
SOILWORK - The Ride Majestic | 05.10.15
WOLFHEART - Shadow World | 14.09.15
NILE - What Should Not Be Unearthed | 04.09.15

Všechny články