Přihlášení | Registrace

Reporty

Beseda u Bigbítu - 15. ročník

03. - 04.08.07
Tasov u Veselí nad Moravou, Topolový hájek

Pátek

Do prosluněného koutu jižní Moravy, přesněji řečeno do topolového hájku v katastru obce Tasov poblíž Veselí nad Moravou, jsem se vydával s nemalým nadšením, neboť program sliboval velmi zajímavý multižánrový výběr složený kromě špiček současné brněnské alternativní scény i z hvězd nejjasnějších v čele s WALTARI. Ve spojení se zdejší pohostinností i pověstí Besedu provázející se rýsoval pohodový festiválek s novými kulturními objevy. Skutečnost však předčila veškerá moje očekávání.

Již na zastávce autobusu se nás ujala místní bábinka s kolem (cca 80 let a 160 cm výšky bych tipoval), která nás dobře navigovala a neopomněla opakovaně pochválit zdejší nový urbanistický prvek slovy "máme nový most". Po postavení stanů na přilehlém plácku vedle tentokráte oploceného areálu festivalu jsme se naplno vrhli do víru festivalového dění. Vynikali jsme zejména v konzumaci havlíčkobrodského piva Rebel, jednoznačným vítězem v této oblasti byl po oba dny Stephen.

První peckou, která následovala otravně mravokárné alternativní Slováky ŠARIK A SYN, bylo vystoupení brněnské kapely KVĚTY, která poprvé pořádně roztančila publikum svojí písní "Pasáček ovcí", která svého času dostala i lídra INSANIE Polyho. Kromě bezchybného zpěvu a emotivní kytary Martina E. Kyšperského (podle znalců této kapely to byl prý nejlepší koncertní hlasový projev zpěváka) a chytlavých (a přesto alternativních) písniček dominoval zejména bubeník Aleš Pilgr, hrající na svéráznou soupravu bicích nástrojů, sestávající se ze šlapáku (dle vizáže bych stáří bubnu odhadoval tak na počátek minulého století), dvou bong, hit-hatky kombinované s tamburínou, s pár dřevěnými udělátky, činely a kusem plechu. Zvuk byl ovšem vynikající, a to už nemluvím o hráčské dovednosti muzikanta, který si na festivalu zahrál i na "obyčejné" bicí se skupinou TY SYČÁCI. Potlesk po jeho bubenických sólech byl naprosto oprávněný a zazněl několikrát. Další písničkou, která mi utkvěla v paměti, byla "Vlna", ve které hrál zpěvák na mandolínu, a při hraní sóla se na jeho požádání vyvalila mlha stylem připomínajícím úvod Večerníčku o Krakonošovi. Na závěr výborného setu zazněla i trocha alternativního rapu.

Následující metalcorový CRASHPOINT ze Studénky byl samozřejmě z jiného soudku (jehož obsah byl neméně chutný), stejně jako vystoupení ENSEMBLE OPERA DIVERSA z Brna (hráli na druhé scéně), což byla pro změnu vážná hudba doprovázená zpěvem (pojem opera jsem vzhledem ke krátkosti vystoupení nepoužil). BRATŘI ORFFOVÉ, ověnčeni několika oceněními za svou tvorbu, zahráli set, ve kterém převažovaly pomalé a ještě pomalejší skladby, což například mě přimělo k vyšší konzumaci piva. Pražští UŽ JSME DOMA mě svým energickým vystoupením dokonale probrali. Novou zkušeností pro mě byli bratislavští LONGITAL, sympatická dvojice, využívající kromě tradiční kytary i trochu té elektroniky. Kytarista překvapil novým prvkem - hrál na kytaru smyčcem. Já kdysi zkoušel hrát na housle trsátkem, ale rozhodně to neznělo tak dobře, respektive neznělo to skoro vůbec.

Následně jsem zaujal výhodnou pozici u pódia, neboť úderem desáté měli vystoupit finští WALTARI. Popisovat atmosféru jejich vystoupení by bylo celkem zbytečné, navíc bych určitě vypadal jako jejich řiťolezec. Za všechno hovoří to, že při posledním přídavku ("So Fine") skočil zpěvák Hatakka mezi diváky a nechal se unášet davem, přičemž si musel vychutnávat pohled na hvězdy přívětivé moravské oblohy. A abych se trochu pochlubil - stal jsem se na chvíli nosičem Hatakkova pravého stehna! Jejich set byl docela odlišný od toho na Noci plné hvězd letos v Třinci (report), avšak obsahoval všechny atributy tvorby stylově téměř neuchopitelných WALTARI. Od old school thrash metalu (slovy zpěváka) přes "tvrdší disco" a pomalejší písně k nu-metalu (zase slovy Hatakky) a zase zpět. Ze skladeb si vybavuji "Helsinki" a "Exterminator Warheads", pecky z alba "Blood Sample". Úvod druhé jmenované skladby obstaral klávesák, škrabající neidentifikovaným předmětem po kovové misce. Zařazení této dvouminutové skladby mě velice překvapilo, neboť je to snad jejich nejtvrdší věc z poslední doby, kombinující grindovou pasáž s dusacící techno částí s netradičním Hatakkovým zpěvem. Nechyběly ani hitovky jako "One Day" z "Rare Species", nezapomenutelná tancovačka "Far Away" z "Space Avenue" a povinná halekačka "So Fine" ze stejnojmenného CD, dále se hrálo především z poslední desky "Release Date", jmenovitě např. "Big Sleep", "Let's Puke Together", "Night Flight", "Good Morning" či "baladická" "Wish I Could Heal".

Poslední nepřídavkovou skladbou byla předělávka od THE CURE (jejich starší skladba "A Forest", jo - ta o těch stromech), po které následovaly dva přídavky. Celé vystoupení WALTARI se dá shrnout jedním slovem - skvělé. I vzhledem k rozdílnosti jednotlivých zahraných kompozic si myslím, že popularita WALTARI v ČR je taková, že kdyby zahráli v setu cokoliv, lidi na to stejně budou trsat.

A další hudební klenot následoval - zase brněnská alternativa, tentokráte TY SYČÁCI v čele s fyzickým básníkem Petrem Vášou (ano, je to ten, který si při posledních písničkách rozpustí drdol svých pověstných vlasů a fanoušci si s ostudou zakrývají své hlavy) a doprovázení bubeníkem kapely KVĚTY. Už první píseň s názvem "Pojď blíž" skutečně přilákala hromady diváků zpět na plac před pódiem. Specifickou brněnskou scénu TY SYČÁCI skvěle reprezentovali mj. i písničkami "Ale", "Kup to", písničkou o vlakové trase Brno-Podivín a pěšky do Lednice, dokonce i úryvkem z mikro-eko-psychologické opery "Lišák a lišák". Do závěrečné kompozice "Je máj" Váša svým charakteristickým hlasem zakomponoval i českou hymnu.

MALIGNANT TUMOUR z Ostravy začali naštěstí na malé scéně se zpožděním, takže vystoupení Syčáků jsem si mohl vychutnat až do konce. Zhasnutá světla, nástup tří chlapů v hornických přilbách se světly (bludičkami) a brutálně chytlavý thrash'n'roll - to je MALIGNANT TUMOUR. Jejich hudba je něco jako MOTÖRHEAD zahraný thrashově - a podle toho to taky na scéně vypadalo, neboť pro pogující tanečníky byla opravdu malá. Perfektní energický a nekompromisní styl umocnil výborný zvuk, který však po páté písničce skončil, neboť kytarista "praskl hlavu" svého zesilovače. "Jako spravny ostravak mam pro tyto připady hlavy dvě.", nenechal se vyvést z míry a po chvilku trvající výměně se pokračovalo dál. Vzniklou pauzu vyplnil baskytarista překvapivě - recitací. Předlouhou báseň vzhledem k rychlosti výměny aparatury nicméně nedořekl (anebo neměla konec?). Na píseň "Saddam Hussein is Rock'n'Roll" si chlapi z Tumouru přizvali zástupce z CRASHPOINT, které předtím naoko uráželi jako "nejhorší kapelu ze Studénky". "Posledni song a dem na pivo - spiš na kořalu" uzavřel zpěvák a kytarista v jedné osobě, a spolu s basákem zahráli na kolenou píseň na rozloučenou - a vlastně moji píseň na dobrou noc.

Sobota

Hospůdka v Tasově otevírala skrz festival již v devět hodin, čehož jsem využil s partou kamarádů k vydatné snídani, skládající se ze čtyř piv, česnečky a smaženého sýru s hranolky. Do areálu festu se vracím právě včas na tříčlennou skupinu z Havířova s názvem APATHEIA, která hraje melodický grunge. Po chvíli odcházím na malou scénu, kde hrají CABOWITZ - zajímavá experimentální dvojice, používající dvojici laptopů a nespecifikovatelný nástroj podobající se plechové placce. Zpěvák (v tomto případě vlastně recitátor) toho moc nenamluvil ("ticho", "ve stínu stromu"), promlouvaly zvuky vesmíru a ticho, které ke škodě této meditativní ambientní kapely dost rušila paralelní produkce kapely APATHEIA. I tak se našlo dost posluchačů, kteří v sedě a s přivřenými víčky naslouchali. Jako úder kladivem do muzikantské hlavy na mě zapůsobilo vystoupení dívčího dua ČOKO VOKO. Dvě nezpěvačky rapovaly o životě - nutno však dodat, že texty byly fakt dobrý a lidi to dost bavilo - a o to asi šlo.

Náladu mi super způsobem vylepšilo vystoupení bratislavské kapely CASTAWAY. Kapela čerpala především ze své výborné debutové desky "Over the Drowning Water". Nejsem velkým příznivcem tohoto žánru, ale jejich epický heavy/power metal se špetkou progresu mě prostě dostal i v živém provedení. Jenom byla škoda, že diváků nebylo v tu chvíli více. Vzhledem ke způsobu, jak si s tím kapela poradila (bezchybný a "poctivý" výkon všech muzikantů) si myslím, že si CASTAWAY cestu ke svým posluchačům určitě najdou. Zazněla i moje oblíbená "Goodbye to All That", třešničkou na metalovém dortu byla povedená a osobitá předělávka od THE BEATLES "Eleanor Rigby" z alba "Revolver" (1966). Protože jsem měl možnost po vystoupení poznat, že chlapi z CASTAWAY jsou nejen výbornými muzikanty, ale i fajn lidmi, nezbývá než jim držet palce na jejich další metalové cestě.

Poté jsem přebíhal mezi pódii, kde vystupovali kyjovští funk-n-rolloví KOE a pražský písničkář SELFBRUSH, který měl fakt skvělej hlas a svým projevem a stylem jako by vypadl z ulic San Franciska konce šedesátých let minulého století. Jo, někdy hold jedna kytara a zpěv dokáží víc než orchestr (o tom by vám mohl vyprávět třeba Bob Dylan). Doufám, že s písničkářem SELFBRUSH se ještě potkám a vychutnám si jeho skladby bez nechtěného doprovodu kapely z hlavního pódia. SELFBRUSH to vzal s nadhledem a prohlásil, že "to je poprvé, co hraje s bicími".

Docela jsem se těšil na opavské funkery PSYCHONAUT, kteří mě nadchli před dvěma roky na festivalu Hrachovka. Tentokrát ta šťáva s výjimkou skladby "Jsem tady" nějak chyběla. To vystoupení mladé pražské instrumentální trojky SUNFLOWER CARAVAN patřilo naopak k nejpovedenějším. Kapela ve složení bubeník, baskytarista a klávesista předvedla chytlavou hudbu plnou melodií a pocitů a ani neskrývala svoje sympatie a hudební kořeny v šedesátých a sedmdesátých letech. Dominantním členem je Andy, který exceloval jak při hraní sólových pasáží na Hammondky, tak na druhé klávesy. Škoda jen, že kapela ještě nedisponuje plnohodnotným CD.

Další velmi příjemné překvapení nás čekalo na malé scéně v podání kapely opět instrumentální, tentokráte z čistě progresivních vod - SLOW TENSION ze Studénky. Kvarteto ve složení Jiří Vratislav (kytara), Jakub Vašica (klávesy), Marcel Foltas (baskytara) a bubeník Aleš Růžička, patřilo jednoznačně k největším objevům tohoto festivalu. Už první pohled na nástrojové vybavení (sedmistrunná elektircká kytara a basa šestistrunka) byl povzbudivý, což teprve, když začali hrát - nejméně dvě skladby jsem koukal s otevřenou pusou (a nejen já). Po skončení jejich setu jsem patřil k těm nešťastníkům, na které se nedostalo jejich zatím jediné CD "Exit".

Potom na hlavním pódiu předvedli Maďaři, jak se u nich hraje moderní metal s předponou "nu" - SUPERBUTT. Pravdou je, že hudba nebyla ničím překvapivá, ale byla dobře zahraná a diváci si zaskotačili. Následné šou pražských TATA BOJS doprovázené velkolepými světelnými efekty jsem sledoval s povzdálí a těšil se na zlínskou smečku SIX DEGREES OF SEPARATION. Jejich moderní power/doom příjemně načal nedělní ráno a byl po právu odměňován potleskem. Když už jsem pomalu odcházel do svého stanového lůžka, byl jsem ještě překvapen skvělou produkcí pražské kapely EGGNOISE, které si dovolím definovat jako inteligentní pop řízlý padesátými léty minulého století. No jo - nejen metalem je člověk živ.

Jedno z největších (a v kontextu návštěvnosti brněnských a příbrněnských akcí o to kontrastnější) překvapení Besedy u Bigbítu bylo to, že na festival přicházeli lidé i v pozdních večerních hodinách "na blind" (pro nebrňáky: na slepo), prostě jen tak si řekli, že se zajdou podívat, co se to tady děje - u brány se dotázali na výši vstupného a po chvíli přemýšlení si zakoupili lístek!

Pohodu festivalu dokreslovalo i to, že do areálu byly bez problémů vpouštěni lidé s vlastním alkoholem, dominovalo především domácí vínečko. Slovenští návštěvníci, jichž bylo rovněž požehnaně, preferovali tradiční Borovičku, já navíc dostal ochutnat jakési domácí rybízové víno (no, ochutnat - vypil jsem tak půl litru). Stánků na pivo byl dostatek, cena 20 Kč za kousek byla velmi příznivá, rovněž jako ceny další. Fronty a čekací doby minimální. Žádného konfliktu v areálu jsem si nevšiml, a když jsme odcházeli, domácí lidičkové v Tasově se divili, že festival už končí.

Mimořádnost Besedy u Bigbítu spočívá ve "náhodně" působící, ale promyšlené a fantastická spojení vytvářející dramaturgii, v jejímž rámci vystřídají křehkou éterickou "baletku" kapely LEALOO horníci z MALIGNANT TUMOUR a brněnské rozjívence TY SYČÁCI polští mega-optimisté TABU. I když zrovna bouřící polské reagge působilo jako přechodná ušní infekce, žádný jiný festival než Beseda u Bigbítu nedokáže tak spontánně a bez nářků návštěvníků mísit žánry a zároveň dosahovat povznášející hudební iluminace. Vytříbený vkus dramaturgů dává divákům možnost užít vystoupení starých známých i objevit dosud nespatřené. Kéž by všichni měli takové nápady a elán jako pánové "Ahmed" a "Šuník". Atmosféra Besedy u Bigbítu má potenciál léčit nevyléčitelně zaslepené ortodoxní žánrové zastánce - spontánnost a přátelskost zde nezná mezí, avšak ani na okamžik se nestává otravnou. Nezaměnitelný zážitek, inspirující prostředí, které přesahuje dobu konání.

TOP 10 Besedy u Bigbítu dle ABYSSu (v abecedním pořadí)

CASTAWAY
www.castaway.sk

- Ideální kombinace lehké pompéznosti, radosti ze hry, metalové klasiky a průbojnosti. Nejméně nápadný, ale neméně chytlavý z metalových setů.

DYING PASSION
www.dyingpassion.com

- Noční hodiny kapele slušely stejně jako "pánský" úbor Zuze Lípové. Šumperští postavili svůj set na dvou největších hitech alba "Sweet Disillusions" a materiálu nové desky "Relief", který by dokázal nést celý koncert. Elegance i rocková nedbalost, bolest i radost, výborné.

EGGNOISE
www.eggnoise.cz

- Sehraný set početného ansámblu muzikantů, kteří vypadají jako maminčini mazánci, ale hrají s myslí generačně nespoutanou. Album "Albumen" zní světově, nejiné bylo i vystoupení.

KVĚTY
www.kapelakvety.cz

- Ve srovnání s BRATRY ORFFOVÝMI oslnili neméně procítěným setem, který však zdobila pestrost, nápaditost, nadhled. Melancholici naopak kvitovali druhé zmíněné.

MALIGNANT TUMOUR
www.malignanttumour.com

- Horníci z Ostravy rozhýbali a pobavili početnou skupinku fanoušků malé scény křišťálově nazvučeným (Stáňa Valášek) setem, jemuž byla vedlejší scéna malá.

SIX DEGREES OF SEPARATION
www.triotus.com

- Věci z alba "Triotus, Tricephalus And Tribadism" a novinky "Chain-Driven Sunset" znějí podobně a srovnatelně dobře. Dr. zůstává jedním z nejlepších českých frontmanů, který se vyrovnává s velkým i malým pódiem, z něhož se snáz zachycují nenápadná gesta vysílaná do diváků. SDOS nepřekvapili. Zahráli tradičně s nasazením.

SLOW TENSION
www.slowtension.com

- Nenápadná progresivní instrumentální kapela čekající na proražení na světlo tuzemské metal-rockové scény, kterou pro povahu své hudby bude spíše pozvolna nahlodávat, aby při troše trpělivosti došla velkých výsledků.

SUNFLOWER CARAVAN
www.myspace.com/sunflowercaravan

- Retro nemusí být vždy úmorné a zbytečné a nemusí znamenat nedostatek vlastních nápadů. Trojice pražských hudebníků si dokáže poradit s kompozičními postupy minulých dekád a dát jim mimořádný náboj.

TY SYČÁCI
www.tysycaci.cz

- Kdo znal, znalecky se usmíval a podupával do rytmu. Kdo neznal, musel být uchvácen. Osobité frázování, jazykové hříčky, zběsilé pódiové kreace nevystupující z rozpoznatelných mantinelů. Písně budované zdánlivě donekonečna a ani na vteřinu nenudící.

WALTARI
www.waltarimusic.com

- Nepotřebují dalšího komentáře.

Odkaz: www.zebrinak.org

redakce článku: Viktor Palák, spolupráce: Štěpán Šimek
foto: Tomáš Holub, Viktor Palák, Štěpán Šimek

Tomáš Holub | 08.08.07

Další články autora:

KOUDELNÍKŮV SYN - Pekelný kočár | 30.07.11
ISTAPP - Blekinge, DRUDKH - Handful of Stars, NO GUERRA - Ahonikenk | 10.02.11
NEUROTIC MACHINERY | 07.09.10
NEUROTIC MACHINERY - Opsialgia | 07.09.10
UCHÁZÍM & BLACK SPIRIT ROSE - split Kontrakultura | 07.07.10

Všechny články