Přihlášení | Registrace

Recenze

ANNIHILATOR - Suicide Society

2015 UDR Music

čas: 45:08
země původu: Kanada
styl: thrash metal

Sdílej:|

Odhlédnu-li od nepřehlédnutelného objemu šedin v mém dřevorubeckém plnovousu, je redaktorská činnost tím nejlepším indikátorem nemilosrdně plynoucího času. Třicet jedna let na scéně, inu letí to. Dave Padden je minulostí a v čele kanadské ocelárny se rozkročil hlavní továrník Jeff Waters. A když píšu rozkročil, tak myslím opravdu zeširoka. Po absolvování intenzivního šestitýdenního kurzu zpěvu se Waters opět ujal role hlavního hlasu kapely (více o odchodu Paddena a dění v ANNIHILATOR čtěte v mé glose). No a nebyl by to Jeff, aby na svá bedra nenaložil veškeré kytarové party, baskytaru, texty a pochopitelně ho nenechaly chladnými ani šavle a potenciometry v produkci a jsem přesvědčen, že radil i maďarskému grafikovi Gyulovi Havancsákovi s opravdu povedeným obalem (ten s ANNIHILATOR spolupracuje již od roku 2004). Po nemastném neslaném hodokvasu "Feast" (2013) tu máme již patnácté (!) studiové album "Suicide Society" a vy už se jistě klepete na můj verdikt.

Co bychom dlouho chodili kolem horkého steaku - nové album se povedlo. Ať už zásluhou opravdu stylového artworku, jehož lentikulární zpracování je součástí 2CD deluxe edice (naposledy něco podobného vymysleli například BLACK SABBATH na limitované edici alba "13" nebo OPETH na "Heritage"), tradiční porce Watersových textů točících se kolem kritiky společnosti, drog, politiky, války, duševního rozpoložení, nočních můr atd., ale především díky vokálům. Jeff oprášil svůj výkon z "King of the Kill", vzpomněl si na vnitřní démony v "Refresh the Demon" a vokální projev vypiloval v rámci svých schopností a možností. A ačkoliv je to nějaký ten pátek, co naposledy řičel do mikrofonu, vedle pánů Mustainea či Hetfielda rozhodně netahá za kratší konec. Naopak. Zpěv a doslova hmatatelné pozitivní vibrace (slyšitelné hned v úvodním stejnojmenném válu) jsou prvkem, který v mých uších aktuální nahrávku povyšuje o několik stupínků výše nad Paddenovu éru. K celkové spokojenosti a pocitu, že "vše je na svém místě", velkou měrou přispívá fakt, že Jeff Waters je nezlomnou duší, srdcem i svaly ANNIHILATOR.

"Suicide Society" se s ničím nepáře a hned od prvního hrábnutí do strunořadí ikonické rudé šipky od Epiphone Waters vytahuje na světlo ty lepší okamžiky z "King of the Kill". A na koho nedýchne atmosféra z poloviny '90, měl by si dát facku a provětrat pavučiny v reproduktorech™. Jakákoliv skladba nahraná v ottawském Watersound studiu by se mohla bez okolků zařadit na libovolné album staré bezmála dvě dekády. Nostalgie (v tom nejlepším slova smyslu) je pro "Suicide Society" vůbec příznačná. Je doslova radost poslouchat jak se po letech s jednotlivými kompozicemi Jeff vokálně vypořádal a vy se už už těšíte, co předvede v následující položce. Samozřejmě nechybí ani tuna poctivé kytarové práce. Neustále se něco děje, vše je v pohybu. Waters žene celou mašinu kupředu sviňským krokem a vy jen čekáte, kdy na vás vyskočí mechanizovaná nestvůra z přední strany 3D obalu. Neschází typické annihilatorské riffy ("Suicide Society"/"The One You Serve"), každé sólo si s gustem vychutnáte (ačkoliv jsem z Watersovi dílny slyšel už nápaditější kousky), nechybí charakteristické vybrnkávání na pozadí a občas Jeff i překvapí. V "Death Scent" nechá probublat basu v uchu lahodícím intermezzu, závěrečný kousek "Every Minute" se láme minimálně ve třech různých tempech. Vokální linky jsou občas opravdu nápadité; Jeff šeptá, spílá, řve, zabrousí i do ryze melodických výšin ("Snap"), dojde i na zlounský smích ("Creepin' Again") a další hlasové projevy, včetně zvláštně disharmonického refrénu v "The One You Serve". Celé album drží bezvadně pohromadě a razí si cestu jako dobře namazaný stroj. A že lze na "Suicide Society" občas vystopovat nějakou tu notičku od "konkurence" či z vlastní přihrádky (Metallica v "My Revenge")? Inu, komu se to po třiceti letech na scéně nestalo, že? Mě spíš zamrzela absence typické Watersovské balady, ke které má nejblíže "Every Minute", zakončující rychle odsýpající novinku. Ona vůbec celá deska velice příjemně uteče a jeden by neřekl, že s ní strávil poctivou tři čtvrtě hodinku.

Součástí tzv. deluxe edice, která se pyšní nejen 3D obalem, ale také povedeným knižním zpracováním, je druhý kotouček "The Raven Street Sessions/Jeff Talks". Ten obsahuje deset skladeb z průřezu téměř celé diskografie ANNIHILATOR, pořízených v roce 2013. Jeff je zvukově doladil ve svém studiu v Ottawě a pojal jako rozlučkovou kompilaci s Davidem Paddenem. A jak je zmíněno v bookletu, "The Raven Street Sessions" je poslední oficiální nahrávka, na které můžeme Paddena, dlouholetého zpěváka ANNIHILATOR, slyšet. "Jeff Talks" - jak už název napovídá - je v podstatě audio-glosa, ve které se Waters vyjadřuje ke vzniku jednotlivých písní na "Suicide Society". Určitě jde o příjemný bonus pro věrné fanoušky, nicméně sběratelská edice z roku 2010 zůstává v mých očích stále nepřekonána.

A plány do budoucna? V současné době se ANNIHILATOR soustředí na vydatnou podporu albové novinky a to již tradičně v pozměněné sestavě. Bubeník Mike Harshaw se již čtvrtým rokem zuby nehty drží své bubenické sesle, jinak však změny proběhly na všech pozicích. Do kapely se vrátil baskytarista Cam Dixon. Ten si své angažmá v ANNIHILATOR odbyl již v éře "King of the Kill", které (stejně jako v případě "Suicide Society") nenahrával. Ironie osudu. Čerstvou krev zastupuje kytarista Aaron Homma, který se dříve oháněl u death metalových VITAL REMAINS či IMMERSED. Podzimní evropské turné v roce 2016 plynule naváže sadou koncertů v Severní i Jižní Americe a Japonsku.

Hodnocení

Jaroslav Burda | 27.09.15

Další články autora:

ROOT - Je mi 63 a jsem rád, že dejchám! | 26.10.15
Pisálkovy trampoty aneb těžký život hudebního redaktora | 20.10.15
Blackosh - Kurvy, chlast a black metal | 29.09.15
ANNIHILATOR - Suicide Society | 27.09.15
Anoushka Shankar- Home | 17.09.15

Všechny články