Novinky | Videa

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Galerie

Reporty

BŘITVA DESETILETÍ - předávání cen

SIC.ENGINE, PRVNÍ HOŘE, THE.SWITCH, SUNSET TRAIL
29.10.11
Brno, Melodka

Každoroční publicistická anketa Břitva posledním ročníkem oslavila deset let své existence, což přímo vybízelo k celkové rekapitulaci české scény za uplynulou dekádu. Proto jsme se s jejími pořadateli letos setkali v brněnském klubu Melodka již podruhé, tentokráte v rámci Břitvy desetiletí.

Její součástí bylo tradičně i vystoupení několika zajímavých českých kapel. První z nich byla zatím nepříliš známá brněnská úderka SIC.ENGINE, která mě poměrně příjemně překvapila. I když za sebou kluci mají teprve jeden demáč a jedno EP, působili jako parta sehraných profíků a dokázali na svou stranu již od počátku strhnout nemalou část osazenstva klubu. Jejich tvorba osciluje kdesi na pomezí melodického death metalu a metalcoru s odlehčenými rockovými pasážemi. A ačkoliv šlo po instrumentální i pěvecké stránce o strhující set, vyčetl bych kapele možná jen poměrně snadnou zaměnitelnost s podobně žánrově zaměřenými spolky. Přesto je zde však patrný nemalý potenciál, i přes výše zmíněný nedostatek jsem se rozhodně nenudil a klukům zvěstuji slibnou budoucnost.

Následovalo vyhlášení kategorie "Galerie legend" a hned poté mělo začít vystoupení hlavní hvězdy večera a favoritů ankety - PRVNÍ HOŘE, ale nezačalo. Kapelu totiž postihly problémy technického rázu, takže si fanoušci museli na začátek jejich setu počkat téměř celou další hodinu. Nakonec se naštěstí podařilo vše vyladit a očekávaný koncertní vrchol mohl začít. Kluci neponechali nic náhodě a vytasili se z většiny s těmi nejlepšími kousky z fenomenálního "Lamenta" i jeho aktuálního, neméně povedeného následovníka "Club Silencio". Nechyběly ale ani třeba "Klavíry" z rovněž skvělé "Commedia dell´arte". Provedení bylo jako vždy špičkové a strhující a ohlas obecenstva tomu také odpovídal. Poprvé jsem zaregistroval ulítlý space kostým Pana Klauna a bavil jsem se i dál, neboť kapela hýřila humorem po celé vystoupení a poněkud opožděný set si dosyta užila a s ní i početný fanouškovský kotel, který si nakonec vymohl ještě jeden přídavek. Kluci zkrátka přišli, zahráli a zvítězili. A to jak u obecenstva, tak u hlasujících publicistů, neboť si za desku "Lamento" po zásluze odvezli celkové prvenství v hlavní kategorii "Album desetiletí", což pro mě osobně bylo nejpříjemnějším překvapením celého večera.

Průkopníci tuzemského crossoveru THE.SWITCH už na sebe dlouho čekat nenechali a vtrhli na pódium s plným nasazením. A byli to právě oni, kdo publikum přivedl do opravdového varu. Zazněly samozřejmě skladby z vrcholového alba "Svit", ale i ty aktuálnější z dvojice EP "Na dosah". Charismatický frontman Štěpán Šatoplet se svým originálním projevem opět nezklamal a pánové potvrdili pozici jedné z nejlepších koncertních kapel u nás. Poměrně zásadní slabinou jejich setu se však stal zvuk, který byl zbytečně "přehulený" a přebasovaný. Výsledkem byla nehezky znějící zvuková koule, která bohužel pohřbila nejednu povedenou pasáž a pokazila jinak takřka bezchybné vystoupení. Poté, co mi začaly zaléhat uši, jsem se přesunul dozadu k baru, kde už byl zvuk o něco stravitelnější a tam vydržel až do další pauzy.

Zdaleka největším zklamáním byla ale absence DIVE, kteří měli na Břitvě odehrát svoji koncertní derniéru a já se velice těšil, že je aspoň jednou, byť naposled, spatřím naživo. Kvůli zdravotním problémům však nedorazili a místo nich přijela nepříliš známá mladá kapela SUNSET TRAIL. Ač ani jejich vystoupení nebylo vůbec špatné, vyčetl bych jim ještě ve větší míře právě to, co mi trochu vadilo i u prvních SIC.ENGINE. I když kluci drtili celkem solidní moderní hardcore/metal, připadali mi až příliš zaměnitelní se spoustou dalších žánrově spřízněných kapel. Po několika málo skladbách jsem se tedy vzhledem ke své únavě rozhodl k odchodu.

Zveřejňování výsledků jednotlivých kategorií Břitvy desetiletí proběhlo v pauzách mezi kapelami. Jako první se vyhlašovala "Galerie legend", do níž byly vybrány notoricky známé české spolky, jako rockeři OLYMPIC, punkáči VISACÍ ZÁMEK či metalisté ARAKAIN, jejichž osobní účast na předávání cen byla milým překvapením. Trochu zdlouhavě působilo vyhlašování nejlepších videoklipů, neboť se díky absenci této kategorie v tradičních Břitvách hodnotilo všech předchozích deset let zvlášť. Zde byli nejúspěšnější se dvěma vítězstvími DARK GAMBALLE spolu s INSANIÍ, ale cenu pro vůbec nejlepší klip desetiletí jim nakonec vyfoukli MALIGNANT TUMOUR s nepřekonatelným "Earthshakerem".

Výsledky zbylých kategorií lze dohledat v příslušném článku, proto se pozastavím už jen u té hlavní. Zde mě nesmírně, jak už jsem výše zmiňoval, potěšilo zcela zasloužené vítězství vynikající desky "Lamento" od PRVNÍ HOŘE a příjemným překvapením pro mě byla i krásná umístění klenotů jako "Relic Dances" od SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY či "Kro Ni Ka" od FORGOTTEN SILENCE. Osobně jsem příliš nepochopil především čtvrté nejvyšší umístění zcela průměrných NEGATIVE FACE, TATA BOJS jako by přes své nepochybné kvality mezi převážně tvrděrockové a metalové počiny spíš zabloudili a naopak nejvíce mě zarazila absence jedné z nejpovedenějších desek českého metalu vůbec - "Pilgrimage" od VUVR - v první desítce. To si dokážu vysvětlit snad jen stářím desky a tudíž faktem, že ji zřejmě mnoho hlasujících vůbec neslyšelo. Klasikou je až přehnaná adorace INSANIE, nad níž se trochu podivoval i její frontman Poly a potvrdil se i zakořeněný odpor části hudebních publicistů vůči ROOT, jejichž největší klenoty "Black Seal" a "Madness Of The Graves" zůstaly nedoceněny. To jsou ale spíše mé osobní dojmy a myslím, že plně spokojený s výsledky nebyl asi nikdo z hlasujících. Tak už to však u anket podobného typu chodí.

Celkově byl Břitevní galavečer zvládnut na velmi slušné úrovni, atmosféra byla skvělá, na místě se objevila většina nominovaných umělců a kapel a publikum se zdálo uspokojivě početné. Všichni se skvěle bavili a pařili a celá akce se protáhla až do časných ranních hodin. Vytrvalci čekající na první spoje tedy neměli, navzdory časovému posunu a o hodinu delší noci, žádný problém s tím, kde přečkat.