Přihlášení | Registrace

Reporty

Masters of Rock 2009

08. - 12.07.09
Vizovice

Sobotní příjezd motorákem do Vizovic v době konání mezinárodního festivalu Masters of Rock 2009 byl opravdu velmi úchvatná podívaná. Skupinky černooděnců toulající se kolem trati bylo vidět mnohem dřív, než se vlak rozduněl pod tlakem decibel linoucích se z festivalového pódia, a tak než si člověk vůbec stačil po roce očuchat vizovický rajón, posetý stany na všech typických i netypických místech, dobrým pitím, jídlem a hlavně zábavou byl okamžitě vtažen do pravé atmosféry plné hudební a nadmíru pohodové festivalové chuti.

Letos organizátoři připravili lákavý program se spoustou známých ikon jako NIGHTWISH či STRATOVARIUS, ale mysleli také v docela slušné míře na temné dušičky metalu a do programu vměstnali řadu zběsilejších metalových veličin v čele se švédskými ARCH ENEMY či KATAKLYSM a tak bylo prostranství před pódiem skoro neustále zaplněné skoro až k posedu v zadních částech, na což jsem z loňska nebyl tolik zvyklý.

Sobota

Prvním letošním hudebním zážitkem, který jsem měl možnost ve Vizovicích ulovit, se stala smečka EVERGREY. Hned u ní se však dostavili rozporuplné pocity. Celkem efektně a mistrně udělaná hubna stavěná na chytlavých melodických základech, podtržená dravou riffující dynamikou sice uměla místy rozpumpovat "zpivnatělá" těla přihlížejících, ale občasné zbytečné protahování rádoby náladotvorných pasáží výsledný prožitek docela srážel.

STRATOVARIUS dorazili do Vizovic jednak s novou deskou "Polaris" a jednak s novým kytaristou Matiasem Kupiainenem a o to víc bylo obecenstvo včetně mě samotného nasáklé zvědavostí, jak se tito finští navrátilci vyznamenají. Bohužel mám tu smůlu, že jsem neviděl STRATOVARIUS naživo ještě v době s mistrem Tolkkim, ale přesto mě ovládl pocit, že podle toho, co jsem zhlédl na různých záznamech, se u novodobého živého předvedení nic moc nezměnilo. Mladý Tolkkiho nástupce, ač nejspíš nevysílal do lačného davu přívrženců charisma a osobnost svého předchůdce, si hráčsky vedl výborně a bylo vidět, že se koncertem baví. Leader Timo Kotipelto oplýval energií a pěvecky mě svým výkonem opravdu nadchnul. Nikde žádná improvizace, nikde žádná změna polohy, vše jak ze škatulky. Na STRATOVARIUS navázali vzápětí powermetaloví BLIND GUARDIAN s dávkou svébytně chytlavých hrdinných melodií.

Jak už bývá na MoR zvykem, poslední noční kapela je vybírána většinou z poklidnějšího a zádumčivějšího soudku. Sobotní završení tak patřilo švédským gotikům TIAMAT, kteří svou charakteristickou potemnělostí vytvořili atmosféru naplněnou silně emotivní melancholií. Zpěvák Johan Edlund ve svém militaristickém oblečku působil na všechny shromážděné svým uhrančivým hlasem a občas připomínal velekněžského kazatele, jak trefně poznamenal jeden můj kolega. Ještě bych se lehce zmínil o jedné věci. I když se vystoupení TIAMAT neslo v klidném až spíše relaxačním duchu, přesto situace, která nastala, když jsem se pracně prodíral ven z davu příznivců kapely, tomuto stavu moc neodpovídala. Jakmile totiž jedna starší fanynka zmerčila, že se chystám proklouznout kolem jejího výsostného teritoria, okamžitě se mi podrážděně postavila do cesty a vyslala ke mně svůj opravdu zabijácký pohled. Zprvu mě napadlo, jestli třeba nechce jenom vyfotit, ale další pohled na její "zombie" obličej tuhle myšlenku okamžitě rozehnal pryč a tak nezbývalo, než se hrdinně prodrat přes její nenápadně nastavenou nohu dále. Ano, tady vidíte, kolik překážek musí metaloví redaktoři dnes a denně absolvovat, chudák festivalový kolega jdoucí za mnou pak ještě obdržel menší dloubanec kolenem, opět od té jisté osoby.

Neděle

O nedělní rozjezd se postaraly dvě tuzemské bandy s dominantou ženského vokálu. První ranní kapelu, seversky zasněné INNOCENS, jsem obětoval za zdravotní procházku do nákupního centra na vizovickém "Manhattanu". Po zjištění, že místní a snad jediný i zdroj potravin Albert stále odolává permanentnímu útoku metalových nenasytů, pokračovaly mé kroky bezostyšně do tohoto potravinového svatostánku. Následující INTERITUS už však mým zrakům a sluchovodům neunikl. Ti prezentovali na MoR své novinkové album "In My Hands". K mému překvapení zmizela ze sestavy flétna, zato přibyly dvoje housle a nové skladby se vyjevily jako daleko usedlejší a táhlejší než jaké jsem znal z desky "Srdce krále", ze které také na úplný závěr zazněla stejnojmenná titulní skladba. Ve vizovickém areálu však začíná být pěkné horko, a tak se jde na předobědové pivo. U výčepu je na žíznivé vyvíjen menší lobbing za údajně extra čerstvé koblihy, ovšem letmý pohled na nabízenou, trochu netradiční pivní pochutinu, nabídl jisté pochybnosti, a tak s kolegou zdvořile půlminutově odmítáme nabídku i s výhodnou slevou.

Ke konci vystoupení AUDREY HORNE se začíná početný dav fanoušků partičky ELUVEITIE pomalu štelovat před pódium. Docela mě překvapilo, jak rychle dokázali Švýcaři nazvučit svou vcelku pestrou výbavičku lidových nástrojů, aniž by tenhle rituál jakkoliv odflákli. Na MoR jsem se také na vlastní kůži přesvědčil, jak vlastně geniální hudba ELUVEITIE opravdu živě funguje. Jejich produkce v sobě nese všechny atraktivní prvky, které metal ve spojení s folkovou paletou nabízí, což fanoušci pod pódiem podporovali zpěvem, rytmickým poskakováním a burcováním. Příště by snad mohl ještě víc vylepšit i tak výborný dojem lepší, spíš večerní hrací čas. I když se na Masteru bezesporu našel nejeden příznivec "hopsálků" TLESKAČ, já mezi ně rozhodně nepatřil a tak se šlo na průzkum prodejních stánků, který se protáhl až na konec setu mi neznámých německých SCHANDMAUL.

O mírné odlehčení v programu mezi HEAVEN SHALL BURN, kteří se s nedělním festivalovým odpolednem rozhodně nemazlili (jejich metalová smršť dokonce vyprovokovala větší diváckou vřavu k metalovému tanečku) a legendou VOIVOD (která v poctě k zesnulému kolegovi Piggymu přijela zahrát ve jménu nové desky "Infini"), se postarali němečtí "navoněnci" DIE HAPPY v čele s Martou Jandovou, která se zjevně na českém pódiu cítila jako doma. Laškovala s početnou maskulinní základnou v prvních řadách, nebála se ani malé jízlivosti na účet svých obdivovatelů, když obecenstvo pobavila hláškou ve smyslu "dívám se, že jsou tady skoro samý chlapi, ale řvete jak baby", a nakonec rozvázala německé jazyky svých spoluhráčů, kteří ze sebe na její lehce svůdné výzvy začali chrlit jednu českou větu za druhou.

Samozřejmě, že většina z přítomných byla nažhavena na frontmanku Angelu Gossow, která jakmile vtrhla na pódium, dotvořila kompletně jedinečnou a nezapomenutelnou atmosféru vystoupení ARCH ENEMY. Živelnost a nezkrotná energie, která plavovlasou rebelku popoháněla po celou dobu jejich setu, brala dech a rozproudila krev všem přítomný i samotné protagonistce tak, že její kožená bunda musela jít během "Dead Eyes See No Future" nekompromisně dolů a lépe tak mohlo vyniknout triko se svérázně vyhotoveným nápisem "Masters of Rock". Díky citlivě vyváženému zvuku, který by snad měl být u takovéto kapely i povinností, mohl pozorný posluchač rozeznat snad každé zpěvaččino hrdelně zastřené slovo. Masivní zvuková hradba, zřetelné kytarové vyhrávky a absolutně pumpující dynamika vytvořily společně s maximálně vyhecovaným diváctvem nezapomenutelný koncertní zážitek. Ačkoliv jsem čekal, že se během vystoupení ARCH ENEMY rozpoutá vášnivý kotel podobně jako u HEAVEN SHALL BURN, nakonec se kromě pár pokusů nic velkého neuchytilo, což lze chápat tak, že většina přítomných nenabaženě hltala plnými doušky každý vzácný okamžik tohoto hodinového metalového nářezu.

Švédské noční tažení a v podstatě i celý fest završovala pětice ostřílených rockerů EUROPE. Jejich vystoupení jsem z části strávil honem za potravou (člověk by nevěřil, kolik lidí opovrhuje pravidlem, že po šesté hodině se už do břicha nic cpát nemá). V druhé půlce vystoupení EUROPE zazněly vlastně stěžejní hity této švédské formace, "Carrie", jejíž úvod si střihl zpěvák Tempesta čistě jenom s akustickou kytarou, "Cherokee" a na závěr samozřejmě nesměl chybět také nesmrtelný "The Final Countdown". Pokud bych měl porovnat vystoupení této rockové legendy s loňskými DEF LEPPARD, EUROPE se podle mého soudu tolik nepodařilo přenést do Vizovic rockovou lehkost a zároveň dravost jako minulý ročník jejich kolegům z Velké Británie.

Myslím, že zvukově se letos na Masters of Rock dařilo, v podstatě všechny kapely, které jsem slyšel, byly nazvučeny kvalitně a jejich produkce byla poslouchatelná díky zpožďovacím reproduktorům i v zadních partiích hlediště. Neunikla mi ani větší svižnost během příprav jednotlivých kapel, jejichž zvučení a chystání zpravidla nepřesáhlo stanovený čas, navíc čekající fanoušci byli také tento rok více vynalézavější, a tak si třeba před vystoupením ARCH ENEMY mohl člověk zkrátit chvíli pinkáním do nafukovacího balónu či prezervativu. No, a pokud bychom chtěli najít nějaký společný jmenovatel letošního ročníku, tak myslím že s termínem "hovno", který se jako lavina linul každou chvíli po areálu a okolí, bych určitě neprohrál.

foto: Miroslav Schwanzer

Miroslav Schwanzer | 21.07.09

Další články autora:

DYING PASSION & FREE FALL Tour 2010 | 30.12.10
Filozofie kladivem vol.4 | 04.12.10
DARK TRANQUILLITY, INSOMNIUM, BELLIGERENCE | 26.10.10
DIMMU BORGIR, ENSLAVED, SAHG | 12.10.10
NIL - Dirty | 27.09.10

Všechny články