Novinky | Videa

Echoes

Made of Metal

Made of Metal

15.08.14 - 17.08.14

IN FLAMES

IN FLAMES

29.09.14 | 19:00 hod.

MACHINE HEAD

MACHINE HEAD

12.08.14 | 19:00 hod.

Live - nejbližší akce

Beseda U Bigbítu 2014

01.08.14 - 31.07.14

KRHANICE OPEN AIR 2014

02.08.14 | 13:00 hod.

Brutal Assault 19

06.08.14 - 31.07.14 | 12:00 hod.

THE RODEO IDIOT ENGINE

07.08.14 | 20:00 hod.

MACHINE HEAD

12.08.14 | 19:00 hod.

MARILYN MANSON

12.08.14 | 19:00 hod.

Gothoom open air fest 2014

13.08.14 - 31.07.14 | 12:00 hod.

Made of Metal

15.08.14 - 31.07.14

NTEY ILL FEST 2014

16.08.14 | 12:00 hod.

AGNOSTIC FRONT

22.08.14 | 19:00 hod.

Více | Přidat koncert

Reporty

Benátská noc 2009

Benátská noc 2009

24. - 26.07.09
Malá Skála

Letošní rok slavil (už víc než tradiční) outdoor festival Benátská noc své sedmnácté narozeniny. A o tom, že se za ty roky stačil vepsat do kalendáře těch největších akcí u nás, nemůže být pochyb. Navíc díky stále většímu počtu zahraničních hvězd patří bezesporu i pro fanoušky z ciziny mezi nejvyhledávanější. Pojďte tedy se mnou zrekapitulovat jeho dvě třetiny skrze (s nadhledem psaný) report.

Pátek

Za dusného pátečního odpoledne jsem zmobilizoval síly a vyrazil směr Malá Skála. Až na pár dezorientovaných německých turistů bylo nad slunce jasné, že ty davy korzující ulicí mají jeden a tentýž směr. Po stovkách a stovkách metrů asfaltu, lemovaného asijskými bistry a všudypřítomnými suchými záchodky, dorazil jsem až ke vstupu, kde mi poněkud zmatený securiťák oznámil, že akreditace se vydávají z druhé strany a tak musím areál obejít. Tudíž po dalších stovkách metrů a několika pokusech opivněného fanouška rocku (nebo možná spíš reggae, kdo ví) o bratrské seznámení, vyzvedl jsem akreditaci a vstoupil do areálu. Hned záhy jsem však zjistil, co po sobě zanechala ta šílená bouře ze čtvrtka - pořádný bahenní tankodrom. Možná i díky tomu spousta dam zvolila místo elegantních slicků mnohem adheznější gumáky. Však jsem s nadhledem pravil, že v Piešťanech bych za to bláto musel ještě platit a stejnětak myslím, že tyhle bojové podmínky většině milovníku festivalů na náladě neubraly. Vždyť počasí se jinak umoudřilo a nad Green Stage, kde tou dobou právě začínalo vystoupení DĚDA MLÁDEK ILEGAL BAND, rozprostíralo se modré nebe. Recesistická formace naháněla vlaky směr Opava a vyzívala k máčení hlíny, ke kterému však již došlo při zmíněné bouři.

Můj zájem se ovšem záhy upnul k ohlášené autogramiádě první (a asi taky největší) páteční zahraniční hvězdy - TARJI TURUNEN. Uhrančivá kráska, jeden ze symbolů moderní vlny symfonického metalu a pochopitelně taky ex-členka Nightwish, dorazila s asi dvacetiminutovým zpožděním. Tou dobou už se k vyhrazenému stanu táhla fronta čítající dobrou pětistovku hlav. Ovšem hned, co se Tarja posadila a ochranka pustila do stanu první nedočkavce, vykouzlila Finka vlídný úsměv a ochotně podepisovala vše - od plakátů přes trička, po mobilní telefony. Na hrstku šťastlivců (60-70 fanoušků) se usmálo štěstí a zbytek se, občas s dosti peprným komentářem, zase rozešel v areál. Stejně tak já vsadil na okružní cestu a tou dobou na Coca-Cola Stage začínalo vystoupení alko-hard&heavy sebranky ALKEHOL. Úspěšně jsem se vyhýbal poloprázdným půllitrům s pivem, které létaly nad hlavami jako ruské družice, ale když mě další neomylně zasáhl mezi lopatky, dal jsem se na strategický ústup. Kolem šenků, které se (jak vidmo) prakticky nezastavily, barů s celkem vlídnou obsluhou, až ku hlavní Black Stage, kde se připravovalo vystoupení české folk rockové formace DIVOKEJ BILL. Přiznám upřímně a bez mučení, že tahle kapela není logrem mého kafe. Ale stran ječícího davu fanynek (a potažmo taky fanoušků) bylo nadmíru jasné, že zrovna hraje jedna ze soudobých stálic na české hudební scéně.

Po takřka hodinovém, do poslední minuty využitém, ukázkově komunikativním vystoupení, začala příprava hlavní stage pro Tarju Turunen. Pódiu okamžitě dominovala jasně bílá soustava bicích a na pozadí rudo-bílá kombinace látkových závojů. Nezbytné zvučení, sotva půl hodiny. Za masivního skandování početných fanklubů vběhla na pódium očekávaná femme fatale metalové scény. A za sebou neměla jen tak ledajaký ansábl - s baskytarou dredatý Doug Wimbish (Living Colours), brazilský progress kytarista Kiko Loureiro a za bicími démon Mike Terrana (nejen Rage či Axel Rudi Pell). Dle očekávání se repertoár točil kolem Tarjiných sólovek, když zazněla většina zásadních skladeb včetně singlovky "I Walk Alone". Ovšem velice sympatická černovláska, která vzorně spolupracovala s davem, usmívala se na všechny strany a v rámci show točila do rytmu svou bohatou hřívou, přihodila (pokud jsem dobře počítal) čtyři skladby z éry NIGHTWISH. Nechyběly hitovky jako "Nemo" a "Over the Hills and Far Away". Nic naplat, kvůli značně utopeným klávesám a taky celkem staženému zpěvu, který snadno přehlušily bicí a kytary, zněly tyhle tracky poněkud rockověji, surověji. Playlist čítající skladby na hodinu a něco čistého času zakončila dlouhá děkovačka celé kapely, které lze přičíst k duhu dvě věci - jako hlavní hvězda dne rozhodně nezklamali a odvedli maximálně energickou, sympatickou a spontánní show. A druhak, pokud je Tuomas Holopainen mozkem a duší NIGHTWISH, Tarja dokázala, že byla minimálně jejich srdcem a maximálně jejich charismatem. Ta pak ještě v backstage rozdala jeden krátký rozhovor a posléze přítmím prchla do "týmového" autobusu.

Tím pro mě večer zdaleka nekončil, jelikož a právě proto, že se na hlavní pódium chystala další páteční, (alespoň pro mě hlavní) zahraniční hvězda - britská gotic-doomová legenda PARADISE LOST. Publikum poněkud prořídlo, či spíše proměnilo svojí tvář, kdy mladé dívky vystřídali vlasatí pánové. Zvučení se tentokráte protáhlo několik minut nad plán, ale od chvíle, co se za scénou rozvinul plakát s přebalem poslední řadové desky "In Requiem (2007)", počalo i sborové skandování názvu téhle zásadní formace. Po krátkém intru už nakráčela samotná kapela. Ažpo sléze za ní dorazil i uhrančivý frontman Nick Holmes, který mi (co do dojmu) přišel poněkud otrávený dlouhým čekáním na vystoupení a možná i pozdní hodinou. V hodinovém setu předvedli Paradise jak tracky z výše zmíněného posledního alba, tak letmý průřez tvorbou včetně nezaměnitelného alba "Gothic (1991)," které je dosud v mnoha směrech považováno za prapůvodce gotického metalu. Poněkud sterilní a veskrze nanejvýš profesionální přístup zpěváka, který prohodil všehovšudy pár vět a to se víceméně stihl optat, jestli už nejsme unavení, "narušovaly" akorát pohybové kreace kytaristy Aarona Aedyho. Chvíli jsem měl podezření, že mu tu sodovku čímsi injektovali, neboť výrazově to bylo někde mezi Serjem Tankianem a buddhistickým mnichem v rauši. Vystoupení završila sugestivně podaná skladba "The Enemy" s výraznou klávesovou linkou a nezbytnou porcí temné elegance. Opět možná trošku utopený zpěv a podle mnohých i hodně vytažené kytary neubraly příliš na faktu, že PARADISE LOST odehráli svůj part se ctí a chladem, jenžto je jejich hudbě víc než vlastní. Jen mě trochu zamrzelo, že nezazněla ani jediná z mých (od kapely) nejoblíbenějších písní. Večer se nachýlil. Skrze tankodrom, který se stihl změnit v kelímkodrom, za svitu baterky na mobilu, vydali jsme se k domovu.

Sobota

Tedy jestli jsem v pátek označil "terén" tankodromem, tak do soboty se za vydatného deště proměnila louka v jednolité blátivé jezero. Fanoušci zuli boty, gumáků jak před orbou a ti z nás, kdož doufali, že se dostanou od pódia k pivnímu stanu a zpět suchou nohou, zvolili obezřetný krok, který by se dal pracovně-pohybově nazvat "baletka po generálce menisků". Když jsem zmapoval území, z hlavní stage dohrávala poslední skladba od KATARÍNY KNECHTOVÉ, kterou hned záhy následovala stálice české populární scény ANNA K. Přes počáteční neochotu se kamkoliv plahočit zmíněným moduritem, vyslechl jsem si prakticky celý její set a i když to pro mě coby spíše metalistu, bylo opět trochu "mimo mísu," vcelku se mi výběr jejích největších hitů příjemně poslouchal. Záhy jsem se ale přeci vypravil na vedlejší Green Stage, kde tou dobou zrovna vířili energií čeští progress-power metalisté SEVEN. Budějovická čtyřka oděná (jak by někdo řekl) v ortodoxním metalovém střihu černé kůže zahrála s velkým nasazením, čitelným zpěvem a též docela slušným nazvučením všech nástrojů (obdobně jako před nimi žánrově podobní EAGLEHEART). Za zády bubeníka visel velký cover jejich poslední desky "Seven Deadly Sins" a kapela svůj do puntíku využitý čas zakončila typicky stavěnou power baladou.

Ovšem žádný nával melancholie se z mé strany nekonal, neboť jsem už skrze areál spěchal ke stanu autogramiád, kde se pomalu schylovalo k podpisovce další veliké zahraniční hvězdy - GUANO APES. Nadějné vyhlídky na pořízení pár exkluzivních snímků vzaly záhy za své, když do stanu nebyl vpuštěn žádný tisk včetně televizí. Rocková diva s vyhlášeným chraplavým vokálem Sandra Nasic zatím působila poněkud unaveně, se zbytkem znovuobnovení party ochotně podepisovala fotku za fotkou a (jak už to tak u frontmanů bývá) těšila se největšímu zájmu autogramuchtivých fanoušků. Jen co po několika minutách kapela obklíčená zástupem security zmizela v útrobách backstage, už se do stanu trousily členové holandského sympho-metalového tělesa EPICA. Jako poslední dorazila od pohledu velice křehká, ovšem nezaměnitelně půvabná Simone Simons. Avšak ani tady přísná bezpečností opatření neumožnila médiím přístup do stanu a pořízení jakéhokoliv materiálu. Nutno jen podotknout, že ze všech autogramiád zahraničních hvězd (nepočítám Paradise Lost, kteří tu svou zrušili) měla právě Epica frontu nejkratší, a tak se s podpisy dostalo prakticky na všechny. Znovu jsem se přes bahenní lázně vypravil ke Green Stage, kde právě měla tahle holandská sebranka za necelou hodinu koncertovat. Tou dobou však bylo pódium ve výhradním držení české numetalové mašiny ŠKWOR, která do skandujícího davu prala svou typickou, energickou nálož zakončenou asi nejpopulárnější skladbou, coververzí "Sraž nás na kolena." Tu si navíc pro jednoduchý refrén zazpíval snad každý, kdo tou dobou postával, pařil či jen procházel kolem. Než utichly nástroje, už jsem zase ve zmíněném baletícím nákroku obcházel backstage a hledal jinak důmyslně ukrytý vchod, který se vizuálně tvářil spíš jak díra v plotě.

Každopádně po o dobrých patnáct minut přetaženém zvučení se za ohlušujícího řevu fanoušků na pódium vkradl nejprve klávesák Coen Jansen následovaný zbytkem kapely. Až na Simone, která přiběhla až do předem rozžhaveného pekla. EPICA rozpoutala hodně sugestivní show, asi nejlépe nazvučený set, co jsem za celou dobu na festivale slyšel. Krásně čitelný a velmi silný Simonin hlas, strhující kytarové riffy a výběr prakticky všech zásadních (v rozsahu stopáže vskutku epických) skladeb z poslední řadovky "The Divine Conspiracy" a dalších starších songů včetně působivé hitovky "Solitary Ground". Mark Jansen křičel co mu hlasivky stačily, větráky rozfoukávaly ostatním kytaristům vlasy a stejně tak sympatická Simone, která vzorně komunikovala s publikem, divoce točila svou rusou hřívou. Vyvěšení české vlajky na klávesy v průběhu setu beru jako takové malé patriotické plus. Bez nadsázky bych tohle vystoupení označil za dosavadní vrchol celého festivalu napříč žánry, bez ohledu na to, že kapela hrála na tom menším z obou hlavních pódií a občas se jí tak do podkresu vkládal zvuk Chinaski z hlavní stage.

Jenže na nejvyšší příčku dojmového piedestalu se nakonec přeci jen vyšplhali němečtí GUANO APES. Na letošek ohlášený comeback po pěti letech nečinnosti, kdy se Sandra Nasic i zbytek kapely věnovali svým vlastním projektům (nutno asi podotknout, že ten Sandřin se přeci jen dočkal vřelejších ohlasů), vyvolal na rockové scéně malou senzaci. O to větší však ta senzace byla, když si jako jednu z mála štací své návratové tour vybrali zrovna Malou Skálu. I na počtu zahraničních fanoušků to bylo znát, v chumlu jsem viděl ruské a třeba i polské a německé vlajky. Stage se tvářila poněkud nenápadně, od stropu vysela jakási třásňová stěna z alobalu a nic zatím nenasvědčovalo tomu, jaká show se za pár minut na pódiu odehraje. Ale kdo Guano Apes a jejich živáky opravdu zná, jistě už tušení měl. A realita mu okamžitě dala za pravdu. Za zvuků úvodní "You Can't Stop Me" vlítla rozjančená Sadra na pódium, jako by na něm celých těch pět let nestála. A taky nepostála, ani chvilku. Skákala, běhala sem a tam, po chvíli se po čtyřech plazila před objektivy fotografů, záhy zas objímala kameru, která přenášela obraz na velkoplošnou projekci. Přesto baladickou "Pretty in Scarlet" podala velmi emotivně a její toliko typický, drsný vokál rozehrála do těch nejmelodičtějších poloh. Ale pak už to, včetně několika mě neznámých nových songů, zas byli ti šoumeni, jak si je z mnoha záznamů pamatuji. V půlce setu a v půlce písně se excentrický bicman Dennis Poschwatta zvedl a s klidem si odešel ke kraji pódia, aby fandy obdaroval první sadou svých paliček, načež zprvu překvapená Sandra přelezla bicí soupravu a začala hrát na bubny sama. To se samozřejmě neobešlo bez hurónského ohlasu davu. Záhy nato předvedl Denis i své typické salto, tentokráte přes hlavu kytaristy a nebýt malé chyby při telemarku, byla to jasná desítka. Divoké, energické, vtipné a svéhlavé vystoupení zakončili hitovkou "Big in Japan," ale záhy se přeci ještě (na hlasitou žádost skandujících fanoušků) vrátili na přídavek a zazněl song, který víceméně GA takzvaně udělal - "Lords of the Boards". Zpíval každý, kdo znal alespoň útržkovitě text. V samotném závěru (přes úsměvný okamžik s vlajkou vhozenou na pódium, která se na zemi tvářila jako česká, ale po zdvihnutí nad hlavu se ukázala býti ruskou), když se Sandra přiblížila k davu, aby si s ním zazpívala refrén, málem v tomtéž davu za přihlížení překvapených security zmizela. Inu jedním slovem nezapomenutelné. Pro mě jednoznačně nejživější a nejspontánnější vystoupení za celé ty dva dny. A vlastně ta nejpříjemnější možná tečka před posledním průchodem areálem festivalu.

Závěrem

Počasí neporučíš, to je odvěká pravda, kterou (až na pár pokusů tehdejších soudruhů) přijme snad každý. Že to letos bylo na blátě, to je prostě nezvratný fakt a nelze za něj udělovat jakákoliv mínus. Někoho to otrávilo, jinému to bylo jedno. Ze svého pohledu jsem se vyloženě nesetkal s nějakým závažným pořadatelským nedostatkem. V pátek se snažili zablácená místa zakrýt navezenou slámou, což už v sobotu bylo naprosto bezpředmětné a navíc se vedení povedlo co do počtu zahraničních stars postrčit festival zas o nějaký ten krůček dál. Po technické stránce festivalový standard, s několika výtkami stran nazvučení (pro mě především hlavní stage a z doslechu prý nejen ta), ale nebudeme se pitvat v decibelech.Díky zhuštění na poměrně malém prostoru (rok od roku sice narůstá počet účinkujících, stánků a stanů, ale louku nafouknout nelze) se mnohá vystoupení hodně zvukově překrývala. Pokud vím, o přesunutí festivalu jinam se už uvažovalo několikráte, ale pro nenalezení vhodnějších prostor a možná i díky nezaměnitelnému panoramatu pískovcových skal v pozadí k němu nedošlo. Ale pakliže má být tohle všechno o dojmech, zážitcích, zábavě, energii, otevřenosti a pro některé i pivu a následné řádné kocovině, splnila Benátská noc vše takřka do puntíku. Tedy napřesrok snad i s lepším počasím nashledanou!

TARJA TURUNEN

090724-benatska-noc-tarja-turunen01090724-benatska-noc-tarja-turunen02090724-benatska-noc-tarja-turunen03090724-benatska-noc-tarja-turunen04090724-benatska-noc-tarja-turunen05090724-benatska-noc-tarja-turunen06090724-benatska-noc-tarja-turunen07090724-benatska-noc-tarja-turunen08

PARADISE LOST

090724-benatska-noc-paradise-lost01090724-benatska-noc-paradise-lost02090724-benatska-noc-paradise-lost03090724-benatska-noc-paradise-lost04090724-benatska-noc-paradise-lost05090724-benatska-noc-paradise-lost06

EPICA

090725-benatska-noc-epica01090725-benatska-noc-epica02090725-benatska-noc-epica03090725-benatska-noc-epica04090725-benatska-noc-epica05090725-benatska-noc-epica06090725-benatska-noc-epica07090725-benatska-noc-epica08

GUANO APES

090725-benatska-noc-guano-apes01090725-benatska-noc-guano-apes02090725-benatska-noc-guano-apes03090725-benatska-noc-guano-apes04090725-benatska-noc-guano-apes05090725-benatska-noc-guano-apes06090725-benatska-noc-guano-apes07090725-benatska-noc-guano-apes08

foto: Jirka Jakoubě

Diskuze

Cekem příspěvků: 8

Jirka Jakoubě02.08.09 | 17:13:19
Allegor02.08.09 | 21:53:13
Allegor27.07.09 | 16:39:35
Cyberolas03.08.09 | 08:00:14
Allegor03.08.09 | 14:52:13
Michal Smrkovsk...03.08.09 | 17:14:32
Allegor03.08.09 | 17:21:12
Michal Smrkovsk...27.07.09 | 14:41:56

Nejnovější diskuze

GORGUTS – Colored Sands

Tom anonym
29.07.14 | 01:25:27

NEBELHEXË - Laguz - Within The Lake

starý had anonym
28.07.14 | 16:37:49

Obscene Extreme 2014 - den druhý

Milhaus anonym
26.07.14 | 17:09:44

LUX OCCULTA - Kołysanki

Allison
22.07.14 | 21:22:20

Masters of Rock 2014

johny anonym
21.07.14 | 11:11:28

KREYSON - Návrat krále

Ivoš Otcovský
20.07.14 | 18:13:18

SABATON - Heroes

evik anonym
19.07.14 | 17:41:55

Aerodrome Festival: METALLICA by Request

Lubrikant anonym
17.07.14 | 09:50:32

БУТ - Call For Nemesis

satanicweapon anonym
16.07.14 | 16:00:09

SEPTICFLESH - Titan

rorýs anonym
16.07.14 | 09:50:25

Více

Audio

Beata Hlavenková - Theodoros

Ιανουάριος
Přehrát
Φεβρουάριος
Přehrát
Μάρτιος
Přehrát
Απρίλιος
Přehrát

DARK GAMBALLE - Zatím dobrý

Bon Pari
Přehrát
Netopýr
Přehrát
Svět za dekou
Přehrát

DYMYTRY - Neonarcis

Síť pro sociály
Přehrát

Více

Facebook   MySpace   YouTube