Přihlášení | Registrace

Reporty

HATEBREED, AS I LAY DYING

27.06.07
Praha, Rock Café

Po snad nekonečném zkouškovém období jsem se konečně osvobodil ze spárů vysokoškolské instituce a díky milé náhodě strávil týden plný metalcoru, alkoholu, únavy a zevlování po dvou evropských metropolích. O jednom z těchto výletů bych se zde rád podrobněji zmínil, i když asi nebudu sto se vyhnout srovnávání, jelikož obě akce od sebe dělilo jen pár dnů a zážitky byly poměrně odlišné ve všech ohledech.

Můj pražský výlet notně poznamenal vídeňský "Danube Inseln Fest" hned z několika důvodů. Mnoho z mých přátel totiž radši zvolilo cenově příjemnější vstupné (0 Kč či Euro) za více stejně kvalitních kapel (CALIBAN, HEAVEN SHALL BURN, NEAERA, BRIDGE TO SOLACE) oproti pětistovce za pouhé dvě kapely: AS I LAY DYING a HATEBREED. Tak tedy výlet oproti původnímu plánu probíhal v poměrně komornější atmosféře než jak jsem si zprvu představoval. Druhým velmi důležitým faktorem se ukázala má totální vyčerpanost, jelikož vídeňské běsnění ze mě vysálo snad veškerou energii. Ovšem šanci během pár dní vidět současnou metalcorovou špičku jsem si prostě nemohl nechat ujít. Nakonec mě to stálo pár bezesných nocí s horečnatým onemocněním, cena kterou za podobné zážitky každý z nás velmi rád zaplatí.

Cesta a potulování se po naší matičce měst se nesla v poněkud nudném tempu a něco jako "srandu" mi připomínala pouze chronická bolest bránice, kterou jsem si přivezl z Vídně. Postupně tedy přes pár piv v hospodách, obdarování bezdomovců zbytkem chipsů a prazvláštním komorním koncertem v parku jsme se dopravili až k samotnému Rock Café. Ani jsem se příliš nedivil frontě lidí, kteří stáli až venku na chodníku. Lístky na koncert totiž byly vyprodané již několik dní dopředu, a tak se dalo očekávat, že lidí přijde opravdu hodně. Zajímavé bylo sledovat složení publika, jelikož už první pohled odhalil, kdo na koho přišel. Plešaté hromotluky lehce ředili emaři s výstavními patkami. Jak krásně multikulturně postmoderní.

Jak lidí přibývalo, rozhodli jsme se klub opustit a snad naposledy ten večer si ještě užít trochu čerstvého vzduchu. To se málem stalo osudným, jelikož někdo nabyl mylného dojmu, že akce začíná až o půl deváté. Příroda se ovšem ukázala nemilosrdně prozřetelnou a donutila nás v rámci uspokojení základních vylučovacích potřeb do klubu opět vejít už v osm hodin, kdy začínala hrát předkapela - AS I LAY DYING. Což pro mě bylo prvním a hlavním neodpustitelným nedostatkem celého koncertu. Headlinery HATEBREED mám sice opravdu rád, ale kapelou kvůli které jsem se do Prahy vypravil byli právě AS I LAY DYING.

Možná budu v hodnocení vystoupení trochu neobjektivní, jelikož právě tuto kapelu jsem si jako jedinou za poslední dobu přál vidět hrát živě. Jediní totiž dokázali důstojně vykročit z masy stejně znějících metalcoreových uskupení, se kterými se v poslední době roztrhl pytel. Jejich hudbě nemůžu nic vytknout a každým dnem umírám nedočkavostí dne, kdy vyjde nové album. Stejně tak jsem neshledal větší chybu při jejich živém vystoupení. Zvuk mě nezklamal a díky své čistosti se moje rozpoložení blížilo pocitům, jenž ve mně probouzí poslech studiových nahrávek. Už jen díky tomu jsem nemohl být nespokojen, to celé ovšem podpořeno nasazením kapely vydalo téměř smrtící kombinaci. Jako správný frontman na pódiu doslova vyčníval hlavní zpěvák. Možná se mi to jen zdálo, ale připadalo mi, jakoby ostatní muzikanty převyšoval nejméně o hlavu, o mohutnosti tělesné konstituce nemluvě. To možná podpořilo jeho snad dvousetprocentní nasazení. Na tak malém pódiu v takovém počtu moc prostoru k pohybu není, ovšem ani tak se alespoň jeho hlava ani na chvíli nezastavila a neustále odhazovala litry potu, které tam ten den nechal každý z nás, byť by jen postával a pozoroval. Od začátku vystoupení kapela hrála jednu "hitovku" za druhou. Od původní "Confined" přes "Meaning in Tragedy" či "94 Hours". Už proto jsem nemohl jen přihlížet a tak při prvním výkřiku "circle pit! circle pit!" jsem se vrhl do změti těl, která ovšem požadovaný "circle pit" připomínala jen stěží. V takovém počtu na tak malém prostoru se podobné bláznění ukázalo jako nemožné. Uběhlo něco málo přes třicet minut vystoupení a přišla poslední píseň. Chvíli jsem nevěřil svým uším a očím, že už je opravdu konec a pak poněkud zklamaný jsem se odebral přepočítat utržené rány. Je pro mě poněkud nepochopitelné, že úlohy předkapely se chopili AS I LAY DYING. Očekával bych, že tato role padne na nějakou např. českou kapelu, pro kterou by určitě bylo ctí vystoupit před takovými velikány. Navíc publikum, jehož alespoň polovina přišla právě na AILD, by si to za přehnanou pětistovku určitě zasloužilo.

Nemá ovšem cenu brečet na rozlitým pořadatelským mlíkem a tak jsem raději vykroutil pot z košile a čekal co přijde dál. Složení lidí se lehce proměnilo a patky vystřídali holé hlavy, což mě zprvu lehce vyděsilo, a tak jsem zaujal poněkud taktičtější pozici, kde nehrozilo až tolik kontaktu s "tanečníky". HATEBREED na sebe nechali čekat a do teď si nejsem jistý jestli oprávněně. Tyhle harcovníky mám opravdu rád, sice o něco méně než AILD, ale i přesto momentálně patří k mým top kapelám, ten večer ovšem postavení na mém osobním žebříčku nepotvrdili. Jedním z hlavních faktorů byl rozhodně zvuk, jehož přehnaná agresivita a přebuzenost vypalovala jeden obrovský hučící tunel v mých uších, který se nezacelil ani po třech dnech a milým suvenýrem tak je neustálé pískání v mé hlavě. Někdy méně je prostě více a pochybuji, že bylo nutné kapelu takhle "přehulit". Namísto toho, abych se nechal unášet mohutnými vlnami hutné agrese (jako tomu bylo např. u brněnského vystoupení PRO - PAIN) mě neustále obtěžoval malý plešatý skřítek v triku HATEBREED, který rozbíjel svoji minikytarou můj ušní bubínek na padrť. Nutno podotknout, že to je asi jediná věc, kterou můžu kapele vytknout. Jejich nasazení se dalo přinejmenším srovnávat s jejich předskokany a skladba písní mě také potěšila. Už jen proto, že jako druhá věc zazněla moje nejoblíbenější "Destroy Everything". Hrálo se hodně z nového alba "Supremacy" ("Defeatist"), ale samozřejmě si na své přišli i milovníci starších počinů ("Doomsayer"). Publikum snažení kapely oplácelo více než obstojně a myslím si, že poprvé jsem před pódiem viděl opravdové peklo. Tento dojem podpořila i teplota v klubu, díky níž jsem se i přes pouhé postávání potil jako při extrémním sportovním výkonu a slovní spojení "mosh pit" teprve dostalo ten pravý význam. Nebyla chvíle, kdy by někdo neplaval na lidech a spíše než publikum jsem pozoroval masu těl, ze které sem tam vyčnívala nějaká končetina. Opravdu skvělá atmosféra. Na jednu stranu tedy šlo o velmi nadprůměrné vystoupení, které ovšem poněkud uzemnil zvuk a díky tomu nemohu říct, jestli vystoupení bylo špatné či dobré, mé pocity jsou i s odstupem času prostě rozporuplné.

Nebýt ubohé délky vystoupení AILD a špatného zvuku HATEBREED jistě by šlo o můj koncertní zážitek roku. Ve srovnání ovšem s vídeňským festivalem a jeho příjemnou atmosférou by se toto tvrzení zdálo přehnaným, a tak si na případný letošní vrcholný zážitek budu asi ještě muset počkat a doufat, že vůbec nějaký přijde. Snad by jím mohlo např. zářijové pražské vystoupení WALLS OF JERICHO, které skoro za poloviční cenu nabízí dvakrát tolik velmi kvalitních kapel, navíc v lepších prostorech. Budu tedy doufat a pokud jsem někoho urazil či nazlobil, budu na Vás na všechny čekat v září před pódiem pražského Abatonu.

Martin Lošťák | 09.07.07

Další články autora:

METALOCALYPSE | 24.01.10
BLASPHEMER - Blasphemer, DOGMA INC. - Before and After, TEAR IT DOWN - Blood to Glory, TEN STICKS - H.U.S.A., ZAPOMENUTÁ MINULOST - Líně zážehové melodie | 18.10.09
SWORN ENEMY | 25.03.09
SLIPKNOT - All Hope Is Gone | 08.12.08
OUTLAW ORDER - Dragging Down the Enforcer | 13.11.08

Všechny články