Přihlášení | Registrace

Reporty

MARILYN MANSON - Eat Me Drink Me Tour

support: Vladivojna La Chia & Banana
13.06.07
Praha, T-Mobile aréna

Špatně připravené představení Cirkusu Manson

U příležitosti vydání nové desky "Eat Me Drink Me" zavítal MARILYN MANSON již podruhé do solidně zaplněné, ale rozhodně ne vyprodané T-Mobile arény. Ochranka u vstupu byla alespoň v mém případě důkladná - o to více mě pobavilo, když jsem v hale zmerčil partičku vesele popíjející tuzemák z půllitrové skleněné lahve. Na Mansona čekalo publikum, v němž se v prvních řadách mísili metaloví veteráni v kšiltovce HELLOWEEN, civilní páry, osoby, které vypadaly, že si lístek koupili za "nějaký drobáky" vysomrované před halou, dále mladí gotici a gotičky oblečené celé v materiálu, z jakého se dělá spodní prádlo, ale i Bravo mládež, která jakoby sem zamířila z koncertu LINKIN PARK odehravšího se o den dříve. V mnohých ohledech to bylo stejně nediferencované publikum jako mívají RAMMSTEIN. Marilyn Manson holt oslovuje napříč generacemi i kulturními preferencemi a samotný tento fakt mu slouží ke cti.

S úderem osmé začala své kvílivé představení z českých skupin zřejmě smysluplně vybraná VLADIVOJNA LA CHIA & BANANA. Chytlavost vystoupení ostravské umělkyně byla přímo úměrná její expresivitě, svých čtyřicet minut využila obstojně a k potěše dobře reagujícího publika. Těžko říct, zda by ho dokázala uspokojovat i déle - nepříliš variovaná KRUCIPÜSKovsky skočná rytmika a rozjívenost "v mezích zákona" a la CARNIVAL IN COAL zas tolik originální nebyla. Ani ta romantika se neukázala být tak dekadentní, jak bylo avizováno.

Sedmdesát minut čekání na hlavní hvězdu, během nichž se však na samotném pódiu (pro většinu sálu zakrytého oponou s novým logem "MM") příliš nedělo, krátila nezvykle hlasitě reprodukovaná hudba, která tvoří základ "mp3-téky" každého začínajícího metalisty. RATM, MINISTRY, EVANESCENCE a další přiměli nedočkavé první řady prokládat skandování "Manson! Manson!" podupáváním u zpěvu refrénů, z nichž úmorné čekání nejlépe vystihoval ten od KORN ("Let's get this party started, you make me feel insane").

S nejbližším spolupracovníkem Timem Skoldem u kytary, Ginger Fishem za bicí soupravou, Robem Hollidayem s baskytarou na krku a Chrisem Vrennou skrytým za klávesami se Manson zjevil před desátou hodinou a stejně jako na všech ostatních štacích turné spustil gotickou "If I Was Your Vampire". Samotný úvod konečně započatého koncertu však vystihl jeden z jeho nemilých rysů: zbytečně natahovaná intra skladeb, která celému představení ubírala na spádu, jemuž nepomáhala ani takřka nulová verbální komunikace Mansona s diváky. "Pražský" úvod k "mOBSCENE", obligátní zasazení "výrobny drog" do města, kde zrovna vystupuje ("Dope Show") a kusé uvedení "Fight Song" byly jedinými momenty, kdy Manson publikum adresně oslovil. Jinak se omezil na tradiční házení lahví s vodou do diváků, mezi nimiž přistál po "Fight Song" i mikrofon následně horečně hledaný jedním z techniků. První třetina koncertu měla slušný spád, který občas znemožňoval i potlesk mezi skladbami, poté však začala skladby uvozovat zmíněná přenudná a zbytečně početná instrumentální či "filmová" intra.

Nekonala se ani avizovaná doprovodná show. "Eat Me Drink Me Tour" je bezesporu tím dosud nejvíce mdlým. Papírky vháněné do publika a carrollovská židle na závěr jsou přece jen slabým odvarem dřívějších pódiových orgií. Projekce obnášející grafiku povětšinou vypadající jako průměrný spořič obrazovky zaváněly dokonce - podobně jako pódiové kulisy - špatným vtipem. Manson, který by pěvecky i výrazově zajisté dokázal utáhnout - zvlášť na podporu nové desky - komorní koncert (a takovou událost bych vítal všemi deseti), objíždí evropské stadiony s vyprázdněnou show, kterou on sám kočírovat nedokáže. Není to ani chyba prezentovaného materiálu (jak rád bych slyšel některé ze skrytých skvostů jeho desek, které naživo snad nikdy nezazní), ani otázka doprovodných muzikantů - je to obyčejná nevyrovnanost a jisté opotřebování modelu "Manson 2007". Rozpolcenost mezi dřívějšími lety, kdy tvořily plamenné proslovy a promyšlené provokace neodmyslitelný doplněk jeho show, a současností, která se nese v duchu drásavé intimity, byla patrná. Konec pak přišel tak rychle, že rychleji ani přijít nemohl. Několik vteřin po vyvrcholení plánovaného přídavku "The Nobodies" se rozsvítilo a pódium okoupili bedňáci. Plánovaný pokus o vykřičení přídavku "EAT ME DRINK ME" neměl šanci…

Manson se potácel mezi procítěností patrnou z jeho zpěvu a tradičního pódiového projevu a jakousi institucionalizovanou odtažitostí. Přestože představoval desku niternější než kteroukoliv z předchozích, vystihuje povahu tohoto koncertu výrok, který jsem zaslechl po cestě od haly: "A v pátek jdeme na KABÁTy - to je povinnost." Jakoby z povinnosti odzpíval (nikoliv odfláknul) své party i Manson a účast na koncertě jakoby byla povinností všech, kteří chtějí v práci a škole vyprávět diskofilním kolegům a spolužákům, že byli na Mansonovi. Jeho současná živá podoba však ani nešokuje, ani nestrhává, ba ani nerozechvívá emoce. Což je obzvlášť veliká škoda, když si člověk uvědomí, že MM má co říct a v mnoha ohledech je stále rodičovskou noční můrou přesně z toho důvodu, proč jí byli ALICE COOPER či GUNS'N'ROSES, kteří stejně jako Manson dokázali komunikovat s mladým posluchačem jako s dospělými.

České zastavení Marilyna Mansona AD 2007 tak bylo fádnější, než si většina jeho fanoušků bude chtít připustit. Ale ruku na srdce: opomeneme-li tklivost skladeb jako "Just a Car Crash Away", mělo nějaké srdce toto vystoupení jako celek?

setlist:

If I Was Your Vampire | Disposable Teens | You And Me And the Devil Makes 3 | Irresponsible Hate Anthem | mOBSCENE | Sweet Dreams | Putting Holes into Happiness | Just a Car Crash Away | Rock Is Dead | Heart Shaped Glasses | Tainted Love | Dope Show | Great Big White World | Fight Song | The Beautiful People | přídavek: The Nobodies

Soukromá douška nakonec: dvě skladby v podání TYPE O NEGATIVE, které jsem stihnul na paralelně probíhajícím koncertě v Lucerna Music Baru, ve mě nechaly trvalejší dojem než 90 minut s Mansonem. Jaká škoda...

Viktor Palák | 14.06.07

Další články autora:

Filmové okénko druhé - filmy distribuční společnosti Artcam | 02.11.10
Dva na jednu: BLUT AUS NORD - What Once Was... Liber I | 31.10.10
DIMMU BORGIR - Abrahadabra | 30.10.10
KNUT - Wonder | 28.10.10
Filmové okénko první - české filmy | 02.10.10

Všechny články