Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Reporty

Hell on Earth Tour 2007

Hell on Earth Tour 2007

WALLS OF JERICHO, BORN FROM PAIN, ALL SHALL PERISH, FEAR MY THOUGHTS, FROM A SECOND STORY WINDOW, FREYA
24.09.07
Praha, Abaton

Dva odehrané víkendové koncerty, zvýšená teplota a šest hodin v autobuse. Náhoda je někdy opravdu velmi nepřijemná věc, ale ani všechny tyto okolnosti mě nemohly přesvědčit, abych se nevydal do Prahy okusit trochu pekla, které název turné sliboval. Celý výlet probíhal tak trochu hekticky, stejně jako skoro pokaždé, když se vypravím za muzikou někam mimo má "domovská" města. Jediný možný spoj dával tušit notné zpoždění, a jelikož jsme si jistě už všichni zvykli, že koncerty z Shindyho dílny začínají na minutu přesně, bylo jasné, že nejméně jednu kapelu propásnu. Nakonec to "odnesla" první dvě vystoupení, ale podle slov mých kolem dokola pobíhajících přátel jsem o mnoho nepřišel. A ani mě to příliš nemrzelo, jelikož popravdě jsem osobně přijel hlavně na tři kapely (ALL SHALL PERISH, BORN FROM PAIN, WALLS OF JERICHO).

Ani chvíli jsem nepochyboval, že právě tyto kapely by nepodaly skvěly výkon, jelikož čas již dozajista ukázal, že jde o špičku opravdu světového kalibru. To jediné, co mě mohlo překvapit, bylo pro mě první vystoupení večera. Ještě v autobuse jsem se snažil co nejvíc právě FEAR MY THOUGHTS naposlouchat. Jejich hudba je pro mě poněkud rozporuplná, ale za těch šest hodin jsem se buď zbláznil, a nebo prostě jen tak trochu do jejich tvorby pronikl, takže jsem se postupně začal těšit i na ně. Když začali hrát, vlastně jsem o tom ani nevěděl, jelikož hráli před plachtou FROM A SECOND STORY WINDOW a já si příliš nepotrpím na zkoumání vizáže jednotlivých kapel. O to smutnější je, že jsem je nepoznal ani po hudební stránce. To, co na albu znělo poměrně zajímavě, podali jako opravdu velmi nemastný, neslaný a v podstatě úplně bez chuti, snad skoro až nechutný metalcore. Skladby z celého setu zněly jedna jako druhá. Jakoby byly vystavěné podle příručky "Jak napsat metalcoreovou píseň". Bohužel jsem se po chvíli opravdu nudil a lidé kolem mě spíše ze sálu odcházeli než naopak, takže asi tento názor nesdílím sám. Kapele by určitě prospělo vrátit se k dřívější tvorbě, který jim podle mě slušela o hodně víc a i pro posluchače je jistě mnohem zajímavější.

Nechutenství v podobě prvního zklamání jsem velmi rychle zahnal díky setkání s lidmi, které bohužel potkávám jen při podobných příležitostech. Vrcholný zážitek pro mě osobně měl přijít již u čtvrté kapely toho večera. Na řadě byli moji oblíbenci a snad jedna z nej kapel současnosti - ALL SHALL PERISH. S jejich zběsilostí na studiové nahrávce se dnes může jen málokdo rovnat, bohužel naživo tomu bylo trochu jinak. Možná jsem jen očekával příliš mnoho, ale jakoby jim něco scházelo. Možná to způsobil zvuk nebo moje, v ten den nepříliš pozitivní, rozpoložení. To sám nevím. Ono je asi až možná příliš troufalé chtít po někom, aby vše zahrál se stejnou bravurou v šíleném tempu s neustálými změnami rytmů stejně jako ve studiových podmínkách. Je vůbec s podivem, že při hraní svých opusů jsou tito muzikanti schopni se po pódiu hýbat takovým způsobem, že kolikrát ve své zběsilosti snad předčili i samotné publikum. I přesto, že mi na živo úplně nesedli, musím se s velkým respektem jejich výkonu poklonit, protože upřímně neznám, nebo jsem v poslední době neviděl naživo muzikanty, kteří by dokázali vytvořit podobné hudební i pódiové peklo.

Postupně jsem se začal trochu obávat, že tento koncert pro mě nakonec nebude akcí roku, což tohle složení kapel jistě slibovalo. Naštěstí zbytek nezklamal. Kapely typu BORN FROM PAIN doma sice moc neposlouchám, ale alespoň pro mě jsou tím, co by na žádném koncertu nemělo chybět. Žádná velmi složitá muzika, ovšem zahraná s takovou energií, že člověk nemůže jen nečině přihlížet. A když potom tahle banda svalnatých hor masa spustila svoji představu o tvrdé muzice, tak i publikum spíše připomínalo jednu velkou hromadu masa složenou z jednotlivých končetin a hlav. Je opravdu škoda, že hodně diváků postávalo kolem a přihlíželo, takže se vepředu nevytvořila dostatečná podpora pro odvážlivce, co se nechali vyburcovat neustálým povzbuzovánm ke stage divingu. Sám jsem si tentokrát netroufl, jelikož jen pár kroků ode mě pár polétavců políbilo tvrdou zem. Na druhou stranu je pravda, že díky tomu měl člověk možnost vytvořit si kolem sebe spoustu místa na různorodé "taneční" kreace. V sále se i díky tomu vytvořilo skoro nedýchatelno a já pomalu začal litoval, že jsem se nechal až tak vyburcovat, jelikož jsem měl strach, že mi nezbudou žádné síly na hlavní hvězdy večera. Nešlo to ale jinak. Chvíli jsem sice koncert pozoroval z balkónu, ale celý prostor byl doslova přesycen energií a já nemohl nepřispět. Na výkonu kapely ani náhodou nebylo poznat, že na pozici frontmana zaskočil Scott Vogel, zpěvák o něco slavnějších TERROR. Měl jsem pocit, jakoby se tahle kapela dohromady narodila a společně vyrůstala. Jedinečný výkon.

Ten večer jsem se poprvé opravdu vyřádil a zdvojnásobil hustotu svého trička, které už spíše než cokoliv jiného připomínalo hadru na zem. Během chlazení přehřatého a okopaného organismu proběhla další překvapivá setkání, nudné fotbálky, hlídání pití močících kolegů a spousta dalších zbytečností, takže se člověk nenadál a ze sálu už se ozýval nelidský řev, který snad ani nemůže patřit té na první pohled drobné zrzce. I když snad je o hlavu menší než všichni členové kapely, pódium patřilo především jí. Po pár písních mi celá kapela splynula a opravdu jsem se nechal unášet tím co front(wo)manka předváděla. Výborný "pěvecký" výkon jsem očekával, ale energie kterou non stop, od začátku do konce do publika pumpovala, mě překvapujícím způsobem ohromila. Zážitek, který se snad nedá ani slovy popsat. Nechápu, jak na turné může něko každý večer převádět podobné výkony. Ona se snad ani na chvíli nezastavila. Pořád poskakovala po pódiu, pokřikovala, povzbuzovala a do toho všeho pořád úžasně zpívala. Trochu sem se obával, že by naživo mohla kapela ztratit trochu energie, kterou jsou jejich alba nabité, ale bylo tomu právě naopak. Na druhou stranu ona je jen jakousi třešní na dortu. Bez tak kvalitní kapely, jakou za sebou na koncertech má, bych asi z jejího vystoupení nemohl být nikdy tak nadšený. Navíc jde o jednu z mála kapel, o které mohu s jistotou říct, že naživo zněla ještě lépe než na albu. Prostě hardcoreový zážitek, co se jen tak nevidí. Pod pódiem se teprve rozpoutalo to pravé peklo, i když po vystoupení BORN FROM PAIN se snad ani nechtělo věřit, že by návštěvníci měli ještě síly na podobné "zlo".

Večer to nakonec tedy byl velmi povedený a náročný. Jen jedinou vadou na kráse, se kvůli poněkud pasivním lidem stal až někdy nebezpečný stage diving. Pár ovázaných hlav by tomu jistě posloužilo jako nemilý důkaz. To ovšem rozhodně kapely ani pořadatelé ovlivnit nemohli a pokud bych měl akci hodnotit jako recenze na studiové nahrávky, nemohl bych dát známku nižší než 100%.

muDD

Praha 8 - Libeň hostila jedno z nejznámějších evropských turné světových metalových kapel. Klub Abaton na ulici Na Košince přivítal takové kapely jako ALL SHALL PERISH, BORN FROM PAIN či WALLS OF JERICHO. Bylo téměř jisté, že se v České republice schyluje k vrcholnému představení undergroundové scény roku 2007.

Vstříc alternativním zážitkům a novému poznání pražského zákoutí jsem se vydal do hlavního města naší republiky. Na místo činu jsem se dostal těsně před sedmou hodinou, kdy byl oficiální začátek celé akce. Ulice Na Košince, kde se Abaton nachází, působila a vypadala dosti strašlivě. Tato ulička patří k novějším, proto její značení není úplně zřetelné. Samotný klub zvnějšku vyhlížel jako normální budova bez zbytečného luxusu. Na akci přijeli i fanoušci z Německa, a to speciálním dálkovým autobusem. Při pohledu na něj jsem si hned rozpomněl na skřípající Karosy naší výroby.

Již od začátku jsem se potýkal s pro mě, velmi neobvyklou věcí. Všude se dalo narazit jenom na příjemné lidi. Začalo to vyhazovači, kteří byli enormně vtipní a nad věcí. Dále to pokračovalo organizátory i šatnářkami. Nemohu mít jedinou negativní výhradu vůči nim. Prostor uvnitř vypadal studeně, vojensky, podzemně. Prostředí se zcela jistě hodilo k tomu, co se v příštích hodinách mělo odehrávat na jevišti. Pro hyperaktivní lidi byl připraven i stolní fotbálek, dále byl k dispozici pult s občerstvením, kde ovšem k mému údivu se neprodávalo žádné jídlo, pouze pití. To se nakonec ukázalo jako velké mínus, alespoň pro mé tělo. Pochopitelně na takovéto akci nemohl chybět „stánek“ pro prodej zboží spojeného s vystupujícími kapelami. Všechny prostory byly v normě. Nic nebylo obzvlášť špatné ani výborné, což se týká i veřejných ulevovacích místností. K jevišti musel člověk stoupat a pokud si chtěl sednout, v Abatonu se nacházel i balkón.

FROM A SECOND STORY WINDOW

Tuto skupinu jsem do jejich vystoupení vůbec neznal. Trochu jsem zabrouzdal na internetu při psaní reportáže a zjistil jsem si pár věcí, které tu zmíním. Je to kapela z USA, která vystupuje již čtyři roky a hraje jednoduše řečeno deathcore. Momentálně jsou smlouvou vázáni k labelu BLACK MARKET ACTIVITIES. Při vystoupení měli vyvěšenou vlastní propagační plachtu, která se mi velmi líbila. Její motiv se dá zhlédnout i na oficiálních stránkách kapely. Ihned po vstupu na parket jsem si jako první věci všimnul kytaristy, jež měl na hlavě gumovou masku a na sobě prosté bílé triko s ironickým nápisem. Kapela hrála velmi krátce, protože fungovala spíše jako předpeklí ke všem následujícím. Jejich hudba se mnou nic neudělala. Bylo to na mě příliš uřvané co se týče vokálů a chaotické co se týče instrumentů. Zpěvák Will Jackson si chvílemi hrál na Ježíše Krista a již zmíněný kytarista nás zase všechny postřílel svou kytarou. To byl velmi dobře načasovaný efekt a jediná věc, která mě na celém jejich vystoupení zaujala.

FREYA

Jako druhá v pořadí přišla na řadu FREYA z města Syracuse postavená na členech legendárních EARTH CRISIS, jenž se stali průkopníky žánru metalcore. Se svou novou deskou "Lift the Curse" vydanou pod záštitou VICTORY RECORDS se představili i na tomto turné. Nutno říci, že na mně tito američtí hudebníci udělali silný dojem. Zpěvák Karl byl velmi energický a dostal narozdíl od první kapely publikum včetně mě do varu. Byl to čistý úderný metalcore, který v žádném případě nenudil. Bubeník Ethen byl kus chlapa, takže dokázal rozdovádět své nástroje tím správným stylem. Jejich novou desku bohužel nemám, čili jsem valnou většinu odehraných písní na koncertě neznal, ale po takovémto představení začínám zcela vážně uvažovat o jejím pořízení. Hudba mě začala chytat a zájem kapela vzbuzovala i u ostatních diváků na postupně se zaplňujícím parketu. FREYA hráli o něco déle než první kapela.

FEAR MY THOUGHTS

Na třetí, tentokráte německou skupinu, jsem se přesunul od začátku do kotle v mylném domnění, že budu mít více prostoru pro tancování. To, co mě čekalo poté, se dá jen stěží popsat. FEAR MY THOUGHTS hrají spolu již od roku 1998. Teprve od letošního roku však mají nového zpěváka Martina Fischera. Nic proti FREYA, ale až tato kapela dokázala dokonale všechny připravit na pozdější vrchol večera. Stejně jako první kapelu jsem před koncertem ani tuto neslyšel. Žánrově byly skupiny všechny dost podobné, takže psát sem dopodrobna nějaké odlišující maličkosti nemá význam. Martin začal s námi hodně komunikovat a postupně si nás získával. Všechno začalo, když rozdělil parket na dvě poloviny pomyslnou čarou a poté na jeho pokyn jsme se všichni rozeběhli proti sobě a srazili. Pak následoval známý circle pit, kterého jsem se vždy chtěl zúčastnit, ale nevěřil jsem, že do něj doopravdy vstoupím...a vstoupil. Po těchto patáliích jsem již v mosh pitu zůstal téměř do konce celého koncertu. Již při prvním běhání dokola jsem byl povalen na zem a pošlapán. Zpěvák si se mnou ke konci podal ruku, ale že bych si ji nemyl dva měsíce, to vůbec ne. Měl ji tak slizkou, že jsem se pak stejně opláchl. Nálada a atmosféra byla výtečně nastolena pro tři největší mohykány celého turné, kteří byli teprve na řadě.

ALL SHALL PERISH

Vůbec poprvé jsem se dostal na parket, když kapela ještě zkoušela. Jako první dorazil bubeník Matt a hned (nejen) mě přiměl se dívat na jeho umění. Byl jsem úplně u vytržení, když mé oči spatřily dva kopáky a jakousi efektovou destičku, kterou jsem nikdy předtím neviděl. Když se Matt rozcvičoval, celý Abaton řval nadšením. Byla opravdu slast vidět ho v akci a to ještě ani nezačal koncert. Ona zmíněná destička mě celkem překvapila, neboť když do ní Matt praštil paličkou, udělala pokaždé jiný zvuk. ALL SHALL PERISH toho zatím nemají moc natočeno, jsou spolu od roku 2002 a na svém kontě mají pouhé dvě desky, z toho první vznikla ještě ve starém složení. Na druhé už řádí svým neuvěřitelným rozpětím hlasu Hernan Hermida a na kytaru Chris Storey. Především jsem byl zvědavý na zpěváka, zdali dokáže při živém koncertě to, co je ke slyšení na jejich druhé desce "The Price of Existence". Tito američtí deathcoroví borci nastoupili za zvuku příznačného intra a ze svého vystoupení udělali jednu velkou show. Všechny písně, které odehráli, jsem znal, takže pro mě osobně bylo jednoduché se orientovat v rytmických pasážích. Přesto mě udivilo, že hráli v podtatě velmi krátce. Zpozoroval jsem, že představili pouze pět nebo šest skladeb. Zpěvák Hernan skutečně potvrdil své kvality a těžké vokální pasáže zvládal na jedničku. Zde už docházelo k mnoha circle pitům, kterých jsem se osobně rovněž zúčastnil. Byla radost je poslouchat ve středu kotle, což mi nezkazila ani obrovská rána, kterou jsem dostal loktem do obličeje, respektive do pravé čelisti. Na závěr zahráli svou nejznámější pecku "Eradication" a ve světle stroboskopů a barevných blikátek se mosh pit skutečně rozjel naplno.

BORN FROM PAIN

Zbývaly už jen dvě nejzkušenější kapely. Tou první z nich byli nizozemští BORN FROM PAIN. Když bychom měli škatulkovat, tak tito hrají tvrdý moshcore. Jejich nahrávky na deskách se mi vůbec nelíbí. Nejde ani tak o instrumentální část, kterou v žádném případě nehaním, jako spíše o vokál. Irituje mě takovýto typ vokálu v duchu "chlapi sobě". Proto jsem se na jejich vystoupení ani tak netěšil, i když mě pochopitelně zajímal zvuk. Nutno říci, že mě velmi mile překvapili po všech stránkách a to proto, že původní zpěvák z kapely totiž odešel v březnu tohoto roku, tudíž neexistuje žádná nová nahrávka se současným zpěvákem Carlem Schwartzem, který jej nahradil. Písně dostaly úplně jiný spád a samotný Carl dokázal udržet vysoce postavenou laťku. Nejen to, on ji spolu se svými kumpány ještě zvýšil. Co se týče práce s publikem, tak předčil úplně všechny doposud vystupující. Působil jako opravdový frontman kapely. I zde se konalo mnoho circle pitů, přibyl stage diving. Sám jsem si to nevyzkoušel z důvodu velké vyčerpanosti, ale zato se mi povedl brilantní kousek, a to chytit jednoho skokana, který letěl přímo na mě. Do dnešního dne jsem nepochopil, jak jsem ho sám mohl chytit a udržet. Jeho přátelský výraz ve tváři mi zůstane v paměti. Každou písničkou přibývalo více a více skoků. Kapela byla doopravdy úžasná a já nevěřil, že se mi může líbit. Carl měl mezi písničkami skutečně výborné proslovy. V jednom řekl zhruba, že "nezáleží, jestli máš dlouhý nebo krátký vlasy, jestli seš holka nebo kluk, žlutej nebo bílej, jestli posloucháš to či ono. Tady jsme jedna velká rodina. Když jsme ta rodina, jeviště je vaše, takže pojďte všichni a skákejte z něj.". Skutečně, z atmosféry celého klubu bylo cítit takové přátelství všech cizích lidí. Nikdo nebyl na nikoho hrubý a kapely nepůsobily ani jedna povýšeně, spíše naopak. Zpěvák z ALL SHALL PERISH zůstával na pódiu a pomáhal s organizací, což mě dost příjemně překvapilo. Pomáhal tam i některým fanouškům v nouzi, někomu podával pití. Při jedné písni si jako host také zapěl do mikrofonu. Skutečně to bylo představení se vším všudy. Carl dokonce v jedné skladbě nechal asi patnáct vteřin zpívat fanouška a jeho musím pochválit, neboť to zazpíval velmi dobře. Bohužel, někteří "diveři" neměli to štěstí, jeden si přivodil snad otřes mozku a druhý odešel z krvavou hlavou. V obou případech to byla jejich vina, protože skákat do míst, kde nikdo nebyl, a ještě hlavou napřed není nejlepší nápad.

WALLS OF JERICHO

Veškeré moje síly byly tytam a přemýšlel jsem, jak zvládnu představení hlavní kapely večera. Byl jsem především zvědavý na Candace, jedinou zpěvačku v takto úspěšných metalcorových kapelách. Jako správní headlineři, WALLS OF JERICHO dodělali kompletně celou scénu a svým energickým pojetím pohltili všechno, co se dalo. Já už jsem stál opodál a užíval si pouze ve stoje všechny jejich písničky, protože prostě už nebylo kde vzít energii ani na chůzi, natož na tancování. Vedle mě stál pět minut i již několikrát zmiňovaný Hernan z ASP a rovněž si užíval koncert. U setu WALLS OF JERICHO se k mohutným skokům odhodlaly i ženy z publika. Candace se po ploše pohybovala jako bláznivá a svým brutálním pojetím omámila veškeré přítomné. K tomu ji výborně sekundovala celá kapela, z níž oba kytaristé měli trika s motivy "Straight Edge", čehož si nešlo nevšimnout. Skupina začala celý svůj setlist první písní z poslední desky. Bohužel jsem zažil zhruba půl jejich koncertu, neboť mi jel zrovna v té době poslední vlak.

Závěr

Ke konci musím zmínit lidi, o kterých se nikdy moc nemluví. Jsou jimi zvukaři a organizátoři této skvělé akce. Vše proběhlo naprosto bez problémů. Zvuk byl po celou dobu vynikající, totéž se dalo říci o atmosféře v celém klubu, kdy, znovu opakuji, nedošlo k žádnému incidentu. Člověk nemohl být zklamaný ani z jedné kapely, která v Abatonu hrála. Přesto je mou povinností vyzdvihnout některé výkony. Zajisté mi na paměti zůstanou All Shall Perish pro svou technickou vyspělost, Walls of Jericho pro svou neobvyklou ráznost a výbušnost a Freya pro čistotu a preciznost, s jakou svou hudbu hrají. Born From Pain by s novým zpěvákem mohli na nějaké příští desce znít zcela jinak, pro mě osobně přívětivěji. From a Second Story Window zůstanou pro mě pouhou vzpomínkou, neboť mě nepřesvědčili o tom, že bych si jejich desku měl koupit. Fear My Thoughts rozhodně budou stát za pozdější prozkoumání. Česká část turné Hell On Earth se nadmíru povedla a věřím, že organizátoři byli s celou akcí v Praze spokojeni, tak jako fanoušci.

Michal Petrgál
foto: Jiří Černý

Diskuze

Cekem příspěvků: 2

muDD30.09.07 | 11:09:21
Limba03.10.07 | 20:24:31

Nezávislý | 30.09.07

Top články

Více

Nejnovější diskuze

FEASTEM - World Delirium

Pavel borovička anonym
27.08.18 | 12:30:30

DIMMU BORGIR - Puritanical Euphoric Misanthropia

vlada_t anonym
01.06.18 | 08:03:27

KING SIZE - King Size

Jana Škripová anonym
08.04.18 | 21:37:43

SANTANA - Shape Shifter

Bohumil Mišurec anonym
04.04.18 | 17:26:47

Gary Numan - Pure

Vojta anonym
09.03.18 | 11:35:36

OLYMPIC - Jedeme, jedeme

Péťa Jandodfil anonym
01.03.18 | 20:12:03

LAKE OF TEARS - Illwill

JB anonym
05.02.18 | 04:48:01

FEAR FACTORY - Genexus

stefanos anonym
04.01.18 | 20:19:40

MECHINA - Acheron

Petr anonym
28.11.17 | 14:18:03

DEVIN TOWNSEND PROJECT - Deconstruction

insun anonym
14.10.17 | 11:13:24

Více

Audio

ZNOUZECTNOST - Beat Simplicitas

Čech Orba
Přehrát
Každý věk má hrdiny
Přehrát
Jedeme v autě
Přehrát

Beata Hlavenková - Theodoros

Ιανουάριος
Přehrát
Φεβρουάριος
Přehrát
Μάρτιος
Přehrát
Απρίλιος
Přehrát

DARK GAMBALLE - Zatím dobrý

Bon Pari
Přehrát
Netopýr
Přehrát
Svět za dekou
Přehrát

Více

Video

ARCHEONIC

26.12.16


AWRIZIS

14.10.16


X-CORE

13.10.16


MALIGNANT TUMOUR

20.09.16


SLAYER

07.09.16


Více

Facebook   MySpace   YouTube