Přihlášení | Registrace

Reporty

NURSE WITH WOUND

host: ARANOS
30.04.10
Praha, Divadlo Archa

Sdílej:|

Koncert o chlebu s pažitkou

Že si pořadatelé festivalu Stimul nekladou malé cíle, dosvědčuje systematičnost, s jakou k nám vozí špičku světové nemainstreamové hudby. Poté, co v Praze zahráli Sunn O))), Mike Patton a Zu či samo ztělesnění hlukové hudby Merzbow, dočkali se tuzemské premiéry i solitéři NURSE WITH WOUND, sdružení okolo nespoutaného Stevena Stapletona.

Úvod komorně pojatého, ale i tak vzrušujícího večera patřil Petru Vaštlovi neboli ARANOSOVI – od pohledu svojskému hudebníkovi, který doprovázel záznam své hudby buď hrou na píšťalu nebo housle (jejichž vedení nemělo tak daleko k tvorbě Warrena Ellise, stálého parťáka Nicka Cavea) anebo taky performančním pohybem po pódiu i v jeho okolí. Neohrabaný fázovaný tanec k jakémusi ambientu evokujícímu svěží podhorské pláně v sobě měl leccos divokosti i důstojnosti, zdálo se mi však, že v otevřeném prostoru moderního divadla nedokázalo vystoupení dostatečně rezonovat. Inscenační rozměr koncertu tak vyvolával otázky, zatímco sama hudba i díky plastickému nazvučení lákala.

Aranos se na pódium vrátil ještě jako host hlavních hvězd NURSE WITH WOUND (NWW), které doprovodil nejen hrou na housle, ale i "nehudebním" pobytem na scéně, kde setrval postaven na hlavu. "Původně chtěl na hlavě stát celé vystoupení, ale řekli jsme si, že půlhodinka bude stačit.", vystihnul uměřené dadaistické prvky koncertu sám Stapleton. Ten se při koncertě aktuálně čtyřčlenného uskupení držel podobně jako další kytarista a baskytarista stranou, zatímco pozornost poutal nejen díky velikosti své aparatury Colin Potter, ovládající bezpočet zvukodělných mašinek. Podobně jako Aranos, ani NWW nehrají nijak útočně – přesto měl jejich přesun do jiných dimenzí podstatně silnější odpich.

Nespoutanost a mimoděčný boj proti jistotám

Že u NWW není nic jisté (a to ani poměr improvizace a toho, co je složeno dopředu), podporuje jednak celková nenápadnost jejich hudby, která se však dokáže stejně účelně vrývat do kostí, ale i naprostá nespoutanost. Ta nejenže kapele nezbraňuje vytrhávat z ambientního toku, ale naopak ji ještě podněcuje k tomu, aby do něj ponořila třeba hostujícího recitátora (Petra Ference ze zvukových recyklátorů BIRDS BUILD NESTS UNDEGROUND i pořadatelského týmu Stimulu), který do poklidných zvukových ploch libozvučně deklamoval dadaistické řádky o tom, jak Američané bombardovali Tripolis, zatímco on jedl špatně propečené kuře.

Jakkoliv jsou NWW zábavní ve své nespoutané hravosti, provokují též kontrasty, jaké dokáží generovat – třeba pomocí doprovodných videoprojekcí, které ovládají obrazy destrukce. Stapleton a jeho spolupracovníci nehrají v prvé řadě pro potěchu publika, ale radost z toho, že dávají vzniknout něčemu novému, co je i přes svou čerstvost hluboké. Je-li však opodál posluchač, s nímž to lze sdílet – tím lépe.

NWW nejsou ani za mák živelní, jejich tvorbu spíše naopak ovládá soustředění a zatímco na jinou hudbu se hromadně tančí, posluchači Stapletonova projektu mají co dělat, aby usledovali všechny tóny a jejich vývoj. U NWW se můžeme dočkat čehokoliv a rovněž z toho, jak nenápadně otáčejí ovládáním hlasitosti směrem doprava, pramení požitek z jejich překvapivé hudby.

foto: Redheadwalking (Flickr)

Viktor Palák | 01.05.10

Další články autora:

Filmové okénko druhé - filmy distribuční společnosti Artcam | 02.11.10
Dva na jednu: BLUT AUS NORD - What Once Was... Liber I | 31.10.10
DIMMU BORGIR - Abrahadabra | 30.10.10
KNUT - Wonder | 28.10.10
Filmové okénko první - české filmy | 02.10.10

Všechny články