Novinky | Videa

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Galerie

Reporty

Šonov Music 2012

14.07.12
Šonov u Broumova, Hostinec u Pitašů

Vesnice Šonov na samém okraji broumovského výběžku splňuje snad všechna zažitá klišé o českém pohraničí. Zvolna stoupající silnici z chatrně zalátaných výmolů lemuje stromořadí. První, co ze vsi uvidíte, je vlevo na návrší zchátralý kostel. Potom se cesta svažuje serpentinou do údolí, ve kterém se řídce osídlená a zpustlá obec ukrývá. Přesto se sem, do Hostince U Pitašů, zdaleka sjíždějí hosté a umělci a vytvářejí zde jakousi oázu alternativní kultury. Jednou z těchto příležitostí byl už čtvrtý ročník festivalu Šonov Music.

Vstupné bylo na broumovské poměry vysoké, 300 Kč v předprodeji, 400 Kč na místě, ale Stanislav Pitaš za to nabídl slušnou protihodnotu. Jak spíše konzervativní, přesto do co kvality i dramaturgické skladby vynikající výběr účinkujících, tak neméně kvalitní občerstvení. Teď nemyslím jen točenou Plzeň. Věhlas šonovských vepřových žebírek už překročil hranice broumovského výběžku. K práci pořadatelů a ozvučení nemám vážných připomínek. Vystoupení měla minimální zpoždění. I kapely hrající mezi prvními měly skvělý zvuk.

Festival začínal ve dvě odpoledne. S fotografem Tomášem jsme do Šonova dorazili ve tři, pročež vám bohužel nemohu zprostředkovat dojmy z vystoupení kapely ASFALTO. Už tehdy byl prostor před pódiem za hospodou utěšeně zaplněný. Pohybovalo sem tu přibližně 40 návštěvníků. V závěru festivalu už jich byla asi stovka.

První těleso, jehož vystoupení jsme zhlédli, byli jedni ze zástupců tzv. "československé nové vlny", MÁMA BUBO. Zatímco před třiceti lety bylo úsloví "nová vlna se starým obsahem" nebezpečnou urážkou, dneska je zcela na místě. Aniž bych tím tupil význam MÁMY BUBO pro čs. underground, natož úroveň jejího vystoupení, druhdy odvážné zapojování elektroniky do decentního rockového základu dnes právem budí úsměvy: nostalgické pamětníků, shovívavé současníků. Přesto jediné, co bych MÁMĚ BUBO zazlíval, byly vleklé a zmatené proslovy klávesisty Karla Babuljaka.

Zápalem plic vyřazeného klávesistu MARIÁNA VARGU zastoupili punkoví UŽ JSME DOMA. Moderátorem předestřené hojné zkušenosti z koncertování v zahraničí byly skutečně znát. Při vší úctě k předcházející kapele, MÁMA BUBO v porovnání s UŽ JSME DOMA působila amatérsky. UŽ JSME DOMA se nezdržovali proslovy a nenechali obecenstvu vydechnout. Jejich technicky propracovaná avantgardní klauniáda opepřená expresivní trubkou se sice trávila jen s obtížemi, ale dočkala se zasloužených ovací. K dokonalosti UŽ JSME DOMA scházely toliko silnější kytarový aparát – zkreslená kytara místy zněla spíš jako uřvaný kafemlejnek – a výraznější baskytara.

DYING PASSION i na takto žánrově pestrém festivalu působili jako zjevení. Jejich co do aranží sofistikovaný zasmušilý rock nelze poslouchat na první dobrou. Potřebuje dostatek času na to, aby si jej bylo možné náležitě vychutnat. Přijal jsem proto s povděkem, že dramaturgie festivalu kapele štědře vyměřila hrací čas. DYING PASSION zazpívali a zahráli, jak se sluší na špičku tuzemského tvrdého rocku, přesto jsem cítil, že se kapela před obecenstvem převážně středního a pokročilého věku, jež soudě podle vlažnějšího potlesku nemělo pro takový druh produkce dostatek pochopení, necítila zcela volně. Kapelu po koncertu postihla banální, přesto fatální nehoda. Řidič si v dodávce zabouchl klíče od auta. Teprve po dvou hodinách se s pomocí hasičů podařilo dodávku otevřít.

Nad otlučenými šonovskými statky zapadalo slunce a klenula se melodramatická nachová mračna jak z Rubensových pláten. MCH BAND Mikoláše Chadimy tuto scenérii dotvořili atmosférickým, zčásti česky a zčásti německy otextovaným jazzrockem. Vzdor tomu, že vystoupení trvalo bezmála dvě hodiny, nenudil jsem se ani vteřinu. Pro mě osobně byl tento koncert vrcholem celého festivalu, byť ostatní převýšil jen o málo.

Po tolika posluchačsky náročných koncertech vyloženě přišlo k duhu něco přímočařejšího. Tomu "Tři sestry pro intoše", VÍTKOVO KVARTETO, poslední kapela, jež jsme s Tomášem v článku i obrazech zachytili, vyhověly beze zbytku. Nenechte se zmást názvem. Účinkujících na pódiu bylo celkem devět: tři zpěváci, klávesista, tři kytaristé, baskytarista a bubeník. Jejich zábavovému hard rocku nechyběla bezprostřednost, spád a ani šťáva. Špičkový zvuk výsledný dojem jen podpořil.

Do Šonova se rád vracím. Ani tentokrát jsem nelitoval. V Hostinci U Pitašů a jejím bezprostředním okolí nejenže vládla velmi přátelská atmosféra, ale co bylo hlavní, z publika čišelo, že vystupující bedlivě poslouchá, což bohužel nebývá na hudebních festivalech zvykem.