Novinky | Videa

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Galerie

Reporty

Zimní Masters of Rock 2007

W.A.S.P., EDGUY, AFTER FOREVER, ARAKAIN, KRUCIPÜSK, SVARTSOT, REMEMBER TWILIGHT
01.12.07
Sportovní hala Novesta, Zlín

Bude to znít možná neuvěřitelně, ale Zimní Masters of Rock 2007 pro mě osobně začal už v té chvíli, kdy jsem nasedal do vlaku směr Otrokovice - Zlín a hned v chodbičce potkal partu metaláků; sice trochu v náladě, ovšem zato s uvolněním a nadšením prožívající cestu na své oblíbené kapely. Hned na mě přeskočila ta pravá festivalová nálada a s tím sílila i má nedočkavost... Po příchodu na místo činu jsme se ještě s fotografem stavili u stánku rádia Rockmax, kde jsme zkoukli jejich nový kalendář, který po vystoupení ARAKAINu křtil netradičně pivem Honza Toužimský, ale to už jsem v předstihu, takže pěkně zase na začátek...

REMEMBER TWILIGHT nastoupili oslabeni o jednoho kytaristu, který po nehodě v Praze zůstal ležet v nemocnici se zlomeným žebrem, a i když se tahle smečka nikdy předtím ještě nedostala k mým uším, bylo poznat, že jim druhá kytarová opora citelně chybí. Na druhou stranu nutno smeknout klobouk před frontmanem, který kromě zpěvu zastal i obě kytary. Popravdě jsem kapelu se zaujetím poslouchal jenom chvíli, a protože jsem v jejich hudbě nic nového neobjevil, začal jsem se rozhlížet po okolních stáncích. Německým folklorem nasáklý metal nebyl sice až takovým zklamáním, ale bylo vidět, že je kapela trochu nesvá, z čehož zřejmě vyplývalo, že mi písničky přišly hodně těžkopádné.

SVARTSOT byl jedním z velkých trháků večera. Tito udaní pánové totiž přivezli na zlínské pódium nejen metalový nářez sladěný s pohanskými folkovými melodiemi, ale taky pravou pohanskou atmosféru, která nás vrhla do dob nepřemožitelného hrdinství a bájných bojovníků. Svůj majestát SVARTSOT podporovali nejen stylovým oděvem, ale také sekerami v rukách a siláckým zpěvem, a navozovali tak neutuchající mrazivý pocit severských eposů. Zároveň však dokázali rozehřát magií letního dne. S velkou nostalgií jsem si také během jejich vystoupení zavzpomínal na ságu "Nordland" projektu BATHORY, od které SVARTSOT místy nebyli moc daleko.

Na divochy KRUCIPÜSK jsem byl hodně zvědavý, protože jsem ještě neměl tu čest vstoupit na vlastní kůži do jejich živelných koncertních hudebních vod. Zpěvák a leader Tomáš Hájíček umocňoval svými náruživými gesty jejich pekelnou jízdu až z něho kapky potu lítaly všude kolem a námořnické triko bylo zralé na důkladné vyždímání. Chvilku oddechu si snad dopřál jen u hymnické "Keltskej Osud", kde díky jeho klidnému hlasu v refrénu pookřála nejedna zarputilá dušička v sále. Moc se mi líbila kytarová práce Jarmuta Gabriela, jehož kytara zněla naživo kupodivu barevněji než na deskách, což však zážitek z koncertu pochopitelně jen umocňovalo.

Čeští thrasheři ARAKAIN rozjeli po svém koncertu k 25. narozeninám v pražském Edenu (který byl zaznamenán jak na DVD, tak i dvoj CD) jakousi výroční šňůru koncertů a jedna zástavka směřovala právě do zlínské haly Novesta, kde nastoupili v plné síle v čele s pěveckým démonem Honzou Toužimským a rozjeli svoji standardní show. Zazněly novodobější kousky jako "Vir" či "Černí koně", ale také starší šlágry s nostalgickými jmény "Amadeus" nebo "Marilyn", jejichž sloky ulpěly na rtech snad každého odchovance této české metalové legendy. ARAKAIN se stal na pódiích něco jako jistotou dobré zábavy a kvalitních výkonů a s příchodem Honzy Toužimského jakoby se krev v tomto metalovém kolosu opět více rozproudila. Co mi ale při jejich vystoupení chybí nejvíc, je jakási jistá specifická atmosféra, která by způsobila mnohem osobitější zážitek - takhle písně jenom proletí kolem jako ďábelská hra a zase zmizí někde v koloniích termitů. Ovšem musím se přiznat, že se na ARAKAIN vždy těším a ani tentokrát nezklamali.

Na pódium se začínají donášet obří větráky, což předznamenává, že se na plac chystají AFTER FOREVER, v čele se sympatickou Floor Jansen. Hned po úvodních taktech bylo jasné, že vystoupení tohoto nadějného uskupení bude jedna velká bombastická show. Perfektní atmosférickou hudbu podtrhával nejen zpěvaččin výborný hlasový projev, ale také celková dynamika, lehkost a suverenita, s jakou členové AFTER FOREVER (navíc s velkou chutí) prezentovali své gotikou nasáklé skladby a to i přesto, že v jejich řadách chyběl druhý kytarista, pobývající ten večer ve vídeňské nemocnici. Mě osobně vystoupení seveřanů připadalo jako jedno z nejzajímavějších z celého večera a to tedy nejen díky svodům Floor, která se mimochodem dokázala proměnit i v nezbednou čertici. A domnívám se, že jsem nebyl sám, kdo s velikým zájmem a nadšením celou jejich show sledoval. Během setu AFTER FOREVER zpěvačka za účasti moderátorky rádia Rockmax také pokřtila nové DVD z letního Masters of Rock a nutno říct, že šampaňské teklo proudem a to snad úplně všude… To však Floor přešla s úsměvem. Jednoznačně největší síla AFTER FOREVER spočívá v živých vystoupeních, z nichž si fanoušek vždy odnese to, co si donést má, neskutečný zážitek. Prostě fantazie...

Hned po vystoupení AFTER FOREVER se na scénu dostávají tolik očekávaní a fanoušky milování EDGUY a perou do obecenstva dávky svého klasického heavy metalu. Frontman a zpěvák Tobias Sammet působil ve svých hvězdičkovaných džínsách mírně kašpárkovsky, zato však s velkou energií pomáhal kapele ke skvělým výkonům, které byly fanoušky mnohonásobně oceněny už tím, že mezi nimi nebylo vidět jediné prázdnotou zející místo. Pecky jako "Superheroes" nebo "Lavatory Love Machine" či baladickou "Save Me" fanoušci přijímali s nadšením a velkým ohlasem. Zpěvák si samozřejmě neodpustil i komentáře k písním a svoji výřečnost uplatnil také při komunikaci s běsnícím obecenstvem pod pódiem. Všechno šlapalo po pravých heavy metalových liniích, a když ke konci zazněla heavy hymna "Avantasia", celý sál se jakoby ještě více sjednotil a zpíval svorně s Tobiasem jako jeden muž.

Na americkou glam metalovou legendu W.A.S.P. už od začátku celé akce upozorňovala plachta s námětem novinkového alba "Dominator" za pódiem, takže si leckterý pochybující fanoušek mohl s klidem oddychnout a uvěřit, že vystoupení těchto pánů se stane realitou. Muzikanti měli oproti jiným kapelám výhodu prostornějšího pódia a jejich pohyb během vystoupení nebyl tak omezován jako u předešlých kapel, protože z pódia zmizela jak jedna "erární" bicí souprava, tak i řada aparátů. Kapela nastoupila s noblesou a hned rozjela na plné obrátky hudební část věnovanou albu "The Crimson Idol". Nejživěji se projevoval basák Mike Duda, který se po pódiu proháněl jako vichřice a jehož piruety nebraly konce. Až na občasná gesta se zdvihlým prostředníčkem působil, že má k fanouškům nejblíže, a že si vystoupení opravdu užívá. Blackie Lawless klasicky ve svých kozačkách na podpatcích odzpíval své party opravdově a v baladách náležitě procítěně. Ke konci potom Američani obdarovali diváctvo svou klasickou hitovkou "I Wanna Be Somebody" a nesměl chybět ani "L.O.V.E. Machine" a "Wild Child". Hala během vystoupení W.A.S.P. už však nepraskala ve švech tolik jako u předchozích EDGUY a postupně odpadávali další a další jednotlivci. Možná by měl Blackie propříště vsázet na důraznější komunikaci s publikem, větší vstřícnost a ne tolik na svou persónu či důležitost vystoupení, i když asi nechtěl přetrhávat nit během přehrávání alba a nechával fans vychutnávat kouzlo "The Crimson Idol". Ač by se dalo říct, že W.A.S.P. budou mít jako hvězda festu nejbrilantnější zvuk, občas se mi ztrácely kytary a zvuk tedy nebyl vždy úplně vyrovnaný. I přestože při loňském vystoupení nezahráli W.A.S.P. vypalovačku "Animal", velice bláhově a naivně jsem se domníval, že by to letos mohli napravit, avšak marně... Tak možná jindy...