Přihlášení | Registrace

Reporty

Winter Metal Attack

AMON AMARTH REVIVAL, BAJONET, CREED OF LIFE, CRUADALACH, SIX DEGREES OF SEPARATION, BED SORES
16.01.10
Praha, Exit Chmelnice

Na začátek nového roku připravili pořadatelé v pražské Chmelnici těžký kalibr v podobě čtvrtého ročníku festivalu Winter Metal Attack. Sestava slibovala zajímavý a různorodý hudební zážitek, navíc spojený s křtem nové desky SIX DEGREES OF SEPARATION. Kvůli zranění na poslední chvíli vypadli avizovaní BELTAINE, pročež se začátek koncertu o hodinu posunul.

Akci zahájila svým setem kapela AMON AMARTH REVIVAL, která si během posledního roku udělala v Praze poměrně slušné jméno. No, co o nich říct... Žádný zázrak to není, ale tak nějak na tom nesejde. Co na tom, že nemají živého bubeníka, že kytaristi občas zaškobrtnou, že to nebylo dobře nazvučené a že opičák Vojti za mikrofonem má do medvěda Johana Hegga docela daleko. Koncert téhle party je spíše o chuti si zablbnout, než o věrném napodobení originálu, a tohle zvládají kluci dokonale. Na první kapelu festivalu obvykle stojí pod pódiem pár zoufalců, zatímco tady pařila půlka sálu. Navíc v některých pasážích se kapela původní předloze blíží docela věrně, například v klasice "Pursuit of Vikings."

Jako druzí vystoupili ostřílení thrasheři BAJONET. Set zahájili instrumentálním intrem, načež spustili svůj typický kravál. Dva kytaristi, palba na bicí, česky řvoucí zpěvák doplňovaný občas dalšími členy kapely. Těmhle lidem je očividně jakýkoliv hudební vývoj ukradený, prostě perou do publika thrashový chlív pěkně postaru. Proč ne – až na to, že je to po pár písních trochu monotónní. BAJONET není o technice, ale spíše o tlaku. Na závěr si spokojené publikum vyžádalo přídavek, který byl paradoxně nejzajímavější písní kapely, tuším že se jmenoval "Gotika". Latentní agrese, postupně vyšroubovaná více a více do extrému. Kompozičně docela zajímavá věc, škoda že zbytek vystoupení nedosahoval tohoto kusu.

Třetí v pořadí obsadili pódium CREED OF LIFE. Teď jak to říct, mluvit slušně a nelhat... Kdyby kapela vyhodila zpěvačku a klávesistu donutila hrát trochu decentněji, tak by to asi šlo. Technicky vzato jsou CREED OF LIFE docela sehraní a v těch pozitivnějších momentech to mělo docela koule. Problém nastal, když do toho začali roubovat kýčovité klávesové pasáže a zpěv, před nímž se prostě nedalo utéct. Tím přebili veškerý pozitivní dojem, jaký z nich člověk mohl mít. Jako kdyby se nedokázali dohodnout, co chtějí vlastně hrát. Taky to měl být poslední koncert před rozpuštěním kapely, aspoň dle prohlášení zpěvačky v jenom z nezbytných prologů. Na dovršení toho všeho dali k závěru cover od NIGHTWISH. Kytaristi to nechtěli hrát, očividně na tom nebyli domluvení předem a holka je do toho musela tlačit. Teda, na koncertech už jsem viděl kdeco, ale tohle ještě ne! Jak se zdá, ne vždy musí být rozpad kapely úplně od věci.

CRUADALACH dle ohlasů to nebyli špatní, měli energii a lidem se líbili a to i ne-folkařům. Já si je nechal ujít. To SIX DEGREES OF SEPARATION jsem naživo neviděl od roku 2002, kdy jako naprostí nováčci vystupovali v ostravském Ohni. Od té doby tahle kapela prošla neuvěřitelným vývojem a jsem strašně rád, že jsem je včera mohl konečně zažít podruhé. Tihle kluci patří ve svém žánru mezi evropskou špičku a na jejich setu je to prostě vidět. Nářez, z němž přitom vystupuje příjemná emocionalita. A paradoxně, ač kapela vychází z doomu, vyloženě srší pozitivní atmosférou.

Radek má neuvěřitelně naléhavý hlas, který podtrhuje celou atmosféru a perfektně si sedí s hudbou. SIX DEGREES OF SEPARATION jsou sehraní tak, jak na české scéně pravděpodobně není nikdo jiný. Rychlé vyhrávky střídají pomalejší, meditativní pasáže a všechno to působí organicky a přirozeně. Včetně komunikace s publikem; žádná přezíravost, žádné přitroublé hecování, žádné trapné kecy. Radek naopak působil až stydlivě, když se omlouval, že zahrají z nové desky.¨

Kapela nabídla průřez svojí tvorbou, ačkoliv největší pozornost pochopitelně patřila písním z nové desky "Of Us": úvodní "F-2370", "Of Unrealistic Ambitions" nebo "For Hannah". Album si taky prošlo oficiálním křtem, který se konal přímo uprostřed setu. Došlo ovšem i na již legendární "Shade of Triotus" nebo "Masterpiece of Pain", při kterých publikum bez nadsázky explodovalo. Shrnuto na závěr, vidět SIX DEGREES OF SEPARATION konečně podruhé byl zážitek, na který ještě dlouho nezapomenu.

Poněkud mně uniká, proč byli BED SORES zařazení až nakonec, když šlo o bezesporu nejagresivnější záležitost večera. Takhle se museli poprat s tím, že po SIX DEGREES OF SEPARATION již byla značná část účastníků unavená a začala se trousit domů. BED SORES se ale nezalekli a spustili šílený bordel, trochu ve stylu toho lepšího od SLIPKNOT. Přitom jsem s překvapením zjistil, že to je i kompozičně docela zajímavá hudba. Kapela svůj set postavila na nečekaných přechodech, v podstatě se stylově prošla od melodických kytarových pasáží až ke grindu. Výsledkem byl dost nečekaný mosh, který se pod pódiem rozpoutal, přestože toho očividně měli mnozí už dost.

Jakub Němec | 18.01.10

Další články autora:

NUCLEAR VOMIT - Koryto | 12.05.12
EUFOBIA - Cup of Mud | 30.04.12
SOULFLY - Enslaved | 13.04.12
LAIBACH | 10.04.12
SMASHING DUMPLINGS - Gastrogrind | 21.03.12

Všechny články